6 Tdo 1077/2002 — Nejvyšší soud

6 Tdo 1077/2002 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:22. 1. 2003 Spisová značka:6 Tdo 1077/2002 ECLI:ECLI:CZ:NS:2003:6.TDO.1077.2002.1 Typ rozhodnutí:Usnesení Kategorie rozhodnutí: Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 6 Tdo 1077/2002 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 22. ledna 2003 dovolání podaná obviněnými J. V., a Z. V., proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 2. 4. 2002, sp. zn. 7 To 632/2001, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu Plzeň - město pod sp. zn. 4 T 200/97, a rozhodl t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněných J. V. a Z. V. o d m í t a j í . O d ů v o d n ě n í : Obvinění J. V. a Z. V. byli rozsudkem Okresního soudu Plzeň - město ze dne 27. 8. 2001, sp. zn. 4 T 200/97, uznáni vinnými trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr. zák. ve znění zákona č. 290/93 Sb. a každý z nich odsouzen podle § 250 odst. 2 tr. zák ve znění zákona č. 290/93 Sb. k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, jehož výkon byl podle § 58 odst. 1 písm. a) tr. zák. a § 59 odst. 1 tr. zák. u každého z obviněných podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání jednoho roku. Podle § 59 odst. 2 tr. zák. byla každému z obviněných uložena povinnost, aby ve zkušební lhůtě podmíněného odsouzení nahradil podle svých možností a schopností škodu způsobenou trestnou činností. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla oběma obviněným uložena povinnost zaplatit společně a nerozdílně poškozenému ÚMO P. částku 100.670,- Kč, přičemž se zbytkem nároku na náhradu škody byl poškozený podle § 229 odst. 2 tr. ř. odkázán na řízení občanskoprávní. Podle zjištění soudu prvního stupně se obvinění dopustili uvedeného trestného činu tím, že v čestném prohlášení ze dne 8. 1. 1995 pro O. s. a b. ÚMO P. jako účastníci řízení o přiznání sociální dávky po řádném poučení uvedli nepravdivé údaje a na tomto základě jim byla přiznána rozhodnutím tohoto úřadu opakovaná dávka sociální péče v nezaměstnanosti, jednorázová dávka sociální péče ve výši 420,- Kč ze dne 22. 2. 1995 na úhradu nedoplatku elektřiny a ve výši 830,- Kč ze dne 4. 6. 1996 na úhradu nedoplatku plynu, a v průběhu pobírání dávek sociální péče zatajili témuž úřadu změnu majetkových poměrů, čímž vznikl za období 1. 1. 1995 až 28. 2. 1997 přeplatek na opakující se dávce sociální péče v nezaměstnanosti ve výši 100.670,- Kč, když v čestném prohlášení z 8. 1. 1995 Z. V. přiznala pouze vlastnictví motorového vozidla Škoda 110L, rok výroby 1976 a J. V. uvedl, že nevlastní žádný majetek, avšak bylo zjištěno, že J. V.je vlastníkem od 29. 6. 1977 pozemku a domu na N. t. a od 17. 4. 1996 garáže ke dni 12. 2. 1995 v hodnotě 48.935,- Kč a na Dopravním inspektorátě Městského ředitelství Policie České republiky P. je evidován jako majitel motorových vozidel Škoda 120, rok výroby 1986 od 7. 8. 1996 v hodnotě k březnu 1995 22.293,- Kč, přívěsu vlastní výroby, rok výroby 1985 od 7. 8. 1996 v hodnotě k březnu 1995 2.600,- Kč, přívěsu vlastní výroby, rok výroby 1985 od 26. 6. 1985 v hodnotě nejméně 2.000,- Kč, a dále nepřiznal, že byl vlastníkem dlouhé kulové zbraně – kulovnice ČZ 537 ráže 30-06 spr., a držitelem zbrojního průkazu pro tuto zbraň, jehož platnost končila dne 30. 6. 1997 a dále vlastníkem brokové kozlice IŽ 27 ráže 1212, brokového automatu značky ČZ ráže 16, a brokovnice značky KLEISSL ráže 16/16, a držitelem loveckého lístku vydaného ÚMO P. a platného do 31. 12. 1998 pro shora uvedené zbraně a Z. V. je na Dopravním inspektorátě Městského ředitelství Policie České republiky P. evidována jako majitelka osobního automobilu Toyota Celica, rok výroby 1987 od 26. 4. 1993 v hodnotě nejméně 110.000,- Kč a přívěsu vlastní výroby rok výroby 1978 od 28. 4. 1993 do 14. 7. 1997 v hodnotě nejméně 2.000,- Kč. Proti odsuzujícímu rozsudku podali oba obvinění odvolání, která projednal Krajský soud v Plzni ve veřejném zasedání konaném dne 2. 4. 2002, sp. zn. 7 To 632/2001, a usnesením podle § 256 tr. ř. je zamítl. Opis usnesení odvolacího soudu byl jak oběma obviněným a jejich obhájci JUDr. B. K., tak Okresnímu státnímu zastupitelství Plzeň - město doručen dne 15. 7. 2002. Dne 10. 9. 2002 učinili oba obvinění prostřednictvím výše jmenovaného obhájce na poště jediné podání, které bylo adresováno Okresnímu soudu Plzeň - město (ke jmenovanému soudu došlo dne 11. 