6 Tdo 253/2020 — Nejvyšší soud

6 Tdo 253/2020 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. l) tr.ř. Datum rozhodnutí:27. 5. 2020 Spisová značka:6 Tdo 253/2020 ECLI:ECLI:CZ:NS:2020:6.TDO.253.2020.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání Řízení o dovolání Dotčené předpisy:§ 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku § 256i odst. 1 písm. e) tr. ř. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:1. 9. 2020 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 6 Tdo 253/2020-272 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 27. 5. 2020 o dovolání, které podal obviněný J. K., nar. XY v XY, trvale bytem XY, v řízení vedeném proti němu jako uprchlému, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 24. 7. 2019, sp. zn. 5 To 154/2019, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Uherském Hradišti pod sp. zn. 26 T 21/2016, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. K. odmítá. Odůvodnění: I. 1. Rozsudkem Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 1. 4. 2019, sp. zn. 26 T 21/2016, byl obviněný J. K. (dále jen „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, jehož se podle skutkových zjištění jmenovaného soudu dopustil tím, že „dne 1. 2. 2016 od 09.05 hodin do 09.48 hodin v Uherském Brodě, okres Uherské Hradiště, od XY do centra města a zpět v rámci zkoušky z odborné způsobilosti řidiče za účelem navrácení řidičského oprávnění řídil osobní motorové vozidlo zn. Škoda Yeti, r. z. XY, ačkoliv nebyl držitelem příslušného řidičského oprávnění, neboť toto ke dni 1. 4. 2015 na dobu jednoho roku pozbyl v důsledku dosažení celkového počtu 12 trestných bodů ve smyslu § 123 odst. 3 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů, přičemž oznámení o tom převzal dne 17. 4. 2015.“ 2. Za to byl odsouzen podle § 337 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání tří měsíců, jehož výkon mu byl podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu dvanácti měsíců. Podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku mu byl dále uložen trest zákazu činnosti, spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel, na dobu dvanácti měsíců. 3. Odvolání, které proti tomuto rozsudku podal obviněný, bylo usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 24. 7. 2019, sp. zn. 5 To 154/2019, podle § 256 tr. ř. zamítnuto. II. 4. Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Brně podal obviněný dovolání, přičemž uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. 5. Ve svém mimořádném opravném prostředku namítl, že ustanovení § 3 odst. 3 písm. c) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (dále také jen „zákon č. 361/2000 Sb.“ nebo „zákon o silničním provozu“), podle něhož může motorové vozidlo řídit také osoba, která se pod dohledem učitele autoškoly připravuje k přezkoušení z odborné způsobilosti k řízení motorových vozidel nebo skládá zkoušku v rámci tohoto přezkoušení, je svou povahou speciální vůči ustanovení § 3 odst. 3 písm. a) tohoto zákona, podle něhož může motorové vozidlo řídit osoba, která je držitelem příslušného řidičského oprávnění. Odkázal přitom na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 7. 2015, sp. zn. 10 As 33/2015, z něhož vyplývá, že řízením motorového vozidla v průběhu přípravy k přezkoušení či zkoušky v rámci tohoto přezkoušení tudíž nemůže dojít k naplnění skutkové podstaty přestupku podle § 125c odst. 1 písm. e) bodu 1 zákona č. 361/2000 Sb., tj. řízení motorového vozidla bez příslušného řidičského oprávnění ve smyslu § 3 odst. 3 písm. a) téhož zákona. V návaznosti na to dovodil, že pokud podle uvedeného rozhodnutí řízením motorového vozidla v průběhu přípravy k přezkoušení či zkoušky v rámci přezkoušení nemůže dojít k naplnění skutkové podstaty přestupku podle § 125c odst. 1 písm. e) bodu 1 zákona č. 361/2000 Sb., nedošlo ani k naplnění skutkové podstaty trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Dále namítl, že roční lhůta, uvedená v § 123d odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., podle něhož řidič, který podle § 123c odst. 3 tohoto zákona pozbyl řidičské oprávnění, je oprávněn požádat o vrácení řidičského průkazu nejdříve po uplynutí jednoho roku ode dne pozbytí řidičského oprávnění, se vztahuje pouze na podání této žádosti, nikoliv na přezkoušení odborné způsobilosti podle § 123d odst. 3 zákona, přičemž opět odkázal na shora citované rozhodnutí Nejvyššího správního soudu. 