6 Tdo 1148/2022 — Nejvyšší soud

6 Tdo 1148/2022 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. d) tr.ř. § 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. m) tr.ř. Datum rozhodnutí:26. 1. 2023 Spisová značka:6 Tdo 1148/2022 ECLI:ECLI:CZ:NS:2023:6.TDO.1148.2022.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Přítomnost při soudních jednáních Dotčené předpisy:§ 265k odst. 1, 2 tr. ř. § 202 odst. 2 tr. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:24. 4. 2023 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 6 Tdo 1148/2022-410 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. 1. 2023 o dovolání, které podal obviněný M. H., nar. XY, bytem XY, XY, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 6. 9. 2022, sp. zn. 10 To 228/2022, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. 14 T 72/2021, takto: I. Podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. se zrušuje usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 6. 9. 2022, sp. zn. 10 To 228/2022, a jemu předcházející rozsudek Okresního soudu Praha-západ ze dne 4. 5. 2022, sp. zn. 14 T 72/2021, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. II. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Okresnímu soudu Praha-západ přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Odůvodnění: I. 1. Rozsudkem Okresního soudu Praha-západ ze dne 4. 5. 2022, sp. zn. 14 T 72/2021 (dále také jen „rozsudek soudu prvního stupně“), byl obviněný M. H. (dále také jen „obviněný“) uznán vinným přečinem zanedbání povinné výživy podle § 196 odst. 1 tr. zákoníku, jehož se dopustil podle skutkových zjištění jmenovaného soudu tím, že „v době od měsíce září 2020 do 27. 9. 2021 v místě trvalého bydliště ani jinde úmyslně neplnil svou vyživovací povinnost k nezletilé AAAAA (pseudonym), narozené XY, nezletilému BBBBB (pseudonym), narozenému XY a nezletilému CCCCC (pseudonym), narozenému XY, ačkoliv mu tato povinnost vyplývá z § 910 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník a její výše byla stanovena rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4, č. j.: 0 P 446/2016-173 ze dne 29. 8. 2017, s datem nabytí právní moci dne 21. 10. 2017, částkou 4.000 Kč měsíčně na dceru AAAAA, na BBBBB částkou 3.500 Kč měsíčně a na CCCCC částkou 2.500 Kč měsíčně, splatnými vždy do každého 15. dne v měsíci předem k rukám matky D. K., narozené XY, a tak na výživném dluží částku ve výši 130 000 Kč, přičemž vyživovací povinnosti na své nezletilé děti i její výše si byl vědom a žádná objektivní závažná překážka mu nebránila vyživovací povinnost plnit“. 2. Za tento trestný čin byl obviněný odsouzen podle § 196 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody ve výměře 12 měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku. 3. Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání, o němž rozhodl Krajský soudu v Praze usnesením ze dne 6. 9. 2022, sp. zn. 10 To 228/2022, tak, že jej podle § 256 tr. ř. zamítl. II. 4. Usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 6. 9. 2022, sp. zn. 10 To 228/2022 (dále také jen „napadené usnesení“), napadl obviněný dovoláním z důvodů podle § 265b odst. 1 písm. g), m) tr. ř. Namítl, že bylo zamítnuto jeho odvolání, přičemž odvolací soud se žádným způsobem nezabýval konkrétními důvody, zejména pak skutečností, že mu v průběhu trestního řízení nebyla prokázána vina tak, aby o ní nebyla důvodná pochybnost. Soud prvního stupně se nezabýval otázkou, zda provedené důkazy nad veškerou pochybnost jeho vinu prokazují. Jako důkaz doložil příkazy k úhradě na zaplacení dlužného výživného (ze dne 17. 3. 2022 a 4. 5. 2022), dohromady vystavené na částku 130.000 Kč. Dodal, že jeho (obviněného) otec dne 3. 5. 2022 převedl na účet paní K. částku ve výši 130.000 Kč. Prokázání těchto plateb považuje za zcela klíčové, neboť trestnost přečinu zanedbání povinné výživy zaniká, jestliže trestný čin neměl trvale nepříznivých následků a pachatel svou povinnost dodatečně splnil dříve, než soud prvního stupně počal vyhlašovat rozsudek. Soudu prvního stupně pak vytkl, že v rámci jednání dne 4. 5. 