ROZHODNUTÍ

6 Tdo 244/2018

Nejvyšší soud · 31. 5. 2018

6 Tdo 244/2018-I-214

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 31. 5. 2018 o dovoláních, která podali obvinění R. B., V. D., L. K., a R. M., proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 8. 6. 2017, č. j. 5 To 55/2016-9823, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci pod sp. zn. 28 T 16/2013, takto :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněných R. B. a L. K. o d m í t a j í .

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněných V. D. a R. M. o d m í t a j í .

O d ů v o d n ě n í :

Dosavadní průběh řízení

Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 22. 12. 2015, č. j. 28 T 16/2013-8860, byli uznáni vinnými obviněný R. B. - pod bodem I. zvlášť závažným zločinem účasti na organizované zločinecké skupině podle § 361 odst. 1 alinea druhá tr. zákoníku, spáchaným ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, - v bodech I. 1), 2), 3), 4), 5), 6), 7) zvlášť závažným zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, 3 tr. zákoníku, spáchaným ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku a spáchaným ve prospěch organizované zločinecké skupiny podle § 107 odst. 1 tr. zákoníku, obviněný T. B. - pod bodem I. zvlášť závažným zločinem účasti na organizované zločinecké skupině podle § 361 odst. 1 alinea druhá tr. zákoníku, spáchaným ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, - v bodech I. 1), 3), 4), 5) zvlášť závažným zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, 3 tr. zákoníku, spáchaným ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku a spáchaným ve prospěch organizované zločinecké skupiny podle § 107 odst. 1 tr. zákoníku, obviněný V. D. - pod bodem I. zvlášť závažným zločinem účasti na organizované zločinecké skupině podle § 361 odst. 1 alinea druhá tr. zákoníku, spáchaným ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, - v bodech I. 1), 5) zvlášť závažným zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, 3 tr. zákoníku, spáchaným ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku a spáchaným ve prospěch organizované zločinecké skupiny podle § 107 odst. 1 tr. zákoníku, obviněný R. H. - pod bodem I. zvlášť závažným zločinem účasti na organizované zločinecké skupině podle § 361 odst. 1 alinea druhá tr. zákoníku, spáchaný ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, - v bodech I. 1), 2), 3), 4), 5), 6), 7) zvlášť závažným zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, 3 tr. zákoníku, spáchaným ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku a spáchaným ve prospěch organizované zločinecké skupiny podle § 107 odst. 1 tr. zákoníku, obviněný L. K. - pod bodem I. zvlášť závažným zločinem účasti na organizované zločinecké skupině podle § 361 odst. 1 alinea druhá tr. zákoníku, spáchaným ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, - v bodech I. 1), 2), 3), 4), 5), 6) zvlášť závažným zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, 3 tr. zákoníku, spáchaným ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku a spáchaným ve prospěch organizované zločinecké skupiny podle § 107 odst. 1 tr. zákoníku, obviněný I. K. - pod bodem I. zvlášť závažným zločinem účasti na organizované zločinecké skupině podle § 361 odst. 1 alinea druhá tr. zákoníku, spáchaným ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, - v bodu I. 2) zvlášť závažným zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, 3 tr. zákoníku, spáchaným ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku a spáchaným ve prospěch organizované zločinecké skupiny podle § 107 odst. 1 tr. zákoníku, obviněný R. M. - pod bodem I. zvlášť závažným zločinem účasti na organizované zločinecké skupině podle § 361 odst. 1 alinea druhá tr. zákoníku, spáchaným ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, - v bodech I. 1), 2), 3), 4), 5), 6), 7) zvlášť závažným zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, 3 tr. zákoníku, spáchaným ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku a spáchaným ve prospěch organizované zločinecké skupiny podle § 107 odst. 1 tr. zákoníku, obviněný T. P. - pod bodem II. přečinem nadržování podle § 366 odst. 1 tr. zákoníku spáchaným ve prospěch organizované zločinecké skupiny podle § 107 odst. 1 tr. zákoníku.

Obvinění byli za tyto trestné činy, jichž se měli dopustit způsobem uvedeným ve výroku označeného rozsudku, odsouzeni obviněný R. B. jakož i za sbíhající se trestný čin nepřímého úplatkářství podle § 333 odst. 2 tr. zákoníku, jímž byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 22. 4. 2014, č. j. 7 T 162/2013-290, podle § 240 odst. 3 tr. zákoníku za užití § 108 odst. 1 tr. zákoníku a za užití § 43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání třinácti let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. d) tr. zákoníku zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Současně byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 22. 4. 2014, č. j. 7 T 162/2013-290, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Dále mu byl podle § 66 odst. 1 tr. zákoníku uložen trest propadnutí majetku, a to věcí specifikovaných ve výroku rozsudku. obviněný T. B. podle § 240 odst. 3 tr. zákoníku za užití § 108 odst. 1 tr. zákoníku, § 58 odst. 4 tr. zákoníku a za užití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání čtyř let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Dále mu byl podle § 66 odst. 1 tr. zákoníku uložen trest propadnutí majetku, a to věcí specifikovaných ve výroku rozsudku. obviněný V. D. podle § 240 odst. 3 tr. zákoníku za užití § 108 odst. 1 tr. zákoníku a za užití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání devíti let a dvou měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. obviněný R. H. podle § 240 odst. 3 tr. zákoníku za užití § 108 odst. 1 tr. zákoníku, § 58 odst. 1 tr. zákoníku a za užití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání šesti let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. obviněný L. K. podle § 240 odst. 3 tr. zákoníku za užití § 108 odst. 1 tr. zákoníku a za užití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání devíti let a dvou měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Dále mu byl podle § 66 odst. 1 tr. zákoníku uložen trest propadnutí majetku, a to věcí specifikovaných ve výroku rozsudku. obviněný I. K. podle § 240 odst. 3 tr. zákoníku za užití § 108 odst. 1 tr. zákoníku a za užití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání devíti let a dvou měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. obviněný R. M. podle § 240 odst. 3 tr. zákoníku za užití § 108 odst. 1 tr. zákoníku a za užití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvanácti let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. d) tr. zákoníku zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. obviněný T. P. podle § 366 odst. 1 tr. zákoníku za užití § 108 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání tří let, jehož výkon mu byl podle § 84, 85 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 81 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání pěti let za současného vyslovení dohledu.

Dále bylo podle § 101 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku uloženo zabrání věci, a to 126 500 litrů 94 % lihu zajištěného policejním orgánem při prohlídce areálu v O.-H., S., který se v současné době nachází v zařízení Ministerstva vnitra ČR, Generální ředitelství HZS ČR, Skladovací a opravárenské zařízení, se sídlem Drahanovice 277.

