6 Tdo 425/2022 – Nejvyšší soud

6 Tdo 425/2022-10844 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 27. 7. 2022 o dovolání obviněného L. K., nar. XY, trvale bytem XY, XY, proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 6. 1. 2022, sp. zn. 4 To 102/2021, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 8 T 63/2014, takto: Podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. se rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 6. 1. 2022, sp. zn. 4 To 102/2021, částečně zrušuje, a to v části výroku o uložení peněžitého trestu obviněnému L. K. Jinak zůstává napadený rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 6. 1. 2022, sp. zn. 4 To 102/2021, nezměněn. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 13. 11. 2020, sp. zn. 8 T 63/2014, byl obviněný L. K. (dále také „obviněný“ nebo „dovolatel“) uznán vinným zločinem podílnictví podle § 214 odst. 1 písm. a), odst. 4 písm. b) tr. zákoníku (ve znění účinném do 31. 1. 2019), za který byl podle § 214 odst. 4 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání tří let, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání čtyř let. Podle § 67 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku, s přihlédnutím k § 3 odst. 1 tr. zákoníku, mu byl uložen peněžitý trest ve výši 500 denních sazeb, kdy výše jedné denní sazby byla stanovena na částku 10 000 Kč, tedy celkem 5 000 000 Kč. V dalším bylo rozhodnuto o vině a trestu spoluobviněných M. V. a V. S. a o nárocích poškozených na vydání bezdůvodného obohacení (§ 229 odst. 1 tr. ř.). 2. Podle skutkové věty výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně se obviněný zločinu podílnictví podle § 214 odst. 1 písm. a), odst. 4 písm. b) tr. zákoníku (ve znění účinném do 31. 1. 2019) dopustil tím, že se spoluobviněnými M. V. a V. S.: v období od druhé poloviny roku 2008 do 1. 5. 2009 v Brně společně se zesnulým P. P. B., narozeným XY, zemřelým 27. 6. 2012, po předchozí společné dohodě v úmyslu neoprávněně získat peněžní prostředky, které byly výnosem trestného činu podvodu spáchaného odsouzeným M. Ž. a odsouzeným L. P. (rozsudek Krajského soudu v Brně, sp. zn. 10 T 1/2010, ze dne 22. 4. 2011, jenž nabyl právní moci dne 12. 7. 2012), s vědomím, že tyto peněžní prostředky byly získány trestnou činností, činili ve vzájemném souladu dílčí jednání, která vedla k tomu, aby se část těchto peněžních prostředků dostala do dispozice jiného, a to tím způsobem, že M. V. začal vystupovat vůči statutárním zástupcům a pracovníkům spol. E., zejména pak vůči M. Ž. a L. P., jako reprezentant jisté, blíže neurčené skupiny osob, která měla investicemi a řídícími schopnostmi podpořit činnost společnosti E. (dále jen „E.“) a po prvotním kontaktu se členy statutárního orgánu společnosti E. inicioval a prosadil dosazení V. S. na post jednoho z ředitelů ve společnosti E., aby ten mohl získat znalosti o množství peněz kumulovaných ve společnosti a přehled o bankovních účtech, kde byly tyto peněžní prostředky uloženy, když po jeho jmenování ředitelem V. S. s vědomím, že skutečným důvodem je vyvedení peněz shromážděných ve společnosti E., tak v červnu roku 2008 prosadil uzavření Smlouvy o poskytování služeb, uzavřené 2. 7. 2008 mezi společností E. jako zadavatelem a společností F. I. (dále jen „F.“) jako poskytovatelem služeb (ve znění dodatku ze dne 15. 10. 2008), jejímž předmětem mělo být poskytnutí služby spočívající ve zjištění blíže nekonkretizovaných informací o nespecifikovaných klientech, přičemž tato smlouva měla budit zdání právního titulu pro poskytnutí peněžitého plnění a ve skutečnosti sloužila jako záminka pro získání těchto peněžních prostředků, k žádnému prokazatelnému a reálnému plnění z této smlouvy ze strany společnosti F. nikdy nedošlo a přesto plnila společnost E. společnosti F. v podobě celkem 92 peněžních plateb poukazovaných bezhotovostním převodem od 30. 7. 2008 do 1. 5. 2009 z bankovního účtu E. č. XY, vedeného u banky Volksbank Löbau-Zittau eG, SRN, na bankovní účet č. XY, vedený u banky Barclays Bank PLC, Velká Británie, pro společnost F. ve výši 4 296 000 Euro, dle aktuálního kursu ČNB 111 118 135 Kč, když v průběhu prosince 2008 V. S. zajistil převoz M. Ž. a L. P. mimo území ČR k jejich ukrytí před trestním stíháním a přitom dne 5. 12. 