6 Tdo 363/2016 — Nejvyšší soud

6 Tdo 363/2016 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Datum rozhodnutí:21. 4. 2016 Spisová značka:6 Tdo 363/2016 ECLI:ECLI:CZ:NS:2016:6.TDO.363.2016.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Důvod dovolání pro právní vady rozhodnutí Maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání Mimořádné opravné prostředky Předběžné opatření Dotčené předpisy:§ 337 odst. 2 tr. zákoníku § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. § 407 předpisu č. 292/2013Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:20. 7. 2016 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 31.3.2017III.ÚS 1003/17JUDr. Jan Filip-- Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 6 Tdo 363/2016-56 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 21. 4. 2016 o dovolání, které podala obviněná I. A. M., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 12. 11. 2015, sp. zn. 7 To 383/2015, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 2 T 106/2015, takto : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání odmítá . O d ů v o d n ě n í : I. 1. Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 15. 9. 2015, sp. zn. 2 T 106/2015, byla obviněná I. A. M. (dále jen „obviněná“) uznána vinnou tím, že „1. v době od 7. 1. 2015 do 10. 3. 2015 v B., prostřednictvím elektronických telekomunikačních prostředků zasíláním SMS zpráv a e-mailů se sexuálním podtextem v nejméně 200 případech kontaktovala svého bývalého partnera Z. H., přičemž mu vyznávala city, dožadovala se obnovení jejich vztahu, uváděla sdělení osobního charakteru, žádala o nakoupení věcí či předání dárků, čímž jej omezovala v jeho obvyklém způsobu života a tohoto jednání se dopustila přesto, že usnesením Městského soudu v Brně ze dne 23. 12. 2014, sp. zn. 72 Nc 91/2014, které jí bylo doručeno dne 7. 1. 2015, jí byla předběžným opatřením po dobu jednoho měsíce uložena povinnost zdržet se setkávání s navrhovatelem Z. H., zdržet se jeho nežádoucího sledování a obtěžování, jakož i jeho kontaktování jakýmkoliv způsobem, kdy tato povinnost byla následně usnesením Městského soudu v Brně sp. zn. 72 Nc 201/2015 prodloužena do 23. 6. 2015, 2. v období od 10. 3. 2015 do 5. 5. 2015 v B., prostřednictvím elektronických telekomunikačních prostředků zasíláním SMS zpráv a e-mailů mimo jiné i se sexuálním podtextem kontaktovala s vícenásobnou četností, nejméně ve 150 případech, poškozeného Z. H., čímž mu způsobovala problémy v jeho osobním i profesním životě, a to i přes usnesení vydané Městským soudem v Brně pod č. j. 72 NC 91/2014-25, a následně usnesení Městského soudu v Brně sp. zn. 72 Nc 201/2015, kterými jí byla do 23. 6. 2015 uložena povinnost zdržet se setkávání, nežádoucího sledování a obtěžování, jakož i kontaktování jakýmkoliv způsobem pana Z. H., tímto jednáním tak tuto povinnost opakovaně porušila“. 2. Shora uvedené jednání obviněné bylo kvalifikováno jako dva přečiny maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 2 tr. zákoníku. 3. Podle § 337 odst. 2 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku byla obviněná odsouzena k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců, pro jehož výkon byla podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazena do věznice s ostrahou. 4. O odvolání, které proti tomuto rozsudku podala obviněná, rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Brně usnesením ze dne 12. 11. 2015, sp. zn. 7 To 383/2015, jímž je podle § 256 tr. ř. zamítl. II. 5. Proti citovanému rozhodnutí odvolacího soudu podala obviněná dovolání, přičemž uplatnila dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. 