6 Tdo 1331/2010 — Nejvyšší soud

6 Tdo 1331/2010 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:265b/1g Datum rozhodnutí:16. 12. 2010 Spisová značka:6 Tdo 1331/2010 ECLI:ECLI:CZ:NS:2010:6.TDO.1331.2010.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Dotčené předpisy:§ 250 odst. 1,2 tr. zák. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:2. 5. 2011 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí IV.ÚS 1335/11doc. JUDr. Michaela Židlická, Dr.odmítnuto08.30.2011 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 6 Tdo 1331/2010 U S N E S E N Í Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 16. prosince 2010 dovolání, které podal obviněný J. S., proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 17. 9. 2009, sp. zn. 7 To 292/2009, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 92 T 69/2009, a rozhodl t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. S. o d m í t á . O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 26. 5. 2009, sp. zn. 92 T 69/2009, byl obviněný J.S. uznán vinným dvojnásobným trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr. zák. [v bodě 1) a v bodech 2) – 6) výroku], a to na podkladě skutkového zjištění, jak je v rozhodnutí uvedeno. Za tyto trestné činy a za sbíhající se trestný čin zanedbání povinné výživy podle § 213 odst. 1 tr. zák., kterým byl pravomocně uznán vinným rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 4. 5. 2009, sp. zn. 89 T 333/2008, byl obviněný odsouzen podle § 250 odst. 2 tr. zák. za použití § 35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. b) tr. zák. zařazen do věznice s dozorem. Podle § 35 odst. 2 tr. zák. byl současně zrušen výrok o trestu z rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 4. 5. 2009, sp. zn. 89 T 333/2008, jakož i všechna další rozhodnutí na tento zrušený výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost nahradit poškozeným: - B.C., škodu ve výši 12.000,- Kč, - M.S., škodu ve výši 3.020,- Kč, - Ing. Z. M., škodu ve výši 14.987,- Kč, - J. H., škodu ve výši 13.000,- Kč, - J. J., škodu ve výši 5.500,- Kč, - V. K., škodu ve výši 9.000,- Kč. Proti tomuto rozsudku podal obviněný J. S. odvolání. Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 17. 9. 2009, sp. zn. 7 To 292/2009, byl podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušen ve výroku o trestu odnětí svobody a způsobu jeho výkonu. Dále za splnění podmínek ustanovení § 259 odst. 3 písm. b) tr. ř. odvolací soud obviněného J. S. odsoudil za dvojnásobný trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr. zák., ohledně něhož zůstal napadený rozsudek nezměněn a za sbíhající se trestný čin zanedbání povinné výživy podle § 213 odst. 1 tr. zák., kterým byl pravomocně uznán vinným rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 4. 5. 2009, sp. zn. 89 T 333/2008, a další sbíhající se trestný čin zanedbání povinné výživy podle § 213 odst. 2 tr. zák., jímž byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 4. 2. 2009, sp. zn. 9 T 263/2007, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. 6. 2009, sp. zn. 3 To 193/2009, podle § 250 odst. 2 tr. zák. za použití § 35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let. Podle § 39a odst. 2 písm. b) tr. zák. byl obviněný pro výkon uloženého trestu zařazen do věznice s dozorem. Podle § 35 odst. 2 tr. zák. byly současně zrušeny výroky o trestech z rozsudků Městského soudu v Brně ze dne 4. 5. 2009, sp. zn. 89 T 333/2008, a Okresního soudu v Ostravě ze dne 4. 2. 2009, sp. zn. 9 T 263/2007, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. 6. 2009, sp. zn. 3 To 193/2009, jakož i všechna další rozhodnutí na tyto zrušené výroky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Citovaný rozsudek odvolacího soudu ve spojení s rozsudkem prvostupňového soudu (výrok o vině) napadl obviněný J. S. prostřednictvím obhájce dovoláním, které opřel o dovolací důvod zakotvený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Současně shrnul, jak ve věci rozhodly soudy obou stupňů. K bodu 1) výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně obviněný vytkl, že nebyl prokázán jeho úmysl uvést svědka C. v omyl a nebyla tak naplněna subjektivní stránka trestného činu podvodu. Připomněl, že k naplnění zákonných znaků