6 Tdo 406/2015 — Nejvyšší soud

6 Tdo 406/2015 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Datum rozhodnutí:31. 3. 2015 Spisová značka:6 Tdo 406/2015 ECLI:ECLI:CZ:NS:2015:6.TDO.406.2015.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Důvod dovolání pro právní vady rozhodnutí Maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání Mimořádné opravné prostředky Subsidiarita trestní represe Dotčené předpisy:§ 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. § 337 odst. 4 tr. zákoníku § 12 odst. 2 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:26. 6. 2015 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 9.7.2015IV.ÚS 2045/15JUDr. Vladimír Sládečekodmítnuto22.9.2015 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 6 Tdo 406/2015-14 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 31. března 2015 o dovolání, které podala obviněná V. P., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 14. 10. 2014, sp. zn. 8 To 406/2014, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. 2 T 351/2013, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání o d m í t á . O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem Okresního soudu v Hodoníně ze dne 15. 7. 2014, sp. zn. 2 T 351/2013, byla obviněná V. P. (dále jen „obviněná“) uznána vinnou přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 4 tr. zákoníku, jehož se podle skutkových zjištění jmenovaného soudu dopustila tím, že „poté, co proti ní byla bezvýsledně použita opatření v občansko-soudním řízení dle § 272 odst. 2 o. s. ř. a dle § 273 odst. 1 o. s. ř., a to jednak písemná výzva Okresního soudu Hodonín č. j. 0P 15/2008 ze dne 21. 12. 2009, která byla doručena vhozením do schránky dne 23. 12. 2009, podrobit se a plnit usnesení Krajského soudu Brno č. j. 38 Co 399/2009-177 ze dne 10. 11. 2009, které nabylo právní moci dne 4. 1. 2010, a které změnilo usnesení Okresního soudu Hodonín č. j. 0P 15/2008-121 ze dne 16. 7. 2009 tak, že F. L., je oprávněn stýkat se se svými nezletilými dcerami K. a A. L., obě nar. …, které byly na základě rozsudku Okresního soudu v Hodoníně č. j. OP 15/2008-81 ze dne 29. 5. 2008, který nabyl právní moci dne 7. 7. 2008, svěřeny do péče matky V. P., každou sobotu v sudém kalendářním týdnu v roce od 09:00 hodin do 17:00 hodin a 26. 12. v každém kalendářním roce ve stejnou dobu s místem předání dětí v jejich trvalém bydlišti, a jednak jí byla uložena pořádková pokuta ve výši 2.000,- Kč usnesením Okresního soudu Hodonín č. j. 0P 15/2008-202 ze dne 7. 1. 2010, které bylo potvrzeno usnesením Krajského soudu v Brně č. j. 38 Co 65/2010-231 ze dne 26. 2. 2010, neboť nepředala obě děti F. L. dne 26. 12. 2009, neučinila tak ani v následující dny: - 6. 11. 2010 nepředala F. L. dceru A., za což jí byla usnesením Okresního soudu v Hodoníně, sp. zn. 0P 15/2008 - ze dne 25. 11. 2010 uložena pořádková pokuta ve výši 2.000,- Kč, která byla potvrzena usnesením Krajského soudu v Brně č. j. 38 Co 478/2010 ze dne 17. 2. 2011, - dne 19. 11. 2011 nepředala F. L. obě dcery, za což jí byla usnesením Okresního soudu v Hodoníně č. j. 0P 15/2008-534 ze dne 25. 11. 2012 uložena pořádková pokuta ve výši 2.000,- Kč, která byla potvrzena usnesením Krajského soudu v Brně č. j. 38 Co 50/2012-603 ze dne 25. 6. 2012, - dne 25. 8. 2012 nepředala F. L. obě nezletilé, přestože styk otce s nezletilými dcerami byl rozšířen usnesením Okresního soudu v Hodoníně č. j. 0P 15/2008-21 ze dne 10. 5. 2012, a to předběžným opatřením vykonatelným dne 14. 5. 2012, na každý sudý týden v kalendářním roce od soboty 09:00 hodin do neděle 17:00 hodin, po dobu jednoho týdne v měsíci červenci a po dobu jednoho týdne v měsíci srpnu, s místem předání v areálu dvora Městské policie Hodonín, Dvořákova 3, kdy místo předávání dětí při realizaci styku s otcem bylo změněno usnesením Okresního soudu v Hodoníně č. j. 0P 15/2008-623 ze dne 10. 7. 2012, a to předběžným opatřením vykonatelným bez ohledu na právní moc, tak, že matka je povinna nezletilé otci předat v prostorách Úradu práce, sociálnych vecí a rodiny Bratislava, Vazova 7/A, Slovenská republika, - dne 10. 8. 2013 nepředala obě nezletilé, přestože styk otce s nezletilými dcerami byl upraven rozsudkem Okresního soudu v Hodoníně č. j. 0P 15/2008-867 ze dne 8. 2. 2013, který nabyl právní moci dne 21. 3. 