2008 převzal od L. P. veškeré přístupové kódy k bankovním účtům společnosti E., které oproti pokynu ze strany jednatelů dále nepředal, tyto si ponechal, v důsledku čehož byly v období od 29. 1. 2009 do 1. 5. 2009, kdy již byli M. Ž. a L. P. ve vazbě, nadále odesílány výše specifikované finanční částky z bankovního účtu společnosti E., vedeného u Volksbank Löbau-Zittau eG, na bankovní účet společnosti F., vedený bankou Barclays Bank PLC, Velká Británie, přičemž L. K. jako osoba ovládající a s možností dispozice s bankovním účtem společnosti D. H. (dále jen „D.“) č XY poskytl pro naplnění záměru obžalovaných spočívajícím v zastření, respektive znemožnění zpětného dohledání finančních prostředků další bankovní účty, s nimiž mohl disponovat, a to společnosti R. I. (dále jen „R. I.“) č. XY, společnosti R. A. (dále jen „R. A.“), č. XY, když právě na bankovní účet společnosti D. č. XY byly v období od 11. 8. 2008 do 10. 2. 2009 obratem převáděny veškeré finanční prostředky připsané předtím z účtu společnosti E. na účet společnosti F., č. XY, vedený u Barclays Bank, a to v celkové výši 3 558 000 €, dle aktuálního kurzu ČNB 92 197 640 Kč, a tyto finanční prostředky opakovaně, bez zjevného ekonomického důvodu převáděli mezinárodními bankovními převody mezi různými jimi ovládanými subjekty v zahraničí, zejména trasou bezhotovostních převodů z č. účtu XY společnosti F., vedeného u banky Barclays Bank PLC, Velká Británie, na bankovní účet č. XY, vedeného pro společnost D. u banky UBS AG, Švýcarsko, na bankovní účet XY společnosti R. I., vedeného u banky UBS AG, Švýcarsko, na bankovní účet č. XY společnosti R. A., bankovní účet spol. P. C. č. XY, načež byly tyto peníze zčásti transferovány zpět na území ČR, a to na bankovní účet u Komerční Banky, a. s., č. XY, vedený pro společnost S. ovládané P. P. B., na bankovní účet u Komerční Banky, a. s., č. XY, vedený pro osobu V. K., nar. XY, na bankovní účet u ČSOB, a. s., č. XY, A. K., nar. XY, manželky L. K., a zčásti byly obžalovanými převedeny na dosud neznámé bankovní účty a užity neznámým způsobem, celkem tak v období ode dne 11. 7. 2008 do 8. 4. 2009 převedli a získali peněžní prostředky ve výši 4 296 000 Euro, dle aktuálního kursu ČNB peněžní prostředky v celkové výši 111 118 135 Kč. 3. Proti rozsudku soudu prvního stupně podali odvolání obviněný L. K. a poškození zastoupení společnou zmocněnkyní Mgr. Hanou Šnyrchovou. Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 6. 1. 2022, sp. zn. 4 To 102/2021, byl napadený rozsudek z podnětu odvolání obviněného podle § 258 odst. 1 písm. d), e), odst. 2 tr. ř. zrušen ve výroku o trestech uložených tomuto obviněnému a podle § 259 odst. 3 písm. a) tr. zákoníku bylo znovu rozhodnuto tak, že obviněnému byl za zločin podílnictví podle § 214 odst. 1 písm. a), odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, ve znění účinném do 31. 1. 2019, uložen podle § 214 odst. 4 tr. zákoníku, ve znění účinném do 31. 1. 2019, trest odnětí svobody v trvání tří let, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku, ve znění účinném do 31. 1. 2019, podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání čtyř let. Podle § 67 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku, s přihlédnutím k § 3 odst. 1 tr. zákoníku, byl obviněnému uložen peněžitý trest ve výši 300 denních sazeb, kdy výše jedné denní sazby byla stanovena na částku 10 000 Kč, tedy celkem 3 000 000 Kč. Podle § 256 tr. ř. byla odvolání všech poškozených zastoupených společnou zmocněnkyní Mgr. Hanou Šnyrchovou zamítnuta. Jinak zůstal napadený rozsudek nezměněn. II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 6. 1. 2022, sp. zn. 4 To 102/2021, podal obviněný prostřednictvím svého obhájce v zákonné lhůtě dovolání, v němž odkázal na dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h), i) tr. ř. a namítl, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení, že mu byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným, a že v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný (absentuje zprošťující výrok stran neprokázaného jednání popsaného na str. 6 – 8 obžaloby). 5. Pokud jde o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., namítl obviněný, že mu nebylo ze strany nalézacího soudu umožněno vyjádřit se k navrhovaným (zjevně bylo myšleno provedeným) důkazům, a to bezprostředně p