6 Tdo 1177/2010 — Nejvyšší soud

6 Tdo 1177/2010 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:265b/1g Datum rozhodnutí:30. 11. 2010 Spisová značka:6 Tdo 1177/2010 ECLI:ECLI:CZ:NS:2010:6.TDO.1177.2010.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Dotčené předpisy:§ 16 odst. 1 tr. zák. § 2 odst. 1 tr. zák. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:1. 3. 2011 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 6 Tdo 1177/2010 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 30. listopadu 2010 dovolání, které podala nejvyšší státní zástupkyně ve prospěch obviněného V.P., proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 22. 2. 2010, sp. zn. 4 To 632/2009, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Mostě pod sp. zn. 7 T 117/2008, a rozhodl t a k t o : Podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. se rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 22. 2. 2010, sp. zn. 4 To 632/2009, z r u š u j e . Současně se zrušují další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Krajskému soudu v Ústí nad Labem p ř i k a z u j e , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem Okresního soudu v Mostě ze dne 18. 2. 2009, sp. zn. 7 T 117/2008, byl obviněný V. P. uznán vinným: - trestným činem řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle § 180d tr. zák. a trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. c) tr. zák. [pod body 1a), 1b) výroku], - trestným činem řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle § 180d tr. zák. a trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. c) tr. zák. [pod bodem 2) výroku]. Za tyto trestné činy byl obviněný odsouzen podle § 180d tr. zák., § 37a tr. zák. a § 35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému společnému trestu odnětí svobody v trvání osmi měsíců, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 3 tr. zák. zařazen do věznice s dozorem. Podle § 37a tr. zák. byl zároveň zrušen výrok o vině pod bodem 4) a výrok o upuštění od uložení dalšího trestu, jakož i další výroky, které mají v uvedeném výroku o vině svůj podklad, z rozsudku Okresního soudu v Mostě ze dne 16. 4. 2008, č. j. 7 T 233/2007-96, který nabyl právní moci téhož dne. Proti tomuto rozsudku podal obviněný V. P. odvolání. Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 22. 2. 2010, sp. zn. 4 To 632/2009, byl podle § 258 odst. 1 písm. d) tr. ř. napadený rozsudek v celém rozsahu zrušen. Dále podle § 259 odst. 3 tr. ř. bylo znovu rozhodnuto a obviněný V. P. byl uznán vinným, že 1 a) dne 25. 8. 2007 v 16.05 hod. v M. řídil automobil zn. VW Golf, a to přesto, že trestním příkazem Okresního soudu v Mostě ze dne 14. 4. 1999, č. j. 4 T 1027/98-67, který nabyl právní moci dne 2. 11. 1999, byl odsouzen také k trestu zákazu činnosti spočívajícímu v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu čtyř roků, 1 b) dne 14. 9. 2007 v 02.55 hod. řídil v M. automobil zn. Kia Sephia, a to přesto, že trestním příkazem Okresního soudu v Mostě ze dne 14. 4. 1999, č. j. 4 T 1027/98-67, který nabyl právní moci dne 2. 11. 1999, byl odsouzen také k trestu zákazu činnosti spočívajícímu v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu čtyř roků, (7 T 233/2007), 2) dne 9. 8. 2008 v 16.00 hod. v M., ul. N. N. s., řídil osobní automobil zn. Škoda 136L, a při kontrole hlídkou PČR OHS Most bylo zjištěno, že byl odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Mostě ze dne 15. 2. 2000, sp. zn. 4 T 895/99, který nabyl právní moci téhož dne, mj. k trestu zákazu činnosti spočívajícímu v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu 4 let. Takto popsané skutky krajský soud právně kvalifikoval: - jako přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) zák. č. 40/2009 Sb. [pod body 1a), 1b) výroku], - jako přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) zák. č. 40/2009 Sb. [pod bodem 2) výroku]. Za tyto přečiny obviněného odsoudil podle § 337 odst. 1 zák. č. 40/2009 Sb. za užití § 45 odst. 1 a § 43 odst. 1 zák. č. 40/2009 Sb. k úhrnnému společnému trestu odnětí svobody v trvání čtyř měsíců, pro jehož výkon jej podle § 56 odst. 3 zák. č. 40/2009 Sb. zařadil do věznice s dozorem. Zároveň podle § 45 odst. 1 zák. č. 40/2009 Sb. zrušil výrok o vině pod bodem 4) a výrok o upuštění od uložení dalšího trestu, jakož i další výroky, které mají v uvedeném výroku o vině svůj podklad, z rozsudku Okresního soudu v Mostě ze dne 16. 