6 Tdo 1250/2021 — Nejvyšší soud

6 Tdo 1250/2021 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. h) tr.ř. Datum rozhodnutí:15. 3. 2022 Spisová značka:6 Tdo 1250/2021 ECLI:ECLI:CZ:NS:2022:6.TDO.1250.2021.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Důvod dovolání pro právní vady rozhodnutí Pohrdání soudem Dotčené předpisy:§ 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. § 336 písm. c) tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:12. 6. 2022 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí III.ÚS 1824/22 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 6 Tdo 1250/2021-238 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 15. 3. 2022 o dovolání, které podal obviněný P. V., nar. XY, bytem XY, XY, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 28. 4. 2021, sp. zn. 14 To 103/2021, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ústí nad Orlicí pod sp. zn. 1 T 32/2020, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného P. V. odmítá. Odůvodnění: I. 1. Rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 9. 2. 2021, sp. zn. 1 T 32/2020 (dále také jen „rozsudek soudu prvního stupně“), byl obviněný P. V. (dále také jen „obviněný“) uznán vinným přečinem pohrdání soudem podle § 336 písm. c) tr. zákoníku, jehož se dopustil podle skutkových zjištění jmenovaného soudu tím, že „nejméně v době od 15. 8. 2018 do 25. 11. 2019 v XY, v XY, okres Ústí nad Orlicí, v XY a ani nikde jinde, jako žalovaný v soudním řízení o vypořádání společného jmění manželů G. V., nar. XY a P. V., nar. XY, vedeném u Okresního soudu v Ústí nad Orlicí pod sp. zn. 10 C 138/2017, a současně jako jediný jednatel obchodních společností E. S., IČO: XY, a V. T., IČO: XY, v obou případech se sídlem XY, XY, záměrně, bez oprávněného důvodu či řádné omluvy, znaleckému ústavu Česká znalecká, a.s., IČO: 25260138, se sídlem Nezvalova 423/8, Hradec Králové, který byl pravomocným usnesením Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 11. 5. 2018, č. j. 10 C 138/2017 - 162, ustanoven znalcem z oboru ekonomika za účelem podání znaleckého posudku, jímž bude stanovena tržní hodnota obchodních společností E. S. a V. T. neposkytl požadované podklady nezbytné pro náležité vypracování tohoto znaleckého posudku, a takto jednal, ačkoliv věděl, že povinnost poskytnout znaleckému ústavu takovou součinnost mu Okresní soud v Ústí nad Orlicí uložil s odkazem na § 127 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů a že ke splnění této součinnosti jeho i jmenované obchodní společnosti několikrát marně vyzval jak Okresní soud v Ústí nad Orlicí, tak i příslušný znalecký ústav, přičemž požadované materiály společnosti Česká znalecká, a.s. nepředal ani poté, co byl obeznámen s pravomocnými rozhodnutími Okresního soudu v Ústí nad Orlicí a Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích, na jejichž základě byla společnostem E. S. a V. T. za neposkytnutí předmětných podkladů znaleckému ústavu opakovaně uložena pořádková pokuta, čímž dlouhodobě hrubě ztěžoval postup daného soudního řízení a mařil vydání meritorního rozhodnutí soudu ve věci“. 2. Za tento trestný čin byl odsouzen podle § 336 písm. c) tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 6 měsíců, přičemž výkon tohoto trestu mu byl podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 2 let. 3. Proti tomuto rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání, jež Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích usnesením ze dne 28. 4. 2021, sp. zn. 14 To 103/2021, podle § 256 tr. ř. zamítl. II. 4. Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 28. 4. 2021, sp. zn. 14 To 103/2021 (dále také jen „napadené usnesení“), napadl obviněný dovoláním z důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (ve znění účinném do 31. 12. 2021), neboť má za to, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky jak hmotného, tak procesního práva, při jejichž řešení se soud prvního stupně a obdobně soud odvolací odchýlily od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a současně, že má být dovolacím soudem řešená právní otázka posouzena jinak. 