6 Tdo 1184/2020 – Nejvyšší soud

6 Tdo 1184/2020-351 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 17. 12. 2020 o dovolání obviněného J. S., nar. XY, bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 14. 5. 2020, sp. zn. 9 To 516/2019, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. 3 T 139/2018, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. S. odmítá. O d ů v o d n ě n í : I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Okresního soudu v Hodoníně ze dne 5. 11. 2019, sp. zn. 3 T 139/2018, byl obviněný J. S. (dále jen „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným přečinem zanedbání povinné výživy podle § 196 odst. 1 tr. zákoníku, kterého se podle skutkových zjištění nalézacího soudu dopustil tím, že v období od měsíce srpna 2016 do měsíce listopadu 2018 včetně, vyjma měsíce ledna 2017 a února 2017, za které uhradil výživné v plné výši, v XY, XY a jinde, neplnil řádně a pravidelně svoji zákonnou vyživovací povinnost vůči svému nezletilému synovi AAAAA (pseudonym), nar. XY, v částce, jež mu vyplývá z občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. a pro období od srpna 2016 včetně do 29. 11. 2017 mu byla stanovena předběžnou otázkou podle § 9 odst. 1 trestního řádu ve výši 1 000 Kč měsíčně, a pro období od 30. 11. 2017 do srpna 2018 je ve výši 6 000 Kč měsíčně konkretizována rozsudkem Okresního soudu v Hodoníně ze dne 24. 4. 2017, č. j. 0 P 216/2011-754, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 5. 10. 2017, č. j. 38 Co 170/2017-803, jenž nabyl právní moci dne 30. 11. 2017, a kteréžto výživné je splatné vždy nejpozději do každého 15. dne v měsíci předem k rukám jeho matky P. H., nar. XY, oba bytem XY, ač si byl své vyživovací povinnosti vědom a vzhledem ke svým schopnostem a možnostem ji byl schopen plnit, a na výživném tak za shora uvedené období dluží částku 86 000 Kč. 2. Za uvedený přečin byl odsouzen podle § 196 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 8 měsíců, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 1 roku. Podle § 82 odst. 2 tr. zákoníku mu bylo uloženo, aby v průběhu zkušební doby podle svých sil uhradil dlužné výživné a řádně hradil běžné výživné. 3. Proti uvedenému rozsudku podal obviněný odvolání, které Krajský soud v Brně usnesením ze dne 14. 5. 2020, sp. zn. 9 To 516/2019, podle § 256 tr. ř. zamítl. II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Proti usnesení odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce JUDr. Oldřicha Navrátila dovolání, v němž uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. c), d) a g) tr. ř. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. odůvodnil tím, že výše jeho vyživovací povinnosti byla v občanském soudním řízení stanovena tzv. fikcí, tedy bez bližšího zkoumání jeho majetkových poměrů. V trestním řízení pak bylo postupováno podle § 9 odst. 1 tr. ř. o předběžné otázce, avšak i takto policejním orgánem stanovené výživné v částce 1.000 Kč měsíčně neodpovídá jeho majetkovým možnostem a zdravotnímu stavu. Soudy neprovedly ani navrhovaný důkaz výslechem dítěte - nezl. AAAAA. Dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. c), d) tr. ř. spatřoval obviněný v tom, že ustanovený obhájce JUDr. Oldřich Navrátil nebyl zproštěn obhajoby, ač o to pro ztrátu důvěry mezi ním a obviněným žádal, a stejně bylo v téže věci postupováno předtím ohledně dříve ustanoveného obhájce JUDr. Radovana Prachmana. Proto úkony trestního řízení, jichž se obviněný hodlal účastnit, tj. podat vysvětlení, seznámit se s výsledky vyšetřování i vypovídat u hlavního líčení, nejsou v souladu s trestním řádem. Řízení před soudem i přípravné řízení jsou zatíženy vadou, kdy nebylo respektováno právo obviněného vyjádřit se k věci, a nebyl seznámen se spisem po skončení vyšetřování. Došlo tak k porušení práva na obhajobu a spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. 5. Vzhledem k výše uvedenému obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí odvolacího soudu i rozhodnutí soudu prvního stupně a věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí. 6. Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání po rekapitulaci dosavadního řízení ve věci, obsahu rozhodnutí soudů obou stupňů a obsahu dovolání k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. odkázala na podstatu daného důvodu dovolání a na formální i materiální podmínky pro konání hlavního líčení v nepřítomnosti obviněného podle § 202 odst. 2, 4 tr. ř. Poukázala na to, že ve věci bylo konáno zkrácené přípravné řízení podle § 314b a násl. tr. ř., proto po formální stránce nelze obviněnému umožnit prostudování spisu a vznesení návrhů na doplnění vyšetřování. Soud tak nebyl povinen ani zasílat spisový materiál Okresnímu soudu v Pardubicích pro účely nahlédnutí obviněného do spisu. V rámci posouzení materiální podmínky pro konání hlavního líčení v nepřítomnosti obviněného státní zástupkyně odkázala na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 8. 2001, sp. zn. 4 Tz 135/2001, podle něhož mj. lze takto konat hlavní líčení pouze tehdy, lze-li i bez přítomnosti obviněného náležitě zjistit skutkový stav za dodržení práva na obhajobu a musí být zjištěno, v jaké výši byl obviněný schopen vyživovací povinnost plnit. V dané věci však byla pouze čtena podle § 207 odst. 2 tr. ř. výpověď obviněného z přípravného řízení, v níž se k neplacení výživného vůbec nevyjádřil. Hlavní líčení bylo konáno přes omluvu obviněného pro pracovní neschopnost, která nebyla soudem akceptována jako omluva řádná. Taková situace však neumožnila spolehlivě zjistit skutkový stav a uzavřít, že se obviněný trestného činu dopustil, neboť předpokladem je zjištění schopnosti a možnosti obviněného vyživovací povinnost plnit. V tomto ohledu nebylo zjištěno nic. V trestním řízení soud není vázán rozhodnutími občanskoprávních soudů o výši vyživovací povinnosti a je oprávněn tuto otázku posuzovat sám jako předběžnou podle § 9 odst. 1 tr. ř. V občanskoprávním řízení pak byla vyživovací povinnost určena obviněnému fikcí podle § 916 občanského zákoníku (zákona č. 89/2012 Sb. – dále jen „občanský zákoník“), neboť obviněný bránil soudu zjistit jeho majetkové poměry, možnosti a schopnosti. V trestním řízení je však třeba tyto parametry alespoň rámcově zjistit. K tomu účelu odkázala státní zástupkyně na v trestním řádu zakotvené instituty umožňující obviněného pro případ nedostavení se k hlavnímu líčení sankcionovat pořádkovou pokutou, nechat jej předvést či vzít do vazby. Shrnula pak, že ve věci nebyly dány zákonné důvody pro konání hlavního líčení v nepřítomnosti obviněného, proto je důvodná dovolací námitka, že obviněný neměl možnost se k věci vyjádřit. Proto nepovažovala za nezbytné se dále vyjadřovat k uplatněným dovolacím důvodům podle § 265b odst. 1 písm. c), g) tr. ř. 7. Ze shora uvedených důvodů státní zástupkyně navrhla podle § 265k odst. 1 tr. ř., aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu i soudu prvního stupně, jakož i rozhodnutí obsahově navazující, a podle § 265l tr. ř. soudu prvního stupně přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Navrhla takto rozhodnout podle § 265r odst. 1 písm. b) tr. ř. v neveřejném zasedání a souhlasila s rozhodnutím v neveřejném zasedání podle § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. i pro případ jiného než navrhovaného rozhodnutí. III. Přípustnost dovolání 8. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§ 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.), a vyhovuje obligatorním náležitostem ve smyslu § 265f odst. 1 tr. ř. IV. Důvodnost dovolání 9. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., posoudil Nejvyšší soud dále otázku, zda obviněným uplatněné dovolací důvody lze považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. Nutno dále zdůraznit, že Nejvyšší soud jako soud dovolací je vázán vymezením dovolání, tj. uplatněnými dovolacími důvody i rozsahem dovolání, které jsou obligatorními náležitostmi dovolání podle § 265f odst. 1 tr. ř. a určují tak podle § 265i odst. 3 až 5 tr. ř. obsah a rozsah přezkumné činnosti Nejvyššího soudu. Proto bude níže vycházeno toliko z dovolatelem výslovně vymezených dovolacích důvodů a okruhu argumentů, kterými jejich naplnění odůvodňoval. 10. Podle § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže obviněný neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona mít měl. Podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. lze dovolání podat, byla-li porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo veřejném zasedání. Uvedený dovolací důvod je dán tehdy, bylo-li v rozporu se zákonem konáno hlavní líčení nebo veřejné zasedání v nepřítomnosti obviněného, ač měla být jeho přítomnost umo