O odvoláních státního zástupce a obviněných R. B., V. D., R. H., I. K., R. M., L. K. a T. P., proti tomuto rozsudku rozhodl Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 8. 6. 2017, č. j. 5 To 55/2016-9823, kterým z podnětu odvolání státního zástupce podaného ohledně obviněných R. B., T. B., R. M. a T. P., z podnětu odvolání obviněných R. B., V. D., R. H., I. K., R. M., L. K., T. P. a ve vztahu k obviněnému T. B. také za použití § 261 tr. ř. napadený rozsudek podle § 258 odst. 1 písm. b), c), d), e) tr. ř. zrušil v celém rozsahu. Podle § 259 odst. 1 tr. ř. věc ve zrušené části týkající se obviněných I. K. a T. P. vrátil soudu prvního stupně. Podle § 256 tr. ř. odvolání státního zástupce podaná ohledně obviněných L. K. a R. H. zamítl. Podle § 259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že uznal vinnými obviněného R. B. - pod bodem I. zvlášť závažným zločinem účasti na organizované zločinecké skupině podle § 361 odst. 1 alinea druhá tr. zákoníku, - v bodech I. 1), 2), 3), 4), 5), 6), 7) zvlášť závažným zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, 3 tr. zákoníku, ve prospěch organizované zločinecké skupiny podle § 107 odst. 1 tr. zákoníku, obviněného T. B. - pod bodem I. zvlášť závažným zločinem účasti na organizované zločinecké skupině podle § 361 odst. 1 alinea druhá tr. zákoníku, - v bodech I. 1), 3), 4), 5) zvlášť závažným zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, 3 tr. zákoníku, ve prospěch organizované zločinecké skupiny podle § 107 odst. 1 tr. zákoníku, obviněného V. D. - pod bodem I. zvlášť závažným zločinem účasti na organizované zločinecké skupině podle § 361 odst. 1 alinea druhá tr. zákoníku, - v bodech I. 1), 5) zvlášť závažným zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, 3 tr. zákoníku, ve prospěch organizované zločinecké skupiny podle § 107 odst. 1 tr. zákoníku, obviněného R. H. - pod bodem I. zvlášť závažným zločinem účasti na organizované zločinecké skupině podle § 361 odst. 1 alinea druhá tr. zákoníku, - v bodech I. 1), 2), 3), 4), 5), 6), 7) zvlášť závažným zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, 3 tr. zákoníku, ve prospěch organizované zločinecké skupiny podle § 107 odst. 1 tr. zákoníku, obviněného L. K. - pod bodem I. zvlášť závažným zločinem účasti na organizované zločinecké skupině podle § 361 odst. 1 alinea druhá tr. zákoníku, - v bodech I. 1), 2), 3), 4), 5), 6) zvlášť závažným zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, 3 tr. zákoníku, ve prospěch organizované zločinecké skupiny podle § 107 odst. 1 tr. zákoníku, obviněného R. M. - pod bodem I. zvlášť závažným zločinem účasti na organizované zločinecké skupině podle § 361 odst. 1 alinea druhá tr. zákoníku, - v bodech I. 1), 2), 3), 4), 5), 6), 7) zvlášť závažným zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, 3 tr. zákoníku, ve prospěch organizované zločinecké skupiny podle § 107 odst. 1 tr. zákoníku, při zjištění, že všichni obvinění se shora uvedených trestných činů dopustili jako spolupachatelé podle § 23 tr. zákoníku.

Uvedených trestných činů se obvinění podle skutkových zjištění odvolacího soudu dopustili tím, že

obžalovaní R. B., T. B., R. M., R. H., L. K., V. D. a V. K., který zemřel 23. 5. 2014, nejméně v době od roku 2004 do 16. 5. 2013, ve Z.-K., H., O., S., V. M., O., H. D. a na dalších místech v České republice, ve společném záměru ke škodě českého státu soustavně krátit daňové povinnosti ve velkém rozsahu a získat pro sebe neoprávněný majetkový prospěch, navzájem spolupracovali tak, že na základě příkazů obžalovaného R. B. a obžalovaného T. B., obžalovaný R. H. (skladník ve společnosti MORÁVIA-CHEM, s. r. o., podřízený obžalovanému R. M.) ukrýval na dvoře areálu společnosti MORÁVIA-CHEM, s. r. o., v H. v plastových tisícilitrových nádržích a ve skrytých podzemních nádržích tohoto areálu, tedy mimo prostory daňového skladu, líh nakoupený společností MORÁVIA-CHEM, s. r. o., v režimu podmíněného osvobození od daně a určený k provedení denaturace (tzn. znehodnocení denaturačními činidly za účelem následné výroby autokosmetiky a nemrznoucích směsí), u něhož tato denaturace ve skutečnosti provedena nebyla, načež tento líh nezatížený spotřební daní (dále i „mimobilanční líh“) pravidelně dle předchozích pokynů obžalovaných R. B. nebo R. M. nakládal na kamiony, které odváželi obžalovaní L. K., V. D. a V. K. dle těchto pokynů buď přímo jednotlivým odběratelům, anebo uvedený líh postupně odváželi a ukrývali do tajných skladů, a to v O. na ulici S. v celkovém množství 220 986 litrů etanolu, ve S. v celkovém množství 988 632 litrů etanolu, ve V. M. v celkovém množství 532 601 litrů etanolu, v O.-H. v celkovém množství 114 126 litrů etanolu, v H. D. v celkovém množství 642 000 litrů etanolu a v H. v celkovém množství 152 000 litrů etanolu, přičemž mezi obžalovanými byly nastaveny vztahy vzájemné podřízenosti a nadřízenosti se stanovenými funkčními kompetencemi a vymezenou dělbou úkolů a činností, když konkrétní struktura, rozdělení úloh a vymezení činnosti jednotlivých osob v této organizované skupině uvedených obžalovaných bylo takové, že

- obžalovaný R. B. zosnoval, organizoval a společně s obžalovaným T. B. rozhodujícím způsobem řídili zejména z faktického sídla svých aktivit v H. L. K. v obci Z.-K. a také z dalších uváděných míst v České republice trestnou činnost ve zločinecké skupině jim podřízených L. K., V. K., V. D., R. M. a prostřednictvím posledně jmenovaného také obžalovaného R. H., přičemž obžalovaný R. B. za pomoci obžalovaného T. B. řídil činnost zločinecké skupiny po celou dobu tak, aby nebylo možné odhalit jejich skutečné aktivity v obchodování s lihem, kdy obžalovaní T. B. a R. B., vyjma činnosti jednatele a společníka ve společnosti ENERGOINVESTMENT, s. r. o., IČ: 25568418, se sídlem Zlín – Kostelec 493 (dále jen ENERGOINVESTMENT, s. r. o.), nefigurovali de iure v žádné z obchodních společností zapojených do obchodování s lihem, de facto však obžalovaný R. B. založil, vlastnil a prostřednictvím obžalovaného R. M. řídil společnost MORÁVIA-CHEM, s. r. o., která byla pro aktivity zločinecké skupiny zdrojem mimobilančního lihu, dále ovládal společnost Likérka Drak, s. r. o., vyrábějící lihoviny a společnosti VERDANA, s. r. o., SLOVÁKIA-CHEM, s. r. o., a TOP DRINKS, s. r. o., distribuující lihoviny a společnost BIOTECH Hrobice, s. r. o., obžalovaný T. B. prováděl dle jeho pokynů kontrolní činnost nad společností Likérka Drak, s. r. o., a byl iniciátorem vzniku Sdružení výrobců lihovin, jehož členy se staly zejména likérky odebírající k výrobě mimobilanční líh od zločinecké skupiny řízené obžalovanými R. B. a T. B., přičemž rozhodující slovo v takto vytvořené zločinecké skupině měl vždy obžalovaný R. B. a v jeho nepřítomnosti obžalovaný T. B., který dále prováděl pravidelnou kontrolu a vyúčtování činnosti jednotlivých podřízených osob, v důsledku čehož měl o činnosti celé skupiny detailní přehled a o této nezákonné činnosti vedl vlastní účetní evidenci, když osoby uvedené jako statutární zástupci shora vyjmenovaných společností byly buď jen formálními zástupci, nebo osoby podřízené obžalovaným R. B. a T. B.,

- obžalovaný R. M. z pozice jednatele společnosti MORÁVIA-CHEM, s. r. o., kdy tuto funkci vykonával ale pouze formálně a fakticky byl prostředníkem k realizaci příkazů obžalovaného R. B. spočívajících v neoprávněném vyjmutí lihu z daňového skladu společnosti MORÁVIA-CHEM, s. r. o., v H., prostřednictvím fiktivně prováděných denaturací, ukrytí tohoto mimobilančního lihu na dvoře areálu či jeho přečerpání do nádrží v podzemí a následně ve vypravení tohoto mimobilančního lihu ze společnosti MORÁVIA-CHEM, s. r. o. k jeho odběratelům nebo do tajných skladů v O. na ulici S., S., V. M., O.-H. a H. D., přičemž měl provádět kontrolu okolí areálu při výjezdech s lihem, případně i doprovody jednotlivých přeprav za účelem zmaření provedení případné kontroly orgány celní správy (tzv. „konvojování“), když za tímto účelem řídil činnost přinejmenším obžalovaného R. H., současně pak ze své pozice formálního jednatele společnosti MORÁVIA-CHEM, s. r. o., podepisoval fiktivní účetní doklady o prodejích nemrznoucích směsí a dalších výrobků společnosti, které sloužily k zakrytí vzniku mimobilančního lihu a neprovedených denaturací,

