6 Tdo 463/2025 – Nejvyšší soud

6 Tdo 463/2025-777 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 17. 6. 2025 o dovolání, které podal obviněný M. U. proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 30. 1. 2025, sp. zn. 7 To 269/2024, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. 19 T 146/2020, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Okresního soudu v Hodoníně ze dne 24. 7. 2024, č. j. 19 T 146/2020-639 (dále také jen „rozsudek soudu prvního stupně“), byl obviněný M. U. (dále jen „obviněný“ nebo „dovolatel“) podle § 226 písm. c) tr. ř. zproštěn podané obžaloby pro skutek spočívající v tom, že poté, co se P. D., M. M. a M. U. sešli dne 11. 8. 2019 kolem 14. hodiny na benzinové čerpací stanici Unicorn v XY, kde M. U. ukázal klíče od předmětného objektu prodejny jízdních kol na ulici XY XY v XY a vysvětlil, že je zde odcizil ze vstupních dveří, následně se jeli na objekt podívat vozidlem WV Golf černé barvy, které řídil M. M. a dohodli se, že P. D. se do objektu vloupá a odcizí z něj věci, poté mezi 23. a 24. hodinou znovu společně přijeli nyní vozidlem Ford Focus Combi stříbrné barvy, které řídil opět M. M., zastavili u parku na ulici XY, zde dle dohody U. předal klíče od objektu P. D., zatímco M. U. pěšmo obcházením bloku a M. M. projížděním vozidlem po ulici XY venku hlídali, P. D. v uvedené době šel na ulici XY XY v XY, shodným klíčem si odemkl vstupní dveře do návratí, odkud se dostal do prodejny jízdních kol, kde v pracovní místnosti položil monitor počítače obrazovkou na desku psacího stolu, aby nebyl viděn na webkameře, v místnosti kanceláře prohledal obsah dvou zásuvek skříně a rozházel zdravotní dokumentaci na psacím stole, vešel do vlastní prodejny, kde otevřel zásuvku pokladny, ze které odcizil finanční částku ve výši 10 000 Kč, poté vyšel po schodech do prvního patra k uzamknutým dřevěným dveřím bytu, které násilně vytlačil a vnikl do chodby, následně neuzavřenými dveřmi vešel do místnosti ložnice, kde ze zásuvky nočního stolku odcizil třípatrovou šperkovnici v zelené kůži se zlatým kováním, ve které se nacházely prsteny, přívěsky, řetízky, náušnice, hodinky a další cennosti, dále prohledal zásuvky komody v pravém rohu pracovny, ze skříňky u levé stěny pracovny odcizil kovový trezorek zelené barvy, ve kterém se nacházela finanční částka 150 000 Kč, 1 800 EURO a 200 USD, poté sešel po schodech do přízemí a prodejnu opustil vstupními dveřmi, poté společně odjeli domů k M. M., kde si peníze rozdělili a šperky se pokoušeli později prodat, čímž po předchozí vzájemné dohodě poškozené D. V., narozené XY, trvale bytem XY XY, XY, způsobili škodu ve výši 895 669 Kč, M. U. se krádeže dopustil přesto, že byl pro přečin krádež podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 2, odst. 3 trestního zákoníku odsouzen rozsudkem Okresního soudu Hodonín sp. zn. 3 TM 7/2017 ze dne 5. 3. 2019 s nabytím právní moci dne 5. 6. 2019, v návaznosti na rozhodnutí Krajského soudu Brno sp. zn. 3 To 177/2019 ze dne 5. 6. 2019 k trestu odnětí svobody v trvání 18 měsíců s podmíněným odkladem na 36 měsíců, kdy část šperků vydal M. M. policejnímu orgánu dne 19. 8. 2019, v čemž bylo podanou obžalobou spatřováno spáchání pomoci podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku k přečinu krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 2, odst. 3 tr. zákoníku a pomoci podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku k přečinu porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku. 2. Proti tomuto rozsudku podal obviněný M. U. odvolání, které Krajský soud v Brně usnesením ze dne 30. 1. 2025, sp. zn. 7 To 269/2024 (dále jen „napadené usnesení“ nebo „usnesení soudu druhého stupně“), podle § 256 tr. řádu zamítl. II. Dovolání a vyjádření k němu 3. Proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 30. 1. 2025, sp. zn. 7 To 269/2024, podal obviněný prostřednictvím zvoleného obhájce JUDr. Mgr. Marka Orsága dovolání, které opřel o důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g), h), m) tr. ř. Napadl jím výrok o zamítnutí jeho odvolání usnesením soudu druhého stupně i výrok, kterým byl zproštěn obžaloby podle § 226 písm. c) tr. ř. rozsudkem soudu prvního stupně. Podle odůvodnění podaného dovolání u obou napadených rozhodnutí jsou rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení a bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g), aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až l). 