6 Tdo 136/2018 — Nejvyšší soud

6 Tdo 136/2018 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. l) tr.ř. Datum rozhodnutí:7. 2. 2018 Spisová značka:6 Tdo 136/2018 ECLI:ECLI:CZ:NS:2018:6.TDO.136.2018.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Pomluva Dotčené předpisy:§ 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. § 184 odst. 1 tr. zák. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:15. 5. 2018 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 6 Tdo 136/2018-29 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 7. února 2018 o dovolání, které podal obviněný M. H., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 25. 5. 2017, sp. zn. 10 To 160/2017, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. 4 T 216/2016, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného o d m í t á. O d ů v o d n ě n í : 1. Rozsudkem Okresního soudu v Trutnově ze dne 7. 2. 2017, sp. zn. 4 T 216/2016, byl M. H. (dále jen „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným přečinem pomluvy podle § 184 odst. 1 tr. zákoníku, kterého se dopustil jednáním popsaným ve výrokové části citovaného rozsudku. Za toto jednání byl odsouzen podle § 184 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 67 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku a § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku k peněžitému trestu ve výměře 300 denních sazeb po 200 Kč (60.000 Kč). Pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, byl stanoven náhradní trest odnětí svobody ve výměře pěti měsíců podle § 69 odst. 1 tr. zákoníku. 2. Proti uvedenému rozsudku Okresního soudu v Trutnově podal obviněný odvolání, o kterém Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 25. 5. 2017, sp. zn. 10 To 160/2017 rozhodl tak, že je podle § 256 tr. řádu zamítl. 3. Obviněný podal prostřednictvím svého obhájce proti tomuto usnesení Krajského soudu v Hradci Králové dovolání, ve kterém uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř., tj. že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. uplatňuje obviněný v jeho druhé alternativě, neboť bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku soudu prvního stupně, ač v řízení jemu předcházejícím byl dán důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný podané dovolání odůvodnil tak, že dané jednání nenaplňuje skutkovou podstatu žádného trestného činu. Pokud avšak soudy dané jednání hodnotily jako trestný čin, pak aplikovaly nesprávnou právní kvalifikaci, když se dle jeho názoru jednalo o trestný čin křivého obvinění, který je k trestnému činu pomluvy v poměru speciality. Obviněný dále namítl extrémní nesoulad ve skutkových zjištěních a konstatoval porušení práva na spravedlivý proces a v této souvislosti odkázal na rozhodnutí dovolacího soudu sp. zn. 3 Tdo 668/2007, 5 Tdo 1273/2007, 7 Tdo 31/2014 a nálezy Ústavního soudu č. 172/2004 Usn. a 34/1995 Usn. Je toho názoru, že soudy nižších stupňů nepostupovaly v souladu se zásadami uvedenými v § 2 odst. 5, 6 tr. ř. Dále poukázal na některá skutková zjištění, ve kterých spatřuje rozpory, a to např. v charakteru jeho oznámení, ve kterém žádal o prošetření zákroku policistů, nahrávky oznámení obviněného, formě daného oznámení, kdy se nejednalo o veřejné šíření pomluvy apod. Upozornil, že protokol o hlavním líčení ze dne 7. 2. 2017 v části přepisu jeho výpovědi neodpovídá zvukovému záznamu. Obviněný učinil formální námitku vůči protokolaci, kterou se však soud nezabýval. Dále poukázal na záznam z kamery z policejního vozu a požádal o posouzení tohoto důkazu Nejvyšším soudem. Dále uvedl, že soudy nevzaly v potaz rozpory ve výpovědích zasahujících policistů a na tyto rozpory poukazuje (důvod zásahu, otázka, zda policisté obviněného znali, svévolné hodnocení rozhodnutí Městského úřadu ve Vrchlabí, na základě kterého bylo pravomocně zastaveno řízení o přestupku obviněného, nařčení odvolacího soudu vůči svědku M., že učinil křivou výpověď). 