6 Tdo 363/2012 — Nejvyšší soud

6 Tdo 363/2012 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. l) tr.ř. Datum rozhodnutí:27. 3. 2012 Spisová značka:6 Tdo 363/2012 ECLI:ECLI:CZ:NS:2012:6.TDO.363.2012.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání Dotčené předpisy:§ 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:3. 4. 2012 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 12.6.2012III.ÚS 2186/12JUDr. Jiří Muchaodmítnuto17.1.2013 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 6 Tdo 363/2012-16 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 27. března 2012 o dovolání obviněného J. M., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne 13. 7. 2011, sp. zn. 2 To 158/2011, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. 1 T 244/2010, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného J. M. o d m í t á . O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem Okresního soudu v Šumperku ze dne 6. 4. 2011, sp. zn. 1 T 244/2010, byl obviněný J. M. uznán vinným přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a byl mu uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 100 hodin a trest zákazu činnosti řízení motorových vozidel na dobu jednoho roku. Stalo se tak na podkladě zjištění, že obviněný dne 19. 12. 2010 kolem 14.45 hod. řídil po městě Š. osobní vozidlo značky Dacia Sandero registrační značky ........ přesto, že byl rozhodnutím Městského úřadu Šumperk, odborem dopravy ze dne 2. 12. 2009, sp. zn. 74409/2009 DOP/MAKO-708, které nabylo právní moci dne 5. 1. 2010, postižen za přestupky na úseku dopravy, za které mu byly uloženy pokuta ve výši 25.000,-Kč a zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na 12 měsíců se započetím lhůty ode dne nabytí právní moci rozhodnutí. O odvolání obviněného J. M. rozhodl Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci, usnesením ze dne 13. 7. 2011, sp. zn. 2 To 158/2011, tak, že je podle § 256 tr. ř. zamítl. Proti tomuto rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný J. M. prostřednictvím svého obhájce dovolání, přičemž uplatnil dovolací důvody uvedené v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř., tj. že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení a odvolací soud zamítl jeho odvolání, aniž by byly splněny procesní podmínky stanovené pro takové rozhodnutí. V odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku obviněný namítl, že soudy obou stupňů se důsledně nezabývaly otázkou, zda obviněný přečin spáchal úmyslně, když neučinily skutkové zjištění, že obsah rozhodnutí Městského úřadu v Šumperku ze dne 2. 12. 2009 byl obviněnému znám a tato otázka nebyla ani předmětem dokazování, přičemž nebyla zjišťována ani ve výslechu podezřelého. Názor odvolacího soudu v tom smyslu, že bylo v zájmu odvolatele, aby si na adrese, kterou Městskému úřadu v Šumperku uvedl pro účely doručování, vyzvedával poštu a pokud tak nečinil, šlo o důsledky jeho vlastní nedbalosti, považuje obviněný za nesprávný, když takto nelze presumovat jeho vědomost o obsahu předmětného úředního rozhodnutí a nelze takto směšovat prvky nedbalostního a úmyslného zavinění. Obdobně je nutno odmítnout i argument odvolacího soudu, že bylo v jeho zájmu přesvědčit se dotazem na Městský úřad v Šumperku, na jakou dobu mu byl zákaz řízení motorových vozidel vysloven. Poznamenal, že u hlavního líčení nehovořil o zákazu řízení motorových vozidel, nýbrž o tzv. vybodování, které má z hlediska vlastního oprávnění řídit motorové vozidla stejný důsledek jako úřadem uložený zákaz řízení motorových vozidel, takže ani jeho vyjadřování v předchozích fázích řízení nemuselo odpovídat přesné zákonné terminologii. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) zrušil usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne 13. 7. 2011 sp. zn. 2 To 158/2011 a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření k podanému dovolání uvedl, že především neodpovídá skutečnosti tvrzení dovolatele, že soudy neučinily žádné zjištění o tom, zda obsah rozhodnutí Městského soudu v Šumperku ze dne 2. 12. 2009 byl dovolateli znám. Naopak již soud prvního stupně konstatoval, že obviněný měl předmětné rozhodnutí k dispozici a musel si tedy být vědom uloženého zákazu řízení, což ostatně připustil i ve své výpovědi, kterou učinil v postavení podezřelého v přípravném řízení. Konstatoval to následně i soud odvolací. Tato skutková zjištění jsou dostatečná k závěru o existenci úmyslného zavinění na straně dovolatele. Pokud odvolací soud vyslovil ve svém rozhodnutí některé z dovolatelem zdůrazňovaných formulací, pak tato podmíněně vyslovená tvrzení nic nemění na tom, že soudy učinily skutkové zjištění o tom, že dovolatel obsah předmětného správního rozhodnutí znal. Pokud se dovolatel toto zjištění pokouší zpochybnit na základě vlastní interpretace svých vyjádření v předchozích fázích řízení, pak jde o námitky primárně skutkové, které neodpovídají deklarovanému dovolacímu důvodu. Státní zástupce dále uvedl, že pokud obviněný skutečně nerozlišoval, zda zákaz řízení je důsledkem původního „vybodování“, ke kterému došlo v březnu 2009 (oznámení o něm ovšem dovolatel převzal až 7. 10. 2009) nebo důsledkem pozdějšího rozhodnutí MÚ Šumperk o spáchání přestupků, pak takovýto omyl dovolatele o tom, které úřední rozhodnutí svým jednáním maří, by byl z hlediska trestní odpovědnosti odvolatele irelevantní. Pokud dovolatel svoje dovolání opřel též o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., neuvedl k němu žádnou bližší argumentaci a především nespecifikoval, o kterou z jeho navzájem se vylučujících variant mínil své dovolání opřít. K uvedenému dovolacímu důvodu proto přihlížet v dovolacím řízení nelze. Státní zástupce pak závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, protože je zjevně neopodstatněné. Současně navrhl, aby toto rozhodnutí učinil Nejvyšší soud v neveřejném zasedání, přičemž výslovně souhlasil s rozhodnutím věci v neveřejném zasedání i jiným než navrženým způsobem. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve shledal, že dovolání obviněného je přípustné /§ 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř./, bylo podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde je lze učinit (§ 265e odst. 1 tr. ř.) a bylo podáno oprávněnou osobou /§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř./. Vykazuje rovněž zákonem vyžadované obsahové a formální náležitosti (§ 265f odst. 1 tr. ř.). Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda konkrétní argumenty, o něž je dovolání opíráno, naplňují dovolatelem uplatněný dovolací důvod, jehož skutečná existence je základní podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř. Obviněný označil jako dovolací důvod především ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. K tomu je třeba v obecné rovině zdůraznit a připomenout, že důvod dovolání podle citovaného zákonného ustanovení je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Tento dovolací důvod neumožňuje brojit proti porušení procesních předpisů, ale výlučně proti nesprávnému hmotně právnímu posouzení (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03). Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na tento dovolací důvod totiž nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu § 2 odst. 5, 6 tr. ř. (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není povolán k dalšímu, již třetímu justičnímu zkoumání skutkového stavu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Případy, na které dopadá ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od příp