6 Tdo 615/2025 – Nejvyšší soud

6 Tdo 615/2025-377 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 20. 8. 2025 o dovolání, které podal obviněný O. K. proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 18. 12. 2024, sp. zn. 4 To 434/2024, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Chomutově pod sp. zn. 29 T 91/2023, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného O. K. odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Okresního soudu v Chomutově ze dne 25. 6. 2024, sp. zn. 29 T 91/2023, (dále také jen „rozsudek soudu prvního stupně“) byl obviněný O. K. (dále jen „obviněný“ nebo „dovolatel“) uznán vinným ve vztahu k oběma skutkům shodným přečinem opilství podle § 360 odst. 1 tr. zákoníku, kterých se podle skutkových zjištění jmenovaného soudu dopustil tím, že: 1) ačkoliv si jako dlouhodobý příležitostný uživatel pervitinu byl vědom jeho možných účinků na svůj organismus a byl schopen zdržet se jeho užití, tak se v přesně nezjištěné době před časem 08.35 hodin dne 1. 10. 2022 přivedl dobrovolnou nitrožilní aplikací nezjištěného množství pervitinu do psychotického stavu, v důsledku čehož byly jeho schopnosti rozpoznat protiprávnost svého jednání i ovládnout své jednání vymizelé, načež dne 1. 10. 2022 v čase kolem 08.35 hodin v XY, ulice XY XY, samovolně vstoupil bez pozvání nebo souhlasu oprávněné osoby do bytu číslo XY v 8. patře, užívaného nájemníky M. J., narozeným XY, a L. J. (rozenou P.), narozenou XY, otevřenými dveřmi a začal daným bytem, kde probíhala příprava svatby, procházet, přičemž ihned po vstupu do bytu byl přítomnými oprávněnými obyvatelkami bytu nejméně L. J. (rozenou P.), L P., narozenou XY, a R. S., narozenou XY, vyzván, aby byt opustil, čehož nedbal, po bytě se dále procházel, vstupoval do místností a s obyvatelkami se hádal, dokud nebyl přítomnými přibližně v 08.40 hodin z bytu vytlačen ven, 2) ačkoliv si jako dlouhodobý příležitostný uživatel pervitinu byl vědom jeho možných účinků na svůj organismus a byl schopen zdržet se jeho užití, tak se v přesně nezjištěné době před časem 19.00 hodin dne 14. 11. 2022 přivedl dobrovolnou nitrožilní aplikací nezjištěného množství pervitinu do psychotického stavu, v důsledku čehož byly jeho schopnosti rozpoznat protiprávnost svého jednání i ovládnout své jednání vymizelé, načež dne 14. 11. 2022 v čase kolem 19.00 hodin v obci XY, ulice XY v blízkosti domu č. p. XY, přelezl plot o výšce 150 cm v zadní části zahrady sousedící s tímto domem a vnikl na zahradu, kterou mají v pronájmu od obce XY poškození manželé J. Ž., narozený XY, a M. Ž., narozená XY, kde přebýval po přesně nezjištěnou dobu, přičemž po odhalení jeho přítomnosti ze strany souseda nájemníků pozemku, M. C., narozeného XY, pozemek neopustil, ale snažil se na něm skrýt, než byl odhalen pod igelitovou plachtou, kdy se pokusil z místa utéci, ale byl přítomnými zastaven. 2. Za to byl obviněný odsouzen podle § 360 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 178 odst. 2 tr. zákoníku, § 43 odst. 1 tr. zákoníku, § 62 odst. 1 tr. zákoníku a § 63 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu obecně prospěšných prací ve výměře 200 hodin. 3. Podle § 63 odst. 2 tr. zákoníku za použití § 48 odst. 4 písm. h) tr. zákoníku mu dále byla uložena povinnost zdržet se užívání návykových látek během výkonu trestu obecně prospěšných prací a současně se na výzvu probačního pracovníka podrobit kontrole na jejich přítomnost v jeho těle. 4. Proti shora citovanému rozsudku podal obviněný odvolání, které Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 18. 12. 2024, sp. zn. 4 To 434/2024, podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl. II. Dovolání a vyjádření k němu 5. Proti usnesení soudu druhého stupně podal obviněný dovolání, které opřel o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. Ve vztahu k prvnímu skutku namítl, že otevření dveří si vyložil jako konkludentní souhlas s jeho vstupem do předmětného bytu. Je sice pravdou, že byl posléze vyzván, aby byt opustil, na to však s určitým zpožděním reagoval a dobrovolně odešel. Za této situace nešlo dospět k závěru, že se jedná o nepřímý úmysl podle § 15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku. Naopak tomu spíše odpovídá definice nedbalosti podle § 16 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku. Pokud by se vycházelo ze závěru, že v bytě neoprávněně setrval, je třeba přihlédnout k jeho dobrovolnému odchodu. Obdobně i u druhého skutku nelze shledat úmysl obviněného vniknout do zahrady překonáním plotu, protože jednak v rozhodné době část onoho oplocení chyběla, jednak na předmětné místo zabloudil v mylném domnění, že se nachází na veřejném prostranství. Neměl v úmyslu něco na pozemku poškodit, odcizit či někoho napadat, ani nevěděl, že je na soukromém pozemku, pouze chtěl přečkat odeznění účinku požité návykové látky. Obviněný tedy v obou případech jednal nedbalostně. A i kdyby mělo jeho jednání formálně naplňovat skutkovou podstatu přečinu podle § 178 odst. 1, 2 tr. zákoníku, vzhledem k okolnostem nešlo o jednání natolik společensky škodlivé, aby byl vyžadován trestní postih. V projednávaném případě postačovalo užít jiných právních prostředků k ochraně veřejného zájmu, např. prostřednictvím civilního práva, příp. přestupkového řízení. Vše tak nasvědčuje potřebě aplikace zásady subsidiarity trestní represe, neboť i soud prvního stupně shledal, že skutky nejsou velmi společensky škodlivé. 6. Z výše uvedených důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení odvolacího soudu, jakož i rozsudek soudu prvního stupně. 7. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) ve svém písemném vyjádření k dovolání konstatoval, že žádná z výtek obviněného neodpovídá dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Jelikož skutková zjištění soudů mají obsahový podklad v provedených důkazech, nelze v projednávaném případě shledat existenci tzv. zjevného rozporu či jiné vady, které by jinak naplňovaly předmětný dovolací důvod. V této souvislosti státní zástupce odkázal na dostatečná skutková zjištění soudů obou stupňů. Dále zdůraznil, že obviněný napadá naplnění subjektivní stránky skutkové podstaty trestného činu porušování domovní svobody ve smyslu § 178 tr. zákoníku, ačkoliv byl uznán vinným ze spáchání dvou přečinů opilství podle § 360 odst. 1 tr. zákoníku. Proto všechny námitky vztahující se k posouzení zavinění se míjí s učiněnou právní kvalifikací. Jedinou relevantní výhradou je tak nesprávné použití zásady subsidiarity trestní represe. Tu však dovolatel konkrétněji nevymezil a ze skutkových zjištění soudů je patrné, že byly naplněny všechny podmínky a předpoklady pro vyvození trestní odpovědnosti obviněného. Jelikož byla předmětná skutková podstata bezezbytku naplněna, nepostačovalo uplatnit odpovědnost podle jiného právního předpisu. 8. Z výše uvedených důvodů státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. a toto rozhodnutí učinil v neveřejném zasedání za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. V případě odlišného stanoviska Nejvyššího soudu rovněž souhlasil s postupem ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. III. Přípustnost dovolání a obecná východiska rozhodování 9. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí nebo zda tu nejsou důvody pro jeho odmítnutí. 10. Dospěl přitom k závěru, že dovolání podané proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 18. 12. 2024, sp. zn. 4 To 434/2024, je přípustné z hlediska ustanovení § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Obviněný je osobou oprávněnou k podání dovolání podle § 265d odst. 1 písm. c) tr. ř. Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle § 265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením § 265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v § 265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením. 11. Dovolání je mimořádným opravným prostředkem, který lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř. Přitom nestačí, aby zákonný dovolací důvod byl jen formálně deklarován, ale je třeba, aby námitky dovolatele takovému důvodu také svým obsahem odpovídaly. Nejvyšší soud proto nejprve hodnotil, zda obviněnou vznesené námitky svým obsahem vyhovují jím uplatněným důvodům dovolání. 12. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže jsou rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Naplnění tohoto dovolacího důvodu tak vyžaduje významné narušení procesu dokazování, které má za následek deformaci skutkových zjištění v intenzitě, která již zasahuje do práva na spravedlivý proces a je s to ovlivnit rozhodnutí soudů o