6 Tdo 645/2024 – Nejvyšší soud

6 Tdo 645/2024-246 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl dne 25. 9. 2024 v neveřejném zasedání o dovolání, které podal obviněný M. O., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. 3. 2024, sp. zn. 8 To 39/2024, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 64 T 84/2023, takto: I. Podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. se zrušují usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. 3. 2024, sp. zn. 8 To 39/2024, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 8. 12. 2023, č. j. 64 T 84/2023-157, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. II. Podle § 222 odst. 2 tr. ř. per analogiam se věc obviněného M. O., vedená pro skutek spočívající v tom, že dne 29. 9. 2022 v 16:00 hodin řídil v Praze XY, u ulice XY, v blízkosti domu č. XY, osobní automobil Ford Transit, registrační značky: XY, ve vlastnictví společnosti FISMO logistics s.r.o., IČO: 09916971, a při couvání po příjezdové komunikaci od domova pro seniory XY směrem k ulici XY, porušil povinnosti uložené mu § 4 písm. a), § 5 odst. 1 písm. b) a § 24 odst. 2, 3 zákona č. 361/2000 Sb. o silničním provozu, a srazil chodkyni O. K., která danou komunikaci přecházela šikmo a aniž by se přesvědčila, zda ji může bezpečně přejít, čímž porušila povinnosti uložené jí § 54 odst. 2 věta první a druhá zákona č. 361/2000 Sb., o silničním provozu; poškozená utrpěla zhmoždění měkkých tkání přední strany pravého bérce, povrchové oděrky obou kolenních kloubů a povrchové oděrky pravého zápěstí, přičemž tato zranění si vyžádala léčení spojené s omezením obvyklého způsobu života na dobu delší než jeden týden, a také hmotnou škodu na oblečení, botách, kabelce a slunečních brýlích, postupuje Úřadu městské části Praha 5, neboť nejde o trestný čin, avšak zažalovaný skutek by mohl být tímto orgánem posouzen jako přestupek, o němž je tento orgán příslušný rozhodovat. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 8. 12. 2023, č. j. 64 T 84/2023-157 (dále také jen „rozsudek soudu prvního stupně“), byl obviněný M. O. (dále jen „obviněný“ nebo „dovolatel“) uznán vinným přečinem ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 148 odst. 1 tr. zákoníku, jehož se podle skutkových zjištění jmenovaného soudu dopustil tím, že: dne 29. 9. 2022 v 16:00 hodin řídil osobní automobil Ford Transit, registrační značky: XY, ve vlastnictví společnosti FISMO logistics s.r.o., IČO: 09916971 v Praze 5, u ulice XY, kdy v blízkosti domu č. XY couval po příjezdové komunikaci ve směru od domova pro seniory XY směrem k ulici XY, při tom ohrozil chodkyni O. K., která přecházela mimo přechod pro chodce přes tuto příjezdovou komunikaci, z pohledu couvajícího řidiče zleva doprava, a následně se s ní střetl a nacouval na nohu upadnuvší poškozené K., přičemž svým jednáním porušil důležité povinnosti uložené mu § 4 písmeno a), § 5 odstavec 1 písmeno b) a § 24 odstavec 2 zákona č. 361/2000 Sb. o silničním provozu, protože se nechoval ukázněně a ohleduplně tak, aby svým jednáním neohrožoval život, zdraví nebo majetek jiných osob, ani svůj vlastní, nesledoval dostatečně situaci v provozu na pozemní komunikaci a při couvání ohrozil ostatní účastníky provozu, přičemž v přímé příčinné souvislosti s tímto jednáním způsobil hmotnou škodu poškozené O. K. na oblečení, botách, kabelce a slunečních brýlích, a zejména způsobil poškozené O. K. zhmoždění měkkých tkání přední strany pravého bérce, povrchové oděrky obou kolenních kloubů a povrchové oděrky pravého zápěstí, přičemž tato zranění si vyžádala léčení spojené s omezením obvyklého způsobu života na dobu delší než jeden týden, avšak nešlo o citelné omezení v obvyklém způsobu života po dobu delší než šest týdnů. 2. Za tento přečin byl obviněný odsouzen podle § 148 odst. 1 tr. zákoníku k peněžitému trestu ve výměře 25 000 Kč, který byl vyměřený jako dvacet pět denních sazeb, přičemž jedna denní sazba činí 1 000 Kč. 3. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. mu byla dále uložena povinnost nahradit poškozené Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky, Regionální pobočce Praha, škodu ve výši 20 597 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od 1. 11. 2023 do zaplacení. Poškozená O. K. (dále jen „poškozená“) byla podle § 229 odst. 1 tr. ř. se svým nárokem na náhradu škody a nemajetkové újmy odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních. 4. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání, které Městský soud v Praze usnesením ze dne 7. 