6 Tdo 1471/2010 — Nejvyšší soud

6 Tdo 1471/2010 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:265b/1g Datum rozhodnutí:16. 12. 2010 Spisová značka:6 Tdo 1471/2010 ECLI:ECLI:CZ:NS:2010:6.TDO.1471.2010.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Časová působnost trestních zákonů Maření výkonu úředního rozhodnutí Dotčené předpisy:§ 2 tr. zák. § 337 odst. 1 písm. a) tr. zák. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:22. 2. 2011 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 6 Tdo 1471/2010 - 17 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 16. prosince 2010 o dovolání, které podala nejvyšší státní zástupkyně ve prospěch obviněného V.B., proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 7. 6. 2010, sp. zn. 4 To 193/2010, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Teplicích pod sp. zn. 2 T 97/2009, takto: I. Podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. se rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 7. 6. 2010, sp. zn. 4 To 193/2010, z r u š u j e . Současně se z r u š u j í také další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. II. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Krajskému soudu v Ústí nad Labem p ř i k a z u j e , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem Okresního soudu v Teplicích ze dne 13. 5. 2009, sp. zn. 2 T 97/2009, byl obviněný V. B. (dále jen „obviněný“) uznán vinným trestnými činy maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 171 odst. 1 písm. c) zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona ve znění pozdějších předpisů (dále jen „tr. zák.“) a řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle § 180d tr. zák., neboť podle skutkových zjištění jmenovaného soudu „dne 10. 4. 2009, ve 23.20 hod. v obci S., Ch., ul. R., okres T., na pozemní komunikaci řídil osobní motorové vozidlo tov. zn. Ford Fiesta, barvy fialová metalická, ačkoliv mu byl trestním příkazem Okresního soudu v Teplicích č. j. 1 T 146/2007-19 ze dne 28. 5. 2007, který nabyl právní moci dne 20. 6. 2007, uložen mimo jiné trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 3 roky (přičemž v době od 6. 7. 2008 do 6. 11. 2008 byl ve VTOS), a ani není držitelem příslušného řidičského oprávnění podle § 81 z. č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích“. Za tyto trestné činy byl obviněný odsouzen podle § 171 odst. 1 tr. zák. za použití § 35 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 49 odst. 1 tr. zák. a § 50 odst. 1 tr. zák. mu byl dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dva roky. O odvolání, které proti tomuto rozsudku podal obviněný, rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Ústí nad Labem. Rozsudkem ze dne 7. 6. 2010, sp. zn. 4 To 193/2010, podle § 258 odst. 1 písm. d) tr. ř. napadený rozsudek zrušil v celém rozsahu a podle § 259 odst. 3 tr. ř. obviněného uznal vinným přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku (dále jen „tr. zákoník“), neboť „dne 10. 4. 2009 ve 23.20 hod. v obci S., Ch., ul. R., okres T., na pozemní komunikaci řídil osobní motorové vozidlo tov. zn. Ford Fiesta, barvy fialová metalická, ačkoliv mu byl trestním příkazem Okresního soudu v Teplicích č. j. 1 T 146/2007-19 ze dne 28. 5. 2007, který nabyl právní moci dne 20. 6. 2007, uložen mimo jiné trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 3 roky (přičemž v době od 6. 7. 2008 do 6. 11. 2008 byl ve výkonu trestu odnětí svobody)“. Podle § 337 odst. 1 tr. zákoníku obviněného odsoudil k trestu odnětí svobody v trvání deseti měsíců, pro jehož výkon jej podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku mu uložil trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu dvou let. Proti citovanému rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem podala nejvyšší státní zástupkyně ve prospěch obviněného dovolání. Uplatnila dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s tím, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. V odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku uvedla, že odvolací soud ve své argumentaci