6 Tdo 49/2025 – Nejvyšší soud

6 Tdo 49/2025-155 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 4. 2. 2025 o dovolání, které podal obviněný V. K. proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. 9. 2024, č. j. 7 To 197/2024-111, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 3 T 1/2024, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 (dále též „soud prvního stupně“ nebo jen „soud“) ze dne 4. 4. 2024, č. j. 3 T 1/2024-90, byl obviněný V. K. (dále „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, jehož se podle jeho skutkových zjištění dopustil tím, že dne 13. 12. 2023 v době od 4:40 hodin do 4:42 hodin v Praze XY, na Pražském okruhu řídil osobní motorové vozidlo tovární značky Peugeot Boxer, registrační značky XY, ačkoli si byl vědom, že mu byl rozsudkem Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 12. 4. 2022, spisové značky 5 T 19/2022, který nabyl právní moci dne 12. 4. 2022, uložen zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu 48 měsíců, a to od 12. 4. 2022 do 15. 5. 2026. 2. Obviněný byl za tento přečin odsouzen podle § 337 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání osmi měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. 3. O odvolání obviněného proti tomuto rozsudku rozhodl Městský soud v Praze (dále „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 11. 9. 2024, č. j. 7 To 197/2024-111, tak, že podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil pouze ve výroku o trestu. Podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že při nezměněném výroku o vině přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku obviněného odsoudil podle § 337 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání dvou měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Proti citovanému rozsudku odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce Mgr. Tomáše Dvořáčka dovolání, jež opřel o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a to v jeho první a třetí alternativě. 5. Předně obviněný upozornil, že nesporné je, že byl zastaven jako chodec, na kamerovém záznamu je zachycen, jak vystupuje z místa řidiče, a nebyla provedena prohlídka vozidla. Namítl, že skutkové zjištění, že on byl řidičem vozidla, učinil soud pouze z toho, že vystoupil z místa řidiče. Z výpovědi obviněného i jeho syna však vyplynulo, že řídil jeho syn M. K., který se skryl v zadní části dodávky, protože neměl řidičské oprávnění. Oba také uvedli, že obviněný vystoupil na straně řidiče, protože to bylo bezpečnější. Svědkyně I. W. potvrdila, že se M. K. nacházel ve vozidle, když jej vyzvedávala. 6. Obviněný dále namítl, že v rámci odvolacího řízení navrhl výslech svědkyně I. D. ke skutečnosti, kdo řídil vozidlo při odjezdu ze XY. Odvolací soud důkaz nejenže neprovedl, ale ani se o něm v rozsudku nezmínil. Soudy eliminovaly důkazy, které ho vyviňovaly a rozhodly na základě úvah, že je něco „zcela nelogické“. 7. Závěrem svého dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 11. 9. 2024, č. j. 7 To 197/2024-111, jakož i rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 4. 4. 2024, č. j. 3 T 1/2024-90, a soudu prvního stupně uložil, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. 8. Nejvyšší státní zástupce se k dovolání obviněného vyjádřil prostřednictvím státní zástupkyně činné u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“), která upozornila, že dovolání obviněného je vystavěno na doslovném opakování námitek prolínajících se víceméně celým trestním řízením, s nimiž se oba soudy beze zbytku vypořádaly. 9. Obviněný označil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Jeho dovolání je přitom po obsahové stránce vystavěno na v pořadí první a třetí alternativě. Obviněným přednesené výhrady sice pod uvedený dovolací důvod podřadit lze, jsou však zjevně neopodstatněné. Obvodní soud pro Prahu 5 realizoval v podstatě komplexní a bezvadné dokazování, a to nejen pokud jde o jeho rozsah, ale rovněž co do problematiky navazujícího formování skutkových závěrů. Svým povinnostem současně dostál taktéž Městský soud v Praze, který podané odvolání řádně přezkoumal, s uplatněnými námitkami se přiléhavě vypořádal. 