6 Tdo 425/2022 — Nejvyšší soud

6 Tdo 425/2022 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. h) tr.ř. § 265b odst.1 písm. i) tr.ř. Datum rozhodnutí:27. 7. 2022 Spisová značka:6 Tdo 425/2022 ECLI:ECLI:CZ:NS:2022:6.TDO.425.2022.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Hodnocení důkazů Peněžitý trest Podílnictví Podílnictví úmyslné Dotčené předpisy:§ 2 odst. 5, 6 tr. ř. § 214 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku § 68 odst. 6 tr. zákoníku § 214 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:18. 10. 2022 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí III.ÚS 2904/22 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 6 Tdo 425/2022-10844 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 27. 7. 2022 o dovolání obviněného L. K., nar. XY, trvale bytem XY, XY, proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 6. 1. 2022, sp. zn. 4 To 102/2021, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 8 T 63/2014, takto: Podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. se rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 6. 1. 2022, sp. zn. 4 To 102/2021, částečně zrušuje, a to v části výroku o uložení peněžitého trestu obviněnému L. K. Jinak zůstává napadený rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 6. 1. 2022, sp. zn. 4 To 102/2021, nezměněn. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 13. 11. 2020, sp. zn. 8 T 63/2014, byl obviněný L. K. (dále také „obviněný“ nebo „dovolatel“) uznán vinným zločinem podílnictví podle § 214 odst. 1 písm. a), odst. 4 písm. b) tr. zákoníku (ve znění účinném do 31. 1. 2019), za který byl podle § 214 odst. 4 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání tří let, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání čtyř let. Podle § 67 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku, s přihlédnutím k § 3 odst. 1 tr. zákoníku, mu byl uložen peněžitý trest ve výši 500 denních sazeb, kdy výše jedné denní sazby byla stanovena na částku 10 000 Kč, tedy celkem 5 000 000 Kč. V dalším bylo rozhodnuto o vině a trestu spoluobviněných M. V. a V. S. a o nárocích poškozených na vydání bezdůvodného obohacení (§ 229 odst. 1 tr. ř.). 2. Podle skutkové věty výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně se obviněný zločinu podílnictví podle § 214 odst. 1 písm. a), odst. 4 písm. b) tr. zákoníku (ve znění účinném do 31. 1. 2019) dopustil tím, že se spoluobviněnými M. V. a V. S.: v období od druhé poloviny roku 2008 do 1. 5. 2009 v Brně společně se zesnulým P. P. B., narozeným XY, zemřelým 27. 6. 2012, po předchozí společné dohodě v úmyslu neoprávněně získat peněžní prostředky, které byly výnosem trestného činu podvodu spáchaného odsouzeným M. Ž. a odsouzeným L. P. (rozsudek Krajského soudu v Brně, sp. zn. 10 T 1/2010, ze dne 22. 4. 2011, jenž nabyl právní moci dne 12. 7. 2012), s vědomím, že tyto peněžní prostředky byly získány trestnou činností, činili ve vzájemném souladu dílčí jednání, která vedla k tomu, aby se část těchto peněžních prostředků dostala do dispozice jiného, a to tím způsobem, že M. V. začal vystupovat vůči statutárním zástupcům a pracovníkům spol. E., zejména pak vůči M. Ž. a L. P., jako reprezentant jisté, blíže neurčené skupiny osob, která měla investicemi a řídícími schopnostmi podpořit činnost společnosti E. (dále jen „E.“) a po prvotním kontaktu se členy statutárního orgánu společnosti E. inicioval a prosadil dosazení V. S. na post jednoho z ředitelů ve společnosti E., aby ten mohl získat znalosti o množství peněz kumulovaných ve společnosti a přehled o bankovních účtech, kde byly tyto peněžní prostředky uloženy, když po jeho jmenování ředitelem V. S. s vědomím, že skutečným důvodem je vyvedení peněz shromážděných ve společnosti E., tak v červnu roku 2008 prosadil uzavření Smlouvy o poskytování služeb, uzavřené 2. 7. 2008 mezi společností E. jako zadavatelem a společností F. I. (dále jen „F.“) jako poskytovatelem služeb (ve znění dodatku ze dne 15. 10. 2008), jejímž předmětem mělo být poskytnutí služby spočívající ve zjištění blíže nekonkretizovaných informací o nespecifikovaných klientech, přičemž tato smlouva měla budit zdání právního titulu pro poskytnutí peněžitého plnění a ve skutečnosti sloužila jako záminka pro získání těchto peněžních prostředků, k žádnému prokazatelnému a reálnému plnění z této smlouvy ze strany společnosti F. nikdy nedošlo a přesto plnila společnost E. společnosti F. v podobě celkem 92 peněžních plateb poukazovaných bezhotovostním převodem od 30. 7. 2008 do 1. 5. 2009 z bankovního účtu E. č. XY, vedeného u banky Volksbank Löbau-Zittau eG, SRN, na bankovní účet č. XY, vedený u banky Barclays Bank PLC, Velká Británie, pro společnost F. ve výši 4 296 000 Euro, dle aktuálního kursu ČNB 111 118 135 Kč, když v průběhu prosince 2008 V. S. zajistil převoz M. Ž. a L. P. mimo území ČR k jejich ukrytí před trestním stíháním a přitom dne 5. 12. 2008 převzal od L. P. veškeré přístupové kódy k bankovním účtům společnosti E., které oproti pokynu ze strany jednatelů dále nepředal, tyto si ponechal, v důsledku čehož byly v období od 29. 1. 2009 do 1. 5. 2009, kdy již byli M. Ž. a L. P. ve vazbě, nadále odesílány výše specifikované finanční částky z bankovního účtu společnosti E., vedeného u Volksbank Löbau-Zittau eG, na bankovní účet společnosti F., vedený bankou Barclays Bank PLC, Velká Británie, přičemž L. K. jako osoba ovládající a s možností dispozice s bankovním účtem společnosti D. H. (dále jen „D.“) č XY poskytl pro naplnění záměru obžalovaných spočívajícím v zastření, respektive znemožnění zpětného dohledání finančních prostředků další bankovní účty, s nimiž mohl disponovat, a to společnosti R. I. (dále jen „R. I.“) č. XY, společnosti R. A. (dále jen „R. A.“), č. XY, když právě na bankovní účet společnosti D. č. XY byly v období od 11. 8. 2008 do 10. 2. 2009 obratem převáděny veškeré finanční prostředky připsané předtím z účtu společnosti E. na účet společnosti F., č. XY, vedený u Barclays Bank, a to v celkové výši 3 558 000 €, dle aktuálního kurzu ČNB 92 197 640 Kč, a tyto finanční prostředky opakovaně, bez zjevného ekonomického důvodu převáděli mezinárodními bankovními převody mezi různými jimi ovládanými subjekty v zahraničí, zejména trasou bezhotovostních převodů z č. účtu XY společnosti F., vedeného u banky Barclays Bank PLC, Velká Británie, na bankovní účet č. XY, vedeného pro společnost D. u banky UBS AG, Švýcarsko, na bankovní účet XY společnosti R. I., vedeného u banky UBS AG, Švýcarsko, na bankovní účet č. XY společnosti R. A., bankovní účet spol. P. C. č. XY, načež byly tyto peníze zčásti transferovány zpět na území ČR, a to na bankovní účet u Komerční Banky, a. s., č. XY, vedený pro společnost S. ovládané P. P. B., na bankovní účet u Komerční Banky, a. s., č. XY, vedený pro osobu V. K., nar. XY, na bankovní účet u ČSOB, a. s., č. XY, A. K., nar. XY, manželky L. K., a zčásti byly obžalovanými převedeny na dosud neznámé bankovní účty a užity neznámým způsobem, celkem tak v období ode dne 11. 7. 2008 do 8. 4. 2009 převedli a získali peněžní prostředky ve výši 4 296 000 Euro, dle aktuálního kursu ČNB peněžní prostředky v celkové výši 111 118 135 Kč. 3. Proti rozsudku soudu prvního stupně podali odvolání obviněný L. K. a poškození zastoupení společnou zmocněnkyní Mgr. Hanou Šnyrchovou. Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 6. 1. 2022, sp. zn. 4 To 102/2021, byl napadený rozsudek z podnětu odvolání obviněného podle § 258 odst. 1 písm. d), e), odst. 2 tr. ř. zrušen ve výroku o trestech uložených tomuto obviněnému a podle § 259 odst. 3 písm. a) tr. zákoníku bylo znovu rozhodnuto tak, že obviněnému byl za zločin podílnictví podle § 214 odst. 1 písm. a), odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, ve znění účinném do 31. 1. 2019, uložen podle § 214 odst. 4 tr. zákoníku, ve znění účinném do 31. 1. 2019, trest odnětí svobody v trvání tří let, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku, ve znění účinném do 31. 1. 2019, podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání čtyř let. Podle § 67 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku, s přihlédnutím k § 3 odst. 1 tr. zákoníku, byl obviněnému uložen peněžitý trest ve výši 300 denních sazeb, kdy výše jedné denní sazby byla stanovena na částku 10 000 Kč, tedy celkem 3 000 000 Kč. Podle § 256 tr. ř. byla odvolání všech poškozených zastoupených společnou zmocněnkyní Mgr. Hanou Šnyrchovou zamítnuta. Jinak zůstal napadený rozsudek nezměněn. II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 6. 1. 2022, sp. zn. 4 To 102/2021, podal obviněný prostřednictvím svého obhájce v zá