- obžalovaní L. K., V. D. a s nimi V. K. na pozici řidičů nákladních vozidel a obžalovaný R. H. na pozici skladníka, byli faktickými vykonavateli příkazů a pokynů obžalovaných R. B. a T. B., předávaných buď přímo, nebo prostřednictvím R. M., přičemž obžalovaný L. K. byl dále pověřen vyhledáváním a přípravou tajných úložišť mimobilančního lihu a kontrolou nad obžalovaným V. D., který se na činnosti této skupiny podílel v období od roku 2007 nejprve na pozici řidiče osobního motorového vozidla provádějícího doprovod uskutečňovaných nákladních přeprav lihu a od 12. 1. 2009 také jako řidič těchto nákladních vozidel,

přičemž obžalovaní z důvodu konspirace a zamezení možnosti odposlechu či sledování této nelegální dispozice s mimobilančním lihem používali speciálně upravené telefonní přístroje, při transportech lihu prováděli tzv. „konvojování“, kdy doprovázeli přepravní nákladní vozidla po celé trase svými osobními motorovými vozidly, aby zamezili případné kontrole těchto vozidel orgány celní správy, a při skladování lihu pak užívali důmyslných skrýší a maskování buď v odlehlých areálech v zaskládaných nebo zazděných prostorách, nebo v podzemních nádržích,

přičemž vědomi si zaměření a cílů této organizované zločinecké skupiny se v rámci těchto aktivit dopustili zejména následujících konkrétních jednání:

obžalovaní R. B., T. B., R. M., R. H., L. K. a V. D. v době od roku 2004 do 16. 5. 2013, kdy společnost MORÁVIA-CHEM, s. r. o., získala oprávnění k provozování daňového skladu a denaturování odebíraného lihu ve svém sídle v H., v úmyslu získat finanční prospěch zatajením a neodvedením daně z lihu [§ 1 odst. 2 písm. b) zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních] na základě pokynů obžalovaného R. B., který uvedenou činnost organizoval a řídil, obžalovaný R. M. v součinnosti s obžalovaným R. H. nechávali část lihu zakoupeného od výrobců v režimu podmíněného osvobození od daně stočit do denaturačních nádrží umístěných v daňovém skladu areálu společnosti MORÁVIA-CHEM, s. r. o., pro potřeby pozdějších denaturací a zbývající část tohoto lihu přečerpali do plastových nádrží o objemu 1000 litrů, které dočasně ukryli mimo daňový sklad za plastové nádrže naplněné vodou v prostoru za gumovými hangáry tohoto areálu, načež pravidelně vždy po provedení tzv. fiktivní denaturace lihu (tedy denaturace, v jejímž průběhu ve skutečnosti nedošlo k znehodnocení lihu denaturačními prostředky, a která sloužila k zakrytí vzniku mimobilančního lihu, z něhož nebyla přiznána a odvedena spotřební daň), ve večerních hodinách, kdy byl v areálu společnosti MORÁVIA-CHEM, s. r. o., minimální pohyb, obžalovaný R. H. na základě pokynů obžalovaného R. M., případně příkazů přímo od obžalovaného R. B. společně s manipulačním dělníkem společnosti MORÁVIA-CHEM, s. r. o., T. J. převezl tyto plastové nádrže s mimobilančním lihem do skladu umístěného v levé části betonové budovy, která je ve vlastnictví společnosti BIOTECH Hrobice, s. r. o., kde obžalovaný R. H. přes noc sám provedl přečerpání tohoto lihu z plastových nádrží do kovových nádrží ukrytých pod podlahou a druhý den pak nechal prázdné plastové nádrže vyvézt manipulačním dělníkem T. J. ven ze skladu,

v uvedeném období přitom obžalovaný R. B. úkoloval a řídil činnost obžalovaného L. K. tím způsobem, že jmenovaný objížděl stávající zákazníky společnosti MORÁVIA-CHEM, s. r. o., a vyhledával nové zákazníky, kterým nabízel mimo dodávek zdaněného lihu také dodávky mimobilančního lihu nezdaněného spotřební daní za nižší ceny (podle odebíraného množství v rozpětí 69 až 86 Kč za litr, tedy za ceny nižší než je samotná sazba spotřební daně z lihu), o této činnosti zpracovával podrobná hlášení a tabulky, které předkládal ke kontrole obžalovanému T. B., a v případě pozitivní reakce na nabídku nezdaněného lihu o takovém zájemci informoval obžalovaného R. B. nebo obžalovaného T. B., kteří si sami dohodli s tímto zájemcem přesnou cenu a způsob dodání mimobilančního lihu, načež na základě pokynu obžalovaných R. B. či T. B. obžalovaný L. K. společně s obžalovaným V. D. provedli přepravu tohoto lihu ze společnosti MORÁVIA-CHEM, s. r. o., na určené místo nákladním vozidlem, když přípravu tohoto vozidla a nakládku lihu provedl obžalovaný R. H. na základě pokynů obžalovaného R. M., který kontroloval okolí areálu před výjezdem kamionu s lihem a v některých případech i doprovázel jednotlivé přepravy tohoto lihu, které pravidelně uskutečňovali obžalovaní L. K. a V. D., z nichž jeden toto nákladní vozidlo řídil a druhý prováděl jeho doprovod v osobním motorovém vozidle z důvodu zamezení případné kontroly prováděné orgány celní správy, když nákladní vozidlo s lihem následně odstavili na určeném místě a počkali na vzdálenějším místě po určenou dobu než dohodnutý odběratel provede vyložení lihu, přičemž v některých případech po převzetí prázdného nákladního vozidla převzali i peníze, které se nacházely v jeho kabině a ty pak předali obžalovaným R. B. nebo T. B.,

obžalovaní R. B., R. M., R. H. a L. K., v době od roku 2004 do 15. 5. 2013, v O. – M. H. na ulici S., v budově na parcele a v budově bez čísla popisného na parcele, zapsaných na listu vlastnictví u Katastrálního úřadu pro Moravskoslezský kraj, Katastrální pracoviště Ostrava, v katastrálním území M. H., ve vlastnictví obžalovaného T. B., v úmyslu získat finanční prospěch zatajením a neodvedením daně z lihu [§ 1 odst. 2 písm. b/ zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních], nejprve obžalovaný R. B. naplánoval a nechal provést stavební úpravy těchto budov, spočívající v rozdělení přízemní dlouhé haly příčkou a vestavěnou kanceláří na dvě poloviny, přičemž v levé části od vstupních vrat nechal zabudovat pod novou betonovou podlahu osm nádrží a pod podlahu v místnosti výměníkové stanice nechal zabudovat pod novou betonovou podlahu jednu nádrž, a následně do těchto vybudovaných podzemních nádrží obžalovaný R. B. nechal navézt a ukrýt celkem 220 986 litrů mimobilančního lihu (etanolu), získaného ze společnosti MORÁVIA-CHEM, s. r. o. prostřednictvím tzv. fiktivních denaturací, když přípravu tohoto lihu a jeho nakládku na kamiony provedl obžalovaný R. H. dle pokynů obžalovaného R. B. nebo pokynů obžalovaného R. M. a přepravu tohoto lihu uskutečnil jako řidič obžalovaný L. K., který v areálu na ulici S. v O. – M. H. tento líh složil, přičemž všichni obžalovaní si byli vědomi skutečnosti, že se jedná o mimobilanční líh, který nebyl zdaněn spotřební daní, a přestože byli jako skuteční skladovatelé a dopravci plátci spotřební daně [§ 4 odst. 1 písm. f) zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních], zatajili před správcem spotřební daně vznik daňové povinnosti [§ 9 odst. 3 písm. e) zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních], spotřební daň ze shora uvedeného lihu nepřiznali a nezaplatili,