4. Obviněný ocitoval popis skutku, pro který byl rozsudkem soudu prvního stupně zproštěn obžaloby, jakož i popis skutku, pro který byli rozsudkem soudu prvního stupně spoluobvinění P. D. a M. M. uznáni vinnými. Namítl, že dokazováním v hlavním líčení nebylo prokázáno, že klíče byly odcizeny ze vstupních dveří, taktéž nebylo prokázáno, že by klíče kdokoliv ukazoval spoluobviněným na benzínové čerpací stanici Unicorn v XY, že se všichni tři obvinění jeli na objekt podívat vozidlem Volkswagen Golf černé barvy, které řídil M. M. a dohodli se, že P. D. se do objektu vloupá a odcizí z něj věci, že by u parku na ulici XY kdokoliv předal klíče od objektu P. D. a že by kdokoliv pěšmo obcházením bloku hlídal. Soud zcela v rozporu s ustanovením § 158 odst. 6 tr. ř. v odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně pod body 17. – 23. vyvodil skutkové závěry z výpovědi obviněného P. D. zaznamenané v úředním záznamu o podání vysvětlení, která nebyla za zákonných podmínek v hlavním líčení čtena, nebyla ani provedena jako listinný důkaz. Rovněž tak provedení listinného důkazu úředním záznamem o podání vysvětlení s osobou T. M. na č. l. 126–127, kdy se navíc jedná o podání vysvětlení v jiné věci, je porušením ustanovení § 158 odst. 6 tr. ř. a obcházením těchto zákonných ustanovení k použitelnosti úředního záznamu o podání vysvětlení. 5. Obviněný dále poukázal na podstatný rozpor ve výroku o vině P. D. a M. M., kdy si D. shodným klíčem, který získal dosud neznámým způsobem odemkl, avšak ve výroku o zproštění obžaloby již soud uvádí, že on (dovolatel) ukázal klíče a předal klíče od objektu P. D. Soud v rozsudku neuvádí žádné skutkové zjištění ze zákonně provedených důkazů, které by prokazovalo, že se skutek vůbec stal tak, jak je uvedeno ve výroku rozsudku ve vztahu k dovolateli. Krajský soud se jeho odvoláním ve svém usnesení zabýval pouze povšechně v bodu 6. a žádným zákonným způsobem se nevypořádal s odvolacími námitkami. 6. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil napadené usnesení i rozsudek soudu prvního stupně, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu a podle § 265m odst. 1 tr. ř. rozhodl tak, že podle § 226 písm. a) tr. ř. se obviněný zprošťuje obžaloby. 7. K dovolání obviněného se vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství tak, že obviněný je osobou oprávněnou k podání dovolání i proti zprošťujícímu rozsudku, pokud se domáhá příznivějšího důvodu zproštění a míra příznivosti zprošťujícího rozhodnutí pro obviněného v zásadě odpovídá pořadí zprošťujících důvodů uvedených v § 226 tr. ř. Při bezvýjimečném přijetí této teze by platilo, že důvod zproštění uvedený v § 226 písm. a) tr. ř. je pro obviněného příznivější než důvod zproštění uvedený v § 226 písm. c) tr. ř. Uvedený základní přístup však neplatí bezvýjimečně. Právě důvod zproštění podle § 226 písm. c) tr. ř. může být v konkrétním případě a v praxi zpravidla je pro obviněného tím nejpříznivějším. Příznivost zprošťujícího důvodu podle § 226 písm. c) tr. ř. je zpravidla postavena na roveň příznivosti zprošťujícího důvodu podle § 226 písm. a) tr. ř. Obviněný se požadavkem na zproštění obžaloby podle § 226 písm. a) tr. ř. domáhá vlastně toho, aby rozhodnutím soudu bylo vyloučeno, že se jednání kladeného původně i jemu obžalobou za vinu, respektive účasti na něm, mohla dopustit jakákoliv jiná osoba. To je ovšem vyloučeno z důvodu, že obviněný nemůže v trestním řízení hájit zájmy jiných pachatelů, spolupachatelů či účastníků, byť třeba i neustanovených. Požadavkem na vyslovení výroku, že se skutek vůbec nestal, se obviněný domáhá zásadní změny skutkových zjištění soudů, aniž by k tomu definoval jakékoliv konkrétní argumenty ve smyslu rozpornosti soudy přijatých a skutečně rozhodných skutkových zjištění s obsahem těch důkazů, na jejichž podkladě je soudy přijaly. Soudy spáchání skutku hlavním pachatelem P. D. bez pochybností prokázaly a uznaly jej pravomocně vinným, stejně jako prokázaly účastenství ve formě pomoci