6 Tdo 17/2010 — Nejvyšší soud

6 Tdo 17/2010 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:27. 1. 2010 Spisová značka:6 Tdo 17/2010 ECLI:ECLI:CZ:NS:2010:6.TDO.17.2010.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Kategorie rozhodnutí: Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 6 Tdo 17/2010 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 27. ledna 2010 dovolání, které podal obviněný T. P., proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 19. 5. 2009, sp. zn. 4 To 280/2009, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Písku pod sp. zn. 2 T 219/2008, a rozhodl t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného T. P. o d m í t á . O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem Okresního soudu v Písku ze dne 25. 2. 2009, sp. zn. 2 T 219/2008, byl obviněný T. P. (dále jen „obviněný“ nebo „dovolatel“) uznán vinným, že dne 7. 12. 2007 okolo 12.50 hodin na silnici č. v katastru obce Z., okres P., v rozporu s ustanovením § 4 písm. a), b), § 5 odst. 1 písm. a), b) a § 52 odst. 3 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a § 16 odst. 1 písm. c) bodu 7 vyhlášky č. 341/2002 Sb. v platném znění řídil nákladní automobil zn. Tatra 815, registrační značky s návěsem zn. Stroli, registrační značky, na kterém přepravoval klády, kdy nejdelší kláda přesahovala zadní hranu přívěsu o 8,6 metru a nebyla nijak označena a celková délka soupravy tak činila 22,9 metrů a s touto soupravou jel po hlavní silnici č. I/19 ve směru od M. na obec L. a před křižovatkou se silnicí č. III/12122 vjel vlevo do odbočovacího jízdního pruhu a začal odbočovat vlevo směrem na obec Z. a při tomto odbočování náklad tvořený kládami přesáhl do pravého jízdního pruhu a do jedné z klád zezadu narazil svojí přední částí v tomto pruhu ve směru od M. jedoucí osobní automobil zn. Škoda Fabia, registrační značky, který řídil P. K., následkem nárazu došlo k proniknutí této klády čelním sklem do vnitřku osobního automobilu, kde tato kláda zranila poškozeného P. K., po tomto nárazu se kláda zlomila a vozidlo pokračovalo dál v jízdě, kde v přímém směru narazilo do levé zadní části před ním jedoucího osobního automobilu zn. Škoda Felicia, registrační značky, které řídil M. Ř., a poté vozidlo řízené poškozeným P. K. narazilo v pravém silničním příkopu do kmene stromu a poškozený P. K. následkem této dopravní nehody utrpěl zhmoždění mozku, zlomeninu lebeční spodiny, zlomeniny obličeje a lebky a roztržení pravé plíce s dosud neskončenou dobou léčení. Takto zjištěný skutek soud prvního stupně právně kvalifikoval jako trestný čin ublížení na zdraví podle § 224 odst. 1, 2 tr. zák. a obviněného odsoudil podle § 224 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců, jehož výkon podle § 58 odst. 1, § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání dvou let. Podle § 49 odst. 1, § 50 odst. 1 tr. zák. obviněnému uložil trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech druhů motorových vozidel v trvání dva a půl roku. Proti konstatovanému rozsudku podal obviněný odvolání, které bylo usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 19. 5. 2009, sp. zn. 4 To 280/2009, podle § 256 tr. ř. zamítnuto. Vůči citovanému usnesení odvolacího soudu ve spojení s rozsudkem prvostupňového soudu (výrokům o vině a trestu) podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvod zakotvený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle jeho názoru rozhodnutí spočívají na nesprávném právním posouzení skutku. Obviněný shrnul dosavadní průběh soudního řízení a připomněl skutek, jímž byl pravomocně uznán vinným. Uvedl, že poškozený P. K. nepochybně utrpěl těžkou újmu na zdraví, avšak k této nedošlo porušením zákonných povinností dovolatele. Soud konstatoval, že porušil povinnost řidiče tím, že řídil soupravu motorového vozidla a nákladu, jež přesahovala nejdelší povolenou výměru, která podle ustanovení § 16 odst. 1 písm. c) bod 6 vyhlášky č. 341/2002 Sb., o schvalování technické způsobilosti a o technických podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích (dále jen \"vyhláška č. 341/2002 Sb.