6 Tdo 296/2022 — Nejvyšší soud

6 Tdo 296/2022 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. h) tr.ř. Datum rozhodnutí:20. 4. 2022 Spisová značka:6 Tdo 296/2022 ECLI:ECLI:CZ:NS:2022:6.TDO.296.2022.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Násilí proti úřední osobě Ne bis in idem Popis skutku Zásada subsidiarity trestní represe Dotčené předpisy:§ 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. § 12 odst. 2 tr. zákoníku § 325 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:CD Zveřejněno na webu:23. 7. 2022 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí III.ÚS 2190/22 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 6 Tdo 296/2022-387 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 20. 4. 2022 o dovolání, které podal obviněný M. R., nar. XY, bytem XY, XY, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. 5. 2021, sp. zn. 67 To 64/2021, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 1 T 61/2019, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného M. R. odmítá. Odůvodnění: I. 1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 6. 1. 2021, sp. zn. 1 T 61/2019 (dále také jen „rozsudek soudu prvního stupně“), byl obviněný M. R. (dále také jen „obviněný“) uznán vinným přečinem násilí proti úřední osobě podle § 325 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, jehož se dopustil podle skutkových zjištění jmenovaného soudu tím, že „dne 25. 7. 2019 kolem 7:45 hod. ve Vazební věznici XY, v rámci přesunu do zdravotnického střediska ve věznici, po předchozích vulgárních nadávkách, bezdůvodně pravou nohou kopl do pravé nohy poškozeného M. K., sl. č. XY, příslušníka Vězeňské služby ČR, pracovníka strážní eskorty, na což druhý příslušník L. B., sl. č. XY reagoval tak, že obžalovaného uchopil za ruku, avšak tento se mu vysmekl a udeřil poškozeného pěstí do břicha a křečovitě ho chytil za košili v oblasti hrudníku a nechtěl jej pustit, takže proti němu byly použity donucovací prostředky, konkrétně úder, svedení na zem a spoutání, čemuž se obžalovaný aktivně bránil tak, že poškozeného poškrábal na levém zápěstí, což si vyžádalo lékařské ošetření“. 2. Za tento trestný čin a za sbíhající se přečin výtržnictví podle § 358 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, za který byl odsouzen rozsudkem Okresního soudu Praha-východ ze dne 19. 6. 2020, sp. zn. 2 T 50/2020, který nabyl právní moci dne 11. 8. 2020, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 11. 8. 2020, sp. zn. 10 To 179/2020, byl podle § 325 odst. 1 tr. zákoníku za užití § 43 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k souhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 27 měsíců. Podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s ostrahou. Současně byl podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu Praha-východ ze dne 19. 6. 2020, sp. zn. 2 T 50/2020, který nabyl právní moci dne 11. 8. 2020, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 11. 8. 2020, sp. zn. 10 To 179/2020, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo tímto zrušením, pozbyla podkladu. 3. Proti tomuto rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání, o němž rozhodl Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 18. 5. 2021, sp. zn. 67 To 64/2021. Podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil ve výroku o trestu a podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že při nezměněném výroku o vině obviněného odsoudil za přečin násilí proti úřední osobě podle § 325 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a za sbíhající se přečin krádeže podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku z rozsudku Okresního soudu Praha-východ ze dne 16. 3. 2020, č. j. 16 T 199/2019-163, podle § 325 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 16 měsíců. Podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku obviněného pro výkon tohoto trestu zařadil do věznice s ostrahou. Současně podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku zrušil výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu Praha-východ ze dne 16. 3. 2020, č. j. 16 T 199/2019-163, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo tímto zrušením, pozbyla podkladu. II. 4. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 18. 5. 