6 Tdo 1203/2015 — Nejvyšší soud

6 Tdo 1203/2015 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. f) tr.ř. § 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Datum rozhodnutí:15. 12. 2015 Spisová značka:6 Tdo 1203/2015 ECLI:ECLI:CZ:NS:2015:6.TDO.1203.2015.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Důvod dovolání pro právní vady rozhodnutí Důvod dovolání, že bylo rozhodnuto o postoupení Mimořádné opravné prostředky Nedbalost hrubá Obecné nebezpečí Postoupení věci jinému orgánu Dotčené předpisy:§ 265b odst. 1 písm. f), g) tr. ř. § 265j tr. ř. § 277 odst. 1 tr. zákoník § 273 tr. zákoník § 16 odst. 2 tr. zákoník Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:21. 3. 2016 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 6 Tdo 1203/2015-33 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 15. prosince 2015 o dovolání, které podal nejvyšší státní zástupce v neprospěch obviněného M. A., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. 5. 2015, sp. zn. 6 To 138/2015, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. 2 T 153/2014, t a k t o : Podle § 265j tr. ř. s e dovolání z a m í t á . O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem Okresního soudu v Opavě ze dne 2. 3. 2015, sp. zn. 2 T 153/2014, byl obviněný M. A. (dále jen „obviněný“) uznán vinným přečinem poškození a ohrožení provozu obecně prospěšného zařízení z nedbalosti podle § 277 odst. 1 tr. zákoníku. Za tento přečin byl obviněný odsouzen podle § 277 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 5 měsíců, jehož výkon mu byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání jednoho roku a tří měsíců. Podle § 73 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku byl obviněnému současně uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu dvou roků. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byli poškození České dráhy, a. s. a Správa železniční dopravní cesty, státní organizace, odkázáni se svými nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. O odvolání, které proti tomuto rozsudku podal obviněný, rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Ostravě. Usnesením ze dne 4. 5. 2015, sp. zn. 6 To 138/2015, podle § 257 odst. 1 písm. b) tr. ř. napadený rozsudek zrušil v celém rozsahu a za použití § 222 odst. 2 tr. ř. trestní věc obviněného pro skutek popsaný v obžalobě Okresního státního zastupitelství v Opavě ze dne 3. 10. 2014, sp. zn. 1 ZT 157/2014, spočívající v tom, že obviněný „dne 4. 7. 2014 v 06.47 hodin na silnici č. … ve směru z O. – R. ke křižovatce se silnicí č. …, okr. O., jako řidič nákladního motorového vozidla značky DAF RZ … majitele společnosti Van Gansewinkel HBSS s. r. o. vjel na železniční přejezd č. …, zabezpečený výstražným křížem přesto, že spatřil zleva ve směru od O. blížící se osobní vlak č. … řízený strojvedoucím P. K., přičemž stál před křižovatkou s hlavní silnicí č. … a dával přednost v jízdě vozidlům po ní jedoucím, nástavbou nákladního vozidla tak zasahoval do prostoru železničního přejezdu, čímž porušil zejména ustanovení § 27 odst. 1 písm. g) a ustanovení § 29 odst. 1 písm. d), f) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů, došlo ke střetu vozidla s vlakem, vytočení vozidla do pravého silničního příkopu, nárazu do výstražného kříže u železničního přejezdu a jeho vyvrácení, spolujedoucí z vozidla DAF A. K. utrpěl lehké zranění s dobou léčení 2 dny, dále došlo k zastavení drážní dopravy mezi H. n. M. a odbočkou M. v době od 06.45 hodin do 09.30 hodin uvedeného dne, ke zpoždění 4 vlaků a odřeknutí 2 vlaků osobní dopravy; společnosti ČD, a. s., IČ: 70994226, způsobil škodu v celkové výši 822.603 Kč, společnosti SŽDC, s. o., IČ: 70994234, způsobil škodu v celkové výši 2.690 Kč“, postoupil Statutárnímu městu Opava, neboť zažalovaný skutek by mohl být posouzen jako přestupek. V důvodech tohoto rozhodnutí se odvolací soud neztotožnil s tvrzením, že se obviněný dopustil přečinu poškození a ohrožení provozu obecně prospěšného zařízení z nedbalosti podle § 277 odst. 1 tr. zákoníku, tedy, že z hrubé nedbalosti poškodil obecně prospěšné zařízení. Podle jeho názoru totiž skutková zjištění neumožňují učinit závěr o tom, že se obviněný protiprávního jednání dopustil z hrubé nedbalosti podle § 16 odst. 2 tr. zákoníku a ani u obviněného neshledal takové jednání, které by bylo zřejmě