6 Tdo 245/2018 – Nejvyšší soud

6 Tdo 245/2018-69 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 19. dubna 2018 o dovolání, které podal nejvyšší státní zástupce v neprospěch obviněných R. B., T. B., R. M., I. K., a L. K., proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 13. 6. 2017, č. j. 5 To 54/2016-9864, jako soudu stížnostního v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci pod sp. zn. 28 T 16/2013, takto : I. Podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. se z r u š u j í usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 13. 6. 2017, č. j. 5 To 54/2016-9864, jemu předcházející usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 22. 12. 2015, č. j. 28 T 16/2013-8851, jakož i další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. II. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Krajskému soudu v Ostravě – pobočce v Olomouci p ř i k a z u j e , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. O d ů v o d n ě n í : I. Dosavadní průběh řízení 1. Usnesením Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 22. 12. 2015, č. j. 28 T 16/2013-8851, bylo podle § 223 odst. 1 tr. ř. z důvodu uvedeného v § 11 odst. 1 písm. b) tr. ř. zastaveno trestní stíhání vedené proti obviněným R. B., T. B., R. M., I. K. a L. K., pro skutek, že „obžalovaní R. B., T. B., R. M., I. K., L. K. a V. K., který zemřel 23. 5. 2014, nejprve v blíže nezjištěném období od září 1998 do června 2001, ve Z. –K., H., O. a na dalších místech v České republice, ve společném záměru ke škodě českého státu soustavně krátit daňové povinnosti ve velkém rozsahu a získat pro sebe neoprávněný majetkový prospěch, navzájem spolupracovali tak, že na základě příkazů obviněného R. B., který fakticky vlastnil a řídil společnost MORÁVIA-CHEM, s. r. o., IČ: 25314416, se sídlem Hrobice 145 (dále jen „MORÁVIA-CHEM, s. r. o.“) v prostorách skladu společnosti MORÁVIA-CHEM, s. r. o. a sousedních prostorách bývalé Likérky D. v areálu v O.– M. H. na ulici S., jehož formálním vlastníkem byl obžalovaný T. B., obžalovaní I. K. (správce a řídící osoba tohoto areálu), L. K. a V. K. (dělníci podřízení obviněnému I. K. a jeho prostřednictvím hlavním obžalovaným R. B. a T. B.) společně s další osobou – M. J. prováděli prostřednictvím speciálně upraveného destilačního zařízení čištění technického denaturovaného lihu (dále jen „technický líh“) na líh zbavený nežádoucích příměsí – denaturačních činidel (dále jen „čistý líh“) za účelem jeho následného užití k výrobě nezdaněných alkoholických nápojů, když technický líh byl k tomuto účelu dovážen neustanovenými řidiči ze sídla společnosti MORÁVIA-CHEM, s. r. o. v Hrobicích v kovových sudech naložených na kamionech, které střídavě doprovázeli svými osobními motorovými vozidly obžalovaní R. B., T. B. a R. M. (formální jednatel a společník společnosti MORÁVIA-CHEM, s. r. o.) a po provedené úpravě byl čistý líh stejným způsobem odvážen v plastových tisícilitrových nádržích na kamionech nezjištěným odběratelům, kterým byl prodáván bez přiznání a odvedení spotřební daně z lihu za účelem nelegální výroby alkoholických nápojů, když v uvedeném období takto vyprodukovali nejméně 1 300 000 litrů lihu (etanolu), načež následně, když společnost MORÁVIA-CHEM, s. r. o. získala oprávnění k provozování daňového skladu a povolení k denaturování odebíraného lihu, obžalovaní R. B., T. B., R. M., I. K., L. K. s V. K. a dalšími osobami, v blíže nezjištěnou dobu od září 1998 do června 2001, v areálu v O.– M. H. na ulici S., v úmyslu získat finanční prospěch zatajením a neodvedením daně z lihu (§ 25 odst. 1 zákona č. 587/1992 Sb., o spotřebních daních, v tehdy platném znění), prováděli bez příslušného povolení a oprávnění správce daně čištění technického denaturovaného lihu pocházejícího ze společnosti MORÁVIA-CHEM, s. r. o., a to tím způsobem, že na základě pokynů obžalovaného R. B., který uvedenou činnost organizoval a řídil, pravidelně cca čtyřikrát za týden přepravili ze sídla společnosti MORÁVIA-CHEM, s. r. o. v Hrobicích do budovy skladu společnosti MORÁVIA-CHEM, s. r. o. v areálu v O.