6 Tdo 1348/2019 — Nejvyšší soud

6 Tdo 1348/2019 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. k) tr.ř. Datum rozhodnutí:28. 11. 2019 Spisová značka:6 Tdo 1348/2019 ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:6.TDO.1348.2019.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Vydírání Dotčené předpisy:§ 175 odst. 1, o1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:18. 2. 2020 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí II.ÚS 635/20 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 6 Tdo 1348/2019-372 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 28. 11. 2019 o dovolání, které podal obviněný J. R., nar. XY v XY, trvale XY, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 27. 2. 2019, č. j. 3 To 29/2019-297, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Třebíči pod sp. zn. 3 T 59/2017, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá. Odůvodnění:I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Okresního soudu v Třebíči ze dne 10. 7. 2018, č. j. 3 T 59/2017-261, byl obviněný J. R. (dále „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným zločinem vydírání podle § 175 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, jehož se podle jeho skutkových zjištění dopustil tím, že společně s dosud neustanovenými dvěma pachateli v době kolem 15.00 hod. dne 9. 9. 2016, pod záminkou úhrady dlužné výplaty ve výši 8.000 Kč, vylákal A. V. do kanceláře společnosti N., XY, kde jej nechal podepsat pokladní doklad, ve kterém bylo uvedeno doplacení výplaty ve výši 8.000 Kč, přitom mu peníze neuhradil, přičemž k poškozenému přistoupili dva mu neznámí muži, kdy A. V. si z obavy o svůj život chtěl přivolat pomoc a schovat se na toaletě, v čemž mu muži zabránili a povalili ho na zem, kde ho drželi v poloze na zádech po dobu cca dvou minut, kdy jeden z mužů ho držel jednou rukou na krku a druhou na čele a druhý muž mu stoupl nohou na břicho, přičemž mu J. R. vyhrožoval, ať se nepokouší nic dělat nebo si to vyřídí s jeho rodinou a pokud to bude chtít řešit, tak ho zabije a zabije i jeho matku, kdy mu A. V. z obavy o svůj život a život matky přislíbil, že tomu rozumí, že to již řešit nebude, čímž poškozenému A. V., nar. XY, způsobili zranění (drobné oděrky na krku, hrudníku, zádech, noze, otok zápěstí a ruky PHK a levého kolenního kloubu), se kterýmžto zraněním vyhledal dne 14. 9. 2016 lékařskou pomoc, bez dosavadního omezení v obvyklém způsobu života, škodu na majetku roztržením trička ve výši 200 Kč. 2. Obviněný byl za tento zločin odsouzen podle § 175 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 32 měsíců, jehož výkon mu byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 60 měsíců. Podle § 175 odst. 2 tr. zákoníku za použití § 53 odst. 2 tr. zákoníku, § 67 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, § 68 odst. 1, 2, 3 tr. zákoníku k peněžitému trestu ve výši 50 denních sazeb, kdy výše jedné denní sazby činní 500 Kč, tedy celkem ve výši 25 000 Kč. Pro případ, že nebyl peněžitý trest ve stanovené lhůtě vykonán, byl podle § 69 odst. 1 tr. zákoníku stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání 12 měsíců. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. mu byla uložena povinnost zaplatit na náhradě škody poškozenému částku 200 Kč a poškozené Vojenské zdravotní pojišťovně ČR částku 805 Kč a na náhradě nemajetkové újmy poškozenému částku 1 500 Kč. 3. O odvolání obviněného a státního zástupce proti tomuto rozsudku rozhodl Krajský soud v Brně usnesením ze dne 27. 2. 2019, č. j. 3 To 29/2019-297, jímž ho podle § 258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř. z podnětu odvolání obžalovaného zrušil ve výroku o jeho povinnosti k náhradě nemajetkové újmy ve výši 1.500 Kč poškozenému. Odvolání státního zástupce podle § 256 tr. ř. zamítl. II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Proti citovanému usnesení krajského soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání, jež opřel o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. k) a g) tr. ř. 5. Předně dovolatel uvedl, že nebylo rozhodnuto o zbytku jeho odvolání. Dále namítl, že provedené důkazy nebyly zohledněny při ustálení skutkového stavu, tj. soud je neučinil předmětem svých úvah. Svědecká výpověď P. V. podle jeho mínění nebyla získána procesně přípustným způsobem. Učiněná skutková zjištění jsou v extrémním nesouladu s provedenými důkazy. Orgány činné v trestním řízení v přípravném řízení ignorovaly § 2 odst. 5 tr. ř., při vyšetřování postupovaly jednostranně a s důkazy manipulovaly (zatajovaly, odstraňovaly ze spisu). 6. Soudy se podle názoru obhajoby nevypořádaly s jejími procesními námitkami. Stran výpovědi poškozeného A. V. obviněný uvedl, že se jedná o narkomana, který v minulosti vznesl smyšlená trestní oznámení a doklady o tom byly ze spisu odstraněny (viz výslech vyšetřovatele R. B.). Za podivnou označil skutečnost, že přestože předmětem sporu mezi obviněným a poškozeným měla být neuhrazená výplata ve výši 8 000 Kč, poškozený tuto neuplatnil v průběhu řízení. Podle výpovědi poškozeného měl útok trvat 15 minut, schůzka však začala 15:00 hod a jeho telefonát na policii se uskutečnil už v 15:09 hod. Přestože měl být útok značné intenzity, lékařskou péči vyhledal až o týden později a nebyl hospitalizován ani neproběhla léčba. Logiku postrádá podle jeho mínění výpověď poškozeného, že byl prvně propuštěn a poté znovu pronásledován. 7. K výpovědi svědka P. V. dovolatel namítl, že mu bylo umožněno nahlížet do spisu, aby si mohl poškozený oživit, jak vypovídal. Čtyři dny poté byl svědek vyslechnut. Svědek uvedl, že poškozeného viděl až po týdnu, datum na plné moci udělené mu poškozeným je však ze dne incidentu. N. H. je uživatelkou návykových látek, informace o tom, však byly ze spisu odstraněny. Policista ve věci manipuloval důkazy, když podepisoval úřední záznamy a tvrdil, že se svědky mluvil, ti to však popřeli. Nalézací soud neřešil rozpory mezi výpověďmi svědka P. V. a J. M. 8. Dovolatel dále uvedl, že poškozenému vyšel pozitivní test na návykové látky, nebyla však provedena krevní zkouška. Policisté sami test zhodnotili jako falešně pozitivní. Samotný poškozený se k užívání drog přiznal. Obhajoba tudíž považuje za zřejmé, že poškozený trestní oznámení učinil pod vlivem návykových látek a policisté proto dál znehodnocovali důkazy a manipulovali se spisem. Za zvláštní považuje také okolnosti přiznání nemajetkové újmy poškozenému. 9. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 27. 2. 2019, č. j. 3 To 29/2019-297, a rozsudek Okresního soudu v Třebíči ze dne 10. 7. 2018, č. j. 3 T 59/2017-261, zrušil, a podle § 265l odst. 1 tr. ř. Krajskému soudu v Brně přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. 10. Nejvyšší státní zástupce se k dovolání obviněného vyjádřil prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), který v návaznosti na teoretická východiska užití dovolacích důvodů zvolených dovolatelem uvedl, že odvolací soud správně o odvolání nerozhodoval dalším výrokem, neboť odvolání tvoří zásadně jediný celek, tj. jeden opravný prostředek. Zjednodušeně řečeno – pokud odvolací soud částečně vyhověl podanému odvolání, nemusel již např. samostatným výrokem podle § 256 trestního řádu rozhodovat o zamítnutí „zbylé části" odvolání. Na tom nic nemění ani skutečnost, že odvolací soud svým rozhodnutím vytvořil vůči nezrušeným výrokům odvoláním napadeného rozsudku v podstatě stejný právní stav, jako by ohledně nich podané odvolání de facto zamítl (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2006, sp. zn. 3 Tdo 640/2006, a další). Případný výrok, který mnohdy v rozhodnutích odvolacích soudů bývá uváděn, tyto soudy zmiňují pouze z důvodu větší srozumitelnosti napadeného rozhodnutí. Fakticky je však takové vyjádření nadbytečné. Napadené usnesení proto není z hlediska uplatněného dovolacího důvodu zatíženo vadou spočívající v absenci či neúplnosti některého výroku. To, že se tento soud odvolacími námitkami řádně zabýval, je pak patrno právě z odůvodnění jeho usnesení. 11. Pokud jde o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., námitky obviněného jsou doslovným opakováním jeho obhajoby uplatněné v předchozích stadiích trestního řízení, se kterými se soudy vypořádaly. Obviněný sice formálně prohlašuje naplnění uvedeného dovolacího důvodu, ve skutečnosti však vůbec nenamítá nesprávnost právního posouzení skutku či jiného hmotně právního posouzení. V rámci podaného dovolání pouze zpochybňuje věrohodnost poškozeného a v jeho prospěch vypovídajících svědků, soudům vytýká vadné hodnocení provedených důkazů, v návaznosti na to popírá jim