2013, na každý sudý týden v kalendářním roce od soboty 09:00 hodin do neděle 16:00 hodin, po dobu jednoho týdne v měsíci červenci a po dobu jednoho týdne v měsíci srpnu a o vánočních svátcích od 26. 12. v době od 09:00 hodin do 28. 12. toho kterého roku do 16:00 hodin, přičemž v období prázdnin a svátků neplatí úprava běžného styku, s místem předání B.-D., P. K. …, Slovenská republika, kdy o tomto termínu byla řádně předem F. L. informována“. Za tento přečin byla obviněná podle § 337 odst. 4 tr. zákoníku odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání čtyř měsíců, jehož výkon jí byl podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání jednoho roku. Citovaným rozsudkem byla obviněná současně podle § 226 písm. a) tr. ř. zproštěna obžaloby pro přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 4 tr. zákoníku, jehož se měla ve dnech 29. 1. 2011, 10. 9. 2011 a 5. 3. 2013 dopustit jednáním v něm blíže popsaným, neboť provedeným dokazováním nebylo prokázáno, že se tyto skutky staly. O odvolání, které proti tomuto rozsudku podala obviněná, rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Brně usnesením ze dne 14. 10. 2014, sp. zn. 8 To 406/2014, jímž podle § 256 tr. ř. toto odvolání zamítl. Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Brně podala obviněná dovolání, přičemž uplatnila dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Ve svém mimořádném opravném prostředku poukázala na to, že, aniž by „nově“ či „jinak“ interpretovala skutková zjištění soudů obou stupňů, v předcházejícím řízení došlo k nesprávné aplikaci normy hmotného práva, a sice jednak ustanovení § 12 odst. 2, ale i ustanovení § 337 odst. 4 tr. zákoníku. S odkazem na rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 17. 8. 2005, sp. zn. I. ÚS 403/03, podotkla, že očekávala, že se odvolací soud podrobně vypořádá s tím, proč nepovažuje uplatnění zásady subsidiarity trestní represe v její trestní věci za důvodné, když ona je toho názoru, že bylo právě povinností obou soudů ve věci doposud činných se předně zabývat otázkou, zda je u ní vůbec dána trestněprávní odpovědnost, a to s ohledem na právní závěry, ke kterým dovolací soud dospěl ve svém stanovisku ze dne 30. 1. 2013, sp. zn. Tpjn 301/2012. Tímto stanoviskem, resp. argumentací obviněné se však podle jejího přesvědčení odvolací soud vůbec nezabýval. Obviněná vyjádřila názor, že odvolací soud nesprávným způsobem přistoupil k hodnocení, zda výše popsané skutky jsou běžně se vyskytujícími trestněprávními jednáními dané skutkové podstaty, tedy vůbec z hlediska hmotného práva nehodnotil její osobu či její motiv, proč opustila Českou republiku, osobu poškozeného, osoby nezletilých dcer a jejich vzájemné „rodinné vazby“, tj. zda nezletilé vůbec chtěly být přítomny styku s otcem, zda jejich nedůvěru v otce skutečně svojí pasivitou „pěstovala“ ona, zda schválnostmi skutečně chtěla vyřadit otce z jeho role rodiče, či naopak chtěla nezletilé dcery před výlevy a ataky jejich otce chránit, jaký význam má zjištění, že v některých případech ke styku docházelo a v některých nedocházelo apod. Ze strany soudu tedy nedošlo k promítnutí těchto tzv. širších okolností do úvahy, zda je v jejím případě dána trestněprávní odpovědnost, kdy právě pochopení významu předmětných okolností má přímou spojitost s tím, že soudy obou stupňů vůbec neuvažovaly o aplikaci ustanovení § 12 odst. 2 tr. zákoníku, ale pouze se přidržely formalistického přístupu k požadavku, zda byly či nebyly naplněny zákonné znaky skutkové podstaty citovaného přečinu. Poukázala také na zákonnou dikci ustanovení § 337 odst. 4 tr. zákoníku, podle něhož je rozhodující, zda skutečně vůči ní byla bezvýsledně použita opatření v občanském soudním řízení či nikoliv. Byla toho názoru, že pokud první pokuta vůči ní byla specifikována rozhodnutím Okresního soudu v Hodoníně ze dne 25. 11. 2010, které se stalo pravomocným až na základě rozhodnutí Krajského soudu v Brně dne 17. 2. 2011, pak až v tomto okamžiku existovalo první tzv. opatření ve smyslu tehdejších ustanovení § 272 a § 273 občanského soudního řádu, kdy do tohoto okamžiku tedy vůči ní nemohlo být vůbec bezvýsledně užito jakékoli opatření v občanském soudním řádu, neboť rozhodnutí o výchově či tzv. předběžné opatření nelze považovat za opatření obsažené v občanském soudním řádu tak, jak má na mysli