2022 vynesl odsuzující rozsudek, přičemž vyšel toliko z telefonické informace od paní K., která uvedla, že k úhradě výživného nedošlo. Takový postup obviněný označil za nesprávný, neboť prokázání takto zásadní skutečnosti pouze telefonicky nemůže být považováno za důkaz řádně provedený před soudem. Soud nemohl mít jistotu, zda skutečně hovoří s paní K. a ani není ověřitelné, zda je takové prohlášení pravdivé, neboť soud nepostupoval v souladu s pravidly pro výslech svědka před soudem. Jestliže se soud prvního stupně s uvedeným způsobem prokázání úhrady dlužného výživného spokojil, neprokázal neuhrazení výživného nade vši pochybnost. V této souvislosti poukázal na zásady ústnosti, zjištění skutkového stavu věci a vyhledávací, které nebyly takovým postupem soudu prvního stupně naplněny. 5. Současně obviněný namítl, že konal-li soud prvního stupně hlavní líčení dne 4. 5. 2022 bez jeho přítomnosti i přesto, že sdělil, že na své přítomnosti trvá, požádal o odročení jednání z důvodu zdravotní indispozice (zaslal všechny lékařské zprávy) a doložil úhradu výživného doklady, které měl u sebe, došlo k zásahu do jeho práva na spravedlivý proces. V podaném odvolání akcentoval obě uvedená pochybení soudu prvního stupně, nicméně odvolací soud postupoval zcela identicky v tom, že úhradu výživného ověřil pouze telefonicky. 6. S ohledem na vše v dovolání uvedené navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení odvolacího soudu, zrušil výrok o vině z rozsudku soudu prvního stupně a sám ve věci rozhodl podle § 265m odst. 1 tr. ř. tak, že ho zprostí viny, nebo podle § 265k tr. ř. ve spojení s § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal soudu prvního stupně věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout poté, co náležitě doplní dokazování. Současně požádal o odložení výkonu rozhodnutí. 7. K dovolání se vyjádřila státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“). Uvedla, že dovolací argumentace je podřaditelná pod uplatněné dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), m) tr. ř. a poukázala na to, že část dovolací argumentace by bylo třeba přiřadit i k (obviněným neuplatněnému) dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. Dovolání přisvědčila v té jeho části, v níž obviněný namítl, že v řízení přecházejícím napadenému rozhodnutí byla porušena ustanovení o jeho přítomnosti v hlavním líčení, resp. ta ustanovení, jež mají zabezpečit naplnění jeho práv na řádnou obhajobu, zejména pokud jde o jeho právo vyjádřit se před soudem k věci, navrhnout soudu provedení důkazů svědčících v jeho prospěch, vyjadřovat se k provedeným důkazům apod. Státní zástupkyně uvedla, že při úvaze o tom, zda jsou splněny podmínky pro konání hlavního líčení bez přítomnosti obviněného podle § 202 odst. 2 tr. ř. a zda je namístě akceptovat žádost obviněného o odročení hlavního líčení, musí mít soud na zřeteli ustanovení § 2 odst. 4 tr. ř. a v souvislosti s ním ustanovení článku 38 odst. 2 věty první Listiny základních práv a svobod, v němž je obsažen jeden z ústavních principů, jímž je garantováno právo na spravedlivý proces. Z ustanovení § 202 odst. 2 tr. ř. je podle ní zřejmé, že zákonné podmínky pro konání hlavního líčení v nepřítomnosti obviněného nejsou nijak vázány na to, zda se obviněný omluvil, ani na to, co bylo důvodem jeho nepřítomnosti. Účelem práva obviněného na projednání věci v jeho přítomnosti podle článku 38 odst. 2 Listiny je zejména zajistit mu reálnou možnost vyjádřit se před soudem k tomu, co je mu v obžalobě kladeno za vinu a k důkazům, na nichž je obžaloba založena. Zásah do tohoto práva lze považovat za akceptovatelný pouze tehdy, měl-li k němu soud zákonný podklad a nebylo-li soudní řízení jako celek dotčeno v takové míře a takovým způsobem, aby pozbylo podstatných rysů spravedlivého procesu (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 7. 2022 sp. zn. 7 Tdo 421/2002). Soud by tak měl podle ní vážit, zda konat hlavní líčení v nepřítomnosti obviněného i tehdy, jsou-li podmínky ustanovení § 202 tr. ř. splněny. Zpravidla tedy není možné provést hlavní líčení v nepřítomnosti obviněného v případě, kdy mu objektivní důvody skutečně brání v osobní účasti u hlavního líčení, obviněný existenci těchto důvodů soudu včas sdělí a požádá, aby hlavní líčení bylo odročeno. V posuzované věci je třeba podle státní zástupkyně zvažovat ještě charakter trestné činnosti. Dodatečné splnění vyživovací povinnosti je důležitější než potrestání pachatele, na což zákon reflektuje i zvláštním ustanovením o účinné lítosti (§ 197 tr. zákoníku). V návaznosti na to vyjádřila svou pochybnost o správnosti postupu soudů niž