6 Tdo 489/2020 — Nejvyšší soud

6 Tdo 489/2020 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Datum rozhodnutí:13. 5. 2020 Spisová značka:6 Tdo 489/2020 ECLI:ECLI:CZ:NS:2020:6.TDO.489.2020.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Zanedbání povinné výživy Dotčené předpisy:§ 196 odst. 1 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:10. 8. 2020 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí I.ÚS 2385/20 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 6 Tdo 489/2020-390 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 13. 5. 2020 o dovolání obviněného Ž. P., nar. XY v XY, státního příslušníka Chorvatské republiky, bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 24. 10. 2019, č. j. 11 To 255/2019-362, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu Praha-východ pod sp. zn. 16 T 15/2018, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá. O d ů v o d n ě n í : 1. Usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 24. 10. 2019, č. j. 11 To 255/2019-362, bylo podle § 256 tr. ř. zamítnuto odvolání Ž. P. (dále jen „obviněného“, příp. „dovolatele“), které podal proti rozsudku Okresního soudu Praha-východ ze dne 28. 3. 2019, č. j. 16 T 15/2018-322, kterým byl uznán vinným přečinem zanedbání povinné výživy podle § 196 odst. 1 tr. zákoníku (nedbalostním) a odsouzen podle § 196 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání jednoho měsíce, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvanácti měsíců, dále podle § 82 odst. 2 tr. zákoníku za použití § 48 odst. 4 písm. i) tr. zákoníku bylo obviněnému uloženo, aby v průběhu zkušební doby podle svých sil uhradil dlužné výživné a současně podle § 228 odst. 1 tř. ř. bylo rozhodnuto o povinnosti obviněného zaplatit poškozeným náhradu škody. I. Dovolání a vyjádření k němu 2. Proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 24. 10. 2019, č. j. 11 To 255/2019-362, podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání s odkazem na splnění podmínek vymezených v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V tomto mimořádném opravném prostředku poukázal obviněný na to, že na výživu nezletilých dětí zaplatil k rukám matky v roce 1999 výživné, které podle něj plně postačovalo ke krytí jejich potřeb až do roku 2020. Soudy podle něj pochybily, když neakceptovaly jeho obhajobu a nepřihlédly k ustanovení § 918 obč. zákoníku, které podle něj umožňuje složit zálohu na výživu do budoucna, a to v případech zvláštního zřetele. Podle dovolatele nedocenily soudy ani tu skutečnost, že od vydání rozsudku Okresním soudem Praha-východ ze dne 30. 11. 1999, sp. zn. Nc 271/99, nebylo výživné nikdy upraveno, když nebyl podán návrh na zvýšení výživného matkou nezl. dětí ani následně již zletilými dětmi, a proto mu nemůže být kladeno za vinu, že výživné neplatil, neboť on vycházel z tohoto rozhodnutí a ze skutečnosti, že jednorázově matce nezl. dětí výživné již dopředu zaplatil, a to v roce 1999. Další argumentace obviněného spočívala v tom, že soudům vytkl, že neprovedly důkazy, kterými by byly prokázány oprávněné potřeby dětí a výše výživného mu byla soudem stanovena ve výši životního minima, když stanovená částka zcela postrádá jakoukoli návaznost na výši vyživovací povinnosti matky. V souvislostí s určenou výší výživného poukázal také na změnu svého zaměstnání, když dříve byl podnikatelem a nyní je pouze zaměstnancem. Podle obviněného se rovněž soudy nedostatečně vypořádaly s možností postupu podle § 12 odst. 2 tr. zákoníku, když v jeho případě nejde o exemplární případ, který by vyžadoval postih podle trestního zákoníku, a to s ohledem na to, že matka za nezl. děti ani děti samotné neuplatnily svůj nárok na výživné v civilním procesu. Obviněný vyjádřil své přesvědčení, že pokud by tak učinily, mohly dosáhnout svých práv mnohem dříve než podáním trestního oznámení. S ohledem na shora uvedené skutečnosti navrhl, aby Nejvyšší soud nejen dovoláním napadené rozhodnutí, ale také jemu předcházející rozsudek soudu prvního stupně zrušil a nalézacímu soudu věc přikázal k novému projednání a rozhodnutí. 3. Státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství uvedla, že námitky obviněného lze pod uplatněný dovolací důvod podřadit, avšak tyto považuje za zjevně neopodstatněné. Podle státní zástupkyně nelze akceptovat argumentaci obviněného, že výživné uhradil jednorázově, a tudíž nemohl naplnit subjektivní stránku trestného činu, když vycházel ze stavu, že výživné má již uhrazeno do budoucna. Podle státní zástupkyně byl obviněný jednoznačně upozorněn na nepříznivou situaci dětí v roce 2014, a proto od uvedeného okamžiku byl informován o spotřebovaném výživném, které v dřívější době na výživu tehdy nezletilých dětí poskytl, a proto od uvedeného okamžiku se měl podílet vyšším výživným na úhradě potřeb svých dětí. Pokud jde o námitku obviněného, že mělo být postupováno podle § 12 odst. 2 tr. zákoníku, tak ani tento názor obviněného státní zástupkyně nesdílí a vyjádřila své stanovisko, že soudy zohlednily všechny skutečnosti, které byly s uvedenou trestní věcí spjaty, a to včetně určitého podílu matky na vzniklé situaci. Závěrem proto státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. II. Přípustnost dovolání 4. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.) a vyhovuje obligatorním náležitostem ve smyslu § 265f odst. 1 tr. ř. 5. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř. 6. Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. [prostřednictví dovolacího důvodu § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v jeho druhé alternativě, v případě, že odvolání bylo podle § 256 tr. ř. zamítnuto] lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle § 2 odst. 5 tr. ř., ani přezkoumávat úplnost provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu § 2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod., nemají povahu právně relevantních námitek. 7. Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňov