6 Tdo 1065/2014 – Nejvyšší soud

6 Tdo 1065/2014-82U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 10. prosince 2014 o dovolání, které podal nejvyšší státní zástupce v neprospěch obviněné I. K. , proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. 4. 2014, sp. zn. 7 To 134/2014, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 1 T 93/2010, takto: Podle § 265j tr. ř. se dovolání zamítá. Odůvodnění: Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 29. 1. 2014, sp. zn. 1 T 93/2010, byla obviněná I. K. (dále jen „obviněná“) podle § 226 písm. b) tr. ř. zproštěna obžaloby státní zástupkyně Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 3 ze dne 4. 11. 2010, č. j. 1 ZT 16/2010-46, která jí kladla za vinu, že „v přesně nezjištěný čas dne 21. 7. 2009 od 8.00 hod do 01.10 hod dne 23. 7. 2009 v P. , J. , ve III. poschodí domu v bytě označeném jmenovkou J. P. , při porodu P. P. , u kterého jako soukromá porodní asistentka asistovala a který měla po domluvě s rodičkou vést, včas nerozpoznala a adekvátně nezareagovala na změnu porodu fyziologického na porod nefyziologický, při němž došlo k dušení dítěte, které během porodu vdechlo zkalenou plodovou vodu, kdy obviněná po přechodu fyziologického na porod nefyziologický dále nezajistila řádně a včas následnou péči o rodičku a plod a dále pokračovala ve vedení nefyziologického porodu, přičemž obviněná vedením jak fyziologického, tak nefyziologického, porodu překročila své pravomoci porodní asistentky stanovené jí rozhodnutím o registraci nestátního zdravotnického zařízení ČJ.:MHMP/465049/06/ZDR, přičemž dále u dopředu plánovaného porodu doma asistovala bez základního vybavení, kterými musí každé nestátní zdravotnické zařízení disponovat z důvodu identifikace vzniku stavů vedoucích k ohrožení zdraví či života matky nebo plodu, jakými jsou například technické prostředky umožňující monitorování stavu plodu (kontinuální sledování srdečních ozev plodu) a vizualizaci intrautemního prostředí (S-mode ultrazvuk) a základní laboratorní zázemí, přičemž po porodu novorozence, jenž vyžadoval nutnou kardiopulmonální resuscitaci, prováděla pouze dýchání z úst do úst a nosu novorozence, a to bez důkladného odsátí jeho dýchacích cest, což je v rozporu s mezinárodním doporučením z roku 2005, a to bez provádění nepřímé srdeční masáže a bez použití jakýchkoli technických prostředků (např. odsávačka – ambuvak), kterými při vedení porodu nebyla vybavena, čímž svým jednáním z nedbalosti způsobila těžké ublížení na zdraví novorozence – poškozeného A. P. , spočívající v těžké perinatální asfyxii, tedy těžkém a nevratném poškození mozku v důsledku nedostatku kyslíku, provázeném po porodu multiorgánovým selháním poškozeného, kdy obviněná tím, že jako registrovaná porodní asistentka včas nerozpoznala a adekvátně nezareagovala na změnu v nefyziologický, který i nadále vedla, porušila důležité povinnosti uložené zejména v ustanovení § 5 vyhlášky č. 424/2004 Sb., kterou se stanoví činnosti zdravotnických pracovníků a jiných odborných pracovníků, dále vedením dopředu plánovaného porodu doma bez základního materiálního, technického, personálního a organizačního vybavení nestátního zdravotnického zařízení specializovaného na gynekologii a porodnictví porušila důležité povinnosti uložené zejména ustanovením § 12a zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví a lidu, a specifikovaným požadavky kladenými na vedení porodu uvedenými ve Věstníku MZ č. 2/2007 – Vybavení porodnického pracoviště a vedení porodů v ČR, kdy dle vyhotovených znaleckých posudků ústavu byl postup obviněné při vedení porodu paní P. v rozporu s postupy k vedení fyziologického porodu doporučenými a schválenými výborem České gynekologicko-porodnické společnosti, České lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně (dále ČGPS ČLS JEP) a zveřejněnými v České gynekologii Suplementum SI, ročník 73, březen 2008 a Suplementum SI, ročník 74, březen 2009, kapitola 12 – Základy pro poskytování porodní péče v ČR, a dále vedením porodu P. P. překročila své pravomoci dané jí rozhodnutím o registraci nestátního zdravotnického zařízení ČJ.: MHMP/465049/06/ZDR ze dne 1. 11. 