6 Tdo 281/2005 — Nejvyšší soud

6 Tdo 281/2005 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:17. 3. 2005 Spisová značka:6 Tdo 281/2005 ECLI:ECLI:CZ:NS:2005:6.TDO.281.2005.1 Typ rozhodnutí:Usnesení Kategorie rozhodnutí: Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 6 Tdo 281/2005 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 17. března 2005 o dovolání, které podal obviněný M. T., t. č. ve výkonu trestu ve Věznici Jiřice, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 9. 2004, sp. zn. 2 To 57/2004, v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 48 T 4/2004, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání o d m í t á . O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 6. 4. 2004, sp. zn. 48 T 4/2004, v řízení vedeném proti obviněným M. O., M. T., R. D. a T. K. byl obviněný M. T. uznán vinným trestnými činy vydírání podle § 235 odst. 1, odst. 2 písm. b), odst. 3 tr. zák., zbavení osobní svobody podle § 232 odst. 1 tr. zák. a únosu podle § 216 odst. 1 tr. zák., jichž se podle skutkových zjištění jmenovaného soudu dopustil společně s obviněnými R. D. a T. K. tím, že „dne 10. 9. 2003 kolem 17:00 hodin po předchozí společné domluvě mezi obcemi N. a H. obž. R. D. a T. K. maskováni v policejních uniformách s výrazným označením Policie zastavili automobil Škoda Octavie combi poškozeného Ing. J. Š., který vezl v autě svoji dceru B., po vystoupení poškozeného z vozu ho napadli a spoutali policejními pouty, a injekcí mu aplikovali sedativum a poté ho převezli na smluvené místo, kde na ně čekal obž. T., přeložili ho do kufru vozu řízeného T., do tohoto vozu naložili i nezl. B., poškozenému nasadili na hlavu kuklu a nezl. uvázali přes oči šátek a ruce jí spoutali elektrikářskými sponkami, několik hodin takto v autě T. poškozeného s nezletilou vozili a při jedné ze zastávek mu sdělili, že po něm požadují 10 mil. Kč, tuto částku poškozený usmlouval na 5 mil. Kč a pak ho donutili, aby zavolal své manželce a sestře, aby požadované peníze sehnaly a nevolaly policii, jinak nebude s dcerou propuštěn, poté poškozeného i s dcerou ve večerních hodinách odvezli na chatu obž. T. v obci M. u T., zde poškozeného a jeho dceru drželi v oddělených místnostech oba se zavázanýma očima, poškozeného spoutaného přivázali k židli, ukazovali mu fotografie jeho manželky a jeho domu, aby ho přiměli výkupné sehnat a zaplatit, během noci se přesně nezjištění obžalovaní zmocnili jeho platební karty a od poškozeného zjistili číslo PIN, načež jeden z obžalovaných prostřednictvím bankomatu v P. z konta poškozeného vybral 30.000,- Kč a dne 11. 9. 2003 poté, kdy poškozenému sdělili svoji představu předání výkupného a poté, co obž. T. telefonicky vyhrožoval sestře poškozeného fyzickou likvidací nezletilé, pro případ, že bude vyrozuměna policie, kolem 16:30 hodin poškozeného odvezl obž. T. s D. do P., kde ho propustili za účelem vyzvednutí částky 5 mil. z banky s tím, že po jejím předání obž. K. propustí nezletilou, s níž byl dosud na chatě T., což dodrželi poté, kdy jim poškozený požadovaný obnos předal.“ Za to byl obviněný M. T. odsouzen podle § 235 odst. 3 tr. zák. a § 35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody na osm let a šest měsíců, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 3 tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Dále mu byl uložen podle § 55 odst. 1 písm. a), b) tr. zák. trest propadnutí věcí v uvedeném rozsudku konkrétně specifikovaných. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byl zavázán k povinnosti společně a nerozdílně s dalšími shora jmenovanými obviněnými uhradit poškozenému Ing. J. Š. škodu v celkové výši 1.922.800,40 Kč. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byl tento poškozený odkázán se zbytkem svého nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. O odvolání, které proti citovanému rozsudku podal obviněný M. T. (a také obvinění M. O., R. D. a T. K.) rozhodl Vrchní soud v Praze. Rozsudkem ze dne 16. 9. 