6 Tdo 323/2025 – Nejvyšší soud

6 Tdo 323/2025-1377 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 22. 7. 2025 o dovolání, které podal obviněný Š. M., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Rýnovice, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 12. 12. 2024, sp. zn. 55 To 410/2024, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Jablonci nad Nisou pod sp. zn. 4 T 134/2023, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného Š. M. odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 6. 9. 2024, sp. zn. 4 T 134/2023, byl obviněný Š. M. (dále jen „obviněný“ či „dovolatel“) uznán vinným zločinem podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku, jehož se podle skutkových zjištění jmenovaného soudu dopustil tím, že „1. v době od února 2021 do 29. 5. 2023 v XY a jinde poté, co se seznámil s poškozeným V. Š., nar. XY, kterému se představil pod smyšleným jménem ,Š. H.‘, jej osobně a telefonicky kontaktoval se žádostmi o poskytnutí finančních prostředků pod nepravdivými záminkami s tím, že se nejprve telefonicky vydával za nadřízeného ,pana H.‘ a žádal aby poškozený vyplatil ,panu H.‘ dlužnou mzdu 10 000 Kč, a když to poškozený učinil, následně ho opět pod různými nepravdivými záminkami s tím, že potřebuje finanční prostředky na sunar pro své děti, na pohřeb, na kolky do dědického řízení, na benzín na cestu k exekutorům, na vyřizování dědictví apod., přičemž poškozenému sliboval, že mu následně vyplatí částku 4 500 000 Kč z údajného dědického řízení, a v rámci utvrzování podvodné legendy též kontaktoval poškozeného vydávaje se za zaměstnavatele, exekutory, lékaře apod., kdy zdůrazňoval, že je třeba, aby mu poškozený peníze poskytl, a poškozený mu takto poskytl finanční prostředky našetřené z vlastního majetku a získané prodejem své chalupy ve výši 750 000 Kč, a prostředky, které si půjčil od svých známých, ve výši nejméně 806 950 Kč, a v posledním období od 3. 5. 2023 do 26. 5. 2023 předal poškozený V. Š. obžalovanému celkovou finanční částku 11 200 Kč (naposledy dne 29. 5. 2023 v částce 1 200 Kč) a vysavač značky Parkside v hodnotě 2 000 Kč, a obžalovaný takto jednal, ačkoli od počátku věděl, že jeho tvrzení a přísliby se nezakládají na pravdě a že poškozenému žádné peníze vrátit nehodlá, čímž způsobil poškozenému škodu ve výši nejméně 1 570 150 Kč, 2. v době od 28. 12. 2022 do 30. 4. 2023 z blíže nezjištěného místa poté, co získal od V. Š., nar. XY, kontakt na poškozenou M. R., nar. XY, ji opakovaně telefonicky kontaktoval se žádostmi o poskytnutí finančních prostředků pod nepravdivými záminkami s tím, že potřebuje finanční prostředky na kolky do dědického řízení, přičemž poškozené sliboval, že jí následně vyplatí částku 826 000 Kč, kdy na podporu svého tvrzení zaslal poškozené nepravdivou SMS zprávu a v rámci utvrzování podvodné legendy též kontaktoval poškozenou vydávaje se za exekutory, lékaře apod., kdy zdůrazňoval, že je třeba, aby mu poškozená peníze poskytla, poškozená mu na základě toho zaslala finanční prostředky ve výši 145 500 Kč na bankovní účet č. XY, vedený na jméno AAAAA (pseudonym), k němuž měl dispoziční právo též obžalovaný, a ve výši 168 750 Kč na bankovní účet č. XY, vedený na jméno AAAAA, k němuž měl dispoziční právo též obžalovaný, a obžalovaný takto jednal, ačkoli od počátku věděl, že jeho tvrzení a přísliby se nezakládají na pravdě a že poškozené žádné peníze vrátit nehodlá, čímž způsobil poškozené škodu ve výši 314 250 Kč“. 2. Za uvedený zločin (a sbíhající se trestný čin nedovoleného ozbrojování podle § 279 odst. 1 tr. zákoníku, jímž byl uznán vinným trestním příkazem Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 2. 6. 2023, sp. zn. 1 T 83/2023), mu byl uložen podle § 209 odst. 4 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku souhrnný trest odnětí svobody v délce 78 měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku mu byl uložen trest propadnutí věci, a to dvou mobilních telefonů s jednou vloženou SIM kartou. Zároveň byl zrušen výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 2. 6. 2023, sp. zn. 1 T 83/2023, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. 3. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost nahradit škodu poškozeným V. Š. a M. R. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byl poškozený V. Š. se zbytkem svého nároku na náhradu škody odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních. 4. O odvolání, které proti tomuto rozsudku podal obviněný, rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci usnesením ze dne 12. 12. 2024, sp. zn. 55 To 410/2024, tak, že je podle § 256 tr. ř. zamítl. II. Dovolání a vyjádření k němu II./1. dovolání obviněného 5. Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci podal obviněný dovolání, přičemž uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. 6. Napadené usnesení je podle jeho slov zatíženo „extrémním rozporem provedeného dokazování“. Odvolací soud do svého odůvodnění „převzal premisu uvedenou již soudem I. stupně (resp. obžalobou), spočívající v tom, že dovolatel jednal v úmyslu v případě trestného činu dle ust. § 209 odst. 4 tr. zákoníku, že by se jej vůbec dopustil“. Tento závěr soudů obou stupňů však byl učiněn na základě nesprávného vyhodnocení provedených důkazů. Odvolací soud pouze převzal hodnocení důkazů soudem prvního stupně a hodnotil provedené důkazy jen v jeho neprospěch. Oba soudy vadně posoudily některé důkazy, např. jeho výpověď, výpovědi svědků a také odposlechy telefonních hovorů. Z provedených důkazů ovšem nevyplývá, že by se jednání dopustil on, resp. že by se jich dopustil v takovém rozsahu majetkové škody, která byla důvodem pro právní kvalifikaci podle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku ve spojení s § 138 odst. 1 písm. d) tr. zákoníku. 7. K prvému skutku obviněný uvedl, že nikdy nepopíral, že by se znal s poškozeným V. Š., o kterého se staral několik let v jeho nemoci a stáří. Nepopřel rovněž, že by si od něj půjčil peníze, rozhodně ale nešlo o částky, které soud prvního stupně uvedl ve skutkové větě svého rozsudku, nepůjčil si tedy částku 1 570 150 Kč. Půjčil si do 130 000 Kč. S poškozeným se seznámil někdy v létě 2022 a představil se mu svým jménem. Skutková věta rozhodnutí však hovoří zcela jinak, a to tak, že se mu představil jménem „H.“. Pokud soudy do svých rozhodnutí převzaly jako nespornou skutečnost, že se měl znát s poškozeným už od roku 2021, není to podloženo žádným relevantním důkazem. Proto, je-li pravdou, že poškozený V. Š. dostal za prodej chaty částku 500 000 Kč v únoru 2021, měl více než 1,5 roku na to, aby s penězi naložil i jiným způsobem, než jak uvedly soudy nižších stupňů. Odvolací soud přitom nikde v napadeném usnesení neuvedl, jak dospěl k přesvědčení, že dne 29. 6. 2021, kdy M. R. poslala poškozenému první částku, tento předal peníze dovolateli. 8. Dalším rozporným momentem je podle dovolatele tvrzení odvolacího soudu, že „pokud je obžalovaným namítáno, že není postaveno na jisto, že poškozený V. Š. sám disponoval částkou 750.000, - Kč, tak tuto skutečnost poškozený opakovaně potvrdil, shodně i svědek L. D. vypověděl, že poškozenému V. Š. na účet vyplatil 500.000, - Kč, kdy ke dni 3. 5. 2021 byl na jednom z účtů poškozeného zůstatek 130 570 Kč“. K tomuto dovolatel namítl, že jmenovaný svědek u hlavního líčení naopak uvedl, že předával peníze poškozenému v hotovosti, žádné peníze na jeho účet za prodej chaty či bytu neposílal. Pokud by dotyčný svědek za prodej bytu peníze na účet poškozeného zaslal, pak by se tato finanční transakce na účtu objevila, což se nestalo. 9. Dovolatel pokračoval, že když se s poškozeným seznámil, tak poškozený „dost pil“. Poškozený po něm požadoval různé úsluhy, zejména nákupy léků a hygienických potřeb, což dosti často sám (obviněný) hradil ze svého s tím, že mu to poškozený vracel. Poškozený se také často stýkal i s jinými lidmi, a to zejména s různými ženami, např. paní Z. (Z.), paní M. G., kterým půjčoval peníze. Vlivem nadužívání alkoholu a stařeckého psychického stavu (zřejmě stařecké demence) nedokáže poškozený jednoznačně a přesně popsat, komu a jakou částku půjčil. Některé věci a příběhy si poškozený plete a spojuje dohromady, což je právě i historka o tom, že mu měl dovolatel sdělit, že měl autonehodu, při které mu (obviněnému) měla zemřít dcera. Takovou věc obviněný nikdy neříkal. 10. K druhému skutku obviněný namítl, že poškozená M. R. ve své výpovědi na policii uvedla, že se necítí být podvedena z jeho strany, že mu nikdy v minulosti ani v současnosti nepůjčovala peníze, a že uvedla, „domnívám se, že pan Š. je alkoholik a že mi půjčené peníze nevrátí“. Přesto se soudy s touto její výpovědí nevypořádaly. Uvedený důkaz jednoznačně vypovídá o jeho nevině a popírá „napadený rozsudek v jeho výroku 2“. To, že