4. Podle obviněného nemůže být posuzované jednání trestným činem, neboť pouze zákonným způsobem požádal o přezkoumání postupu zasahujících policistů, když současně sdělil, v čem spatřuje nezákonnost jejich postupu. Šlo o opakovanou interní žádost o přezkum úředního postupu, v žádném případě o informaci určenou pro veřejnost. Taková informace tedy nebyla způsobilá přivodit policistům jakoukoli újmu. Obviněný vyjádřil pouhé podezření založené na subjektivním hodnocení, o žádost o přezkum zasahujících policistů, pouze sděloval svůj úsudek (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 7 Tdo 726/2004). Dostatečně nebylo zhodnoceno ani chování operačního důstojníka, který měl pouze přijmout a shromáždit nezbytné informace a hovor ihned poté ukončit, zatímco v konkrétním případě se oznamovatele vyptával na různé další skutečnosti a diskutoval s ním, čímž podle dovolatele nešlo o správný a žádoucí postup. 5. Prostřednictvím uplatněného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. napadl obviněný i výrok o trestu. Namítá, že soudy neprovedly žádný důkaz, z něhož by bylo možné ověřit rodinné, majetkové a osobní poměry obviněného. Na své příjmy z podnikání nebyl obviněný dotazován, a pokud se ve spisovém materiálu objevil údaj o výdělku 20 000 Kč, pak nebyly splněny podle obviněného podmínky pro čtení úředního záznamu o podání vysvětlení, ani protokolu o dřívější výpovědi obviněného a soudy měly vycházet jen z výpovědi obviněného u hlavního líčení. Vysoký peněžitý trest tak byl uložen v rozporu s právem na spravedlivý proces. Závěrem obviněný uplatnil dovolací důvod dle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. S ohledem na výše uvedené navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí odvolacího soudu, případně též vadné řízení jemu předcházející, a přikázal soudu prvého či druhého stupně, aby věc znovu projednal a rozhodl. 6. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství využil svého práva a k dovolání obviněného se vyjádřil. Nejprve stručně shrnul dosavadní průběh řízení a obsah dovolání obviněného. Uvedl, že ty námitky, které lze pod deklarovaný dovolací důvod podřadit, nejsou opodstatněné. Neztotožnil se s výkladem, který prosazuje obviněný, týkající se jeho postupu při telefonickém oznámení. Odkázal na závěry nalézacího i odvolacího soudu, které se s touto námitkou již vypořádaly, i na právní úvahy uvedené v obžalobě. Dodal, že snahou obviněného bylo očernit službu policistů a znevážit jejich postup. Obsah telefonátů obviněného by podle něj mohl být posuzován např. jako upozornění na nedostatky v činnosti policie podle § 97 zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, nebo jako žádost o přezkum postupu policejního orgánu podle § 157a odst. 1 tr. ř., avšak v obou případech za situace, že by se žadatel nesměl ani při využití zmíněných oprávnění dopustit zároveň trestného činu. Nepřisvědčil obviněnému ani v tom, že by pouze sděloval své podezření, nebo svůj hodnotící soud, a zdůraznil, že obviněný jednoznačně tvrdil, že policisté byli pod vlivem omamných a psychotropních látek. 7. Za bezpředmětnou označil i námitku stran chybné právní kvalifikace. Dodal, že trestný čin křivého obvinění je ve srovnání s trestným činem pomluvy pro obviněného nepříznivější a obviněný se nemůže domáhat rozhodnutí ve svůj neprospěch. Z obsahu telefonátu obviněného není patrné, že by se přímo vyjadřoval, v jakém úmyslu se měli policisté jednání dopustit a zda se chování dopustili z pohnutky spáchat trestný čin. I odvolací soud ostatně nakonec označil za správnou právní kvalifikaci podle § 184 odst. 1 tr. zákoníku. Dále konstatoval, že spáchání činu veřejně není zákonným znakem základní skutkové podstaty přečinu pomluvy, ale jen okolností podmiňující použití vyšší trestní sazby. Ostatní námitky pak podle jeho názoru nenaplnily deklarovaný dovolací důvod a v dané věci nedošlo k žádnému porušení některého ze zákonných pravidel. Nepřisvědčil tvrzení o údajných rozporech ve výpovědích policistů, ani nedostatkům v protokolaci. K námitce proti peněžitému trestu uvedl, že taková námitka by měla být podřazena pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., nadto není důvodná a již se s ní vypořádal odvolací soud. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné. Vyjádřil rovněž souhlas s tím, aby Nejvyšší soud učinil rozhodnutí za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Pro případ odlišného stanoviska Nejvyššího soudu rovněž dal souhlas podle § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. s tím, aby i jiné rozhodnutí bylo učiněno v neveřejném zasedání. 8. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovol