6 Tdo 354/2023 — Nejvyšší soud

6 Tdo 354/2023 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Datum rozhodnutí:25. 4. 2023 Spisová značka:6 Tdo 354/2023 ECLI:ECLI:CZ:NS:2023:6.TDO.354.2023.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Důvody dovolání Dotčené předpisy:§ 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:25. 7. 2023 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 6 Tdo 354/2023-736 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 25. 4. 2023 o dovolání, které podal obviněný E. B., nar. XY, trvale bytem XY, XY, adresa k doručování XY, XY, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. 2. 2022, č. j. 6 To 289/2021-651, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 4 T 23/2021, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného E. B. odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Okresního soudu v Bruntále ze dne 17. 8. 2021, č. j. 4 T 23/2021-597, byl obviněný E. B. (dále „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným přečiny podvodu podle § 209 odst. 1, 2, 3 tr. zákoníku jako spolupachatel podle § 23 tr. zákoníku a maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, za které byl odsouzen podle § 209 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří roků, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Dále byl obviněnému podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu jednoho roku a šesti měsíců. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost nahradit poškozenému J. H. majetkovou škodu v částce 740.000 Kč. 2. Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 17. 2. 2022, č. j. 6 To 289/2022-651, z podnětu odvolání obviněného podle § 258 odst. 1 písm. d) tr. ř. napadený rozsudek zrušil a za použití § 259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněného uznal vinným, že 1. dne 15. 10. 2020 mezi 16.25 a 16.59 hodin za účelem vylákání peněz od J. H., na základě předchozí ústní dohody o prodeji traktoru tovární značky Zetor PROXIMA typ 110 CL s čelním nakladačem za 740.000 Kč uzavřené s J. H., kterou však neměl v úmyslu splnit a vystupujíc při jednáních s J. H. coby M. N., převzal E. B. od J. H. na adrese XY, XY, okres Bruntál, první část kupní ceny v hotovosti ve výši 300.000 Kč oproti falešným účetním dokladům, falešným zálohovým fakturám označeným jako Z920200251 na částku 150.000 Kč a Z920200283 na částku 150.000 Kč, s uvedením dodavatele „Nature, s.r.o., IČO: 60748052“, a příjmovým pokladním dokladům, když tyto účetní doklady dodal J. H. dne 19. 10. 2020 na čerpací stanici Robin Oil v XY, a dále dne 21. 10. 2020 na čerpací stanici Eurobit, XY, okres Olomouc, převzal od J. H. oproti obdobným dalším falešným zálohovým fakturám s uvedením dodavatele „Nature, s.r.o., IČO: 60748052“ č. Z920200284 (na 228.000 Kč) a č. Z920200304 (na 212.000 Kč) zbylou smluvní částku v hotovosti 440.000 Kč, když po této úhradě měl dodat J. H. výše uvedený traktor, avšak J. H. poté osobně sdělil, že při přepravě traktoru došlo k nehodě, traktor je poškozený, a toto falešné tvrzení doložil fiktivním videozáznamem vyprošťování traktoru, načež J. H. požadoval vrácení finanční hotovosti v plné výši, k čemuž nedošlo a E. B. se stal nekontaktním, a J. H. tak způsobil škodu celkem 740.000 Kč, přičemž takto jednal obviněný E. B. i přesto, že byl dne 1. 12. 2017 pro přečin podvodu podle § 209 trestního zákoníku odsouzen Okresním soudem v Olomouci, sp. zn. 5 T 81/2015, ve spojení s rozhodnutím Krajského soudu Ostrava – pobočka Olomouc sp. zn. 68 To 285/2017, pravomocnými dne 1. 12. 2017, k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 3 roků a 4 měsíců se zařazením jeho osoby do věznice s ostrahou, kdy tento trest vykonal dne 15. 7. 2019, 2. dne 21. 10. 2020 nejméně po místní pozemní komunikaci ulici XY v XY, okres Bruntál, až do areálu firmy Zemědělská farma J. H. XY ulice XY, kde ve 13.44 hod zaparkoval a z vozu vyšel, řídil osobní motorové vozidlo značky Škoda Octavia, hatchback, 2. generace, šedé barvy, nezjištěné registrační značky, a po jednání s J. H. opět nasedl do stejného vozu a odjel na nezjištěné místo, a to i přesto, že mu byl trestním příkazem Okresního soudu v Prostějově ze dne 11. 