6 Tdo 1450/2013 — Nejvyšší soud

6 Tdo 1450/2013 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Datum rozhodnutí:30. 1. 2014 Spisová značka:6 Tdo 1450/2013 ECLI:ECLI:CZ:NS:2014:6.TDO.1450.2013.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Obecné ohrožení Dotčené předpisy:§ 180 odst. 1, 2 písm. c) tr. zák. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:19. 3. 2014 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 6 Tdo 1450/2013-32 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. ledna 2014 o dovolání, které podala obviněná B. A. proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře ze dne 26. 6. 2013, sp. zn. 14 To 97/2013, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Písku pod sp. zn. 8 T 103/2009, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání o d m í t á . O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem Okresního soudu v Písku ze dne 30. 10. 2012, sp. zn. 8 T 103/2009, byla obviněná B. A. (dále jen „obviněná“) uznána vinnou trestným činem obecného ohrožení podle § 180 odst. 1, 2 písm. c) zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „tr. zák.). Za tento trestný čin byla podle § 180 odst. 2 tr. zák. odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání dvanácti měsíců, jehož výkon byl podle § 58 odst. 1 tr. zák. a § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvaceti čtyř měsíců. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byli v rozsudku vyjmenovaní poškození odkázáni s uplatněnými nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. O odvolání, které proti tomuto rozsudku podala obviněná, rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře. Rozsudkem ze dne 26. 6. 2013, sp. zn. 14 To 97/2013, podle § 258 odst. 1 písm. b) tr. ř. napadený rozsudek v celém rozsahu zrušil. Podle § 259 odst. 3 písm. a) tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněnou uznal vinnou trestným činem obecného ohrožení podle § 180 odst. 1, 2 písm. c) tr. zák., neboť „dne 01.10.2008 v blíže nezjištěné době od 19:00 hodin do 21:20 hodin v M., okres P., v bytě č. ... v prvním patře domu čp. ... v ulici B. N., ponechala bez dozoru v místnosti kuchyně na zapnuté elektrické plotýnce sklokeramické varné desky sporáku hrnec se škvařícím se sádlem, čímž došlo ke vznícení rozpáleného sádla a k zahoření textilní utěrky a chňapky zavěšené nad sporákem, odkud se požár rozšířil odsávacím potrubím stoupací šachtou až do devátého nadzemního podlaží, v důsledku čehož došlo k požáru části bytových jader bytů v domě a k poškození 10 bytových jednotek, ve kterých se nacházelo nejméně deset osob a další blíže neurčený počet osob se nacházel v dalších bytech v domě, čímž způsobila škodu v celkové výši 659.071,- Kč na bytových jednotkách a společných částech domu ve správě Společenství vlastníků bytů B. N. M., se sídlem M., B. N., okres P., PSČ ..., IČ: 260 38 731, a dále škodu jednotlivým vlastníkům a nájemcům bytů na zařízení bytů a dalších věcech, a to J. H. a D. H. škodu ve výši 45.245,- Kč, J. K. škodu ve výši 86.024,- Kč, M. K. škodu ve výši 12.190,- Kč, P. M. a M. M. škodu ve výši 104.061,- Kč, P. M. a M. M. škodu ve výši 97.717,- Kč, J. P. a M. P. škodu ve výši 68.198,- Kč, H. K. po zemřelé E. E. škodu ve výši 5.578,- Kč, F. Š. a J. Š. po zemřelém F. Š. škodu ve výši 75.277,- Kč, J. Š. a A. Š. škodu ve výši 27.375,- Kč a M. V. a B. V. škodu ve výši 7.800,- Kč, tedy celkovou škodu ve výši 1.188.536,- Kč“. Za tento trestný čin ji podle § 180 odst. 2 tr. zák. odsoudil k trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců, jehož výkon podle § 58 odst. 1 tr. zák. a § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání osmnácti měsíců. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. v rozsudku vyjmenované poškozené odkázal s uplatněným nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Proti citovanému rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře podala obviněná dovolání, přičemž uplatnila dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku namítla, že nalézací soud svůj rozsudek zákonu odpovídajícím způsobem neodůvodnil (viz § 125 tr. ř.), když provedl toliko tzv. souhrnné zhodnocení důkazů. Taková skutečnost podle ní činí rozsudek nesrozumitelným, nepřezkoumatelným a odporujícím čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 1 Ústavy České republiky. Odvolacímu soudu pak vytkla, že v tomto směru nezjednal nápravu. Upozornila, že soud druhého stupně shledal rozsudek soudu první instance „obtížněji přezkoumatelným“, a přesto na tento rozsudek ve svém rozhodnutí poukazoval. Za této situace označila za nepřezkoumatelný též rozsudek odvolacího soudu s tím, že postup tohoto soudu je v rozporu s jejím právem na spravedlivý proces a zakládá existenci uplatněného dovolacího důvodu (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 7. 