6 Tdo 195/2016 — Nejvyšší soud

6 Tdo 195/2016 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Datum rozhodnutí:9. 3. 2016 Spisová značka:6 Tdo 195/2016 ECLI:ECLI:CZ:NS:2016:6.TDO.195.2016.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Dotčené předpisy:§ 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. § 9 odst. 1 tr. ř. § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku § 16 odst. 1 předpisu č. 500/2004Sb. § 19 odst. 3 předpisu č. 500/2004Sb. § 23 odst. 1, 3 předpisu č. 500/2004Sb. § 24 předpisu č. 500/2004Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:23. 5. 2016 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 6 Tdo 195/2016-28 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 9. 3. 2016 o dovolání, které podal obviněný A. A. A. proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 23. 9. 2015, sp. zn. 5 To 371/2015, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 89 T 238/2014, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného o d m í t á . O d ů v o d n ě n í : I. 1. Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 4. 5. 2015, sp. zn. 89 T 238/2015, byl obviněný A. A. A A. (dále jen „obviněný“) uznán vinným přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, kterého se podle skutkových zjištění jmenovaného soudu dopustil tím, že „dne 30. září 2014 kolem 13:20 hodin, v B. na H. řídil modro-zelené osobní motorové vozidlo zn. Škoda Rapid, r. z. ..., přestože mu byla rozhodnutím odboru dopravně-správních činností, oddělením správního řízení, Magistrátu hlavního města Prahy, č. j. MHMP 1010733/2013/Zel, ze dne 4. 9. 2013, které nabylo právní moci dne 6. 11. 2013, vyslovena sankce zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu 12 měsíců, do dne 6. 11. 2014.“ 2. Za tento přečin byl obviněný podle § 337 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k podmíněnému trestu odnětí svobody v trvání pěti měsíců, jehož výkon mu byl podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku, § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání patnácti měsíců. Podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku mu byl dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu dvaceti pěti měsíců. 3. O odvolání, které proti tomuto rozsudku podal obviněný, rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Brně usnesením ze dne 23. 9. 2015, sp. zn. 5 To 371/2015, jímž je podle § 256 tr. ř. zamítl. II. 4. Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Brně podal obviněný dovolání, přičemž uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. 5. V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku uvedl, že oznámením o zahájení řízení ze dne 4. 6. 2013 proti němu bylo zahájeno správní řízení o přestupku podle § 125c odst. 1 písm. e) bod 1 zákona č. 361/2000 Sb. zákona o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (dále jen „ zákon o silničním provozu“) Citované oznámení mu bylo doručeno v překladu do jazyka arabského, neboť při silniční kontrole dne 22. 5. 2013 výslovně prohlásil, že českému jazyku nerozumí a z toho důvodu následně odmítl podepsat oznámení o přestupku. Dne 4. 9. 2013 bylo v daném řízení vydáno rozhodnutí, kterým byl uznán vinným ze spáchání přestupku podle ustanovení § 235c odst. 1 písm. e) bod 1 zákona o silničním provozu, za který mu byla uložena pokuta ve výši 30 000 Kč, zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu dvanácti měsíců a povinnost nahradit náklady řízení ve výši 1.000 Kč. Stejnopis rozhodnutí mu byl doručován pouze v českém jazyce, bez překladu do jazyka arabského, a to prostřednictvím České pošty s.p. nejprve na adresu J. O., P., kdy zásilka byla vrácena s poznámkou, že se adresát odstěhoval, a poté na adresu H., P. s poznámkou, že je adresát bytem u M. P. Předmětné rozhodnutí mu však nebylo do dnešního dne řádně doručeno, a tedy nenabylo právní moci, a to jednak pro pochybení v jeho nedoručování v jazyce, o kterém prohlásil, že mu rozumí, dále pak pro pochybení při samotném doručování prostřednictvím České pošty, s. p. Těmito jeho námitkami se však soud prvního stupně prakticky nezabýval. 