5. Obviněný konkrétně namítl, že nemohla být naplněna skutková podstata trestného činu podle § 336 písm. c) tr. zákoníku, neboť ve věci byly znalecké posudky zpracovány podle dostupných podkladů z veřejného rejstříku. K argumentaci odvolacího soudu, že mu není kladeno za vinu zmaření jednání soudu, nýbrž neuposlechnutí výzvy soudu bez dostatečné omluvy, uvedl, že nebylo možné, aby uposlechl výzvu soudu a potřebné materiály vydal, neboť není vlastníkem obou předmětných společností. Jelikož je toliko jednatelem, není v jeho možnostech bez vědomí a souhlasu majoritního společníka poskytnout citlivé údaje, ke kterým by mohla mít například přístup konkurence, respektive jeho bývalá manželka. Vydání konzultoval se společníky, nicméně tito odmítli požadované citlivé údaje vydat. Předmětné společnosti se zabývají činností v kosmickém, leteckém a zdravotnickém průmyslu a požadavkům, které kladl soud prvního stupně v rámci řízení o vypořádání SJM, nemohlo být vyhověno, neboť by tím došlo k porušení obchodního tajemství. V této souvislosti poukázal na rozsudek Soudního dvora ze dne 14. 2. 2008 ve věci Varec SA v. Belgický stát, C-450/06. Dále uvedl, že jako jednatel obchodní společnosti by se poskytnutím materiálů mohl vystavit hrozbě společnické žaloby ve smyslu § 157 zákona č. 90/2012 Sb. V neposlední řadě podle něj nebyla posouzena otázka, zda vůbec bylo rozhodné, jakou hodnotu předmětné společnosti mají, když je toliko jednatel, a nikoliv jejich vlastník. Domnívá se přitom, že jejich hodnota je pro řízení o vypořádání SJM irelevantní. 6. K ustanovení § 127 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále také jen „občanský soudní řád“), obviněný uvedl, že pravomoc soudu není bezbřehá a soud musí pečlivě zvážit komu a z jakého titulu danou povinnost ukládá. Znovu uvedl, že soud (v civilním řízení) nebyl oprávněn po něm citlivé údaje požadovat, přičemž měl možnost podat trestní oznámení z podezření spáchání trestného činu pohrdání soudem na předmětné společnosti jako právnické osoby. 7. Soudu prvního stupně vytkl, že pochybil a jednal v rozporu s ustálenou judikaturou Nejvyššího i Ústavního soudu, když odsoudil jednatele předmětných společností, přestože výzvy k vydání požadovaných informací byly adresovány daným společnostem jakožto právnickým osobám. Poukázal také na skutečnost, že pořádkové pokuty byly ukládány toliko společnostem, které je také hradily. Trestní stíhání tudíž mělo podle jeho názoru směřovat proti právnickým osobám, nikoliv proti němu jako fyzické osobě. V této souvislosti citoval usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 2. 2019, sp. zn. 7 Tdo 59/2019, či usnesení Ústavního soudu ze dne 17. 9. 2019, sp. zn. III. ÚS 781/19. Na základě těchto rozhodnutí uvedl, že nejprve mají být užity prostředky právního řádu méně závažné (například postup podle § 66 tr. ř.) a až poté prostředky s vyšší mírou závažnosti vůči trestně stíhanému. Soud tak podle něj pochybil, když směřoval pořádkové pokuty právnickým osobám, ale trestní stíhání směřoval vůči němu jako fyzické osobě, aniž by uplatnil nejdříve postup mírnější. Z těchto důvodů se domnívá, že soud prvního stupně připustil, aby státní moc byla uplatněna mimo případy, meze a způsoby stanovení zákonem, čímž překročil svou pravomoc a jednal mimo rámec zákonem stanovený. Tím hrubě zasáhl do principů řádného procesu a ústavně garantovaných práv. 8. I pokud by bylo trestní stíhání přípustné a dostatečně odůvodněné, obviněný namítl, že mu byl uložen zjevně nepřiměřený trest – trest odnětí svobody. Navrhl proto, aby dovolací soud věc přezkoumal a vyslovil, že je trestní stíhání nedůvodné, popřípadě, pokud jej shledá důvodným, aby zvážil, zda nejsou dány důvody pro uložení alternativního trestu, například peněžitého, a tímto právním názorem zavázal soudy nižších stupňů. 9. V úplném závěru dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení odvolacího soudu i jemu předcházející rozsudek soudu prvního stupně a věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání, případně aby ve věci sám rozhodl. 10. K dovolání se vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“). Uvedl, že ne všechny námitky pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (ve znění účinném do 31. 12. 2021) podřazené, lze považovat za relevantně uplatněné. Takovými námitkami podle něj nejsou především výhrady, že se soudy pečlivě nevypořádaly s důvody, pro které obviněný odmítl posky