6 Tdo 426/2007 — Nejvyšší soud

6 Tdo 426/2007 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:17. 5. 2007 Spisová značka:6 Tdo 426/2007 ECLI:ECLI:CZ:NS:2007:6.TDO.426.2007.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Kategorie rozhodnutí: Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 6 Tdo 426/2007 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 17. května 2007 o dovolání, které podal obviněný J. B., proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 27. 9. 2006, sp. zn. 13 To 285/2006, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 6 T 50/2006, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání o d m í t á. O d ů v o d n ě n í: Rozsudkem Okresního soudu v Kladně ze dne 13. 7. 2006, sp. zn. 6 T 50/2006, byl obviněný J. B. uznán vinným trestným činem zneužívání pravomoci veřejného činitele podle § 158 odst. 1 písm. a), b) tr. zák. Za to byl odsouzen podle § 158 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, jehož výkon byl podle § 58 odst. 1 tr. zák. a § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří let. Podle § 59 odst. 2 tr. zák. byl zavázán k povinnosti plnit Statutárnímu městu K., jednotlivé splátky na náhradě škody podle dohody o náhradě škody, kterou s tímto subjektem uzavřel dne 7. 6. 2006. Podle § 49 odst. 1 tr. zák. a § 50 odst. 1 tr. zák. mu byl dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu zaměstnání spojených s rozhodovací činností v oblasti veřejné správy na dobu tří let. O odvolání, které proti tomuto rozsudku podal obviněný J. B., rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Praze usnesením ze dne 27. 9. 2006, sp. zn. 13 To 285/2006, jímž toto odvolání jako opožděně podané podle § 253 odst. 1 tr. ř. zamítl. Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Praze podal obviněný J. B. prostřednictvím svého obhájce dovolání, přičemž uplatnil dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. V odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku namítl, že rozsudek soudu prvního stupně byl jeho obhájci doručován nikoli na adresy jeho kanceláře, které jsou uvedeny v trestním spisu, nýbrž na adresu jeho trvalého bydliště, která naopak ve spisu uvedena není. V této souvislosti odkázal na pravidla stanovená pro doručování v § 62, § 64 tr. ř. a § 48 odst. 1, § 158 odst. 2 o. s. ř. s tím, že tato ustanovení byla rozhodnutím soudu druhého stupně porušena. Zdůraznil přitom, že písemnost doručenou advokátu za něj mohou podle § 48 o. s. ř. přijmout také jeho advokátní koncipienti, zaměstnanci či jiné osoby, které k tomu advokát zmocní. Ve shora uvedeném místě bydliště jeho obhájce se však žádná taková osoba nenachází. Z těchto skutečností dovodil, že předmětný rozsudek nemohl být účinně doručen. Při doručování předmětného rozsudku došlo podle jeho slov k pochybení, resp. závadě, a s tímto doručením nelze spojovat zákonem předvídané právní skutečnosti (právní moc a vykonatelnost rozsudku), ani jej (dovolatele) „sankcionovat dle výroku rozsudku“. Rozsudek nalézacího soudu byl podle jeho přesvědčení obhájci platně doručen až dne 25. 8. 2006, „kdy jej skutečně obdržel, a tedy nelze než konstatovat, že odvolání bylo podáno v zachované odvolací lhůtě – řádně a včas“. S ohledem na shora uvedené skutečnosti dovolatel navrhl, „aby usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 27. 9. 2006 č.j. 13 To 285/2006-324 bylo v celém rozsahu zrušeno“. K dovolání obviněného se za podmínek § 265h odst. 2 tr. ř. vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“). Poté, co zmínil rozhodnutí soudů obou stupňů a stručně zrekapituloval dovolací námitky obviněného, konstatoval, že jeho vyjádření je limitováno rozsahem dostupného spisového materiálu, z něhož nelze přesně zjistit okolnosti doručení rozhodnutí soudu prvního stupně obhájci obviněného. V návaznosti na to připomněl, že obviněný ve svém dovolání netvrdí, že obhájce ve svém bydlišti předmětný rozsudek dne 24. 8. 2006 vůbec nepřevzal, resp. že zásilku převzala osoba, která k takovému převzetí není oprávněna, nebo že obhájce tuto zásilku odepřel přijmout. Jestliže advokát zásilku jemu adresovanou převzal od pošty dne 24. 8. 2006, byť se tak stalo v rozporu s podmínkami uvedenými v ustanovení § 48 o. s. ř., které ve smyslu § 63 odst. 1 tr. ř. platí i pro doručování v trestním řízení, nelze pouze z tohoto formálního nedostatku vyvodit, že by obhájce zásilku nepřevzal způsobem, který má rozhodný význam pro začátek plynutí zákonné lhůty k podání řádného opravného prostředku. Obhájce byl oprávněn odepřít přijetí zásilky doručené mu v rozporu s ustanovením § 48 o. s. ř. a trvat na zachování podmínek pro doručování podle tohoto ustanovení. Jestliže však zásilku i za této situace převzal, má takové doručení všechny účinky předpokládané v § 248 odst. 1, odst. 2 tr. ř. V takovém případě eventuální pozdější doručení rozsudku při zachování podmínek stanovených v § 48 o. s. ř. již nenese význam v tom smyslu, že by teprve tímto druhým doručením rozsudku začala plynout obhájci lhůta pro podání opravného prostředku. Z těchto důvodů vyjádřil státní zástupce přesvědčení, že pokud obhájce obviněného rozsudek soudu prvního stupně skutečně převzal dne 24. 8. 2006, ať už se tak stalo kdekoli, začala lhůta k podání odvolání plynout dnem 25. 8. 2006 a odvolání podané dne 4. 9. 2006 bylo podáno opožděně. Státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) podané dovolání jako zjevně neopodstatněné podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl a toto rozhodnutí učinil podle § 265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání. Pro případ, že by Nejvyšší soud shledal podmínky pro jiné rozhodnutí, vyjádřil státní zástupce ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlas s rozhodnutím věci v neveřejném zasedání i jiným než navrženým způsobem. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům: Dovolání je z hlediska ustanovení § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. přípustné, protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, přičemž směřuje proti rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku, kterým byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest. Obviněný J. B. je podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká). Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle § 265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením § 265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v § 265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném tímtéž zákonným ustanovením. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., bylo dále, jak již shora naznačeno, zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod, resp. konkrétní argumenty, o něž se dovolání opírá, lze považovat za důvod uvedený v předmětném zákonném ustanovení. Důvodem dovolání podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je existence vady spočívající v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k) (§ 265b odst. 1 tr. ř.). Předmětný dovolací důvod tedy dopadá na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci, nebo byl–li zamítnut řádný opravný prostředek, ačkoliv již v předcházejícím řízení byl dán dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. V návaznosti na to je třeba konstatovat, že námitky, jež dovolatel ve svém mimořádném opravném prostředku uplatnil, jsou z hlediska citovaného dovolacího důvodu formálně právně relevantní. Nejvyšší soud však shledal, že jde o námitky zjevně neopodstatněné. Problematiku doručování upravují ustanovení § 62 až § 64a tr. ř., přičemž po novele trestního řádu provedené zákonem č. 265/2001 Sb. s účinností od 1. 1. 2002 se přiměřeně použijí i předpisy platné pro doručování v občanském soudním řízení (srov. § 63 odst. 1 tr. ř.). Doručováním se přitom rozumí úkon, jehož cílem je zajistit, aby písemnost, pocházející zpravidla od orgánu činného v