bezohledné k zájmům chráněným trestním zákonem. K tomu dospěl na základě postoje obviněného k požadavku náležité pozornosti, když uvěřil jeho výpovědi, pokud se týká popisu způsobu jeho jízdy přes železniční přejezd a okolnostem, které se odehrály bezprostředně před dopravní nehodou. Po posouzení výpovědi obviněného odvolací soud učinil závěr, že se jedná z hlediska zavinění o nedbalost vědomou ve smyslu § 16 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a z hlediska stupně intenzity nedbalosti o vážnější míru nedbalosti, která však nedosahuje intenzity nedbalosti hrubé. Obviněný tedy podle jeho názoru nenaplnil jeden ze základních znaků předmětného trestného činu, a to zavinění v požadované formě hrubé nedbalosti, a nedopustil se proto přečinu poškození a ohrožení provozu obecně prospěšného zařízení z nedbalosti podle § 277 odst. 1 tr. zákoníku. Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Ostravě podal v neprospěch obviněného dovolání nejvyšší státní zástupce (dále též „dovolatel“), přičemž uplatnil dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. f) a g) tr. ř. Uvedl, že pokud odvolací soud shledal, že jednání popsané v tzv. skutkové větě výrokové části rozsudku nalézacího soudu není přečinem podle § 277 odst. 1 tr. zákoníku, je takové právní posouzení skutku nesprávné. V odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku s odkazem na ustanovení § 277 odst. 1, § 16 odst. 2 tr. zákoníku a rozsudek soudu prvního stupně stran zřejmé bezohlednosti pachatele k zájmům chráněným trestním zákoníkem shledal, že obviněný svým protiprávním jednáním závažným způsobem porušil zejména § 4 písm. a) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o provozu na pozemních komunikacích“), neboť se nechoval s předepsanou ohleduplností a ukázněností, aby svým jednáním neohrožoval život, zdraví nebo majetek jiných osob, ani svůj vlastní, své chování nepřizpůsobil stavebnímu a dopravně-technickému stavu pozemní komunikace, situaci v provozu na pozemní komunikaci a svým schopnostem. Obviněný rovněž porušil § 5 odst. 1 písm. b) zákona o provozu na pozemních komunikacích, když se nevěnoval plně řízení vozidla a nesledoval situaci v dopravním provozu. Tuto skutečnost lze podle dovolatele dovodit především z důkazní situace, kdy obviněný uvedl, že ani nezná délku vozidla, které řídil. Bylo zjištěno, že předmětné vozidlo zn. DAF mělo celkovou délku 8,40 metru a prostor mezi levou kolejnicí a hranicí křižovatky u hlavní vozovky nemá k využití pro zastavení vozidla 9,25 metru, ale jen 8,20 metru (po odečtu 1 metru bezpečnostní zóny, a to 80 cm přesahu boční stěny vlakové soupravy nad kolejištěm s připočtením 20 cm na příslušenství a součásti vlakové soupravy, tj. zpětná zrcátka a ventily pro napouštění a vypouštění provozních médií). Je tak podle něj vyloučeno, aby byl prostor mezi kolejemi a hranicí uvedené křižovatky při nájezdu na hlavní komunikaci dostatečně veliký, aby tam vozidlo zn. DAF mohlo být bezpečně zastaveno. Obviněný tak podle dovolatele bezdůvodně spoléhal, aniž by znal délku svého vozidla, že přejede přes přejezd a bude pokračovat, a to po nutnosti dání přednosti v jízdě, dále po hlavní pozemní komunikaci. Zde je tak zřejmé zásadní nerespektování § 27 odst. 1 písm. g) zákona o provozu na pozemních komunikacích. Následně se podle názoru dovolatele rovněž ukázalo, že po hlavní silnici jedou v obou směrech motorová vozidla, kterým byl povinen dát přednost v jízdě, přičemž při přehlednosti úseku tato vozidla musel ještě před tím, než vjel na přejezd, vidět, a mohl a měl počítat s tím, že k dání přednosti v jízdě může dojít. Obviněný tak podle dovolatele hrubě porušil konstatované ustanovení zákona o provozu na pozemních komunikacích a na přejezd vjel, tento přejel a zůstal zadní částí vozidla zasahovat do jízdního koridoru osobního vlaku. I v této situaci se pak podle něj nevěnoval situaci a dění, které následovalo, když strojvedoucí systematicky houkal po poměrně dlouhý časový úsek. Ani to obviněného nepřimělo vyhodnotit situaci či se lépe podívat, kde se s vozidlem nachází, a případně se snažit s vozidlem mírně „popojet“ vpřed. Zcela bezdůvodně spoléhal na to, že vlak projede, což se však nestalo a došlo k vážnému ohrožení na životě a zdraví osmi osob jak ve vlaku, tak jeho spolujezdců. Navíc je nutno zdůraznit, že v případě obviněného se