6. Obviněný shrnul, že v průběhu trestního řízení opakovaně namítal nenaplnění subjektivní stránky přečinu kladeného mu za vinu, tedy absenci zavinění, když v době jednání, kterým se měl přečinu dopustit, objektivně nebyl plně seznámen s rozhodnutím ukládajícím mu zákaz činnosti (nebylo mu jako cizímu státnímu příslušníkovi řádně a srozumitelně vysvětleno). K argumentu soudu prvního stupně ohledně naplnění subjektivní stránky oponoval tvrzením, že ze spisového materiálu vedeného Policií ČR, Krajským ředitelstvím policie Jihomoravského kraje, Dálničním oddělením Mikulov sp. zn. KRPB-203760/TČ-2014-060045-PLV je patrné pouze to, že dne 18. 8. 2014 z důvodu neporozumění tomu, co je mu kladeno za vinu, odmítl podepsat záznam o sdělení podezření a následně odmítl vypovídat. Z obsahu předmětného spisového materiálu podle obviněného nebylo možné prokázat, že by byl skutečně řádně seznámen s rozhodnutím Magistrátu hlavního města Prahy, aby mu dostatečně porozuměl. 7. Podle názoru obviněného se soud prvního stupně dostatečně nevypořádal ani s právní mocí rozhodnutí, jehož maření se měl předmětným jednáním dopustit. Vycházel-li soud prvního stupně při svém rozhodování pouze z vyznačené doložky právní moci citovaného rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy, nevzal v úvahu, že měl povinnost při rozhodování o jeho vině posoudit v rámci předběžné otázky spornou právní moc rozhodnutí, jehož výkon měl mařit, zvláště když tuto právní moc rozporoval. Zdůraznil, že uvedenou námitku vznášel již v řízení před soudem prvního stupně, kdy samosoudce pouze konstatoval, že pro soud je rozhodný formální stav v době jeho jednání. S argumentací samosoudce soudu prvního stupně se ovšem obviněný neztotožňuje. Dále podotkl, že ačkoli vznášel výše uvedené námitky i v rámci odvolacího řízení, dospěl odvolací soud k závěru, že napadený rozsudek nevykazuje podstatné vady a skutkový stav věci, o kterém nejsou důvodné pochybnosti, byl zjištěn v rozsahu nezbytném pro rozhodnutí. S tímto závěrem však nemůže nesouhlasit, neboť podle jeho přesvědčení nebyl v jeho trestním řízení skutkový stav věci dostatečně zjištěn a došlo tím i k nesprávnému hmotněprávnímu posouzení věci. 8. S ohledem na výše uvedené skutečnosti obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil podle § 265k odst. 1 tr. ř. rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 4. 5. 2015, sp. zn. 89 T 238/2015, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 23. 9. 2015, sp. zn. 5 To 371/2015, a věc vrátil Městskému soudu v Brně k novému projednání. 9. K tomuto dovolání se vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“). Poté, co stručně shrnul dosavadní průběh řízení a obsah podaného dovolání, uvedl, že námitky vyjádřené v dovolání nepovažuje za důvodné. Podle jeho názoru Městský soud v Brně správně vyhodnotil dostupné důkazy a dospěl na jejich podkladě ke správným skutkovým zjištěním, která plně odůvodňují užitou právní kvalifikaci jednání obviněného jako přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Vyplývá z nich totiž nepochybně, že obviněný mařil výkon rozhodnutí jiného orgánu veřejné moci tím, že vykonával činnost, která mu byla takovým rozhodnutím zakázána, a je nepochybné, že obviněný tak jednal úmyslně, neboť si byl existence zákazu řízení plně vědom, a to nejpozději od data 18. 8. 2014. Podle státního zástupce Městský soud v Brně správně posoudil i právní moc příslušného správního rozhodnutí, přičemž nebylo chybou, že v rámci posouzení této otázky jako otázky předběžné zohlednil i doložku právní moci vyznačenou na příslušném rozhodnutí. Z rozsudku Městského soudu v Brně totiž vyplývá, že měl k dispozici nejen příslušné rozhodnutí opatřené doložkou právní moci, nýbrž i související spisový materiál, a že vycházel nikoliv pouze z této doložky právní moci, nýbrž otázku právní moci řádně posoudil sám na podkladě spisového materiálu. 10. Vzhledem k tomu, že z odůvodnění dotčených rozhodnutí nebylo možné dovodit ani existenci extrémního nesouladu mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními, když z nich naopak vyplývá, že soudy postupovaly v souladu s pravidly zakotvenými v § 2 odst. 5, 6 tr. ř., přičemž odůvodnění rozhodnutí splňují požadavky zakotvené v § 125 odst. 1 tr. ř. a jako taková jsou rozhodnutí plně přezkoumatelná, navrhl dovolání v neveřejném zasedání [§ 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.] odmítnout podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. Současně vyjádřil podle § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. svůj souhlas s tím, aby Nejvyšší soud