10. Obhajoba obviněného byla vyvrácena především kamerovým záznamem, na kterém je zachycen pohyb uvnitř vozidla v inkriminované době pouze v prostoru místa pro řidiče, nikoliv v místech, kde sedí spolujezdec. Daný kamerový záznam nezachycuje zřetelně to, co se dělo tedy uvnitř vozidla, ale jsou na něm při pohledu zvnějšku patrné něčí pohyby uvnitř a jeho vystoupení dveřmi u řidiče, když touto osobou byl obviněný. Právě jeho totiž krátce na to poblíž zastavila policejní hlídka a vrátila se k danému vozidlu. Faktem je, že tehdy nebyla provedena celková prohlídka daného vozidla, neboť toto se nejevilo potřebným, takže jeho prohlídkou nebylo vyloučeno, že se v něm někdo ukryl. Správně označil soud druhého stupně obhajobu obviněného za nelogickou, neboť se jeví nepravděpodobným, že by vystupoval z místa spolujezdce dveřmi řidiče. Pokud jde o neprovedení obviněným navrhovaných důkazů, je třeba uvést, že s ohledem na to, že jednání obviněného bylo prokázáno pořízeným kamerovým záznamem, jevilo se provedení obviněným navržených důkazů za bezvýznamné. Jednání obviněného tak bylo provedenými důkazy prokázáno s tím, že použitá právní kvalifikace je přiléhavá. 11. Závěrem svého vyjádření státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl jako zjevně neopodstatněné podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Zároveň vyjádřila souhlas, aby Nejvyšší soud o podaném dovolání rozhodl za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i pro případ jiného, než jí navrženého rozhodnutí [§ 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.]. III. Přípustnost dovolání 12. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§ 265f tr. ř.). IV. Důvodnost dovolání 13. Obviněný, jak již plyne z výše uvedeného (část II.), své dovolání založil na tvrzení o naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v jeho první a třetí alternativě, tedy že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Dovolací soud se proto primárně zaměřil na posouzení toho, zda jím vznesené námitky obsahově odpovídají uplatněnému důvodu dovolání, a poté na posouzení toho, zda jim lze přiznat důvodnost a zda jsou tudíž způsobilé odůvodnit požadovanou kasaci napadených rozhodnutí. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. 14. Úvodem je vhodné zmínit, že znění tohoto dovolacího důvodu nemění nic na způsobu rozhodování dovolacího soudu, neboť v řízení o tomto mimořádném opravném prostředku (dovolání) se i nadále neuplatňuje tzv. revizní princip. Z toho plyne, že to je zásadně dovolatel, který svou argumentací vymezuje rozsah přezkumu napadeného rozhodnutí tímto soudem. Pokud již k němu Nejvyšší soud přistoupí (viz § 265i odst. 3 tr. ř.: Neodmítne-li Nejvyšší soud dovolání podle odstavce 1 …), činí tak zásadně jen v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání. Takový postup aprobuje i Ústavní soud, což lze – a to i ve vztahu zákonem č. 220/2021 Sb. s účinností od 1. 1. 2022 zavedenému důvodu dovolání podle písm. g) – doložit např. na jeho usnesení ze dne 18. 1. 2023, sp. zn. I. ÚS 3298/22 (nověji např. usnesení ze dne 17. 7. 2024, sp. zn. III. ÚS 1866/24, odkazující na prvně uvedené), podle něhož „není-li z obsahu dovolacích námitek směřujících do oblasti dokazování a zjišťování skutkového stavu a priori zjevné, že odpovídají hypotéze § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu, není Nejvyšší soud povinen sám aktivisticky prověřovat dokazování provedené nižšími soudy a jejich skutkové závěry nad rámec dovolací argumentace, neboť takový postup by byl v rozporu s § 265i odst. 3 trestního řádu, který nařizuje Nejvyššímu soudu přezkoumávat napadená rozhodnutí pouze v rozsahu a z důvodů, uvedených v dovolání“. Současné znění § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tak z hlediska vlastního obsahu dovolání „vyžaduje podstatně konkrétnější vymezení, kterých rozhodných skut