obžalovaní R. B., T. B., L. K., R. M. a R. H. společně s V. K., v blíže neurčené době od roku 2005 do roku 2006 v obci S., okr. P., na základě rozhodnutí obžalovaného R. B. se podíleli na navezení mimobilančního lihu do areálu bývalé cihelny na pozemcích zapsaných na listu vlastnictví u Katastrálního úřadu pro Vysočinu, Katastrální pracoviště Pelhřimov, v katastrálním území S., a to poté, co obžalovaný L. K. uvedený areál vyhledal a dle předchozích požadavků obžalovaného R. B. zakoupil za částku ve výši 2,8 milionu Kč, kterou k tomuto účelu od něj obdržel, a nechal se formálně zapsat do evidence katastru nemovitostí jako jeho výlučný vlastník, načež pravidelně podepisoval kupní smlouvu, podle níž předmětný objekt prodával obžalovanému T. B. za kupní cenu 4 miliony Kč, aby měl obžalovaný R. B. uvedený objekt pod svou kontrolou, předmětný líh byl navážen konkrétně do uzavřeného prostoru bývalých sušících kójí a oddělené části – vyzděného meziprostoru výrobní haly bývalé panelárny, když tyto prostory za tím účelem stavebně připravil V. K. a samotnou přepravu tohoto lihu provedli obžalovaný L. K. společně s V. K. nákladními vozidly s přívěsy poté, co jim obžalovaný T. B. před první přepravou na místě předvedl a vysvětlil speciální způsob ukládání plastových nádrží do sušících kójí a následně při ostatních přepravách lihu zajišťoval osobně doprovod nákladního vozidla s lihem svým osobním motorovým vozidlem, přičemž naložené kamiony přebírali obžalovaný L. K. a V. K. ve večerních hodinách většinou v areálu společnosti MORÁVIA-CHEM, s. r. o., v obci H., ojediněle na základě pokynu obžalovaných R. B. nebo T. B. na jiných místech, a to čerpacích stanicích OMV u J. nebo Benziny u D. k., kde stály kamiony odstavené s klíči na předních kolech a uvnitř s fiktivními doklady na převoz zboží ze společnosti MORÁVIA-CHEM, s. r. o., do firemního skladu v okolí V., když kamiony vždy připravil a zajistil jejich naložení plastovými nádržemi a sudy s mimobilančním lihem obžalovaný R. H. na základě pokynu obžalovaného R. M., přičemž po zaplnění kójí a meziprostoru v hale panelárny ve S. zabezpečili obžalovaný L. K. a V. K. takto uskladněný líh na příkaz obžalovaného R. B. velkým množstvím dřevěných europalet, které navezli ze společnosti MORÁVIA-CHEM, s. r. o., a naskládali je před vstupy do sušících kójí a zazděného meziprostoru haly panelárny,

uvedeným způsobem tak obžalovaní R. B., T. B., L. K., R. M. a R. H. v období od roku 2005 do 11. 12. 2012 v úmyslu získat finanční prospěch zatajením a neodvedením daně z lihu [§ 1 odst. 2 písm. b) zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních] navezli a ukrývali v prostoru sušících kójí a haly panelárny 730 kusů plastových nádrží o objemu 1 000 litrů a 1 382 kusů kovových sudů o objemu 200 litrů, obsahujících celkem 988 632 litrů etanolu, původem ze společnosti MORÁVIA-CHEM, s. r. o., o němž věděli, že nebyl zdaněn spotřební daní, a přestože byli jako skuteční skladovatelé a dopravci plátci spotřební daně [§ 4 odst. 1 písm. f) zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních], zatajili před správcem spotřební daně vznik daňové povinnosti [§ 9 odst. 3 písm. e) zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních], spotřební daň ze shora uvedeného lihu nepřiznali a nezaplatili,

obžalovaní R. B., T. B., L. K., R. M., R. H. společně s V. K., v době od roku 2004 do 25. 9. 2012, ve V. M., na ulici K., v areálu družstva Agrocentrum v budově bez čísla popisného na parcele a na parcele v katastrálním území Valašské Meziříčí – město, poté, co uvedenou budovu zakoupil obžalovaný T. B. dle požadavku obžalovaného R. B., který v ní následně nechal provést stavební úpravy tak, že byla uprostřed rozdělena zděnými příčkami, čímž vznikl tajný meziprostor pro uskladnění mimobilančního lihu, přičemž za účelem zastření skutečného stavu věci uzavřel obžalovaný T. B. s V. K. na tuto část haly fiktivní nájemní smlouvu s uvedeným datem jejího uzavření dne 14. 3. 2005, za což obdržel od obžalovaného T. B. jednorázovou odměnu 20 000 Kč, načež následně

v blíže nezjištěném období let 2004 až 2005 nařídil obžalovaný R. B. navézt do uvedeného tajného meziprostoru mimobilanční líh pocházející ze společnosti MORÁVIA-CHEM, s. r. o., jehož samotnou přepravu provedli obžalovaný L. K. společně s V. K. nákladními vozidly bez přívěsu poté, co je před první přepravou s areálem a místem seznámil obžalovaný T. B., který jim rovněž předal klíče od haly a vysvětlil jim způsob a přesné místo ukládání plastových nádrží, přičemž doprovod nákladního vozidla s lihem zajišťovali obžalovaný L. K. a V. K. vzájemně střídavě svými osobními vozidly, když naložené kamiony přebírali v areálu společnosti MORÁVIA-CHEM, s. r. o., v obci H., kde je na základě pokynu R. M. nebo R. B. připravil obžalovaný R. H., který zajistil jejich naložení plastovými nádržemi s mimobilančním lihem i s doklady k nákladu,

uvedeným způsobem tak obžalovaní R. B., T. B., L. K., R. M., R. H. v období od roku 2004 do 25. 9. 2012 v úmyslu získat finanční prospěch zatajením a neodvedením daně z lihu [§ 1 odst. 2 písm. b) zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních], navezli a ukrývali v tajně zazděném meziprostoru této budovy celkem 566 kusů plastových nádrží o objemu 1 000 litrů, obsahujících celkem 532 601 litrů etanolu, původem ze společnosti MORÁVIA-CHEM, s. r. o., o němž věděli, že nebyl zdaněn spotřební daní, a přestože byli jako skuteční skladovatelé a dopravci plátci spotřební daně [§ 4 odst. 1 písm. f) zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních], zatajili před správcem spotřební daně vznik daňové povinnosti [§ 9 odst. 3 písm. e) zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních], spotřební daň ze shora uvedeného lihu nepřiznali a nezaplatili,

obžalovaní R. B., T. B., L. K., V. D., R. M. a R. H. v blíže nezjištěné době od roku 2006 do 25. 9. 2012 v O.-H., v areálu bývalých sladoven na pozemcích zapsaných na listu vlastnictví u Katastrálního úřadu pro Olomoucký kraj, Katastrální pracoviště Olomouc, v katastrálním území H. O., poté, co obžalovaný R. B. v roce 2006 vyjednal a zajistil zakoupení tohoto objektu, který nechal formálně zapsat do vlastnictví svého otce V. B., trvale bytem U. Ř., Z.-K., a následně v jeho zadní části, v rozsáhlém prostoru bývalé mlatevny, nechal připravit oplocenou kóji, na kterou dle jeho pokynů T. P., jako správce nemovitostí a oprávněný zástupce pronajímatele V. B., vyhotovil fiktivní nájemní smlouvu s neexistujícím nájemcem - podnikatelem označeným jako P. H., bytem K., Ch., s uvedeným datem jejího uzavření 1. 8. 2012, která nikdy nebyla zařazena do příslušné evidence mezi ostatní nájemní smlouvy k prostorám předmětného objektu, načež následně

v blíže nezjištěnou dobu od roku 2008 do 25. 9. 2012 došlo na základě příkazu obžalovaného R. B. k navezení mimobilančního líhu do shora uvedeného připraveného prostoru v zadní části bývalé mlatevny, když samotnou přepravu tohoto lihu provedli obžalovaný L. K. společně s obžalovaným V. D. nákladními vozidly bez přívěsu poté, co obžalovanému L. K. před první přepravou obžalovaný T. B. předal klíče od příjezdové brány a vstupu do sladovny, přičemž naložené kamiony přebírali v areálu společnosti MORÁVIA-CHEM, s. r. o. v obci H., kde je na základě pokynu obžalovaného R. M. nebo R. B. vždy připravil obžalovaný R. H., který zajistil jejich naložení plastovými nádržemi s mimobilančním lihem,

přičemž dne 25. 9. 2012, kdy se o existenci skladovaného lihu ve výše uvedených prostorách dozvěděla Policie ČR a začala areál bývalých sladoven hlídat, rozhodl obžalovaný R. B. o likvidaci uskladněného lihu tak, že se pod jeho řízením pokusili V. K. a obžalovaní V. D. a L. K. skladovaný líh zdenaturovat chemickými prostředky (aceton, benzoát denatonia a modré azobarvivo) a u plastových nádrží, které se nepodařilo takto znehodnotit, otevřeli výpustné ventily nebo mechanicky poškodili jejich obaly, takže nejméně 15 000 litrů lihu samovolně vyteklo na podlahu a do kanalizace,

uvedeným způsobem tak obžalovaní R. B., T. B., L. K., V. D., R. M. a R. H. v době od roku 2008 do 25. 9. 2012, v úmyslu získat finanční prospěch zatajením a neodvedením daně z lihu [§ 1 odst. 2 písm. b) zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních], navezli a ukrývali pod plachtou v oploceném prostoru v zadní části bývalé mlatevny celkem 163 kusů plastových nádrží o objemu 1 000 litrů obsahujících celkem 114 126 litrů etanolu, původem ze společnosti MORÁVIA-CHEM, s. r. o., o němž věděli, že nebyl zdaněn spotřební daní, a přestože byli jako skuteční skladovatelé a dopravci plátci spotřební daně [§ 4 odst. 1 písm. f) zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních], zatajili před správcem spotřební daně vznik daňové povinnosti [§ 9 odst. 3 písm. e) zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních], spotřební daň ze shora uvedeného lihu nepřiznali a nezaplatili,

obžalovaní R. B., L. K., R. M. a R. H. v době od roku 2006 do 15. 5. 2013 v H. D. na ulici Z., v objektu bývalé cihelny na pozemcích zapsaných na listu vlastnictví u Katastrálního úřadu pro Ústecký kraj, Katastrální pracoviště Teplice, katastrální území H. D., ve vlastnictví společnosti ENERGOINVESTMENT, s. r. o., poté, co obžalovaný R. B. jako jediný jednatel a společník této společnosti naplánoval a nechal provést stavební úpravy v budově bez čísla popisného na parcele tohoto objektu, spočívající ve vybourání hlavní pece a sušiček, zapuštění nerezových nádrží do podsklepených prostor pod úroveň podlah, zasypání schodišť vedoucích do podsklepených prostor k nádržím a vybudování nové betonové podlahy, načež následně na základě jeho příkazu byl do těchto ukrytých podzemních nádrží navezen mimobilanční líh původem ze společnosti MORÁVIA-CHEM, s. r. o., jehož přepravu provedl nákladním vozidlem obžalovaný L. K., který naložený kamion přebíral vždy v areálu společnosti MORÁVIA-CHEM, s. r. o., v obci H., kde ho pravidelně na základě pokynu obžalovaného R. M. nebo R. B. připravil obžalovaný R. H., který zajistil jeho naložení plastovými nádržemi s mimobilančním lihem,

uvedeným způsobem tak obžalovaní R. B., L. K., R. M. a R. H. v době od roku 2006 do 15. 5. 2013 v úmyslu získat finanční prospěch zatajením a neodvedením daně z lihu [§ 1 odst. 2 písm. b) zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních] navezli a ukrývali v šesti nádržích pod nově vytvořenou betonovou podlahou v podsklepených prostorách celkem 642 000 litrů etanolu, původem ze společnosti MORÁVIA-CHEM, s.r.o., o němž věděli, že nebyl zdaněn spotřební daní, a přestože byli jako skuteční skladovatelé a dopravci plátci spotřební daně [§ 4 odst. 1 písm. f) zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních], zatajili před správcem spotřební daně vznik daňové povinnosti [§ 9 odst. 3 písm. e) zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních], spotřební daň ze shora uvedeného lihu nepřiznali a nezaplatili,

obžalovaní R. B., R. M. a R. H. v době od roku 2002 do 16. 5. 2013, v H. v areálu společnosti MORÁVIA-CHEM, s. r. o., využili existující vykachlíčkované jámy ve tvaru kvádru umístěné v podlaze levé části budovy, jejímž vlastníkem je společnost BIOTECH Hrobice, s. r. o. a nájemcem těchto prostor je společnost ENERGOINVESTMENT, s. r. o., přičemž v blíže nezjištěné době od roku 2002 do roku 2005 obžalovaný R. B. naplánoval a nechal provést stavební úpravy této budovy, spočívající v uložení dvou kovových nádrží do zmíněné jámy, zhotovení nové elektroinstalace, umístění bezpečnostních lihových čidel a vybudování nové betonové podlahy, načež po provedení těchto stavebních prací

v době od roku 2005 do 16. 5. 2013 obžalovaný R. B. sám či prostřednictvím obžalovaného R. M. pravidelně úkoloval obžalovaného R. H., aby vždy přes noc přečerpal do těchto ukrytých nádrží mimobilanční líh z připravených plastových nádrží o objemu 1 000 litrů, který byl získán prostřednictvím tzv. fiktivních denaturací prováděných ve společnosti MORÁVIA-CHEM, s. r. o.,

přičemž v uvedeném období tak obžalovaní R. B., R. M. a R. H. v úmyslu získat finanční prospěch zatajením a neodvedením daně z lihu [§ 1 odst. 2 písm. b) zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních] ukrývali ve dvou podzemních nádržích celkem cca 152 000 litrů etanolu, původem ze společnosti MORÁVIA-CHEM, s. r. o., o němž věděli, že nebyl zdaněn spotřební daní, a přestože byli jako skuteční skladovatelé plátci spotřební daně [§ 4 odst. 1 písm. f) zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních], zatajili před správcem spotřební daně vznik daňové povinnosti [§ 9 odst. 3 písm. e) zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních], spotřební daň ze shora uvedeného lihu nepřiznali a nezaplatili,

výše uvedeným jednáním pod body I./1-7 tak obžalovaní neoprávněně vyskladnili, přepravili, dosud nezjištěným subjektům prodali nebo ukryli nejméně 20 873 000 litrů etanolu, původem ze společnosti MORÁVIA-CHEM, s. r. o., o němž věděli, že nebyl zdaněn spotřební daní, a přestože byli jako skuteční skladovatelé a dopravci plátci spotřební daně [§ 4 odst. 1 písm. f) zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních], zatajili před správcem spotřební daně vznik daňové povinnosti [§ 9 odst. 3 písm. e) zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních], spotřební daň ze shora uvedeného lihu nepřiznali a nezaplatili, čímž zkrátili spotřební daň z lihu a jejím neodvedením způsobili České republice zastoupené příslušným správcem daně škodu v rozsahu nejméně 5 651 125 000 Kč.

