6 Tdo 415/2025 – Nejvyšší soud

6 Tdo 415/2025-1105 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 2. 7. 2025 o dovolání, které podala obviněná I. V. proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 14. 1. 2025, sp. zn. 5 To 255/2024, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 61 T 33/2021, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněné I. V. odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 15. 2. 2024, sp. zn. 61 T 33/2021 (dále také jen „rozsudek soudu prvního stupně“), byla obviněná I. V. (dále jen „obviněná“ nebo „dovolatelka“) uznána vinnou pod bodem 1. přečinem krádeže podle § 205 odst. 1, 3 tr. zákoníku, a pod bodem 2. zločinem krádeže podle § 205 odst. 1, odst. 4 písm. c) tr. zákoníku, jichž se podle skutkových zjištění jmenovaného soudu dopustila tím, že: 1. dne 12. 12. 2016 po zjištění skutečnosti, že její druh P. K., nar. XY, zemřel, a s vědomím, že jedinou do úvahy přicházející dědičkou jeho pozůstalosti je dcera zesnulého poškozená N. Ch., nar. XY, samostatným a úmyslným jednáním neoprávněně disponovala s majetkem zesnulého K., a to tak, že v místě tehdejšího bydliště na adrese XY č.p. XY, prostřednictvím elektronického bankovnictví, kdy přístupové heslo jí poskytl již dříve její druh, převedla z jeho bankovního účtu č. XY, vedeného u Československá obchodní banka, a. s., peněžní prostředky ve výši 100.000 Kč na svůj účet č. XY, vedený u téže banky, a následně stejným způsobem na svůj účet dne 14. 12. 2016 opětovně převedla dalších 300.000 Kč, čímž poškozené N. Ch., nar. XY, která byla následně v rámci dědického řízení usnesením Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 21. 8. 2018, č. j. 46 D/2017-166, jenž nabyl právní moci dne 21. 8. 2018, určena jedinou dědičkou pozůstalosti po P. K., způsobila škodu odcizením ve výši 400.000 Kč, 2. ve dnech 30. 6. 2017 a 30. 8. 2017, na blíže nezjištěném místě, po zjištění skutečnosti, že její druh P. K., nar. XY, zemřel dne XY, a s vědomím, že jedinou do úvahy přicházející dědičkou jeho pozůstalosti je dcera zesnulého poškozená N. Ch., nar. XY, samostatným a úmyslným jednáním neoprávněně disponovala s majetkem zesnulého K., a to tak, že jakožto osoba za života zesnulého P. K. zplnomocněná disponovat jeho účty, vedenými u Ostsächsische Sparkasse Dresden, pod číslem XY a pod číslem XY, předmětné účty po jeho smrti v uvedených dnech zrušila, načež jí byla dne 30. 6. 2017 z účtu XY vyplacena částka ve výši 142.559 Euro, tedy 3.734.333 Kč dle kurzu ČNB ke dni 30. 6. 2017 a dne 30. 8. 2017 jí byla z účtu XY vyplacena částka 1.700 Euro, tedy 44.276,50 Kč dle kurzu ČNB ke dni 30. 8. 2017, čímž poškozené N. Ch., nar. XY, trvale bytem XY č.p. XY, která byla následně v rámci dědického řízení usnesením Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 21. 8. 2018, č. j. 46 D/2017-166, jenž nabyl právní moci dne 21. 8. 2018, určena jedinou dědičkou pozůstalosti po P. K., způsobila škodu odcizením ve výši 3.778.609,50 Kč. 2. Za to byla obviněná odsouzena podle § 205 odst. 4 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 2,5 let, jenž byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 5 let. 3. Výrokem podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněné uložena povinnost nahradit poškozené N. Ch. škodu ve výši 4 178 609,50 Kč. 4. Proti shora citovanému rozsudku podala obviněná odvolání, které Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 14. 1. 2025, sp. zn. 5 To 255/2024, podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl. II. Dovolání a vyjádření k němu 5. Proti usnesení soudu druhého stupně podala obviněná dovolání, které opřela o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. Namítla, že napadená rozhodnutí soudů jsou nepřezkoumatelná, neboť jejich odůvodnění nezahrnují celý rozsah provedeného dokazování, čímž porušily ustanovení § 120 odst. 3 a § 125 odst. 1 tr. ř. Soud prvního stupně se v podstatě zaobíral pouze skutečnostmi svědčícími výlučně v neprospěch obviněné a činil tak i v rozporu s provedenými důkazy. V návaznosti na to odvolací soud nesplnil svou povinnost, když se takto konkretizovanými námitkami obviněné vůbec nezabýval a pouze opakoval závěry soudu prvního stupně, včetně zjevně nelogických či provedenému dokazování odporujících tvrzení. Své námitky podřazené pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. primárně vztáhla k dílčímu skutku pod bodem 2. výroku o vině. Nedostatky v dokazování byly dány zamítnutím