2021, sp. zn. 67 To 64/2021 (dále také jen „napadený rozsudek“), napadl obviněný dovoláním z důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (ve znění účinném do 31. 12. 2021). Namítl, že skutek popsaný v obžalobě nemohl naplnit znaky skutkové podstaty přečinu násilí proti úřední osobě podle § 325 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, jelikož z něj nevyplývá jeho úmysl působit na výkon pravomoci úřední osoby, resp. subjektivní stránka nebyla prokázána. Namítl, že ze skutku ani z provedených důkazů nevyplývá, že by se dopustil jednání s cílem působit na výkon pravomoci úřední osoby, přičemž se takového jednání ani nemohl dopustit, neboť se nemohl domnívat, že by mělo jakýkoliv vliv na výkon pravomoci úřední osoby, tj. na záměr poškozeného K. a svědka B. eskortovat jej ke zdravotní prohlídce. Uvedl, že je subtilnější, menší postavy a je vážně nemocný, přičemž svědek B. a poškozený K. jsou speciálně vycvičení pracovníci Vězeňské služby, jsou součástí ozbrojeného bezpečnostního sboru a jsou vycvičení ve zvládání speciálních úkonů bezpečnostního charakteru. I kdyby se proto jednání dopustil (což popírá), nemohl jakkoliv doufat, že svým jednáním dosáhne toho, že poškozený a svědek B. svou pravomoc nevykonají, nebo ji vykonají jinak, než zamýšleli, a to z důvodu jejich naprosté fyzické převahy. 5. Dále namítl, že jeho trestní stíhání není přípustné podle § 11 odst. 1 písm. k) tr. ř., neboť dřívější řízení pro předmětný skutek, bylo skončeno pravomocným rozhodnutím o přestupku, a to „rozhodnutím o uložení kázeňského trestu ze dne 12. 8. 2019, č. j. VS-188102-5/ČJ-2019-800131, vydaném Českou republikou, Vězeňskou službou České republiky, Vazební věznicí XY“. Tento trest – umístění do samovazby na 3 dny – přitom vykonal. Současně vyjádřil názor, že usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 4. 2014, sp. zn. 3 Tdo 309/2014, ze dne 22. 3. 2017, sp. zn. 3 Tdo 231/2017, a ze dne 31. 8. 2016, sp. zn. 4 Tdo 1012/2016, nelze na jeho věc bez dalšího mechanicky aplikovat, neboť v těchto případech se jednalo o kázeňský trest uložený v průběhu výkonu trestu odnětí svobody, zatímco v jeho případě byl kázeňský trest uložen v rámci výkonu vazby. 6. Podle obviněného pak jeho vina nebyla ani prokázána nade vši pochybnost, jelikož přímé důkazy (jeho výpověď a výpovědi příslušníků vězeňské služby) si vzájemně odporují a naopak důkazy nepřímé (jeho zdravotní stav a skutečnost, že ke skutku došlo na místě nesnímaném kamerami a že mu příslušníci vězeňské služby způsobili zlomeninu několika žeber) svědčí spíše v neprospěch obžaloby. Bez ohledu na to, jaké bylo jeho chování, byl podle obviněného postup poškozeného a svědka B. nepřiměřený. S ohledem na okolnosti se jeví mnohem pravděpodobnější, že se děj udál tak, jak ho popisuje on, a že poškozený se svědkem B. si průběh děje nepravdivě vymysleli, aby tím zakryli své excesivní brutální počínání. V každém případě považoval za zcela nepřípustné, aby jediným důkazem prokazujícím průběh skutku tak, jak ho líčí obžaloba, byla svědecká výpověď osob, kteří vůči němu takto postupovali, a tím mu způsobili vážné ublížení na zdraví. V neposlední řadě uvedl, že jeho vinu neprokazuje ani skutečnost, že byl v minulosti mnohokrát odsouzen za spáchání trestného činu. Podle jeho názoru však soud prvního stupně (se kterým se ztotožnil i odvolací soud) odsuzující rozsudky považoval za hlavní důkaz v jeho neprospěch, a tím založil své rozhodnutí presumpci viny. Obviněný pak konstatoval, že ani z dalších provedených důkazů závěr o jeho vině nevyplývá. 7. I kdyby se skutku dopustil (což popírá), odpovídá zásadě subsidiarity trestní represe, aby vzhledem k tomu, že byl za tento skutek kázeňsky potrestán a bylo mu v důsledku bezprostřední reakce členů vězeňské služby zlomeno několik žeber, nebyl shledán trestně odpovědným. 8. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek odvolacího soudu a přikázal, aby odvolací soud znovu projednal jeho odvolání a rozhodl o něm. 9. K dovolání se vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), který uvedl, že námitky obviněného částečně nově odpovídají dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. a částečně (námitky proti učiněným skutkovým zjištěním) dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2022. Z obsahu dovolání je přitom patrno, že obv