3. 2024, sp. zn. 8 To 39/2024, podle § 256 tr. ř. zamítl. II. Dovolání a vyjádření k němu 5. Proti citovanému usnesení soudu druhého stupně podal obviněný dovolání, které opřel o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h) a m) tr. ř. [v dovolání uplatnil také dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. a) tr. ř., avšak v replice doplnil, že se jedná pouze o písařskou chybu]. Poté, co zrekapituloval dosavadní průběh řízení před soudem, namítl, že rozhodnutí soudů obou stupňů jsou zatížena vadami spočívajícími v nesprávném právním posouzení skutku či jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Vady shledal zejména v jejich posouzení intenzity porušení zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (dále jen jako „ZOPPK“) poškozenou a jejího vlivu na právní posouzení skutku, jímž byl uznán vinným. 6. Přestože uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., současně uvedl, že „namítá nedostatky, vady a pochybení, které ve světle judikatury Ústavního i Nejvyššího soudu rovněž zakládají, resp. za určitých okolností mohou založit přezkumnou povinnost Nejvyššího soudu. V daném ohledu se v předmětné věci (pozn. jedná) jednak o tzv. extrémní nesoulad mezi skutkovými zjištěními soudů, na ně navazujícími právními závěry a fakticky provedeným dokazováním a jednak o s tzv. extrémním rozporem neodmyslitelně spojené porušení některých komponentů a složek tzv. fair procesu ve smyslu čl. 6 Úmluvy, čl. 47 Listiny práv EU a čl. 36 a násl. Listiny“. K tomu poněkud nelogicky dodal [ačkoliv jím výslovně uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2022 spočívá ve zjevném rozporu mezi rozhodnými skutkovými zjištěními, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, a obsahem provedených důkazů], že si „je vědom toho, že v případě tzv. extrémního nesouladu a porušení práva na spravedlivý proces se nejedná o dovolací důvody vyjádřené expressis verbis v zákoně“, přičemž dále odkázal na judikaturu Nejvyššího soudu (konkrétně usnesení ze dne 20. 7. 2017, sp. zn. 11 Tdo 151/2017) vydanou před 1. 1. 2022, tedy v době, kdy dovolací důvod uvedený pod písm. g) ještě nebyl součástí taxativního výčtu dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 tr. ř. 7. Obviněný zmínil, že tzv. extrémní rozpor je neodmyslitelně spojen s porušením procesních zásad trestního řízení, zejména zásady volného hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř., která je jedním z komponentů práva na spravedlivý proces. Odkázal na nález Ústavního soudu ze dne 5. 9. 2006, sp. zn. II. ÚS 669/05, publikovaný pod č. 156/42 Sb. nál. a usn. ÚS, týkající se práva na spravedlivý proces a přezkumu skutkových zjištění na základě dovolání a uzavřel, že dovolání podal jak z důvodů, které výslovně upravuje zákon, tak z důvodů, které vyplývají z výkladových pravidel dlouhodobě akcentovaných v judikatuře Ústavního a Nejvyššího soudu. 8. Odvolacímu soudu vytkl, že se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že se na místě dopravní nehody nacházel přechod pro chodce (ač součástí spisového materiálu byl plánek dopravní nehody) a že jediným viníkem byl on. Povinnosti, které zákon ukládá chodci, jsou důležité pro zhodnocení míry spoluzavinění a tím posouzení, zda jeho jednání skutečně naplnilo znaky porušení zvlášť uložené povinnosti. 9. Obviněný dále odkázal na ustanovení § 254 odst. 1, 2 tr. ř., které definuje rozsah přezkumné povinnosti odvolacího soudu s tím, že pokud jím vytýkanými vadami trpěl již rozsudek soudu prvního stupně, bylo na místě postupovat minimálně podle § 258 odst. 1 písm. a) a b) tr. ř., napadený rozsudek zrušit a věc vrátit soudu prvního stupně k doplnění dokazování ohledáním místa činu (zejména k určení vzdálenosti přechodu pro chodce od místa střetu) a k novému rozhodnutí v návaznosti na zjištění z něj plynoucí. 10. Soud prvního stupně podle dovolatele pochybil, pokud neprovedl jím navrhovaný důkaz (konkrétně ohledání místa činu ke zjištění poměrů na místě samém, ze kterého by byla ověřitelná zejména vzdálenost mezi místem střetu a umístěním přechodu pro chodce – již ze spisového materiálu je podle něj však patrné, že se jedná o méně než 50 m, přičemž ZOPPK stanoví povinnost chodce použít takový přechod, je-li k němu blíže než 50 m). Ten byl důležitý a zásadní nejen pro zhodnocení jeho rozhledových možností, ale také pro následné řádné hmotněprávní posouzení jednání samotné poškozené, což je nezbytná komponenta následného rozhodnutí o vině či nevině. Uvedený soud o je