návrhů na doplnění dokazování. Obviněná v tomto směru vytkla, že minimálně část prostředků, s nimiž měla disponovat po smrti P. K. (dále jen „zesnulý“ nebo „zůstavitel“) byla její, což mělo dokládat jí navrhovaný přehled pohybu na jejím účtu u Ostsächsische Sparkasse Dresden (dále jen „německá banka“). Jelikož soud prvního stupně nevyhověl provedení tohoto důkazu, zůstalo nezodpovězeno, jak velká škoda měla vlastně vzniknout. Obviněná namítla, že na účtu vedeného zůstavitelem, měla i ona své vlastní finanční prostředky a bylo povinností obžaloby prokázat opak. Soudy se však spokojily se závěrem, že ze strany obviněné jde pouze o účelové tvrzení poprvé vyjádřené až v trestním řízení, místo aby jej uplatnila v řízení dědickém. Tato úvaha se však rozchází s výpovědí svědkyně H. B., kterou obviněná měla o tomto informovat neprodleně po úmrtí zůstavitele. Ve výsledku tak soud dovodil, že obviněná neměla zdroje na vlastnění jakýchkoliv prostředků. A to bez toho, aby si ověřil pohyb na předmětných účtech nebo si blíže zjistil výdělkové možnosti zesnulého, který měl poměrně vysoké závazky k třetím osobám. K tomu obviněná dodala, že prodej nemovitosti v roce 2012 neznamená, že ty samé prostředky budou na účtu i v roce 2016. Uzavřela proto, že v této otázce soud prvního stupně velmi kriticky hodnotil její schopnost uspořit jakékoliv finanční prostředky, na straně druhé velmi benevolentně hodnotil schopnost zůstavitele zajistit si všechny prostředky na předmětných účtech, přičemž nebyl zjištěn pohyb na těchto účtech v delším časovém horizontu. Ostatně je s tímto v rozporu i výpověď svědka J. H. Nad tento rámec obviněná dále uvedla, že z listiny provedené k důkazu v hlavním líčení vyplývá, že před dispozicemi na účtech v německé bance nakládala s finančními prostředky v rozsahu přes 2,5 milionů korun, k čemuž však soud nepřihlédl, a je proto nutno uvedené považovat za opominutý důkaz. Toto je významné z hlediska závěru soudu, že obviněná měla odcizit úspory na účtech ve výši 3 778 609,50 Kč. V rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dále namítla, že absentuje jakákoliv úvaha týkající se samotného práva disponovat s předmětnými finančními prostředky. Obviněná měla být v souladu s německým právem zmocněna disponovat s peněžními prostředky po smrti nominálního majitele účtu. Soud prvního stupně však vůbec nezohlednil, že k tomuto jednání došlo na území cizího státu a v bankovním ústavu řídícího se německým právním řádem. K tomu pouze argumentoval, že „trestnost jednání se odvíjí od trestnosti jednání na území České republiky“, přestože není zřejmé, jaká část tohoto jednání byla na území České republiky spáchána, nebo jestli zde vůbec došlo k dokonání činu. Naopak bylo učiněno nesporným, že obviněná mohla podle německého práva disponovat s penězi na účtu zemřelého. Vůle zesnulého, aby obviněná disponovala s předmětnými prostředky byla ostatně doložena i svědkyní H. B. Jednání obviněné proto bylo v souladu se zmocněním uděleným v souladu s pravidly německé banky a legislativou země, kde byl účet veden. Nadto obviněná disponovala s prostředky, které považovala za své vlastnictví. U předmětného jednání (pod druhým bodem výroku o vině) nebylo ani prokázáno úmyslné zavinění, neboť tomu z logiky věci odporuje skutečnost, že obviněná informovala poškozenou N. Ch. o existenci účtů a rovněž jí z těchto účtů zaslala finanční prostředky. 6. Pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. obviněná podřadila své výhrady vůči dílčímu jednání vymezeném v bodě 1. výroku o vině. Namítla, že minimálně částku ve výši 395 398 Kč nepoužila k vlastnímu obohacení, ale na zaplacení opravy septiku, sjednané zesnulým před jeho smrtí. Obviněná si již v inkriminované době uvědomovala, že předmětnou nemovitost nabude poškozená N. Ch. Jednala proto tak, aby zajistila opravu vzniklého havarijního stavu. Šlo tak z její strany o investici do majetku patřícího někomu jinému, čímž tímto zabránila vzniku další škody. Tento postup tak odpovídá správě cizího majetku, a nikoliv jednání vlastníka. Za této situace ovšem nemohla být naplněna skutková podstata krádeže. Nezbytnou podmínkou je způsobení škody, která však v projednávaném případě nenastala, naopak došlo k ochraně majetku zůstavitele, resp. jeho dědice. Za škodu nelze považovat změnu formy majetku, neboť nedošlo ke zmenšení hodnoty jmění poškozené. Nelze ani dovodit, že obviněná jednala v úmyslu si finanční prostředky přisvojit. Případné porušení