2012, sp. zn. 7 Tdo 1330/2011). Dále obviněná uvedla, že pokud odvolací soud předmětný skutek kvalifikoval jako trestný čin podle § 180 odst. 1, 2 písm. c) tr. zák., potom jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení. Ohradila se proti tomu, že soud druhého stupně v napadeném rozsudku k otázce zavinění poukázal na své usnesení ze dne 4. 11. 2010, sp. zn. 14 To 261/2010. Vyjádřila přesvědčení, že tvrzení krajského soudu o tom, že je obecně známo, že vzplanutí škvařeného sádla není vzácnou příčinou požárů v bytě, není ničím doloženo. Současně poukázala na výpovědi svědků M., Š., V. a K., popř. na zprávu ministerstva vnitra, generálního ředitelství hasičského sboru ČR s tím, že rozšíření požáru způsobem podobným tomu v posuzované trestní věci není častým, typickým či pravidelným následkem předmětného pochybení. V návaznosti na uvedené shledala, že na základě skutkových zjištění odvolacího soudu nelze dospět k závěru, že poškození deseti bytových jednotek je kryto jejím, byť nedbalostním, zaviněním. Nelze totiž uzavřít, že si měla a mohla představit, že při škvaření sádla ve svém bytě by mohlo dojít mimo zahoření v tomto bytě ještě k takovému rozvinutí zahoření, že by vyhořelo celkem deset bytů, a to vertikálně. Zdůraznila, že jejím zaviněním je kryto pouze zahoření a poškození bytu, který užívala. V daných souvislostech ještě upozornila, že otázku, jak posuzovat zavinění z nedbalosti při obecném ohrožení, rozebírá usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 728/02. Ve svém dovolání zmínila též procesní zásadu in dubio pro reo. V neposlední řadě poznamenala, že při hlavním líčení konaném dne 11. 11. 2011 navrhla, aby byla vyžádána zpráva Hasičského sboru Písek ohledně statistiky požárů za účelem zjištění, kolik podobných požárů jako v souzené věci se v reprezentativním období vyskytlo na okrese Písek a aby byl touto zprávou proveden důkaz. Soud se však spokojil pouze s provedením důkazu zprávou ministerstva vnitra, generálního ředitelství hasičského sboru ČR, kde jsou ovšem pouze statistiky ohledně celé ČR a celého Jihočeského kraje. Navíc, v odůvodnění svého rozsudku nalézací soud nevysvětlil, proč tento navržený důkaz odmítl provést, resp. proč mu postačovala jím vyžádaná zpráva. Odvolací soud se pak podle ní s tímto pochybením právně relevantním způsobem nevypořádal. V souvislosti s tím odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 2. 2. 2011, sp. zn. 3 Tdo 91/2011. Z těchto důvodů obviněná navrhla, aby Nejvyšší soud rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře ze dne 26. 6. 2013, sp. zn. 14 To 97/2013, i rozsudek Okresního soudu v Písku ze dne 30. 10. 2012, sp. zn. 8 T 103/2009, zrušil. K tomuto dovolání se za podmínek § 265h odst. 2 tr. ř. vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“). Uvedla, že s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možné vytýkat pouze vady právní. Námitky, které se týkají skutkového zjištění, především hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod., povahu právně relevantních námitek nemají. Následně poznamenala, že v určitých výjimečných případech se i Nejvyšší soud v rámci dovolacího řízení může zabývat hodnocením důkazů. Dochází k tomu však pouze tehdy, zjistí-li, že soud postupoval libovolně, tj. že jeho závěry jsou zjevně neudržitelné ve vztahu ke skutkovým zjištěním nebo, že významně porušil procesní principy obsažené v ústavním pořádku nebo jde o rozhodnutí očividně nespravedlivé. Obviněná zmiňuje porušení práva na spravedlivý proces, které spatřuje v tom, že soud prvého stupně náležitým způsobem neodůvodnil své rozhodnutí, které tak neodpovídá zásadám stanoveným v § 125 odst. 1 tr. ř. Uvedená námitka obviněné však podle státní zástupkyně není důvodná. Odvolací soud ve svém rozhodnutí vyhodnotil rozsudek soudu prvního s