– M. H. na ulici S. kamion naložený kovovými sudy s technickým denaturovaným lihem, který v průběhu celé trasy doprovázeli různě obžalovaní R. B., T. B. nebo R. M. v osobním motorovém vozidle, aby tak zamezili případné kontrole prováděné orgány celní správy, přičemž uvedený technický líh byl ve výše zmíněném skladu v O. přečerpán přes tajně instalované potrubí do vedlejší budovy do prostor bývalé Likérky D., kde byl obžalovanými I. K., L. K. a V. K. prostřednictvím speciálně upraveného destilačního zařízení za pomoci páry vyčištěn a zbaven nežádoucích denaturačních příměsí, čímž vznikl čistý líh, který byl následně přečerpán přes uvedené potrubí zpět do budovy skladu, kde byl naplněn do plastových kontejnerů o objemu 1000 litrů a takto získaný líh nezatížený spotřební daní byl bez příslušného povolení správce daně rozvezen přímo jednotlivým odběratelům kamiony, které byly opět doprovázeny po trase obžalovanými R. B., T. B. a R. M. ve dvou osobních motorových vozidlech, vždy jedno před kamionem a druhé za ním, tak aby bylo zabráněno případné kontrole prováděné orgány celní správy, přičemž uvedenou úpravou technického denaturovaného lihu tak obžalovaní v době, kdy neměli k nezdenaturovanému lihu přístup, neboť společnost MORÁVIA-CHEM, s. r. o. nedisponovala oprávněním k provozováním daňového skladu a neměla povolení k provádění denaturací lihu, získali nejméně 1 300 000 litrů etanolu, který následně prodali blíže neustanoveným odběratelům za účelem nelegální výroby alkoholických nápojů, a přestože věděli, že takto vyčištěný líh je předmětem spotřební daně a jako skuteční skladovatelé a dopravci jsou plátci spotřební daně (§ 24 písm. d) zákona č. 587/1992 Sb., o spotřebních daních), vznik této daňové povinnosti před správcem daně zatajili [§ 26 písm. e) zákona č. 587/1992 Sb., o spotřebních daních] a spotřební daň ze shora uvedeného lihu nepřiznali a nezaplatili, čímž byla České republice zastoupené příslušným správcem daně neodvedením spotřební daně z lihu zkrácena spotřební daň v rozsahu nejméně 304 200 000 Kč, tedy účastnili se činnosti zločinného spolčení a ve větším rozsahu zkrátili daň a způsobili činem uvedeným v odstavci 1 škodu velkého rozsahu a spáchali úmyslný trestný čin jako členové zločinného spolčení, čímž měli spáchat trestný čin zločinné spolčení podle § 163a odst. 1 trestního zákona ve znění zákona č. 140/1961 Sb. spáchaný ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zákona a trestný čin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 148 odst. 1, odst. 4 trestního zákona ve znění zákona č. 140/1961 Sb. spáchaný ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zákona a spáchaný ve prospěch zločinného spolčení podle § 43 trestního zákona.“ 2. O stížnosti státního zástupce proti tomuto usnesení rozhodl Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 13. 6. 2017, č. j. 5 To 54/2016-9864, jímž ji podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítl. II. Dovolání a vyjádření k němu 3. Proti citovanému usnesení vrchního soudu podal nejvyšší státní zástupce (dále též „dovolatel“) dovolání, jež opřel o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. s odkazem na § 265b odst. 1 písm. f) a g) tr. ř., neboť bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. c) tr. ř., kterým bylo rozhodnuto o zastavení trestního stíhání, aniž byly splněny podmínky pro takové rozhodnutí a rozhodnutí spočívalo na nesprávném právním posouzení skutku. 4. Nejvyšší státní zástupce se neztotožnil se závěry stížnostního soudu i nalézacího soudu. Závěry obou těchto soudů považuje za stojící v příkrém rozporu s výsledky provedeného dokazování. V případě konečného stanoviska stížnostního soudu ohledně nenaplnění zákonných znaků skutkové podstaty trestného činu zločinného spolčení podle § 163a odst. 1 tr. zákona spáchaného ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zákona shledává rozpor se skutkovými a právními závěry samotného nalézacího soudu. 5. Z hlediska podmínek pokračování se podle dovolatele nalézací soud nedostatečně vypořádal se zcela mimořádnými okolnostmi předmětné trestní věci. Ohledně časového hlediska, pokud jde o majetkovou trestnou činnost, lze obecně vycházet z toho, že čím delší je celková doba páchání pokračující trestné činnosti, čím větší je počet dílčích útoků během ní spáchaných, čím vyšší je způsobená škoda na cizím majetku a čím vyšší je obohacení pachatele, tím delší může být i doba mezi jednotlivými dílčími útoky, kdy je nutno brát ohled i na čas potřebný k přípravě pachatele na další útok. 6. V projednávaném případě se jedná o velmi sofistikovanou trestnou činnost, která byla prováděna organizovaným způsobem, za kooperace několika pachatelů a za využití složitých technologických postupů a zařízení, jež nadto musela být za tím účelem utajeně zkonstruována. Ze strany obviněných bylo tedy po jednání popsaném pod bodem A) obžaloby třeba předem zařídit řadu formálních podmínek a zej