6 Tdo 1297/2009 — Nejvyšší soud

6 Tdo 1297/2009 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:25. 11. 2009 Spisová značka:6 Tdo 1297/2009 ECLI:ECLI:CZ:NS:2009:6.TDO.1297.2009.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Kategorie rozhodnutí: Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 6 Tdo 1297/2009 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 25. listopadu 2009 o dovolání, které podal obviněný R. M., proti usnesení Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 10. 3. 2009, sp. zn. 6 To 106/2009, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 1 T 188/2008, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání o d m í t á . O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem Okresního soudu ve Zlíně ze dne 4. 12. 2008, sp. zn. 1 T 188/2008, byl obviněný R. M. (dále jen „obviněný“) uznán vinným trestným činem řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle § 180d tr. zák., kterého se podle skutkových zjištění jmenovaného soudu dopustil tím, že „ve Z. – M. dne 8. 6. 2008 ve 14.05 hodin řídil na ulici T. dodávkový automobil značky IVECO DAILY, RZ, a tohoto jednání se dopustil přesto, že dnem 6. 6. 2008 pozbyl řidičské oprávnění dle § 123c odst. 3 zák. č. 361/2000 Sb. z důvodu dosažení 12 bodů bodového ohodnocení“. Za tento trestný čin byl odsouzen podle § 180d tr. zák. za použití § 45 odst. 1 tr. zák. a § 45a odst. 1 tr. zák. k trestu obecně prospěšných prací ve výměře padesáti hodin. Podle § 49 odst. 1 tr. zák. a § 50 odst. 1 tr. zák. mu byl dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu čtrnácti měsíců. O odvolání, které proti tomuto rozsudku podal obviněný, rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Brně – pobočka ve Zlíně usnesením ze dne 10. 3. 2009, sp. zn. 6 To 106/2009, jímž podle § 256 tr. ř. toto odvolání zamítl. Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně (a proti citovanému rozsudku Okresního soudu ve Zlíně) podal obviněný dovolání, přičemž uplatnil dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. V odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku nejprve podrobně zrekapituloval skutkový vývoj jeho případu. Poté vyjádřil přesvědčení, že v předmětné trestní věci bylo porušeno právo na řádný zákonný proces garantované čl. 90 věta první Ústavy České republiky (dále jen „Ústava“), čl. 8 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“), čl. 9 odst. 1 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech (dále jen „Pakt“) a čl. 5 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“), ústavně zaručené právo na řádný a spravedlivý proces zaručené čl. 36 odst. 1 Listiny, čl. 6 odst. 1 Úmluvy a čl. 14 odst. 1 Paktu, a dále ustanovení čl. 39 a 40 odst. 6 Listiny, čl. 7 odst. 1 Úmluvy a čl. 15 odst. 1 Paktu, neboť jeho jednání bylo posouzeno jako trestný čin, ačkoliv se vůbec nemůže jednat o trestný čin řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle § 180d tr. zák. pro absenci jeho subjektivní a materiální stránky. Podle něho byl porušen též čl. 2 odst. 2 Listiny, protože v daném případě nebyla státní moc (konkrétně moc soudní) uplatněna v mezích a způsobem zákonem stanoveným, čl. 1 Ústavy, a konečně i § 2 odst. 5, 6 tr. ř. Následně rozvedl, že dne 8. 6. 2008 skutečně dodávkový automobil řídil, zdůraznil však, že nikoliv z důvodu, že by chtěl porušit zájem chráněný trestním zákonem, ale pouze a jenom proto, že se na základě jednání s úředníkem státu Ing. M. S. subjektivně domníval, že vozidlo ještě řídit může. V této souvislosti soudům nižších stupňů vytkl, že přecenily svědeckou výpověď Ing. M. S., resp. že nevzaly v úvahu rozpory v tvrzeních tohoto svědka, jakož i jeho fatální pochybení, kterého se jako státní úředník při jednání s ním (s obviněným) dopustil. S poukazem na obsah trestního oznámení ze dne 16. 6. 2008 a shora zmíněnou výpověď shledal, že Ing. M. S. nezná základní pravidla pro počítání času a podotkl, že nezná-li tato pravidla úředník státu, pak těžko může být požadována jejich znalost po jeho osobě (obviněném). Dále upozornil, že Ing. M. S. v trestním oznámení uvedl, že jej odkázal na jednání s P. O. ř. Z., D. i., ovšem následně u hlavního líčení vypověděl, že mu dne 6. 6. 