2004, sp. zn. 2 To 57/2004, napadený rozsudek podle § 258 odst. 1 písm. e), f), odst. 2 tr. ř. částečně zrušil ve výroku o trestu odnětí svobody a způsobu jeho výkonu uloženém obviněnému M. T. a ve výroku o náhradě škody. Podle § 259 odst. 3 tr. ř. pak znovu rozhodl tak, že obviněného M. T. odsoudil za trestné činy vydírání podle § 235 odst. 1, odst. 2 písm. b), odst. 3 tr. zák., zbavení osobní svobody podle § 232 odst. 1 tr. zák. a únosu podle § 216 odst. 1 tr. zák., ohledně nichž zůstal napadený rozsudek nezměněn, podle § 235 odst. 3 tr. zák. a § 35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody na sedm roků, pro jehož výkon jej podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařadil do věznice s ostrahou. V ostatních výrocích ponechal napadený rozsudek nedotčený. Proti citovanému rozsudku Vrchního soudu v Praze podal obviněný M. T. prostřednictvím své obhájkyně dovolání, přičemž uplatnil dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku zdůraznil, že předmětný dovolací důvod spočívá v nesprávné právní kvalifikaci trestného činu vydírání podle § 235 odst. 3 tr. zák., neboť nebylo aplikováno ustanovení § 88 odst. 1 tr. zák., kdy od použití právní kvalifikace podle § 235 odst. 2 tr. zák. jej dělí pouhá 1,-Kč. Skutek měl tedy být z pohledu trestného činu vydírání kvalifikován toliko podle § 235 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zák., neboť stupeň společenské nebezpečnosti a další okolnosti případu byly vyjádřeny použitím dalších právních kvalifikací podle § 232 odst. 1 tr. zák. a § 216 odst. 1 tr. zák. a rozdíl výše škody odlišující posouzení skutku podle § 235 odst. 2 a odst. 3 tr. zák. není okolností, která by pro svou závažnost podstatně zvyšovala stupeň nebezpečnosti činu pro společnost. Dále dovolatel namítl, že nebyl přítomen prvním domluvám s poškozeným Š., při nichž byla sdělena výše požadované částky, z čehož vyplývá, že pokud jde o vymáhaný obnos, věděl a byl srozuměn s částkou 5 mil. Kč. Další okolnosti případu, jimiž je například motiv jeho jednání (objednávka ze strany obviněného M. O.) a také skutečnost, že prvotní fázi trestné činnosti (zastavení vozidla a naložení poškozeného a jeho dcery do jiného automobilu) nebyl přítomen a nemohl ji nijak ovlivnit, poskytnutí chaty právě z důvodu zajištění alespoň částečně vhodných potřeb pro nezletilou, jíž se původní plán pachatelů netýkal, nenásilné jednání pachatelů vůči poškozenému, jsou skutečnostmi opravňujícími aplikaci ustanovení § 88 odst. 1 tr. zák. V závěru dovolání proto dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) podle § 265a odst. 1 tr. ř. z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zrušil rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 9. 2004, sp. zn. 2 To 57/2004, a podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal Vrchnímu soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. K dovolání obviněného se v souladu s ustanovením § 265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“). Především zdůraznila, že uplatněným námitkám, jež korespondují obsahu použitého dovolacího důvodu, nelze přisvědčit. Dovolatel přecenil otázku významu oné koruny, pokud by se jí do zákonné hranice nejintenzivnějšího rozsahu škodlivého následku nedostávalo. Otázky spojené s tímto předpokladem však nebylo třeba řešit, neboť v daném případě byla, byť jen o jedinou korunu, tato zákonná hranice způsobeného škodlivého následku ve smyslu formálním naplněna. Pokud měl dovolatel za to, že zmíněný určující znak kvalifikované skutkové podstaty trestného činu vydírání nebyl naplněn po stránce materiální, pak je z odůvodnění jeho odvolání zřejmé, že takový závěr nepodpořil úvahami, které by v daném případě aplikaci ustanovení § 88 odst. 1 tr. zák. vylučovaly. V souvislosti s tím státní zástupkyně uvedla, že z odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně akceptovaného odvolacím soudem, je zřejmé, že soud při nezbytném respektu k nestejnorodé povaze sbíhajících se trestných činů zřetelně rozlišil jejich vzájemný vztah a dospěl ke správnému závěru, že těžší následek ve smyslu § 235 odst. 3 tr. zák. nastal jedině na základě vynuceného jednání poškozeného a nikoli na základě zbavení jeho osobní svobody nebo únosu jeho nezletilé dcery. Státní zástupkyně pak rozvedla skutečnosti zjištěné soudy a vyplývající z jejich rozhodnutí a v návaznosti na to označila za správný právní závěr obou soudů, že právní kvalifikace jednání dovolatele podle § 235 odst. 1, odst. 2 písm. b), odst. 3 tr. zák. byla odůvodněna i po stránce materiální. Navrhla proto, aby dovolání obviněného M. T. bylo podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnuto a