6 Tdo 1250/2020 — Nejvyšší soud

6 Tdo 1250/2020 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Datum rozhodnutí:9. 12. 2020 Spisová značka:6 Tdo 1250/2020 ECLI:ECLI:CZ:NS:2020:6.TDO.1250.2020.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Hodnocení důkazů Nedovolené ozbrojování Neoprávněný přístup k počítačovému systému a nosiči informací Spravedlivý proces Zneužití pravomoci úřední osoby Dotčené předpisy:§ 329 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku § 230 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku § 230 odst. 3 písm. a) tr. zákoníku § 279 odst. 1 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:13. 2. 2021 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 6 Tdo 1250/2020-5822 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 9. 12. 2020 o dovolání obviněného J. K., nar. XY, bytem XY, a obviněného A. A., nar. XY, bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 20. 5. 2020, č. j. 3 To 421/2019-5714, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 2 T 179/2018, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněných odmítají. O d ů v o d n ě n í : 1. Obvinění J. K. a A. A. (dále zpravidla jen „obvinění“, popř. každý samostatně jako “obviněný”) byli rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 24. 9. 2019, č. j. 2 T 179/2018-5621, uznáni vinnými, a to obviněný J. K. trestným činem zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, trestným činem neoprávněného přístupu k počítačovému systému a nosiči informací podle § 230 odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku (bod 1 a 2), trestným činem nedovoleného ozbrojování podle § 279 odst. 1 tr. zákoníku (bod 3), trestným činem neoprávněného přístupu k počítačovému systému a nosiči informací podle § 230 odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku ve znění účinném do 31. 5. 2015 (bod 4). Za toto jednání, popsané ve výrokové části citovaného rozsudku, byl podle § 329 odst. 1 tr. zákoníku, za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří roků. Podle § 67 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku a § 68 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku mu byl uložen peněžitý trest ve výměře 120 denních sazeb, kdy výše jedné denní sazby činí 1000,- Kč, celkem tedy 120 000,- Kč. Pro případ, že by ve stanovené lhůtě nebyl peněžitý trest vykonán, byl podle § 69 odst. 1 tr. zákoníku stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání šesti měsíců. Podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl dále obviněnému uložen trest propadnutí věci, konkrétně: 174 ks nábojů, z toho 100 ks nábojů ráže 9 mm LUGER, 66 ks nábojů ráže 9 mm MAKAROV, 8 ks nábojů ráže 7,65 mm BROWNING, vše české provenience Sellier a Bellot Vlašim. Dále byl obviněnému podle § 73 odst. 1 a odst. 3 tr. zákoníku uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu povolání člena bezpečnostního sboru na dobu čtyř roků. 2. Obviněný A. A. byl uznán vinným trestným činem zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku ve formě návodu podle § 24 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku (bod 1 a 2) a trestným činem nedovoleného ozbrojování podle § 279 odst. 1 tr. zákoníku (bod 5). Za toto jednání, popsané ve výrokové části citovaného rozsudku, byl podle § 329 odst. 1 tr. zákoníku, za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří roků. Podle § 67 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku a § 68 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku byl obviněnému uložen peněžitý trest ve výměře 120 denních sazeb, kdy výše jedné denní sazby činí 1000,- Kč, celkem tedy 120 000,- Kč. Podle § 69 odst. 1 tr. zákoníku pro případ, že by ve stanovené lhůtě nebyl peněžitý trest vykonán, byl stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání šesti měsíců. 3. Proti shora uvedenému rozsudku Městského soudu v Brně podali oba obvinění odvolání, které Krajský soud v Brně usnesením ze dne 20. 5. 