6 Tdo 1149/2023 – Nejvyšší soud

6 Tdo 1149/2023-272 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 14. 2. 2024 o dovolání, které podala obviněná S. N. proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře ze dne 14. 9. 2023, č. j. 14 To 146/2023-241, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Táboře pod sp. zn. 5 T 174/2022, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněné odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Okresního soudu v Táboře ze dne 29. 6. 2023, č. j. 5 T 174/2022-219 (dále též „soud prvního stupně“ nebo jen „soud“), byla obviněná S. N. (dále „obviněná“, příp. „dovolatelka“) uznána vinnou přečinem křivého obvinění podle § 345 odst. 2 tr. zákoníku, jehož se podle skutkových zjištění uvedeného soudu dopustila tím, že dne 26. 5. 2020 od 9:15 do 11:10 hodin v Táboře, Soběslavské ulici č. p. 2763 – na služebně Policie ČR, Územního odboru Tábor, při výslechu Generální inspekcí bezpečnostních sborů, oddělení České Budějovice, do protokolu o trestním oznámení, po řádném poučení – mj. i o trestněprávních následcích křivého obvinění, záměrně nepravdivě obvinila svého bývalého přítele A. K., narozeného XY, že v přesně nezjištěné dny v období od září 2017 do prosince 2018 s frekvencí cca dvakrát měsíčně, ji, v průběhu výkonu nočních služeb na Obvodním oddělení XY, jezdil kontrolovat do místa jejího tehdejšího bydliště – XY XY, XY, přičemž se tam někdy i krátce vyspal, a to cca od 22:30 hodin, když si předtím nastavil budík tak, aby vstal a byl včas na kontrolním bodu, který byl v 1:00 hodin, a někdy přijel kolem 6:00 hodin a odvedl její dceru AAAAA (pseudonym) do školky, a pak se vracel do služby, která mu končila v 7:00 hodin, přičemž byl domluven s kolegou, se kterým sloužil, že kdyby se něco dělo, tak má pro něj hned přijet a volat mu na mobilní telefon, v důsledku čehož policejní orgán Generální inspekce bezpečnostních sborů, oddělení České Budějovice, dne 12. 11. 2020 pod sp. zn. GI-1902/TČ-2020-842050 zahájil úkony trestního řízení pro podezření ze spáchaní přečinu porušení povinnosti dozorčí nebo jiné služby podle § 390 odst. 1 trestního zákoníku, načež proběhlo prověřování, které skončilo usnesením téhož policejního orgánu ze dne 26. 3. 2021, č. j. GI-1902-41/TČ-2020-842050, pravomocným dne 30. 3. 2021, o odložení věci podle § 159a odst. 1 trestního řádu. 2. Obviněná byla za tento přečin a za sbíhající se přečin podvodu podle § 209 odst. 1, 3 tr. zákoníku, jímž byla uznána vinnou a odsouzena trestním příkazem Okresního soudu v Táboře ze dne 3. 12. 2020, č. j. 3 T 126/2020-238, pravomocným dne 22. 12. 2020, podle § 209 odst. 3 tr. zákoníku za užití § 43 odst. 2 tr. zákoníku, k souhrnnému trestu odnětí svobody ve výměře dvaceti čtyř měsíců, jehož výkon jí byl podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v délce čtyřiceti měsíců. Podle § 82 odst. 3 tr. zákoníku jí byla uložena přiměřená povinnost v průběhu zkušební doby podmíněného odsouzení uhradit podle svých sil škodu trestnými činy způsobenou. Podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku byl zrušen výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Táboře ze dne 3. 12. 2020, č. j. 3 T 126/2020-238, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo tímto zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. jí byla uložena povinnost zaplatit poškozenému A. K., nar. XY, na náhradě nemajetkové újmy v podobě duševních útrap částku 100 000 Kč. 3. O odvolání obviněné proti tomuto rozsudku rozhodl Krajský soud v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře rozsudkem ze dne 14. 9. 2023, č. j. 14 To 146/2023-241 (dále též „odvolací soud“), jímž napadený rozsudek podle § 258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř. zrušil ve výroku o náhradě nemajetkové újmy. Podle § 259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněné při nezměněných výrocích o vině a trestu uložil podle § 228 odst. 1 tr. ř. povinnost zaplatit poškozenému A. K., nar. XY, na náhradě nemajetkové újmy v podobě duševních útrap částku 50 000 Kč. II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Proti citovanému rozsudku krajského soudu podala obviněná prostřednictvím svého obhájce JUDr. Pavla Sokola dovolání, jež opřela o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. Ve vztahu k výroku o vině namítá, že jí nebyl prokázán úmysl spáchat předmětný trestný čin. Z její výpovědi vyplývá, že nemohla nikoho lživě obvinit z trestného činu a neměla v úmyslu přivodit jinému trestní stíhání. Nad podáním trestního oznámení proti poškozenému nijak nepřemýšlela a jejím primárním zájmem bylo zastavení útoku ve formě neustálých kontrol od Policie ČR a ataky na jejího manžela. Uvedené nepřímo potvrdil i svědek N. Dále obviněná poukazuje na úřední záznam GIBS ze dne 6. 