6 Tdo 1409/2009 — Nejvyšší soud

6 Tdo 1409/2009 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:16. 12. 2009 Spisová značka:6 Tdo 1409/2009 ECLI:ECLI:CZ:NS:2009:6.TDO.1409.2009.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Kategorie rozhodnutí: Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 6 Tdo 1409/2009 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 16. prosince 2009 o dovolání obviněného S. Ž., proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 23. 6. 2009, č. j. 10 To 203/2009-198, v trestní věci vedené u Okresního soudu Praha – západ pod sp. zn. 1 T 96/2008, t a k t o : Podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. s e rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 23. 6. 2009, č. j. 10 To 203/2009-198, z r u š u j e . Současně s e z r u š u j í další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. s e Krajskému soudu v Praze p ř i k a z u j e , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. O d ů v o d n ě n í : K odvolání obviněného byl podle § 258 odst. 1 písm. d) tr. ř. zrušen rozsudek Okresního soudu Praha – západ ze dne 5. 1. 2009, č. j. 1 T 96/2008-172, kterým byl obviněný uznán vinným trestným činem ohrožování mravní výchovy mládeže podle § 217 odst. 1 písm. a) tr. zák. a odsouzen podle § 217 odst. 1 písm. a) tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání deseti měsíců, když podle § 58 odst. 1 tr. zák. a § 59 odst. 1 tr. zák. byl výkon trestu obviněnému podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří roků, a nově bylo odvolacím soudem podle § 259 odst. 3 tr. ř. rozhodnuto tak, že obviněný byl uznán vinným trestným činem svádění k pohlavnímu styku podle § 217a odst. 1 tr. zák. a byl mu podle § 217a odst. 1 tr. zák. uložen trest odnětí svobody v trvání deseti měsíců, jehož výkon mu byl podle § 58 odst. 1 tr. zák. a § 59 odst. 1 tr. zák. odložen na zkušební dobu v trvání dvou let. Proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 23. 6. 2009, č. j. 10 To 203/2009-198, podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání, ve kterém uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Naplnění zmíněného dovolacího důvodu spatřuje v tom, že „skutková věta výroku o vině neobsahuje všechny zákonné znaky trestného činu, jak je trestním zákonem předpokládáno, přičemž případné jednání mj. nedosahuje potřebného stupně společenské nebezpečnosti“. Výše uvedené skutečnosti podle jeho mínění vyplývají z toho, že ve výrokové části rozsudku není uvedena skutková okolnost, která by odůvodňovala závěr, že dovolatel se trestného činu dopustil vůči konkrétní osobě, a při té příležitosti odkázal na rozhodnutí č. 46/1968 Sb. rozh. tr. Vedle uvedeného nedostatku poukazuje mj. na to, že odvolacím soudem nebyla zkoumána materiální podmínka trestnosti, neboť nikdo na inzerát nereagoval, obviněný nebyl nikdy soudně trestán a k podání inzerátu došlo před delší dobou. V poslední řadě upozorňuje obviněný na to, že právní závěr o spáchání trestného činu je v extrémním nesouladu se zjištěnými důkazy a v této souvislosti připomíná judikaturu Ústavního soudu. Podotýká, že se nejednalo o žádnou nabídku pohlavního či obdobného styku, nebyla zjištěna konkrétní osoba, která by na inzerát odpověděla a bez relevantních důkazů nelze aplikovat uvedené ustanovení a pokud tak soudy učinily, porušily jeho právo na spravedlivý proces, a proto navrhl, aby Nejvyšší soud rozsudek napadený dovoláním zrušil a podle § 226 písm. b) tr. ř. obviněného zprostil obžaloby. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se k dovolání obviněného do dne konání neveřejného zasedání nevyjádřil. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v § 265f odst. 1 tr. ř. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř. Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle § 2 odst. 5 tr. ř., ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu § 2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod., nemají povahu právně relevantních námitek. Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§ 265d odst. 2 tr. ř.). Předně je třeba uvést, že odkaz obviněného na tzv. „extrémní nesoulad“ jako důvod, pro který je přípustné dovolání při uplatnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., nelze v daném případě akceptovat. V souvislosti s odkazem obviněného na judikaturu Ústavního soudu je třeba zmínit, že Nejvyššímu soudu jsou známa rozhodnutí Ústavního soudu, která vyznívají obdobně, jak obviněný uvádí. Je však třeba připomenout, že paušální odkaz na tzv. „extrémní nesoulad“ není žádným dovolacím důvodem a z pohledu dovolání, ve smyslu důvodů uvedených v § 265b tr. ř., jej není možno akceptovat za situace, kdy právní hodnocení není v rozpor