2008 sdělil, že : „není možno již v tomto směru dělat nic“ a že „to byl obviněný, kdo říkal, že si zajede na dopravní inspektorát“. Rovněž shledal, že Ing. M. S. nezná zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, když při jednání s ním neaplikoval jeho § 18 odst. 1 a § 37 odst. 4 věta první. V této souvislosti akcentoval, že po něm nebylo možno žádat, aby při dostavení se dne 6. 6. 2008 na M. ú. O. formuloval zcela pregnantně a přesnými zákonnými termíny svůj požadavek, tj. že „přišel podat námitku“ (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu České republiky ze dne 11. 9. 2008, sp. zn. 1 As 30/2008, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, ročník 2009, sešit 1, pod č. 1746). Namítl, že Ing. M. S. dne 6. 6. 2008 místo toho, aby o průběhu jednání s jeho osobou pořídil písemný protokol a jeho výhrady (námitky) do protokolu sepsal, odkázal jej zcela nesmyslně na jednání s P., d. i., s tím, že se k němu (k Ing. M. S.) má dostavit další týden v pondělí nebo v úterý. Přitom vyslovil domněnku, že Ing. M. S. tak učinil zřejmě z toho důvodu, aby se nemusel věcí dále zabývat [viz § 123f odst. 3 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (dále jen „zákon o silničním provozu“)]. Rovněž argumentoval, že při jednání dne 6. 6. 2008 s Ing. M. S. mu řidičský průkaz nebyl odebrán, resp. že k jeho odevzdání nebyl uvedeného dne ani vyzván. Připustil, že byl v oznámení M. ú. O. ze dne 26. 5. 2008, které obdržel dne 29. 5. 2008, poučen o tom, že řidičský průkaz musí odevzdat tomuto úřadu do pěti pracovních dnů ode dne doručení oznámení s tím, že uplynutím této lhůty pozbývá řidičské oprávnění podle § 123c odst. 3 zákona o silničním provozu, nicméně poznamenal, že v tomto oznámení již nebyl poučen podle § 123f odst. 4 zákona o silničním provozu o tom, že pokud podá námitky, běh lhůty uvedené v 123c odst. 3 citovaného zákona se přeruší, a to do doby, než bude o námitkách pravomocně rozhodnuto. Prohlásil, že s ohledem na zásadu in dubio pro reo mělo být, pokud jde o otázku subjektivní stránky trestného činu, vzato v úvahu, že jako osoba nedisponující právním vzděláním si výsledek jednání se státním úředníkem skutečně mohl důvodně vysvětlit tak, že prostě řídit ještě může. Uzavřel, že soudy nižších stupňů zmíněná pochybení státního úředníka de facto využily v jeho neprospěch, že veřejná moc nemůže využívat nejasnost právní úpravy, kterou sama vyvolala (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 8. 1. 2009, sp. zn. III. ÚS 782/06), resp. že nejednal v úmyslu přímém, ani nepřímém. Na tomto místě připomněl též nález Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2008, sp. zn. II. ÚS 254/08. Posléze vyjádřil přesvědčení, že stupeň nebezpečnosti jeho jednání pro společnost není, s ohledem na konkrétní okolnosti případu, vyšší než nepatrný a současně podotkl, že skutková podstata trestného činu řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle § 180d tr. zák. již v novém trestním zákoníku (zákon č. 40/2009 Sb.) obsažena není. Shledal také, že odsouzení jeho osoby nebylo v demokratické společnosti nezbytné, že věc mohla být zajisté vyřízena např. podmíněným zastavením trestního stíhání a že došlo k porušení ústavního principu ultima ratio, podle kterého mají být prostředky trestního práva používány zdrženlivě, kdy ve společnosti by měla převážit spravedlnost nad represí (viz nález Ústavního soudu ze dne 25. 11. 2003, sp. zn. I. ÚS 558/01, publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 31, pod č. 136). Další námitky obviněný uplatnil vůči výroku o trestu (přitom poukázal na nález Ústavního soudu ze dne l2. 4. 2007, sp. zn. 1. ÚS 603/06, publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 45, pod č. 65) Prohlásil, že trest, k němuž byl odsouzen, je trestem velmi přísným, neadekvátním vytýkanému provinění (zejména pokud jde o uložený trest zákazu činnosti). Namítl, že na jeho straně je celá řada polehčujících okolností ve smyslu § 33 tr. zák. (ke spáchanému skutku se doznal, svého jednání upřímně litoval a navrhoval celou věc vyřešit podmíněným zastavením trestního stíhání, vedl a i nadále vede řádný život, jako podnikatel nemá žádné dluhy na daních, důchodovém pojištění, příspěvku na státní politiku zaměstnanosti či na pojistném na veřejné zdravotní pojištění, přičemž se svojí ženou žije řádným rodinným životem a vychovává děti). Připustil, že v evidenční kartě řidiče má zejmén