Odvolací soud obviněné za tyto trestné činy odsoudil obviněného R. B. jakož i za sbíhající se trestné činy nedovoleného ozbrojování podle § 279 odst. 1 tr. zákoníku a podle § 279 odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, jimiž byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu ve Zlíně ze dne 20. 4. 2015, č. j. 31 T 41/2015-527, ve znění rozsudku Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 11. 6. 2015, sp. zn. 6 To 156/2015, podle § 240 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 108 odst. 1 tr. zákoníku a § 43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání třinácti roků, pro jehož výkon ho podle § 56 odst. 2 písm. d) tr. zákoníku zařadil do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle § 43 odst. 2 věta druhá tr. zákoníku byl současně zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu ve Zlíně ze dne 20. 4. 2015, č. j. 31 T 41/2015-527, ve znění rozsudku Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 11. 6. 2015, pod sp. zn. 6 To 156/2015, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Odvolací soud obviněnému dále podle § 66 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku uložil trest propadnutí celého majetku a podle § 73 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu či člena statutárního orgánu obchodních korporací na dobu deseti roků. Podle § 70 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku obviněnému uložil i trest propadnutí věci, a to věcí specifikovaných ve výroku rozsudku. obviněného T. B. podle § 240 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 108 odst. 1 tr. zákoníku, § 58 odst. 4 tr. zákoníku a § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání šesti roků, pro jehož výkon ho podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Dále mu podle § 66 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku uložil trest propadnutí celého majetku. obviněného V. D. podle § 240 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 108 odst. 1 tr. zákoníku a § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání devíti roků a dvou měsíců, pro jehož výkon ho podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. obviněného R. H. podle § 240 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 108 odst. 1 tr. zákoníku, § 58 odst. 1 tr. zákoníku a § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání šesti let, pro jehož výkon ho podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. obviněného L. K. podle § 240 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 108 odst. 1 tr. zákoníku a § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání devíti roků a dvou měsíců, pro jehož výkon ho podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Dále mu podle § 66 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku uložil trest propadnutí části majetku specifikovaného ve výroku rozsudku. obviněného R. M. podle § 240 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 108 odst. 1 tr. zákoníku a § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání jedenácti roků, pro jehož výkon ho podle § 56 odst. 2 písm. d) tr. zákoníku zařadil do věznice se zvýšenou ostrahou. Dále mu podle § 73 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku uložil trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu či člena statutárního orgánu obchodních korporací na dobu deseti roků.

Podle § 101 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku rozhodl odvolací soud o uložení zabrání věci, a to 126 500 litrů 94 % lihu zajištěného policejním orgánem při prohlídce areálu v O.-H., S., který se v současné době nachází v zařízení Ministerstva vnitra ČR, Generální ředitelství HZS ČR, Skladovací a opravárenské zařízení, se sídlem Drahanovice 277.

II.

Dovolání a vyjádření k nim

Proti citovanému rozsudku vrchního soudu podali prostřednictvím svých obhájců dovolání obvinění R. B., T. B., L. K., R. M. a V. D.. Protože věc obviněného T. B. byla postupem podle § 23 odst. 1 tr. ř. vyloučena ze společného řízení k samostatnému projednání a rozhodnutí, není obsah jeho mimořádného opravného prostředku a stejně tak ani vyjádření nejvyššího státního zástupce učiněné prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství k tomuto dovolání zmiňováno v následujícím textu tohoto usnesení.

Obviněný R. B. své dovolání, podané prostřednictvím obhájce JUDr. Richarda Nováka, opřel o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Je toho názoru, že soudy obou stupňů se dopustily nesprávného právního posouzení při řešení otázky výše spotřební daně z lihu, která měla být jeho jednáním a jednáním dalších osob zkrácena. Konkrétně se jeho námitka týká množství lihu, který byl získáván na základě tzv. fiktivních denaturací. Údaj o množství tohoto lihu vychází z analýzy policejního orgánu (založené na č. l. 9288 spisu), která byla vytvořena na základě výpočtu vztahujícímu se k roku 2008, kdy 66 % lihu reálně nebylo denaturováno, ale bylo nelegálně vyňato z daňového skladu. Nalézací soud poté vyšel z předpokladu, že i v dalších letech bylo vždy 66 % lihu určeného k denaturaci vyňato z daňového skladu. Obviněný však poukazuje, že nelegální činnost se řídila poptávkou po mimobilančním lihu a některé roky proto byly silnější a některé roky slabší. Paušální a zobecňující přístup k určení jeho množství je proto zcela nesprávný a rozporný se základními zásadami trestního řízení. Přestože nalézací soud ve svém rozhodnutí uvedl, že obviněný nerozporoval údaje o množství mimobilančního trhu, není to pravdou, neboť toto napadl při hlavním líčení dne 10. 12. 2014.

Dovolatel má dále za to, že v souladu s rozhodnutím č. 4/1982 Sb. rozh. tr. nelze tuto analýzu použít jako listinný důkaz před soudem. Postup zvolený při určení množství lihu je určitým druhem pomůcky, přičemž pomůcky lze definovat jako institut daňového řízení. Použití pomůcek v trestním řízení je v souladu s rozhodnutím Nejvyššího soudu sp. zn. 5 Tz 165/98 zcela nepřijatelné. Skutková zjištění ohledně množství lihu i po provedeném dokazování vykazují zcela zásadní pochybnosti. S ohledem na výše uvedené má za to, že nastal tzv. extrémní rozpor mezi skutkovými závěry a provedenými důkazy.

Extrémní nesoulad mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy vznikl dále v důsledku založení skutkových zjištění na nezákonných, a tedy procesně nepoužitelných důkazech. V návaznosti na popis jednotlivých trestních řízení vedených proti jeho osobě poukazuje na to, že K., jemuž měl být obviněným nabídnut úplatek, a který je proto hlavním svědkem v trestním řízení pro přečin podplácení vedený proti obviněnému, je osobou zjevně podjatou a měl by proto být vyloučen z konání dalších úkonů v jakémkoli trestním řízení vedeném proti obviněnému. Přestože státní zástupce argumentoval, že byla přijata opatření, aby K. neprováděl úkony trestního řízení, uvedená opatření se týkala pouze řízení o trestném činu podplácení a netýkala se daňové trestné činnosti, kde působil i nadále v pozici vedoucího pracovní skupiny. Údajná nabídka úplatku měla být důvodem k vyloučení K. ze všech trestních věcí obviněného, neboť pokud by bylo v řízení o podplácení dáno za pravdu obviněnému a bylo by tak prokázáno, že K. ohledně údajné nabídky úplatku lhal, musel by být trestně stíhán. Nemůže proto ve vztahu k osobě obviněného vystupovat nestranně a objektivně. Dovolatel v této souvislosti poukazuje na provázanost trestních řízení vedených proti němu, kdy řada důkazů je užívána v několika řízeních a některá řízení vycházejí z poznatků zjištěných v řízeních jiných. Dodává, že dne 26. 11. 2013 došlo ke spojení trestních věcí jeho osoby, kdy o trestné činnosti týkající se podplácení, legalizace výnosů z trestné činnosti, nadržování a zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby bylo nadále vedeno společné řízení, přičemž vedoucím této pracovní skupiny byl K. Přitom podjatost K. byla podle názoru obviněného zcela zjevně prokázána, neboť tento změnil svoji výpověď poté, co se seznámil se zajištěnými důkazy. S ohledem na to, že úkony učiněné vyloučenou osobou nemohou být podkladem pro rozhodnutí ve věci, nemělo by být k důkazům zajištěným po 15. 1. 2013 vůbec přihlédnuto. Přestože obviněný tuto námitku vznesl již ve svém odvolání, odvolací soud se s touto žádným způsobem nevypořádal.

S ohledem na shora uvedené obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadený rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 8. 6. 2017, č. j. 5 To 55/2016-9823, jakož i rozsudek Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 22. 12. 2015, č. j. 28 T 16/2013-8860, a podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému osudu v Ostravě – pobočce v Olomouci, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Obviněný V. D. v dovolání vypracovaném jeho obhájcem Mgr. Pavlem Lízalem uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť má za to, že rozhodnutí spočívá na nesprávném posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Obviněný je přesvědčen, že napadené rozhodnutí i jemu předcházející rozsudek soudu prvního stupně jsou nesprávné z hlediska právního posouzení skutku a rovněž i nepřezkoumatelné. Skutková zjištění učiněná nalézacím soudem jsou podle jeho názoru nesprávná, nejasná a neodpovídají provedeným důkazům a při hodnocení důkazů soud nepostupoval v souladu se zásadou in dubio pro reo a zásadou presumpce neviny. Má za to, že napadeným rozsudkem došlo k porušení zásadních ustanovení trestního zákoníku a trestního řádu.

