6 Tdo 1096/2023 — Nejvyšší soud

6 Tdo 1096/2023 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. k) tr.ř. Datum rozhodnutí:19. 12. 2023 Spisová značka:6 Tdo 1096/2023 ECLI:ECLI:CZ:NS:2023:6.TDO.1096.2023.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Ochranné léčení Dotčené předpisy:§ 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. § 99 odst. 1 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:21. 3. 2024 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí I.ÚS 691/24 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 6 Tdo 1096/2023-154 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 19. 12. 2023 o dovolání, které podal O. C. proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 5. 4. 2023, sp. zn. 2 To 25/2023, jako soudu stížnostního ve věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 102 Nt 605/2021, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání O. C. odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 24. 1. 2023, sp. zn. 102 Nt 605/2021 (dále také jen „usnesení soudu prvního stupně“), bylo O. C. (dále také jen „dovolatel“) podle § 99 odst. 1, 4 tr. zákoníku uloženo ochranné léčení psychiatrické vykonávané ambulantní formou. 2. Proti tomuto usnesení podal O. C. stížnost, kterou Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 5. 4. 2023, sp. zn. 2 To 25/2023, podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítl. 3. Na tomto místě Nejvyšší soud uvádí, že v dané věci již jednou rozhodoval, a to usnesením ze dne 30. 6. 2022, sp. zn. 6 Tdo 497/2022. Podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 10. 2. 2022, sp. zn. 2 To 12/2022, a jemu předcházející usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 1. 12. 2021, sp. zn. 102 Nt 605/2021, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a podle § 265l odst. 1 tr. ř. Krajskému soudu v Ústí nad Labem přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Citované usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 5. 4. 2023, sp. zn. 2 To 25/2023 (dále také jen „napadené usnesení“), napadl O. C. dovoláním z důvodu podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř. Namítl, že krajský soud sice doplnil dokazování v intencích pokynů Nejvyššího soudu, nicméně znovu ochranné léčení uložil, aniž se zabýval stěžejními argumenty obhajoby, pro které podle něj podmínky ochranného léčení splněny nejsou a nikdy nebudou. Vrchní soud se poté nesprávně se závěry soudu prvního stupně ztotožnil, a znovu tak zatížil řízení vadou, neboť své rozhodnutí náležitě neodůvodnil a se stížnostními námitkami se nevypořádal. Svou stížnost dovolatel opřel o námitku, kterou považoval za stěžejní i v rámci podaného dovolání, a to že se soudy nevypořádaly s tím, zda ochranné léčení může přinést nějaký terapeutický efekt, a splnit tak svůj účel, resp. zda je vzhledem k jeho osobě vůbec realizovatelné. Podle něj, je-li zjevné, že osoba, jíž má být ochranné léčení uloženo, nemůže chápat účel, smysl, podmínky, omezení, realizaci, zdravotnické výkony a případné následky nespolupráce se zdravotnickým zařízením, ztrácí ochranné léčení svůj smysl ještě dříve, než bylo nařízeno a prakticky vykonáváno. Analogicky mělo být postupováno podle § 352 tr. ř. Nic na tom nemůže změnit ani osoba opatrovníka, jíž bylo stížnostním soudem doporučováno, aby „odpovědně přistoupila k soudem nařízené ochranné léčbě“. 5. Dovolatel dále namítl, že nebylo beze všech pochybností prokázáno, zda lékař-psychiatr, který není sexuologem, může v rámci ochranného léčení aplikovat antiandrogeny injekční formou, což označil za jediný způsob, jak má být ochranné léčení podle znaleckého posudku realizováno. 6. Závěrem proto navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a věc přikázal stížnostnímu soudu k novému projednání a rozhodnutí. 