9. 2002), a jehož obsahem byla jejich dovolání proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 2. 4. 2002, sp. zn. 7 To 632/2001. Jelikož dovolání obviněných neměla náležitosti stanovené v § 265f odst. 1 tr. ř., postupoval předseda senátu soudu prvního stupně v souladu s ustanovením § 265h odst. 1 tr. ř. a přípisem ze dne 19. 9. 2002 vyzval obviněné a jejich obhájce JUDr. B. K. k odstranění vad dovolání ve lhůtě dvou týdnů od doručení výzvy. Výzva obsahovala upozornění, že pokud nebudou vady odstraněny ve stanovené lhůtě, budou dovolání podle § 265i odst. 1 písm. d) tr. ř. dovolacím soudem odmítnuta. Uvedená výzva s upozorněním byla jmenovanému obhájci doručena dne 30. 10. 2002 a oběma obviněným shodného dne 6. 11. 2002. Dne 11. 11. 2002 učinili obvinění prostřednictvím jmenovaného obhájce u Okresního soudu Plzeň - město podání označené jako Věc: odstranění vad dovolání. Uvedli v něm, že dovolání směřují proti rozhodnutí Krajského soudu v Plzni ze dne 2. 4. 2002, sp. zn. 7 To 632/2001, a to proti výroku o zamítnutí jejich odvolání z důvodu, že tato nebyla shledána důvodnými, přičemž uplatnili dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť rozhodnutí spočívá na nesprávném hmotně právním posouzení. V podrobnostech dovolatelé uvedli, že oba soudy ve výrocích o vině a tedy pak i v adhezním řízení pochybily při hodnocení provedených důkazů, přičemž své námitky v tomto směru podrobně specifikovali – mají za to, že v celém řízení absentuje podrobné skutkové zjištění, vznášejí výhrady ke způsobu hodnocení svědeckých výpovědí, listinných důkazů (vstupního vyjádření ze dne 8. 1. 1995, čestných prohlášení učiněných z jejich strany) a postupu příslušného úřadu, vytýkají oběma soudům, že zjevně snížily důležitost metodického pokynu Ministerstva práce a sociálních věcí z roku 1998, jenž jako důkaz odmítly. Mají za to, že trestní řízení nebylo vedeno ve smyslu právní podmínky in dubio pro reo, když příčinný řetěz zjištěných důkazů vůbec nevede ke zjištění, že záměrem jejich jednání bylo vylákat plnění sociálních dávek, protože jejich sociální situace takové řešení vyžadovala a zakládala jeho důvodnost, a tudíž jejich jednání nemělo být kvalifikováno jako trestný čin. Obvinění naopak namítají, že pokud odvolací soud své závěry staví na obsahu čestných prohlášení, která podepisovali, podle těchto je neuvedení pravdivých údajů toliko přestupkem (v této souvislosti poukazují na obsah poučení v předmětných tiskopisech) a zdůrazňují, že přestupkové řízení však v dané věci nikdy neproběhlo. Podle názoru obviněných se v celém průběhu řízení nepodařilo prokázat naplnění subjektivní stránky posuzovaného trestného činu, z čehož vyplývá, že jejich jednání nenaplňuje skutkovou podstatu trestného činu podvodu ve smyslu § 250 odst. 1, 2 tr. zák. V závěru tohoto podání obvinění navrhli, aby dovolací soud napadené rozhodnutí Krajského soudu v Plzni zrušil a věc přikázal k novému projednání. Podle referátu založeného na listu následujícím za č. l. 263 spisu předseda senátu soudu prvního stupně zaslal opis dovolání obviněných s opisem podání označeného jako Věc: odstranění vad dovolání Nejvyššímu státnímu zastupitelství v Brně, jemuž opisy uvedených podání byly podle připojené dodejky doručeny dne 2. 12. 2002. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství v písemném vyjádření ze dne 30. 12. 2002 uvedl, že z výhrad obviněných obsažených v jejich dovoláních lze pouze námitku, že uvedení nepravdivých údajů v čestném prohlášení je toliko přestupkem, považovat za námitku týkající se právního posouzení skutku a obsahově odpovídající formálně deklarovanému důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Má však současně za to, že jde o námitku zjevně nedůvodnou. Svůj závěr odůvodnil argumentací, že uvedení nesprávných údajů v čestném prohlášení u správního orgánu samo o sobě je pouze přestupkem podle § 21 odst. 1 písm. g) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, v platném znění; toto zákonné ustanovení však nepostihuje skutečnost, že v důsledku uvedení nepravdivých údajů v čestném prohlášení dojde k obohacení pachatele ke škodě cizího majetku. Státní zástupce uvedl, že tak tomu bylo v posuzované věci, když podle skutkových zjištění obsažených ve skutkové v