6. V úvodu svého dovolání obviněná uvedla, že odvolací soud nesprávně právně posoudil skutek, pro který bylo trestní řízení vedeno, jako přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 2 tr. zákoníku. Poukázala na skutečnost, že v trestním řízení neměla obhájce, právně zastoupena nebyla ani v civilních řízeních vedených před Městským soudem v Brně o předběžných opatřeních. Dále namítla, že nebyla řádně poučena o předběžné vykonatelnosti usnesení, kterými bylo Městským soudem v Brně rozhodnuto o předběžných opatřeních. Nepochopila, co uvedená rozhodnutí obsahují, a nebyla schopna pochopit, jakých jednání se má vyvarovat. Z jejího pohledu není žádný úřední orgán nadán takovou mocí, aby omezoval její citové projevy. S poškozeným plánovala společný život, má jej pořád ráda a nemůže své city ovládnout. Z toho vyvodila, že její ovládací schopnost je výrazně snížena, a dokud její cit nepoleví, nemůže se chovat jinak. Jednání, které je jí kladeno za vinu, nenaplňuje znaky zmíněného přečinu. Podle jejího přesvědčení nebyl nařízen výkon ani jednoho rozhodnutí o předběžném opatření. Proto je přesvědčena, že výkon rozhodnutí nemařila. Výhrady pak vyjádřila i vůči skutkovým zjištěním soudů obou stupňů s tím, že vycházely z výpovědi poškozeného a svědků, jež jsou nepravdivé. Odvolací soud navíc neprovedl výslech navrhovaného svědka pana G. Dodala, že trest, který jí byl uložen, je zcela nepřiměřený. 7. Z těchto důvodů obviněná navrhla, aby napadené rozhodnutí bylo zrušeno podle § 265k tr. ř. 8. Dovolání podané prostřednictvím obhájkyně obviněná ještě doplnila vlastnoručními podáními (doručenými Nejvyššímu soudu ve dnech 30. 3. 2016 a 7. 4. 2016), v nichž vyložila svůj náhled na věc a vztah k poškozenému. 9. K tomuto dovolání se vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“). Poté, co stručně popsala dosavadní průběh řízení a obsah podaného dovolání a vymezila podstatu uplatněného dovolacího důvodu, uvedla, že dovolacím důvodem je pouze námitka, v níž obviněná namítla, že nemohla naplnit zákonné znaky skutkové podstaty přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 2 tr. zákoníku, neboť nebyl nařízen výkon rozhodnutí ani jednoho usnesení o předběžném opatření. Následně připomněla skutkovou podstatu zmíněného přečinu a dovodila, že oba skutky tak, jak jsou popsány ve výroku rozsudku, nasvědčují tomu, že obviněná předběžné opatření soudu mařila jak závažně, tak opakovaně, neboť velmi intenzivně a úporně prostřednictvím SMS zpráv a e-mailů kontaktovala i přes výslovný zákaz svého bývalého partnera Z. H., který jí od jejich rozchodu jednoznačně dával najevo, že si z její strany nepřeje být jakkoliv vyhledáván. V souvislosti s tím dále uvedla, že podle § 407 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů (dále jen z. ř. s.) jsou rozhodnutí podle § 405 z. ř. s. vykonatelná jejich vydáním. O tom byla obviněná nepochybně soudem poučena, a proto se nemůže odvolávat na to, že jejich obsah nepochopila. Ze znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie vyplynulo, že obviněná má normální, mírně nadprůměrné rozumové schopnosti. To, že obviněná neustále kontaktovala poškozeného Z. H. tedy nepochybně nevyplývá z toho, že by nepochopila obsah uvedených rozhodnutí. Jde o volní chování obviněné, která se odmítá smířit s faktem, že její bývalý partner Z. H. s ní již nechce spojovat svoji budoucnost. Ze znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie přitom soud zjistil, že obviněná mohla v době páchání trestné činnosti rozpoznat nebezpečnost svého jednání a mohla je také ovládat, takže obě schopnosti určující příčetnost byly plně zachovány. 10. Jestliže se tedy obviněná nepodrobila režimu povinností uložených jí rozhodnutími Městského soudu v Brně o předběžných opatřeních a v soudem určené době a opakovaně intenzivně projevy své nevyžádané přízně atakovala poškozeného Z. H., dopustila se dvojnásobného přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 2 tr. zákoníku. O úpornosti jejího počínání svědčí i to, že ve svém jednání nepolevila ani po vydání prvního usnesení o zahájení trestního stíhání. Trestnost jednání obviněné tedy nebyla podmíněna tím, že by musel být nařízen výkon rozhodnutí. 11. Z těchto důvodů státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněné podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Současně navrhla, aby Nejvyšší soud toto rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. III. 12. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům: 13. Dovolání proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 12. 11. 2015, sp. zn. 7 To 383/2015,