Za nesprávné považuje zejména právní posouzení jeho jednání jako zvlášť závažného zločinu účasti na organizované zločinecké skupině podle § 361 odst. 1 tr. zákoníku. Naplnění znaků skutkové podstaty tohoto trestného činu zdůvodňují soudy nikoliv konkrétními důkazy, ale pouze skutkovými spekulacemi, což zakládá nejasnost a nepřezkoumatelnost uvedených skutkových zjištění. Má za to, že nebyly splněny předpoklady pro uplatnění institutu podle § 361 odst. 1 a § 107 odst. 1 tr. zákoníku, neboť se jednalo o centralizovanou formu řízení ze strany jediné osoby, a to R. B., přičemž obviněný o existenci, činnosti a zaměření skupiny neměl vědomost, když byl v hierarchii organizace na nejnižší úrovni a pouze plnil úkoly zadané mu jeho nadřízenými. Snaha posuzovat předmětnou trestnou činnost jako projev organizovaného zločinu odporuje § 2 odst. 5 tr. ř., čl. 2 odst. 3 Ústavy ČR a čl. 4 odst. 4 Listiny základních práv a svobod. Dále upozorňuje, že ohledně skutku pod bodem I.5) nebyl proveden jediný důkaz, který by jeho účast na tomto jednání prokazoval. V souladu se zásadou in dubio pro reo proto měl být obžaloby zproštěn.

Dovolatel dále namítá, že soud prvního stupně při úvahách o trestu dostatečně nezohlednil jak jeho osobní a rodinné poměry, tak všechny okolnosti vztahující se k činu, tedy že se podílel na činnosti nejkratší dobu, měl nulový vliv a nepodílel se na výnosech z trestné činnosti. Má za to, že soud nepostupoval při ukládání trestu podle zásady subsidiarity podle § 38 odst. 2 tr. zákoníku. Trest proto považuje za zjevně nepřiměřeně tvrdý.

Z výše uvedených důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. napadený rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 8. 6. 2017, č. j. 5 To 55/2016-9823, zrušil a poté aby postupoval podle § 265l odst. 1 tr. ř. za použití § 265r odst. 1 písm. b) tr. ř. a přikázal odvolacímu soudu, aby předmětnou věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Obviněný L. K. podal prostřednictvím svého obhájce JUDr. Jiřího Vaníčka dovolání, jež opřel o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítá, že soudy nesprávně posoudily okolnosti pro udělení statusu spolupracujícího obviněného podle § 178a tr. ř. a s ním související použití mimořádného snížení trestu odnětí svobody podle § 58 odst. 4 tr. zákoníku a okolnosti pro použití mimořádného snížení trestu podle § 58 odst. 1 tr. zákoníku.

Obviněný připomíná, že státní zástupce v obžalobě navrhl, aby byl označen jako spolupracující obviněný podle § 178a tr. ř., neboť jeho spolupráce s orgány činnými v trestním řízení významně přispěla k objasnění nejen daňové trestné činnosti, ale i související trestné činnosti spočívající v ovlivňování trestního řízení. Soudy však takto neučinily, přičemž nalézací soud uvedl, že obviněný nenaplnil podmínku podle § 178a odst. 1 písm. b) tr. ř., tedy že neučinil pravdivé doznání k činu, které musí být úplné a bez výhrad. S odkazem na řadu citovaných rozhodnutí dovolatel namítá, že jeho doznání nelze považovat za tzv. doznání s výhradou pouze proto, že není v dílčích částech v souladu s provedeným dokazováním, což přitom nic nemění na právní kvalifikaci. Dodává, že všechny rozpory ve výpovědích buď neexistují, nebo jsou zapříčiněny výpověďmi spoluobviněných, kteří jsou vedeni jasnou snahou jeho svědectví znevěrohodnit. Tito tak činí na pokyn obviněného R. B., který prohlásil, že pokud jde o osoby, které mu v trestním řízení neuškodily, nebude je svojí výpovědí do ničeho zatahovat. Obviněný dále uvádí, že i kdyby vzaly soudy rozpory v jeho výpovědi za prokázané, tyto nic nemění na jeho trestní odpovědnosti, k níž se doznal, ani na trestněprávní kvalifikaci jeho jednání. Je tedy toho mínění, že naplnil veškeré podmínky pro udělení statusu spolupracujícího obviněného podle § 178a odst. 1 tr. ř., a byly tudíž i naplněny předpoklady pro mimořádné snížení jeho trestu podle § 58 odst. 4 tr. zákoníku.

I v případě, že by se soudy neztotožnily s jeho požadavkem stran udělení statusu spolupracujícího obviněného, mělo být v jeho věci postupováno podle § 58 odst. 1 tr. ř., jak rovněž navrhoval státní zástupce v odvolání. Rozsudek považuje v části vztahující se k aplikaci § 58 odst. 1 tr. zákoníku za nepřezkoumatelný. Podrobně dále rozvádí jednotlivé okolnosti, které měly odůvodnit splnění podmínek pro postup podle § 58 odst. 1 tr. zákoníku, a to především jeho přispění k odhalení zločinecké organizace, která byla rozsahem své činnosti neobvykle nebezpečná, dále nebezpečí hrozící jeho osobě ze strany jeho spoluobviněných atd. Uzavírá, že považuje za nesprávné posouzení, pokud bylo naplnění jednotlivých polehčujících okolností považováno toliko za běžné polehčující okolnosti a nikoli za okolnosti odůvodňující postup podle § 58 odst. 1 tr. ř.

S ohledem na výše uvedené dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 256k tr. ř. (správně zřejmě § 265k tr. ř.) zrušil napadený rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 8. 6. 2017, č. j. 5 To 55/2016-9823, ve výrocích II. a IV. v rozsahu, v jakém se týkají jemu uloženého trestu a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Obviněný R. M. podal prostřednictvím svého obhájce JUDr. Jaroslava Kružíka dovolání, jež opřel o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. Obviněný má za to, že skutkové závěry vycházejí z hodnocení důkazů, jež odporuje zásadám formální logiky, přičemž jsou v extrémním nesouladu s těmito důkazy. Při zjišťování skutkového stavu věci nebyla respektována zásada in dubio pro reo. Z provedených důkazů podle dovolatele neplyne, že byl členem nějaké organizované zločinecké skupiny, ale jednoznačně z nich plyne, že byl řadovým zaměstnancem. Plnil důsledně pokyny svého nadřízeného a byl tak v postavení tzv. bílého koně. Za závažné pochybení soudů obou stupňů považuje zjištění týkající se množství tzv. fiktivně denaturovaného lihu, kdy orgány činné v trestním řízení pro jeho zjištění použily metodu, kterou používají orgány činné v daňovém řízení. Má za to, že v rámci trestního řízení není možno takto postupovat. Největší část výhrad obviněného se vztahuje k právním vadám napadeného rozhodnutí, přičemž v podrobnostech odkazuje na své odvolání ve věci. Je toho názoru, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a jiném nesprávném hmotně právním posouzení, vztahujícím se k jeho osobě a trestnému činu účasti na organizované zločinecké skupině. Obviněný trvá na tom, že byl podřízeným R. B. a jako takový vykonával jeho pokyny, nešlo tedy o žádné rozdělení funkcí a dělbu činností. Jeho vztah k ostatním spoluobviněným nesplňoval kritérium vnitřní organizační struktury. Veškeré rozhodování a strategie byly výlučně v rukách R. B. a nejednalo se o žádnou organizaci. Ve vztahu k ostatním spoluobviněným se jednalo o spolupachatelství.