4. 2008, č. j. 7 T 233/2007-96, který nabyl právní moci téhož dne. Vůči citovanému rozsudku odvolacího soudu (výroku o vině) podala nejvyšší státní zástupkyně (dále též i „dovolatelka“) ve prospěch obviněného V. P. dovolání, jež opřela o dovolací důvod zakotvený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle jejího názoru napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. Dovolatelka konstatovala, že Okresní soud v Mostě rozhodl o trestné činnosti obviněného z roku 2007 a 2008 rozsudkem ze dne 18. 2. 2009, tj. za účinnosti trestního zákona č. 140/1961 Sb., ve znění pozdějších předpisů, který byl účinný do 31. 12. 2009 (dále též „trestní zákon“ nebo „tr. zák.“) a byl zrušen ustanovením § 420 zákona č. 40/2009 Sb., účinného od 1. 1. 2010 (dále též „trestní zákoník“ či „tr. zákoník“). Krajský soud v Ústí nad Labem se proto musel vyrovnat s tím, zda-li bude trestnost jednání obviněného posuzovat podle zákona účinného v době spáchání činu nebo podle právní úpravy, která se použije vždy, jestliže je to pro pachatele příznivější (čl. 40 odst. 6 Listiny základních práv a svobod, § 2 odst. 1 věta za středníkem tr. zákoníku). Dále dovolatelka podotkla, že Krajský soud v Ústí nad Labem zjistil, že trestní zákoník již nekvalifikuje řízení bez řidičského oprávnění jako samostatný trestný čin a že přinesl změnu ve vztahu k trestnému činu podle § 171 odst. 1 písm. c) tr. zák., nyní přečin podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Zhodnotil, že aplikace nové právní úpravy je pro obviněného příznivější, a proto jednání popsané pod body 1) a 2) rozsudku kvalifikoval jako dva přečiny maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Odvolací soud konstatoval, že pokud by hodnotil pouze trestní sazby, byla by pro obviněného příznivější předchozí právní úprava, avšak za popsané situace je potřebné hodnotit nejen výši trestní sazby, ale je nutné posuzovat oba právní předpisy, jejichž aplikace si konkuruje komplexně a v celé jejich šíři. Zohlednil, že v trestním zákoníku je řada ustanovení, jejichž aplikace je pro obviněného příznivější, např. ustanovení o promlčení i další a nelze pominout, že v případě použití trestního zákoníku by každý skutek obviněného byl posouzen pouze jako jeden trestný čin, kdežto při použití trestního zákona by každý skutek byl kvalifikován jako dva trestné činy. Odvolací soud vyzdvihl, že soud ani nemusí využít trestní sazbu v jejím plném rozsahu, když v daném případě je navíc vázán odvoláním, které podal pouze obviněný. V mimořádném opravném prostředku dovolatelka zdůraznila, že základní pravidlo časové působnosti trestního zákona stanoví, že trestnost činu se posuzuje podle doby jeho spáchání. Trestností se rozumí všechny podmínky, které jsou trestněprávně relevantní pro výrok o vině a trestu. Časová působnost se vždy řeší konkrétně, tj. při rozhodování v konkrétní věci u konkrétního pachatele a v době rozhodování. Nikdy proto nelze posuzovat otázky časové působnosti v obecné rovině. Současně musí být zachována zásada, že nové či staré právní úpravy je nutno užít jako celku. Nelze izolovaně rozhodnout o vině a o trestu. Za příznivější je třeba pokládat takovou právní úpravu: - podle které je skutek zcela beztrestný nebo která zakládá pouze odpovědnost mimotrestní, - která je jako celek pro pachatele příznivější v případech, kdy jednání je trestné podle staré i nové právní úpravy. Při rozhodování, který zákon je pro pachatele příznivější, je nutné posuzovat obě právní úpravy a zabývat se všemi podmínkami trestní odpovědnosti a ukládání sankcí. Pouhé srovnání trestních sazeb není judikaturou považováno za dostačující, případ musí být posouzen podle staré i nové právní úpravy s přihlédnutím ke všem okolnostem činu, které mají vliv na trestní sazbu. Teprve takto zjištěné konkrétní trestní sazby lze porovnat a rozhodnout, který zákon je pro pachatele příznivější (viz rozhodnutí č. 10/1962, č. 32/1962, č. 35/1962, č. 44/1970, č. 11/1991 Sb. rozh. tr.). Nového zákona, který stanoví vyšší trestní sazbu než předchozí právní úprava, lze proto užít, pokud jsou zde okolnosti, které in concreto odůvodňují v posuzovaném případě ul