6 Tdo 336/2025 — Nejvyšší soud

6 Tdo 336/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Datum rozhodnutí:23. 7. 2025 Spisová značka:6 Tdo 336/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:6.TDO.336.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Znásilnění Dotčené předpisy:§ 185 odst. 1, odst.. 2, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:18. 9. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 6 Tdo 336/2025-562 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 23. 7. 2025 o dovolání, které podal obviněný N. T., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Vazební věznici a ústavu pro výkon zabezpečovací detence Praha Pankrác, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 8. 2024, č. j. 2 To 45/2024-475, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 47 T 1/2024, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Městského soudu v Praze (dále též „soud prvního stupně“ nebo jen „soud“) ze dne 27. 3. 2024, č. j. 47 T 1/2024-434, byl obviněný N. T. (dále „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným zvlášť závažným zločinem znásilnění podle § 185 odst. 1 alinea 2, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, kterého se podle jeho skutkových zjištění dopustil tím, že v přesně nezjištěné době dvou až tří po sobě jdoucích měsíců období od dubna 2022 do srpna 2022 zejména ve večerních hodinách v bytě na adrese XY XY, Praha XY – XY, který obýval společně se svojí družkou J. L. a jejich nezletilými dcerami AAAAA (pseudonym) a BBBBB (pseudonym), a při cestách osobním motorovým vozidlem na území hl. města Prahy i jinde opakovaně v přesně nezjištěném počtu případů poté, co přesvědčil svoji dceru, poškozenou nezletilou AAAAA, aby s ním spávala v jím obývané ložnici, v úmyslu dosáhnout svého vlastního sexuálního vzrušení a uspokojení, poté, co se svlékl do naha a přiměl nezletilou svléknout si oblečení, které měla na spaní, a lehnout si, počal ji osahávat a hladit na přirození, olizoval ji na přirození a zasouval jí prst, kterým pohyboval, a jazyk do vagíny, to vše za předchozího vysvětlování, že to dělá pro její dobro, neboť nezletilou tímto způsobem léčí a předávají si energii, v jednom případě ji přiměl kleknout si tzv. „na všechny čtyři“ a u toho jí olizoval přirození, dále ji opakovaně přiměl, aby rukou masturbovala jeho penis, když nejméně v jednom případě u něho došlo k ejakulaci, tohoto jednání se vůči nezletilé dopouštěl i při projížďkách autem, když ji sedící osahával a hladil pod oblečením na přirození a zasouval jí prst do vagíny, přičemž nezletilá jeho jednání strpěla a kromě slovního odporu, že to nechce a že ji to bolí, se nijak nebránila, neboť se domnívala, že jí chce pomoci a tímto způsobem vyléčit, navíc se jej obávala po jeho upozornění, aby o tom nikomu neříkala, protože by se pak něco mohlo stát a nemusel by jí pak on anebo někdo jiný už nikdy věřit, když vzhledem ke svému nízkému věku nebyla schopna jeho jednání pochopit, posoudit, domyslet, vyhodnotit a dostatečně projevit svoji vůli a dát tak jednoznačně najevo svůj nesouhlas s jeho jednáním a odpor k němu, nebo se jinak účinně bránit, když obžalovaný využil i svého postavení dospělého a otce a z něj vyplývající autority, přičemž tohoto jednání se dopustil přesto, že jako otec nezletilé si byl vědom jejího věku, tedy že dosud nedovršila věku patnácti let. 2. Obviněný byl za tento trestný čin odsouzen podle § 185 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání sedmi let a šesti měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. mu byla uložena povinnost zaplatit na náhradě nemajetkové újmy poškozené nezletilé AAAAA částku ve výši 100 000 Kč. 3. O odvolání obviněného proti tomuto rozsudku rozhodl Vrchní soud v Praze (dále „odvolací soud“) usnesením ze dne 15. 8. 