2020, pod č. j. 3 To 421/2019-5714, zamítl podle § 256 tr. ř. I. Dovolání a vyjádření k němu 4. Proti shora uvedenému rozhodnutí Krajského soudu v Brně podali oba obvinění prostřednictvím svého obhájce dovolání, ve kterém uplatnili dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V rámci tohoto mimořádného opravného prostředku především namítli porušení práva na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen Listiny) a čl. 6 Úmluvy o ochraně základních lidských práv a svobod (dále jen Úmluvy) a nesprávné právní posouzení skutků. Porušení práva na spravedlivý proces spatřují převážně v odnětí písemné přípravy výpovědi obviněného K., před jeho výslechem v hlavním líčení a dále odmítnutí písemného doplnění jeho výpovědi, se kterou se pak soud prvního stupně ve svém rozhodnutí podle mínění dovolatele vůbec nevypořádal. Dále, že k písemným podáním obviněného A. obsahujícím jeho vlastní argumentaci proti podané obžalobě, soud prvního stupně vůbec nepřihlédl, a to s poukazem na skutečnost, že odmítl vypovídat a jeho písemné vyjádření vůči soudu je irelevantní a nemůže sloužit jako podklad pro vydání rozhodnutí. Obvinění mají za to, že uvedeným postupem soud prvního stupně porušil jejich právo na obhajobu a na spravedlivý proces a odvolací soud se s touto námitkou vůbec nevypořádal, případně zcela nepřesvědčivě. Dále uvedli, že písemné doplnění již provedené ústní výpovědi obžalovaného, nebylo v rozporu se zásadou ústnosti a soud tak měl k předmětnému písemnému doplnění při svém rozhodování přihlédnout, což však neučinil a porušil tak právo na spravedlivý proces. Obvinění dále mají za to, že došlo k nesprávnému právnímu posouzení neoprávněného prospěchu, jakožto obligatornímu znaku skutkové podstaty trestného činu zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 tr. zákoníku. Dále dovozují, že samotná skutečnost, že obviněný A. měl v držení údaje o lustrovaných osobách, a to i za situace, kdyby je získal z výstupů obviněného K., což podle obviněných nebylo prokázáno, obsažených ve vyšetřovacích spisech, nemůže být porušením zákona, zvláště když obviněný A. měl legální přístup k obsahu spisu. Podle mínění obviněných byl soud prvního stupně v důkazní nouzi, týkající se absence znaku neoprávněného prospěchu nebo poškozených osob, a to jednáním obviněných, přičemž tuto skutečnost (důkazní nouzi) vyplnil svými arbitrárními úvahami bez řádného důkazního podkladu a obdobně tak učinil i odvolací soud. Dále argumentují tím, že majetkový prospěch na straně pachatele musí být objektivně měřitelný a konkrétní, což v daném případě nebylo. Jako jediný důkaz k podpoře údajného neoprávněného prospěchu použil soud svědeckou výpověď, která je podle obviněných nedůvěryhodná, zaujatá a motivovaná proti nim. Dále pak poukazují na to, že na základě žádosti svědka (V.), soud zpřístupnil k nahlédnutí celý soudní spis obsahující vysoce citlivé informace, a to ve fázi před vydáním rozhodnutí. Obviněný K. namítá, že soud prvního stupně nesprávně právně kvalifikoval skutek pod bodem 4, jelikož zcela zjevně absentuje jakýkoliv neoprávněný prospěch nebo škodlivý následek a soud se také vůbec nevypořádal s judikaturou Nejvyššího soudu (8 Tdo 1513/2017), na kterou bylo v řízení opakovaně poukazováno. Oba obvinění dále namítají, nesprávné právní posouzení skutku kvalifikovaného jako nedovolené ozbrojování. Obviněný K. uvádí, že absentovala existence úmyslné formy zavinění, případně je nutno na daný případ a jeho zcela neobvyklé okolnosti (odebrání střeliva psychicky nemocné osobě) aplikovat zásadu subsidiarity trestní represe a dále pak není s ohledem na okolnosti skutku z odůvodnění soudu vůbec zřejmé, zda došlo k naplnění skutkové podstaty spočívající v „hromadění střeliva“. Obviněný A. dále namítá, že odůvodnění rozhodnutí obou soudů je nedostatečné, nepřesvědčivé a nesplňuje kritéria řádně odůvodněného rozhodnutí. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem obvinění navrhli, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc přikázal odvolacímu soudu k novému projednání a rozhodnutí. 5. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství po stručném shrnutí dosavadního průběhu trestního řízení a obsahu dovolání uvedl, že obvinění spatřují naplnění jimi uplatněného dovolacího důvodu zjevně již v rozhodnutí soudu prvního stupně a opomenuli tak uplatnit na tyto případy dopadající dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v jeho druhé alternativě. Dále se státní zástupce ve svém rozsáhlém vyjádření podrobně zabývá jednotlivými námitkami obviněných, přičemž konstatuje, že s ji