11. 2020, podle kterého se poškozený skutečně 9x nacházel se služebním vozidlem v lokalitě bydliště dovolatelky. Sám poškozený připustil, že mohl toto vozidlo opustit, a podle dovolatelky tak není vyloučeno, že byl i v jejím bytě, a dokonce tam přespal. V odkazovaném usnesení GIBS je zmíněno, že trestní oznámení dovolatelky se jeví jako věrohodné. To, že kolegové poškozeného nevypovídali proti němu, neznamená, že obviněná při své výpovědi na GIBS dne 26. 5. 2020 lhala nebo měla úmysl někoho křivě obvinit či přivodit jeho trestní stíhání. Dovolatelka dále poukazuje na to, že trestní stíhání proti poškozenému vůbec nebylo zahájeno. Věc byla odložena podle § 159a odst. 1 tr. ř., a pokud by vyšly najevo nové skutečnosti, je možné, aby ve věci bylo provedeno další prověřování. Soud prvního stupně se vůbec nezabýval výtkou odvolacího soudu vyslovenou v jeho usnesení ze dne 23. 3. 2023, č. j. 14 To 38/2023-196, podle které měl hodnotit skutečnost, že dovolatelka sama při podání trestního oznámení uvedla, co ji k tomuto kroku vedlo, kdy neměla být motivována přivozením trestního stíhání poškozeného. Pokud jde o výpověď B., kolegy poškozeného, tak z ní vyplynulo, že byl s poškozeným v bytě dovolatelky, kam je měla pozvat na oběd. Svědek F. zase připustil, že poškozený mohl být i během noční služby po 7. hodině mimo kontrolní bod, a nevyloučil, že mohl být u obviněné. 5. Přes návrhy obhájce nebyla vyslechnuta klíčová svědkyně, a to dcera dovolatelky nezletilá AAAAA. Ta byla vyslechnuta bez přítomnosti obhájce na úřední záznam PČR – SKPV dne 14. 10. 2022. Obhájce přitom Policii ČR písemně upozorňoval dne 2. 8. 2022, že žádá, aby byl s předstihem informován o všech úkonech, které budou prováděny. Nezletilá měla být vyslechnuta jako svědek za přítomnosti obhájce a orgánu OSPOD. V předmětném případě se nejednalo o neodkladný a neopakovatelný úkon. Jelikož trestní řízení trvalo delší dobu, došlo ke ztrátě důkazní hodnoty výpovědi. Vzhledem k tomu, že uvedené nenapravily ani soudy, byla dovolatelka zkrácena na jejím právu na uplatnění řádné obhajoby, resp. právu na spravedlivý proces. 6. Pokud jde o výrok o náhradě nemajetkové újmy v podobě duševních útrap, tak tato neměla být poškozenému vůbec přiznána, neboť policista, který si toto povolání dobrovolně vybral, musí snést vyšší míru psychické zátěže. 7. Závěrem svého dovolání obviněná navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudu prvního stupně i soudu odvolacího a zprostil ji obžaloby. 8. Nejvyšší státní zástupce se k dovolání obviněné vyjádřil prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), podle kterého námitky obviněné spočívají především v tom, že provedenými důkazy nebyla spolehlivě prokázána objektivní stránka přisouzeného trestného činu, neboť nelze vyloučit, že její oznámení bylo pravdivé, což dále doplňuje výhradou v tom smyslu, že k objasnění uvedeného měla být k jejímu návrhu vyslechnuta i její dcera AAAAA. Ačkoliv tyto výhrady lze s jistou mírou tolerance podřadit pod obviněnou uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je třeba označit je za zjevně neopodstatněné. 9. Dokazování provedené soudem prvního stupně označil státní zástupce za bezvadné. Soudy obou stupňů adekvátně procesně reagovaly i na důkazní návrhy stran, a žádný důkaz neopomněly. Výslech dcery obviněné nebyl proveden z důvodu jeho nadbytečnosti. Soudy připomněly, že nezletilá by se podle požadavku obviněné měla vyjadřovat k událostem proběhlým před více než čtyřmi lety. Nelze reálně předpokládat, že by si z takto vzdálené doby, kdy byla velmi nízkého věku, vybavila jakoukoli pro trestní řízení relevantní okolnost. Nepravdivost trestního oznámení obviněné navíc vyplynula z celé řady dalších důkazů, a nelze tudíž hovořit o tom, že by soudem zjištěný skutkový stav byl v rozporu s provedenými důkazy. Závěr o lživosti obvinění ze strany dovolatelky vyplývá především z výpovědi poškozeného. Její skutkovou verzi nepodporují ani svědci, jejichž vyjádření byla čtena, ani svědci slyšeni soudem. Pravdivost jejího vyjádření je vyloučena i listinnými důkazy zajištěnými v rámci šetření orgánem GIBS. Část svědků dovolatelku popsala jako vypočítavou a ul