subjektivní stránky úmyslného trestného činu podvodu je vyžadováno, aby bylo prokázáno, že již v době, kdy si bral částku 12.500,- Kč na zajištění zájezdu s hokejisty do USA a později částku 12.500,- Kč na směnu za dolary, měl v úmyslu si tuto částku ponechat bez toho, aby ji použil pro účel, k němuž mu ji jmenovaný svědek svěřil. Pokud v trestním řízení vyšlo najevo, že měl obstarat místo v zájezdu organizovaném nějakou pražskou „firmou“ pro hokejový klub, namítl, že orgány činné v trestním řízení se v šetření omezily pouze na vznesení dotazu na hokejový klub HC Kometa Brno, který konání zájezdu nepotvrdil. Vzhledem k počtu hokejových klubů v České republice a počtu cestovních kanceláří a cestovních agentur v P. nelze mít za to, že bylo jednoznačně a bez pochybností prokázáno, že se zájezd skutečně neměl nikdy konat. Podle obviněného nelze ze zjištěného skutkového stavu učinit právní závěr, že od počátku měl v úmyslu neobstarat pro svědka C. místo v předmětném zájezdu a že je v jeho jednání naplněno úmyslné zavinění, tj. subjektivní stránka jako jeden z obligatorních znaků skutkové podstaty trestného činu podvodu. Proto skutek není možné kvalifikovat jako trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr. zák., v čemž shledal nesprávné právní posouzení skutku ve smyslu § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Pokud jde o body 2) – 6) rozsudečného výroku v rozhodnutí městského soudu obviněný konstatoval, že orgány činnými v trestním řízení nebylo prokázáno, že tyto skutky spáchal; nebyla totiž provedena se svědky rekognice podle § 104b tr. ř., a ani žádným jiným zákonným způsobem nebyl ztotožněn s osobou, jež se měla těchto skutků dopustit. Vytkl, že v rámci hlavního líčení nelze na svědka učinit dotaz, zda poznává někoho v soudní síni jako pachatele trestného činu, neboť tento postup je v rozporu s trestním řádem, v němž jsou stanoveny podmínky, za jakých lze provést rekognici. Žádný jiný způsob určení osoby pachatele formou poznání této osoby trestní řád neupravuje. V případě, kdy je zřejmé, která osoba je osobou obviněnou (jako jediná je předvedena v poutech a výrazně se odlišuje i oblečením), tak zmíněná situace ji znevýhodňuje a usnadňuje situaci svědkovi, čímž dochází k porušení základních zásad trestního řízení. Takovýto postup soudu prvního stupně obviněný označil za nepřípustný, i když jej soud označil za agnoskaci a nikoli rekognici. Podotkl, že agnoskace je rekognice v užším slova smyslu, ale trestními normami použitelnými v rámci trestního řízení není upravena. Lze tudíž polemizovat o porušení zásady zákonnosti, pokud je agnoskace použita tam, kde lze provést pouze rekognici. Obviněný namítl, že ztotožnění jeho osoby s pachatelem skutků uvedených pod body 2) – 6) výroku rozsudku prvostupňového soudu je v důsledku nedodržení pravidel rekognice stiženo podstatnou vadou, která zbavuje výsledky tohoto úkonu jakékoliv důkazní hodnoty. Uvedl, že tento názor sdílí i současná judikatura (usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 3. 7. 2007, sp. zn. 4 To 63/2007). Jestliže jej nelze bez zákonně provedeného ztotožnění považovat za pachatele předmětných skutků, není možné konstatovat jeho zavinění k trestnému činu. Podle praxe Nejvyššího soudu nelze v řízení o dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uplatnit právní vadu způsobenou tím, že skutek, jak je v odsuzujícím rozsudku popsán, nebyl skutečně prokázán nebo byl prokázán vadně nezákonným způsobem. Obviněný namítl, že výše popsaným nezákonným ztotožněním došlo k porušení jeho ústavně zaručených práv, především práva na spravedlivý proces v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Dodal, že Nejvyšší soud je jako článek soudní soustavy na základě čl. 4 a čl. 95 Ústavy zavázán k ochraně základních práv. Pokud nesprávné právní posouzení skutku nebo jiné nesprávné hmotně právní posouzení má svůj původ v nezákonně zjištěném skutkovém stavu, kterým bylo hrubě zasaženo do jeho ústavně zaručených práv, neměl by Nejvyšší soud vykládat znění § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. restriktivně a posuzovat pouze, zda ve výroku o vině skutková věta odpovídá větě právní, a to bez ohledu na námitky uplatněné ohledně nezákonného ztotožnění jeho osoby s pachatelem před soudy