2024, č. j. 2 To 45/2024-475, tak, že jej podle § 256 tr. ř. zamítl. II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Proti citovanému usnesení vrchního soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání, jež opřel o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. [pozn. vzhledem ke znění vymezujícímu zvolený dovolací důvod „rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení“ zřejmě míněno písm. h)]. Obviněný namítá, že nesprávné právní posouzení skutku je spojeno s porušením zásady presumpce neviny podle čl. 40 odst. 2 Listiny a práva na spravedlivý proces podle čl. 36 Listiny. S ohledem na právo obviněného na spravedlivý proces je nutné zohlednit námitky proti skutkovým zjištěním i v dovolacím řízení, zejména kvůli extrémnímu rozporu mezi skutkovým stavem a provedenými důkazy. Odvolací soud se s námitkami obviněného nijak nevypořádal a věnoval jim pouze jeden odstavec svého rozhodnutí, přičemž odkazoval na odůvodnění soudu prvního stupně. Tím nesplnil svoji roli z hlediska revizního i apelačního principu, což činí jeho usnesení nepřezkoumatelným. 5. Obviněný namítá zásadní vadu znaleckého posudku z oboru psychiatrie, specializace klinická psychologie, vypracovaného PhDr. Záhorskou, který je podle něj klíčovým podkladem pro uznání viny. Znalkyně se vyjadřovala ke specifické věrohodnosti poškozené, přestože k tomu nebyla v opatření PČR o přibrání znalce tázána. Tvrzení o zachované věrohodnosti poškozené zopakovala i přes námitky obhajoby, které soud prvního stupně ani odvolací soud neřešily. Soud prvního stupně v rozsudku uvedl, že závěr o věrohodnosti poškozené je potvrzen závěry znalkyně, které převzal za vlastní. 6. K tomuto dovolatel uvádí, že posouzení věrohodnosti svědka přísluší pouze soudu, nikoliv znalci z oboru psychologie. Soudy přenesly tuto povinnost na znalkyni, což je v rozporu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu. Judikatura stanoví, že znalec psycholog může hodnotit povahové vlastnosti svědka, které mohou mít vliv na jeho věrohodnost, ale nemůže posuzovat, zda je výpověď svědka věrohodná. Takové hodnocení přísluší soudu, který musí postupovat podle zásad uvedených v § 2 odst. 6 tr. ř. a hodnotit znalecký posudek v souhrnu s ostatními důkazy. 7. Dále dovolatel upozorňuje na extrémní rozpor ve skutkových zjištěních. Poukazuje zejména na nevěrohodnost poškozené a svědkyně L. (J.), jejíž částečnou nevěrohodnost shledal i soud prvního stupně. Poškozená vypovídala pouze v přípravném řízení a její výpovědi jsou v rozporu s výpověďmi svědkyně L., které obsahují prokazatelné nepravdy. První rozpor se týká určení rozhodné doby trestné činnosti. Soud prvního stupně určil období od dubna 2022 do srpna 2022, což odvozuje od údajného sdíleného lože obviněného s poškozenou (jeho dcerou), zahalování poškozené v létě a změny jejího chování. Soud však hodnotil důkazy jednotlivě, nikoliv komplexně, a opíral se pouze o výpověď svědkyně L., kterou zároveň částečně hodnotil jako nevěrohodnou. Dále je ve věci nesoulad v popisu průběhu trestné činnosti, kdy poškozená uvádí, že jí dovolatel ubližoval každý večer pod záminkou léčby gynekologických potíží, což časově nesouhlasí s údajným znásilněním. Poškozená nejdříve hovoří o počátku znásilnění v listopadu 2021, ale později o době těsně před letními prázdninami 2022. Výpovědi svědkyně L. a obviněného potvrzují, že poškozenou vyzvedával na koňském táboře v srpnu 2022, což je v rozporu s tvrzením poškozené, že se otci vyhýbala. Nebylo postaveno na jisto, kde se měla trestná činnost odehrávat. Poškozená uvádí, že ke znásilnění docházelo ve více bytech, každá (poškozená a svědkyně L.) však hovoří o jiném bytě. Navíc v bytě na adrese XY v období duben až květen 2022 byl často přítomen jeho majitel, což vylučuje časté spaní poškozené s otcem v ložnici, jak uzavřel soud prvního stupně. Svědkyně L. nejdříve uvedla, že poškozená spala v ložnici s otcem měsíc nebo dva, ale v hlavním líčení tvrdila, že poškozenou viděla spát v ložnici jen jednou, když otec nebyl doma. Podle ní k obtěžování došlo jednou v ložnici a jednou v pokojíčku, což poškozená nepotvrdila. Soud prvního stupně k těmto extrémním rozporům při hodnocení důkazů nepřihlédl. 8. Obviněný rovněž namítá zásadní pochybnosti ohledně času oznámení údajného zneužívání poškozené svědkyni L. Podle odsuzujícího rozsudku poškozená začala hovořit o jeho chování až poté, co jí matka (svědkyně L.) sdělila, že je ve vězení, což údajně odstranilo její strach. Tato úvaha soudu nevyplývá z žádného důkazu. Naopak poškozená v protokolu o výslechu uvedla, že neví, co se s obviněným stalo, že jednou odešel a už se nevrátil. Obviněný dodává, že byl zadržen policií dne 22. 10. 2022 a téhož dne dodán do výkonu trestu.