S ohledem na tyto důvody dovolatel navrhl, aby dovolací soud podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 8. 6. 2017, č. j. 5 To 55/2016-9823, stejně jako rozsudek Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 22. 12. 2015, č. j. 28 T 16/2013-8860, a posledně jmenovanému soudu věc vrátil k novému projednání a rozhodnutí.

Nejvyšší státní zástupce se k dovoláním obviněných vyjádřil prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), který po shrnutí dovolateli uplatněných námitek uvedl, že všichni obvinění, s výjimkou obviněného T. B., svá dovolání podali v podstatě s uvedením totožných námitek, které již uplatnili ve svých předchozích odvoláních, tedy takových, jimiž se již adekvátně zabýval odvolací soud, který se s nimi beze zbytku vypořádal. Dovolání obviněných by proto měla být zásadně odmítnuta z důvodu jejich neopodstatněnosti.

Pokud jde o námitku stran správnosti stanovení množství mimobilančního lihu, státní zástupce odkazuje na závěry odvolacího soudu, které pojal do odůvodnění svého rozsudku zejména na stranách 49–52. Rozporuje, že by analýza vypracovaná v přípravném řízení policejním komisařem sloužila jako důkaz a jako takový byla podkladem pro skutková zjištění soudu. Analýza posloužila toliko jako podpůrný materiál k vlastním úvahám soudu. Využity jako důkaz pro určení rozsahu mimobilančního lihu byly jiné skutečnosti a podklady, podrobně rozvedené v odůvodnění rozsudku. Množství lihu pojaté do výroku odsuzujícího rozsudku je zjevně podle skutečností vyplývajících z provedených důkazů množstvím v jeho minimální výši, přičemž celkové množství mimobilančního lihu za celé období páchání trestné činnosti bylo s největší pravděpodobností vyšší, jak připustili i někteří z obviněných. Při určení způsobu výpočtu vycházely soudy z provedených důkazů, svědectví osob a listinných podkladů, a nikoli z daňových pomůcek.

Již uplatněnou je i námitka obviněného R. B., který zpochybnil zákonnost a použitelnost některých důkazů opatřených za součinnosti J. K. Státní zástupce upozornil, že podjatost lze uplatnit v rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř., pokud ve věci rozhodl vyloučený orgán, avšak tento důvod nelze použít, jestliže tato okolnost byla tomu, kdo podává dovolání, již v původním řízení známa a nebyla jím před rozhodnutím orgánu druhého stupně namítnuta. Tento dovolací důvod však obviněný nejenže neuplatnil, skutečnosti o údajné podjatosti J. K. byly známy de facto od počátku. Bez ohledu na to však námitky obviněného o údajné podjatosti nepovažuje za důvodné. Policejní funkcionář by byl automaticky vyloučen z trestní věci v případě takového trestního řízení, v němž by vypovídal jako svědek (v tomto případě trestní věc podplácení). Tato skutečnost však v žádném případě neznamená, že by měl být policejní orgán vyloučen ze všech dalších věcí stejného obviněného. Případnou zaujatost či podobný vztah k obviněnému si musí vyhodnotit vždy s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem policejní orgán. Přitom se u osob činných u orgánů činných v trestním řízení, zvlášť u orgánů zabývajících se velmi závažnou trestnou činností, předpokládá profesionální přístup a zachování odstupu od vnějších vlivů a osob na trestním řízení zainteresovaných. Vztah J. K. k projednávané věci a k osobám vystupujícím v řízení nebyl dotčen ničím, co by odůvodňovalo jeho vyloučení podle § 30 odst. 1 tr. ř. Krom toho důkazy neprováděl a na jejich podkladě nerozhodoval policejní orgán, nýbrž soud.

K námitce obviněného K., který považuje jemu uložený trest za nepřiměřeně přísný, státní zástupce uvedl, že výrok o trestu lze napadat zásadně jen prostřednictvím dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., a to pouze v případě uložení nepřípustného druhu trestu nebo uložení trestu ve výměře mimo zákonnou trestní sazbu. Nejenže obviněný tento dovolací důvod neuplatnil, avšak v daném případě to nepřicházelo ani v úvahu, neboť obviněnému byl uložen přípustný druh trestu ve výměře spadající do rámce zákonné trestní sazby. Podstatná část argumentace obviněného se však vztahuje k námitce, kterou brojí proti nepřiznání statutu spolupracujícího obviněného podle § 178a tr. ř. Státní zástupce připomněl rozhodnutí Nejvyššího soudu, v němž je vysloven závěr, že jde o otázku hmotně právní. Obviněnému sice byl v přípravném řízení přiznán státním zástupcem status spolupracujícího obviněného, toto postavení však není nárokové. Právní úprava tohoto institutu neobsahuje ani žádnou záruku, že obviněnému, který je takto státním zástupcem označen, bude uložen trest pod spodní hranicí trestní sazby. Pro závěr, zda jsou dány konkrétní materiální podmínky pro takové rozhodnutí o trestu, je rozhodující posouzení soudu, přičemž náhled soudu a státního zástupce se může lišit. Krajský soud své úvahy v tomto směru velmi podrobně vyjevil na str. 102-104. V reakci na námitky obviněného pak odvolací soud závěrům nalézacího soudu přisvědčil, že obviněný vypovídal neúplně ve snaze zmírnit svou vinu a svůj podíl na trestné činnosti a v jeho výpovědích se objevily opakovaně rozpory v čase či ve vztahu ke spoluobviněným. V této souvislosti nelze pominout, že jednou ze základních podmínek aplikace § 58 odst. 4 tr. zákoníku je to, aby spolupracující obviněný podal jak v přípravném řízení, tak také v řízení před soudem úplnou a pravdivou výpověď.

Námitku neuplatnění moderace uloženého trestu odnětí svobody podle § 58 odst. 1 trestního zákoníku uplatnili obvinění L. K. a V. D. Tuto však nelze podřadit pod žádný z dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 tr. ř. Státní zástupce nepovažuje okolnosti charakterizující trestní věci těchto obviněných za odůvodňující aplikaci § 58 odst. 1 tr. zákoníku. Pro aplikaci tohoto ustanovení je nutný souhrn takových polehčujících okolností, které se v dané kvalitě nebo kvantitě u konkrétního trestného činu běžně nevyskytují a výrazně snižují závažnost trestného činu. Takový závěr v případě obviněných učinit nelze.

Námitka nesprávného právního posouzení jejich postavení jako účastníků organizované zločinecké skupiny a naplnění zákonných znaků skutkové podstaty zločinu účasti na organizované zločinecké skupině podle § 361 odst. 1 alinea druhá tr. zákoníku byla vznesena obviněnými V. D. a R. M.. Státní zástupce předně odkazuje na úvahy nalézacího soudu na str. 94–99 svého rozsudku, kde se soud krom rozpletení celé organizační struktury, vzájemných vazeb, rolí jednotlivých spoluobviněných, věnoval konkrétně i těmto obviněným. S těmito závěry se vesměs ztotožnil i odvolací soud (č. l. 53–54 jeho rozsudku). Státní zástupce zdůraznil, že samotní obvinění v průběhu svých výpovědí podrobně popsali svou vlastní úlohu v této skupině, jakož i úlohu spoluobviněných, a činnost, kterou jednotliví členové skupiny pro skupinu realizovali. V daném případě je obviněným kladena za vinu druhá alternativa trestného činu podle § 361 tr. zákoníku, která postihuje samotnou účast na činnosti takové skupiny, kdy postačí pouhé členství v organizované zločinecké skupině, aniž by bylo nutně třeba spáchání další úmyslné trestné činnosti. Toto ustanovení tak postihuje nejen aktivní formu účasti na činnosti organizované zločinecké skupiny, ale i jakékoliv další jednání, které samo o sobě nenaplňuje znaky některého specifického trestného činu, avšak souvisí s uvedeným členstvím, resp. činností, organizované zločinecké skupiny a s dosahováním jejích cílů. V posuzovaném případě je obviněným kladeno za vinu jednání zcela mimořádného charakteru, jehož se měli dopo