6. Následně uvedl, že s popsanou obhajobou se soudy nižších stupňů neztotožnily s tím, že jsou pro ně stěžejní názory učiněné v usnesení velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu sp. zn. 15 Tdo 876/2013, v usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 11 Tdo 594/2004 a v rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 3 Tz 39/2016. Podle jeho přesvědčení však jsou odkazy na uvedenou judikaturu Nejvyššího soudu nepřípadné. 7. V usnesení ze dne 18. 9. 2013, sp. zn. 15 Tdo 876/2013, řešil velký senát trestního kolegia Nejvyššího soudu trestní věc s odlišným skutkovým i právním stavem, a to jednání řidiče, který po nabytí 12 bodů podle bodového hodnocení a uplynutí jednoroční lhůty řídil sám motorové vozidlo, aniž by splnil zákonné podmínky pro navrácení řidičského oprávnění, a jednání řidiče, jemuž byl uložen trest nebo sankce zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu nejméně jednoho roku a který vykonal uložený trest nebo sankci, ale dosud neprokázal zákonem stanovenou odbornou a zdravotní způsobilost k vrácení řidičského oprávnění a řídil motorové vozidlo. Toto usnesení se proto podle obviněného netýká projednávané věci. 8. Totéž podle něho platí i pro usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 7. 2004, sp. zn. 11 Tdo 594/2004, neboť to bylo vydáno před změnou zákona č. 361/2000 Sb., provedenou zákonem č. 411/2005 Sb., kterým byl zaveden tzv. bodový systém. Teprve na základě této změny došlo právě v důsledku zavedení bodového systému k úpravě § 3 odst. 3 zákona č. 361/2000 Sb. s ohledem na povinnosti osob, které pozbyly řidičského oprávnění v důsledku dosažení 12 bodů, tj. povinnosti podstoupit přezkoušení z odborné způsobilosti. 9. Na projednávanou věc podle jeho slov nedopadá ani závěr učiněný v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 5. 10. 2016, sp. zn. 3 Tz 39/2016, podle něhož po uplynutí lhůty jednoho roku uvedené v § 123c odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., nemůže osoba, která pozbyla řidičské oprávnění podle § 123c odst. 3 téhož zákona, naplnit skutkovou podstatu přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, což platí i za situace, že jí řidičské oprávnění pro nedodržení postupu podle § 123d citovaného zákona nebylo vráceno. 10. V návaznosti na to obviněný uvedl, že se stanoviskem soudů nižších stupňů se nelze ztotožnit, neboť nevyvodily z pořízených důkazů závěry, které by těmto důkazům odpovídaly a v důsledku toho jeho jednání nesprávně posoudily jako trestně postižitelné. 11. Zdůraznil pak, že k naplnění skutkové podstaty maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku by došlo v případě, pokud by řidičského oprávnění na dobu jednoho roku pozbyl v důsledku dosažení celkového počtu 12 bodů podle § 123c odst. 3 zákona č. 361/2000 Sb., a řídil v této době motorové vozidlo sám. Pokud řídil v dané době bez příslušného řidičského oprávnění, mohl tak učinit podle § 3 odst. 3 písm. c) téhož zákona. Opětovně pak uvedl, že roční lhůta podle § 123d odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., se vztahuje pouze na podání žádosti o vrácení řidičského oprávnění, nikoliv na přezkoušení a že opačný výklad by byl v rozporu s jednoznačně formulovanou dikcí tohoto ustanovení. Pokud by nebyl přijat tento výklad, pak by podle jeho mínění došlo k tomu, že by tzv. vybodovanému řidiči byla neoprávněně prodloužena doba, po kterou by nebyl držitelem řidičského oprávnění, a tím k zásahu do jeho právní sféry. V souvislosti s tím odkázal na ustanovení čl. 2 odst. 3 Listiny základních práv a svobod a znovu na shora citovaný rozsudek Nejvyššího správního soudu. Na základě shromážděných důkazů tedy bylo možno dospět k závěru, že se přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku nedopustil. 12. Z těchto důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 24. 7. 2019, sp. zn. 5 To 154/2019, jakož i jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 1. 4. 2019, sp. zn. 26 T 21/2016, současně zrušil také všechna další rozhodnutí na zrušen