7. K tomuto dovolání se vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), který shrnul dosavadní průběh řízení a uvedl, že se Nejvyšší soud již ve svém prvním usnesení zabýval otázkou, zda byly naplněny podmínky ve smyslu § 99 odst. 1 tr. zákoníku. Již tehdy Nejvyšší soud konstatoval, že se soudy podmínkou nebezpečnosti pobytu dovolatele na svobodě zabývaly velmi pečlivě, provedly dokazování v řádném rozsahu a rovněž podrobně popsaly a vyložily, proč dospěly k závěru, že pobyt dovolatele, který není pro nepříčetnost trestně odpovědný, je na svobodě nebezpečný. Státní zástupce proto na tyto závěry odkázal a v rámci nyní opakovaného předložení věci stručně uvedl, že se soudy pečlivě vypořádaly s podmínkami uložení ochranného léčení ve smyslu § 99 odst. 1 tr. zákoníku. Soud prvního stupně proto podle něj zcela správně přistoupil k obligatornímu uložení ochranného opatření ve smyslu § 99 odst. 1 tr. zákoníku. Ostatně dovolatel ani nevznesl konkrétní námitky, že by dané podmínky pro uložení ochranného léčení nebyly naplněny, takový závěr toliko obecně deklaroval. Státní zástupce uvedl, že dovolateli bylo uloženo ochranné léčení ambulantní, které je méně závažným zásahem do jeho osobní svobody. Soud prvního stupně se přitom velmi pečlivě s ohledem na všechny zjištěné skutečnosti zabýval přiměřeností takového opatření. Konstatoval, že posuzovanému ukládá ochranné léčení psychiatrické vykonávané ambulantní formou, jehož zaměření ponechává na úvaze ošetřujícího lékaře. Soud tedy uložil pouze konkrétní druh ochranného léčení v souladu s trestněprávními předpisy, nikoli však konkrétní léčbu, proti které mj. nyní posuzovaný brojí. 8. Státní zástupce označil za nepřiléhavou argumentaci, že by v případě obligatorního ukládání ochranného léčení nemělo dojít k uložení osobě, která nemůže účel, smysl, podmínky, omezení, realizaci, zdravotnické výkony a případné následky nespolupráce se zdravotnickým zařízením chápat. Pokud by tomu tak skutečně bylo, nemohl by soud dostát smyslu ustanovení § 99 odst. 1 tr. zákoníku a nemohl by dané léčení uložit ve všech případech, ve kterých zákon jeho uložení předpokládá. To, že by nebylo ochranné léčení ukládáno v případě, že by vzhledem k osobě pachatele bylo zřejmé, že jeho účelu nelze dosáhnout, by přicházelo v úvahu při fakultativním ukládání ochranného léčení podle § 99 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku. Účelem ochranného léčení podle § 99 odst. 1 tr. zákoníku je však terapeutické působení na posuzovaného, s cílem odstranění nebo alespoň snížení nebezpečí ohrožení či porušení zájmů chráněných trestním zákoníkem. Ochranné léčení bylo posuzovanému uloženo proto, aby bylo zabezpečeno terapeutické působení na něj, aby tak bylo alespoň sníženo nebezpečí ohrožení či porušení zájmů chráněných trestním zákoníkem. Ochranné léčení v jeho případě bude trvat, dokud to bude vyžadovat jeho účel, jak ostatně konstatoval i soud prvního stupně. 9. V daném případě nebyl podle státního zástupce důvod ani k postupu podle § 352 tr. ř. K tomuto postupu by soud měl přistoupit v případě, že by se před započetím výkonu ochranného léčení (jak v ústavní, tak i v ambulantní formě) změnily nebo pominuly okolnosti, za nichž bylo ochranné léčení uloženo (např. změna zdravotního stavu obviněného, jeho sociálních poměrů, obviněný upřednostnil dobrovolnou léčbu před nařízením ochranného léčení atd.). Změny zdravotního stavu by měly být zjišťovány především lékařským posudkem z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, případně z aktuálních lékařských zpráv. Jsou to především znalci a odborníci z oblasti psychiatrie, kteří jsou kompetentní učinit závěr na základě pozorování pacienta, jaký druh ochranného léčení by měl být uložen, aby byla zabezpečena ochrana společnosti (srov. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 7 Tdo 213/2011). Stejně je tomu, pokud jde o zjišťování změn zdravotního stavu pacienta, které mohou být důvodem od upuštění od výkonu ochranného léčení. V případě dovolatele však podle něj nenastaly změny zdravotního stavu a nebyl tedy ani důvod k zadání nového lékařského posudku. 10. Závěrem státní zástupce uvedl, že námitky dovolatele konkrétně nesměřovaly proti naplnění zákonných podmínek, ale byly spíše polemikou s budoucím průběhem a úspěšností uloženého léčení. S ohledem na uvedené navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. Souhlasil přitom s tím, aby Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání (§ 265r odst. 1 tr. ř.). 11. Dovolatel ve své replice k tomuto vyjádření setrval na tom, že v řízení nebylo postaveno najisto, zda ochranné léčení může u něj mít nějaký terapeutický efekt, a splnit tak svůj účel. Návrh obhajoby na doplnění dokazování výslechem MUDr. Drahozala, který se m