6 Tdo 36/2012 — Nejvyšší soud

6 Tdo 36/2012 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Datum rozhodnutí:27. 3. 2012 Spisová značka:6 Tdo 36/2012 ECLI:ECLI:CZ:NS:2012:6.TDO.36.2012.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby Dotčené předpisy:§ 148 odst. 1 tr. zák. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:7. 5. 2012 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 13.6.2012II.ÚS 2201/12JUDr. Jiří Nykodýmodmítnuto29.8.2012 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 6 Tdo 36/2012-24 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 27. března 2012 o dovolání, které podala obviněná M. H. , proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 31. 8. 2011, sp. zn. 14 To 236/2011, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Havlíčkově Brodě pod sp. zn. 1 T 7/2011, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání o d m í t á . Odůvodnění: Rozsudkem Okresního soudu Havlíčkové Brodě ze dne 28. 4. 2011, sp. zn. 1 T 7/2011, byla obviněná M. H. (dále jen „obviněná“) uznána vinnou trestným činem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 148 odst. 1 zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „tr. zák.“), kterého se podle skutkových zjištění jmenovaného soudu dopustila tím, že „v období prosince 2004 až prosince 2009 jako jednatelka spol. OMPEXON D. T. I., s. r.o., , se sídlem U Pošty 33, 582 63 Ždírec nad Doubravou, jež byla současně jejím zaměstnavatelem a z toho důvodu plátcem daně z příjmů ze závislé činnosti a funkčních požitků, jakož i plátcem a poplatníkem pojistného na zdravotní pojištění, v úmyslu zkrátit daňovou povinnost a pojistné na zdravotní pojištění, neplnila svou povinnost podat vyúčtování daně z příjmů ze závislé činnosti a funkčních požitků a povinnost vykazovat odvody pojistného na zdravotní pojištění, tyto následně neodvedla a tímto jednáním zkrátila výše uvedenou daň a odvody o celkovou částku 219.400,- Kč, čímž způsobila škodu České republice, zastoupené Finančním úřadem v Chotěboři a Všeobecnou zdravotní pojišťovnou ČR, Krajskou pobočkou pro Jihomoravský kraj, Územním pracovištěm Brno - město, když konkrétně: a) za zdaňovací období let 2004 - 2009 nepodala vyúčtování daně z příjmů ze závislé činnosti a funkčních požitků sražené z její mzdy jako jediného zaměstnance spol. OMPEXON D. T. I., s. r. o., čímž Finančnímu úřadu v Chotěboři zatajila daňovou povinnost zaměstnavatele jako plátce v celkové výši 124.936,- Kč, b) v období prosinec 2004 až prosinec 2009 nevykázala odvody pojistného na zdravotní pojištění zaměstnavatele, jednak jako poplatníka, a pokud šlo o odvody sražené z její mzdy jako jediného zaměstnance spol. OMPEXON D. T. I., s. r. o., jako plátce, čímž Všeobecné zdravotní pojišťovně ČR zatajila povinnost odvodů pojistného na zdravotní pojištění zaměstnavatele jako plátce i poplatníka v celkové výši 94.464,- Kč“. Za tento trestný čin byla podle § 148 odst. 1 tr. zák. odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, jehož výkon byl podle § 58 odst. 1 tr. zák. a § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou let a šesti měsíců. O odvolání, které proti tomuto rozsudku podala obviněná, rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích usnesením ze dne 31. 8. 2011, sp. zn. 14 To 236/2011, jímž podle § 256 tr. ř. toto odvolání zamítl. Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích podala obviněná dovolání, přičemž uplatnila dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku namítla, že soudy nižších stupňů se plně nevypořádaly se skutečností, zda mohla svým jednáním naplnit všechny znaky skutkové podstaty trestného činu podle § 148 odst. 1 tr. zák., a to především v tom smyslu, zda údajně zkrácená daň z příjmů ze závislé činnosti a odvody pojistného na zdravotní pojištění byly v daném případě zákonnými nároky z titulu pracovněprávního vztahu (založeného pracovní smlouvou) mezi ní a společností OMPEXON D. T. I., s. r. o., Upozornila, že v průběhu trestního řízení nebyl zkoumán obsah předmětné pracovní smlouvy a bylo vycházeno pouze ze skutečnosti, že v příslušných evidencích byla vedena jako zaměstnanec společnosti. Z obsahu trestního spisu ale podle ní vyplývá, že se společností měla uzavřenu pracovní smlouvu s pracovním zařazením jednatel. Zdůraznila, že taková pracovní smlouva je absolutně neplatná, neboť jednatel nemůže uzavřít pracovní smlouvu na činnost jednatele, resp. ředitele společnosti [viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 12. 