8. 2020, sp. zn. 3 T 108/2020, pravomocným dne 8. 9. 2020, uložen mimo jiné trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 28 měsíců, a rovněž přesto, že mu byla z rozhodnutí Městského úřadu Uničov ze dne 6. 4. 2020, č. j. MUUV 3460/2020, pravomocným dne 6. 5. 2020, uložena sankce v podobě zákazu řízení všech motorových vozidel, o které se dozvěděl dne 12. 7. 2020. 3. Uvedené jednání odvolací soud kvalifikoval jako přečiny podvodu podle § 209 odst. 1, 2, 3 tr. zákoníku (bod 1.) a maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku (bod 2.), za které obviněného odsoudil podle § 209 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří roků, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Dále byla obviněnému podle § 228 odst. 1 tr. ř. uložena povinnost nahradit poškozenému J. H. majetkovou škodu v částce 740.000 Kč. II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Proti citovanému rozsudku krajského soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce Mgr. Martina Bugaje dovolání, jež opřel formálně o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítl, že výrokem, jímž byl uznán vinným, byl dotčen na svých právech na spravedlivý proces a obhajobu garantovaných čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) ve spojení s čl. 39 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“). 5. Obviněný nalézacímu soudu vytkl způsob ukončení hlavní líčení námitkou, že byl při závěrečné řeči přerušen předsedkyní senátu, která reagovala na jeho řečnickou otázku a kladla mu otázky. Tím byl podle obviněného narušen smysl závěrečné řeči a posledního slova (které nebylo ani obviněnému uděleno), spočívající v možnosti ovlivnit soud v jeho úvahách bezprostředně před meritorním rozhodnutím, jelikož mohlo přispět nikoli pouze k hodnocení důkazů, nýbrž vést i k jeho doplnění, případně odročení hlavního líčení za tímto účelem. V této souvislosti dále namítl, že průběh hlavního líčení byl nesprávně protokolován tak, že jeho závěrečná řeč byla spontánně ukončena, což představovalo zjevnou vadu protokolace, o níž mělo být rozhodnuto ve smyslu § 57 tr. ř. ještě před rozhodnutím o odvolání. 6. Dovolatel současně označil datem blíže nekonkretizované hlavní líčení za „neveřejné zasedání“, neboť mělo nezákonným způsobem v rozporu s § 2 odst. 10, § 199 odst. 1 a § 200 odst. 1 tr. ř. dojít k vyloučení veřejnosti – jeho partnerky, u níž ani nepřipadal v úvahu její výslech jako svědkyně. Současně vytkl i způsob, jakým byla veřejnost vyloučena, neboť se tak nestalo usnesením. Tímto postupem měla být porušena zásada veřejnosti a v té souvislosti odkázal na čl. 4 Ústavy, čl. 38 odst. 2 Listiny a čl. 6 odst. 3 písm. d) Úmluvy, podle nichž nelze v trestním řízení rezignovat na institucionální záruky spravedlivého procesu. Přestože dovolatel namítal výše uvedené vady v odvolání, odvolací soud se podle něj s jeho námitkami dostatečným způsobem nevypořádal a jeho rozhodnutí považoval za rozporné se zárukami uvedenými v článku 36 odst. 1 a článku 38 odst. 2 Listiny. 7. Závěrem obviněný navrhl, aby dovolací soud zrušil napadený rozsudek odvolacího soudu a přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout. 8. Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“) k dovolání obviněného uvedla, že k namítaným procesním pochybením v průběhu závěrečných řečí a posledního slova mohlo dojít teprve až po skončení dokazování, a proto tyto vady nespadají pod uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Rovněž namítané porušení zásady veřejnosti či výtky ohledně protokolace nejsou způsobilé naplnit dovolatelem citovaný dovolací důvod. Dovolatel namítl pouze procesní vady s tvrzením, že byla porušena jeho ústavně garantovaná práva. Přestože lze připustit, že flagrantní porušení dovolatelova práva na spravedlivý proces by se nemohlo nacházet mimo přezkum Nejvyššího soudu, takový exces nelze v postupu nalézacího ani odvolacího soudu identifikovat a dovolání bylo v tomto ohledu podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Ohledně práva obviněného na závěrečnou řeč a