2007, neboť dle tohoto rozhodnutí nebyla oprávněna k úkonům dle § 5 odst. 1 písm. f), odst. 2, 3 vyhlášky č. 424/2004 Sb., a to mimo jiné k přípravě rodičky k porodu, péči o ní ve všech dobách porodních a k vedení fyziologického porodu, přičemž v lékařské dokumentaci vedené obviněnou o přípravě na porod a o porodu paní P. P. chybí detailní a rodičkou vlastnoručně podepsaný informovaný souhlas, čímž obviněná v souvislosti s vedením porodu výše jmenované porušila důležité povinnosti uložené článkem 5 Úmluvy o lidských právech a biomedicíně č. 96/2001 Sb. mezinárodních smluv“, neboť v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem. Podle § 229 odst. 3 tr. ř. byla poškozená Oborová zdravotní pojišťovna zaměstnanců bank, pojišťoven a stavebnictví, IČ: 471 14 321, se sídlem v Praze 4, Roškotova 1225/1, odkázána s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. O odvolání, které proti tomuto rozsudku podala státní zástupkyně Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 3, rozhodl ve druhém stupni Městský soud v Praze usnesením ze dne 29. 4. 2014, sp. zn. 7 To 134/2014, jímž podle § 256 tr. ř. toto odvolání zamítl. V této souvislosti je na místě poznamenat, že zmíněné soudy předmětnou trestní věc obviněné projednávaly a rozhodovaly již po druhé. Původně totiž byla obviněná rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 21. 9. 2011, sp. zn. 1 T 93/2010, odsouzena pro trestný čin ublížení na zdraví podle § 224 odst. 1, 2 zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona, ve znění pozdějších předpisů, k trestu odnětí svobody v trvání dvou let, jehož výkon jí byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání pěti let, a k trestu zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu povolání porodní asistentky na dobu pěti let. Současně byla zavázána k povinnosti uhradit poškozené Oborové zdravotní pojišťovně zaměstnanců bank, pojišťoven a stavebnictví škodu ve výši 2.702.071 Kč. O odvolání, které proti tomuto rozsudku podala obviněná, rozhodl ve druhém stupni Městský soud v Praze usnesením ze dne 29. 11. 2011, sp. zn. 7 To 437/2011, jímž podle § 256 tr. ř. toto odvolání zamítl. Dovolání, jež proti tomuto usnesení Městského soudu v Praze podala obviněná, Nejvyšší soud usnesením ze dne 15. 8. 2012, sp. zn. 6 Tdo 353/2012, podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Tato rozhodnutí byla k ústavní stížnosti obviněné zrušena nálezem Ústavního soudu ze dne 24. 7. 2013, sp. zn. I. ÚS 4457/12, když Ústavní soud dospěl k závěru, že jí napadenými rozhodnutími došlo k porušení základního práva obviněné na spravedlivý proces podle § 36 odst. 1 Listiny. Sporná podle závěru Ústavního soudu zůstala otázka splnění předpokladu trestní odpovědnosti, tzv. příčinné souvislosti mezi jednáním obviněné a vznikem následku. Konkrétně se s odkazy na znalecký posudek jednalo o otázku, zda obviněná postupovala lege artis, neboť jako porodní asistentka včas nerozpoznala změnu porodu fyziologického na porod nefyziologický, reagovala prý pozdě a neadekvátně. Ústavní soud dovodil, že na obviněnou byly kladeny poměrně značné nároky, pokud měla z nejasných příznaků odhadovat možnost vzniku i poměrně vzácného poškození plodu (hypoxie), ke kterému dochází i ve vybavených porodnických zařízeních. Předpokládat všechny možnosti (když nelze vyloučit, že i klidně probíhající fyziologický porod se může rychle změnit) a reagovat na ně v poměrně značném předstihu by de facto muselo vést k naprostému vyloučení domácích porodů. Jelikož trestním řízením dochází k maximálnímu zásahu do základních práv a života jednotlivce, musí mít dostatečně silné ospravedlnění a musí být tedy jednoznačně prokázáno, že se skutek, který je předmětem obžaloby jednoznačně stal. V posuzovaném případě tak Ústavní soud uzavřel, že hodnocení důkazů bylo již „prima facie“ problematické a závěr o vině z nich nelze bez porušení principu presumpce neviny a zásady in dubio pro reo učinit. Shledal rovněž, že trest zákazu výkonu povolání porodní asistentky na dobu pěti let byl, stejně jako uložená povinnost k náhradě škody, pro obviněnou likvidační. Proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. 4. 2014, sp. zn. 7 To 134/2014, podal v neprospěch obviněné nejvyšší státní zástupce (dále také jako „dovolatel“) dovolání, přičemž uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku uvedl, že se neztotožnil s uvedenými závěry odvolacího soudu, když lze mít naopak za to, že soudy po kasaci předcházejících rozhodnutí, v novém řízení nevycházely zcela důsledně z východisek, na nichž bylo citovaného rozhodnutí Ústavního soudu založeno. Z něho vyplývá, že z hlediska ústavně zaručených práv obviněné zůstalo na podkladě provedeného dokazování sporné, zda mezi jejím jednáním a nastalým následkem je dán příčinný vztah. Pokračoval, že odvolacím soudem akcentovaný „závazný právní názor“ k posouzení příčinné souvislosti mezi