poukazuje na skutečnost, že podle současné právní úpravy již není řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění trestné, přičemž dřívější trestný čin podle § 171 odst. 1 písm. c) tr. zák. je nyní transformován v ustanovení o přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 tr. zákoníku. Pro obviněného je podle krajského soudu i přes vyšší trestní sazbu stanovenou na tento přečin příznivější posouzení skutku podle normy platné v době rozhodování, ať již z pohledu počtu trestných činů či důsledků spojených s promlčením (aniž by tyto závěry byly jakkoli rozvedeny či odůvodněny). Nejvyšší státní zástupkyně shledala, že s těmito vývody soudu druhého stupně nelze souhlasit, neboť spočívají na nesprávném výkladu vzájemného poměru příslušných ustanovení trestního zákona a trestního zákoníku z hlediska časové působnosti trestního zákona ve smyslu § 2 odst. 1 tr. zákoníku (potažmo § 16 odst. 1 tr. zák.). Zdůraznila, že v době, kdy krajský soud ve věci rozhodoval, již ve zvláštní části trestního zákoníku absentovalo ustanovení, jež by odpovídalo dřívějšímu trestnému činu podle § 180d tr. zák., resp. pokud by zůstal rozsudek nalézacího soudu nedotčen, následoval by postup podle § 419 věta třetí tr. zákoníku a došlo by ke zmírnění sankce s ohledem na zánik trestnosti té části skutku, jež byla posouzena jako trestný čin řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle § 180d tr. zák. Tímto faktem podle jejích slov padá argument odvolacího soudu o větším počtu trestných činů jako faktoru významném z hlediska míry postihu obviněného, jímž Krajský soud v Ústí nad Labem částečně odůvodnil zrušující výrok ve vztahu k rozhodnutí soudu prvního stupně. Dále poznamenala, že při rozhodování věci již za účinnosti trestního zákoníku bylo možno předmětný skutek posoudit buď jako trestný čin podle § 171 odst. 1 písm. c) tr. zák., jenž je ohrožen sankcí odnětí svobody až na dvě léta nebo peněžitým trestem, anebo jako přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, v němž je zakotvena sankce odnětí svobody až na tři léta. Postih hrozící pachateli přečinu podle § 337 odst. 1 tr. zákoníku je tedy jednoznačně přísnější než postih, jímž byl ohrožen obviněný při právní kvalifikaci skutku podle § 171 odst. 1 písm. c) tr. zák., kde vedle nižšího rozpětí trestní sazby odnětí svobody je zakotven i alternativní peněžitý trest. Ani tvrzení krajského soudu o příznivějším postihu podle nyní účinného zákona tedy není správné. Odvolací soud tudíž neměl žádný důvod pro to, aby rozhodnutí Okresního soudu v Teplicích rušil podle § 258 odst. 1 písm. d) tr. ř. Vzhledem k neúplnému výroku (rozsudku soudu prvního stupně) o vině, v němž chybí označení trestných činů, jimiž byl obviněný uznán vinným, měl naopak postupovat podle § 259 odst. 2 tr. ř. Nejvyšší státní zástupkyně uzavřela, že Krajský soud v Ústí nad Labem neměl žádný zákonný důvod zasahovat do výroku o vině a trestu vyjma postupu podle § 259 odst. 2 tr. ř., neboť právní kvalifikace skutku uvedená v rozhodnutí soudu prvního stupně je z hlediska časové působnosti trestních norem správná, zatímco právní posouzení skutku krajským soudem je v rozporu s § 2 odst. 1 tr. zákoníku, a vyznívá v neprospěch obviněného. Tento postup je nepřípustný mj. i proto, že krajský soud změnil rozhodnutí v neprospěch obviněného, ačkoli řádný opravný prostředek proti rozhodnutí soudu druhého stupně podal pouze obviněný (§ 259 odst. 4 tr. ř.). Z těchto důvodů nejvyšší státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) v neveřejném zasedání podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 7. 6. 2010, sp. zn. 4 To 193/2010, jakož i všechna rozhodnutí na něj obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Ústí nad Labem, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Pro případ, že by Nejvyšší soud shledal podmínky pro jiné rozhodnutí, vyslovila ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlas s rozhodnutím věci v neveřejném zasedání i jiným než navrženým způsobem. K tomuto dovolání se za podmínek § 265h odst. 2 tr. ř. vyjádřil obviněný. Stručně uvedl, že