\") nesmí přesáhnout délku 18,75 m. Obviněný namítl, že k tomuto závěru okresní soud dospěl pouze na základě jediného důkazu, a to znaleckého posudku z oboru silniční dopravy, který vypracoval Ing. M. U. Poznamenal, že znalecký posudek vycházel především z protokolu o dopravní nehodě, jenž vypracovala Policie ČR. Z tohoto důkazu znalec zjistil, že souprava motorového vozidla a nákladu měřila 22,9 m. K této délce opět dospěl na podkladě protokolu o dopravní nehodě, když k celkové délce soupravy, která činila 14,3 m, přičetl největší délku klády přesahující zadní část přívěsu, tedy 8,6 m (14,3 m + 8,6 m = 22,9 m). Na základě těchto skutečností znalec učinil závěr, že souprava přesahovala zákonem stanovenou délku o 4,15 m. Podle obviněného však z protokolu o dopravní nehodě nevyplývá, že by byly klády po nehodě přeměřovány, ačkoliv tato skutečnost byla pro posouzení viny zásadní. Vlivem nárazu totiž mohlo dojít k posunu klád směrem dozadu nebo klády mohly být již od počátku naloženy ne zcela ke kraji návěsu, čímž by se prodloužila délka klád přesahující přívěs. Povolená délka klád proto mohla být plně v souladu se zákonnými ustanoveními. Na fotografiích z dopravní nehody si lze všimnout, že klády, které přesahují přívěs, jsou umístěny ve spodní části nákladu, a tudíž nebyly lehce přístupné k případnému přeměření. V návaznosti na tyto skutečnosti obviněný upozornil, že podobným způsobem znalec dospěl i k délce klády, do níž poškozený narazil. Vlivem nárazu došlo k rozlomení klády na několik částí, přičemž jeden kus zůstal zaklíněný ve vozidle poškozeného a druhý kus ležel na vozovce. Znalec opět vycházel z protokolu o dopravní nehodě a na základě v něm uvedených skutečností dospěl k závěru, že kláda přesahovala návěs o 6,9 m. V tomto případě byly sečteny délky, a to kusu klády, jež ležela na vozovce (3,5 m), kusu klády zaklíněné ve vozidle poškozeného (2,8 m) a zbytku klády, jež přesahovala návěs – 0,6 m (tj. 3,5 m + 2,8 m + 0,6 m = 6,9 m). Opět ale nebyla přeměřena celá délka klády, ale pouze část přesahující přívěs. Samotná skutečnost, že se kmen rozlomil na několik částí svědčí podle mínění obviněného o tom, že náraz musel být ohromně silný, a proto mohlo dojít k posunu či přemístění klád na návěsu. Pochybení soudů shledal obviněný v tom, že nesprávně právně posoudily situaci, když ji kvalifikovaly jako způsobení těžké újmy na zdraví z nedbalosti, a to z důvodu porušení důležité povinnosti uložené zákonem. Namítl, že orgány činné v trestním řízení včetně soudů nekladly důraz na délku klád na návěsu; v potaz byla brána pouze délka klád přesahujících návěs, což však může být klamavé. V soudním řízení bylo tudíž mylně prokázáno, že náklad měřil víc, než je zákonem povoleno. Proto neporušil zákonnou povinnost, kterou řidiči motorového vozidla s jedním návěsem ukládá ustanovení § 16 odst. 1 písm. c) bod 6 vyhlášky č. 341/2002 Sb. Skutečnost, že klády měly maximální délku 13 m dokazuje i výpověď svědka L. M., jenž klády v ten den měřil a předával je obviněnému k přepravě. Jmenovaný rovněž uvedl, že je mu známo, že obviněný nemá jako dopravce výjimku na přepravu nadměrného nákladu. Proto byly klády dlouhé maximálně 13 m, aby splnily zákonnou podmínku. Dále obviněný připomněl, že soudy shledaly i porušení ustanovení § 52 odst. 3 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, když jeho osobě vytkly, že neměl umístěn červený praporek na konci nákladu, a tím porušil zákonnou povinnost. Současně v dovolání odkázal na svou výpověď ze dne 24. 6. 2008, v níž uvedl, že na nejdelší kládu umístil červenou fólii na gumě, jak byl zvyklý. Vyslovil tedy nesouhlas s tím, pokud soudy vzaly za prokázané, že náklad, který vezl, nebyl nijak označen, když po nárazu na nákladu žádné označení nebylo. Toto zjištění soudy dovodily z fotografií, které zachycují stav po nehodě, kde opravdu označení klád chybí. Podle obviněného však nikdo nezkoumal, jestli označení umístil, jak a kam, a zda se praporek nenacházel v blízkosti nehody. Mohlo se totiž stát, že náklad byl řádně označen, ale vlivem nárazu z nákladu spadl nebo byl jinak zničen. Nikdo tudíž nezkoumal stav před nehodou, jenž byl rozhodující pro určení, zda porušil ustanovení § 52 odst. 3 zákona č. 361/2000 Sb. I tím došlo k nesprávnému právnímu posouzení situace, když byla kvalifikována jako způsobení těžké újmy na zdraví z nedbalosti, a to z důvodu porušení důležité povinnosti. Závěrem dovolání obviněný zmínil, že již deset let jezdí s nákladním automobilem