2010, sp. zn. 3 Ads 119/2010, a rozsudek Nejvyššího soudu České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) sp. zn. 21 Cdo 737/2004]. Z takové pracovní smlouvy nelze dovozovat žádné právní nároky pro některou ze smluvních stran, ani nároky vyplývající z předpisů týkajících se daní a odvodů z pracovní odměny zaměstnance. Prohlásila, že jelikož nemohla být zaměstnancem společnosti OMPEXON D. T. I., s. r. o., se sjednaným druhem práce jednatel, ředitel či zaměstnanec pověřený vedením společnosti, nemohla svým jednáním způsobit škodu ve smyslu odsuzujícího rozsudku. Přitom podotkla, že samotná okolnost, zda statutární orgán provádí úkon směrem dovnitř společnosti či navenek nemění nic na tom, že jedná jako statutární orgán a že tato činnost není druhem práce ve smyslu § 29 odst. 1 písm. a) zákoníku práce. Připustila, že mohla pobírat odměnu za výkon funkce nevznikající z titulu pracovněprávního, nýbrž obchodněprávního. Takovýto druh odměny stanovuje a schvaluje valná hromada společnosti. Rovněž u ní je zřejmě nutno provádět zákonné srážky a odvody, ovšem z jiného právního titulu (podle svých slov si však v daném okamžiku nedovolí předjímat, v jaké výši). O takovéto odměně může být účtováno jinak než o mzdě, která je pravidelnou, většinou měsíční dávkou (může být o ní účtováno například pouze 1 x ročně podle hospodářského výsledku apod.). Shrnula, že pokud jako jednatelka pobírala od společnosti finanční plnění, pak se jednalo o odměnu za výkon funkce, nikoli o mzdu, a že o ní mělo být odlišně účtováno. Dodala, že v tomto smyslu by měl být doplněn znalecký posudek z oboru ekonomika, odvětví účetní evidence. Uzavřela, že z výše uvedeného je zřejmé, že předchozí řízení je zatíženo vadou, kterou je možné odstranit pouze novým řízením u soudu prvního stupně, případně až v přípravném řízení doplněním dokazování. Z těchto důvodů obviněná navrhla, aby Nejvyšší soud ve smyslu § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 31. 8. 2011, sp. zn. 14 To 236/2011, jakož i rozsudek Okresního soudu v Havlíčkově Brodě sp. zn. 1 T 7/2011 a následně postupoval v intencích § 265l odst. 1 tr. ř. a přikázal Okresnímu soudu v Havlíčkově Brodě věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout. K tomuto dovolání se za podmínek § 265h odst. 2 tr. ř. vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státní zastupitelství (dále jen „státní zástupce“). Konstatoval, že uplatněné námitky odpovídají formálně deklarovanému dovolacímu důvodu, avšak že je nepovažuje za důvodné. Poznamenal, že předmětem daně z příjmů fyzických osob jsou mj. příjmy ze závislé činnosti a funkční požitky [§ 6 odst. 1 písm. a) zákona č. 586/1992 Sb. v nyní i dříve platném znění], za které se považují mj. příjmy ze současného nebo dřívějšího pracovněprávního, služebního nebo členského poměru a obdobného poměru. Z hlediska daňového je podle jeho názoru rozhodující, že mzda z pracovního poměru byla jako mzda zaměstnanci skutečně vyplácena, a to bez ohledu na to, že sjednání pracovního poměru bylo popř. zatíženo vadami z hlediska práva pracovního. Zdůraznil, že v předmětné trestní věci obviněná nepochybně pracovní smlouvu uzavřela a mzdu pobírala. Skutečnost, že pracovní smlouva byla uzavřena na takový druh práce, který civilní judikatura nepřipouští, shledal z hlediska trestní odpovědnosti obviněné za daňový delikt bezpředmětnou. Podotkl, že zákon č. 586/1992 Sb. sice výslovně neřeší otázku zdanění příjmu z neplatně sjednaného pracovního poměru, v § 6 odst. 3 v dříve i nyní platném znění však stanoví, že příjmy podle odstavce 1 se rozumějí příjmy pravidelné nebo jednorázové bez ohledu na to, zda je na ně právní nárok či nikoli. Pro úplnost dodal, že příjmy ze závislé činnosti jsou podle § 6 odst. 1 písm. c) zákona č. 586/1992 Sb. též odměny členů statutárních orgánů a dalších orgánů právnických osob. Rovněž tyto příjmy tedy podléhají dani z příjmů ze závislé činnosti a