6 Tdo 683/2013 — Nejvyšší soud

6 Tdo 683/2013 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. f) tr.ř. Datum rozhodnutí:31. 7. 2013 Spisová značka:6 Tdo 683/2013 ECLI:ECLI:CZ:NS:2013:6.TDO.683.2013.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Dotčené předpisy:§ 329 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:18. 9. 2013 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 6 Tdo 683/2013-22 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 31. července 2013 o dovolání nejvyššího státního zástupce podaném v neprospěch obviněného M. K., proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 25. 3. 2013, č. j. 8 To 76/2013-319, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Rokycanech pod sp. zn. 3 T 83/2012, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání nejvyššího státního zástupce o d m í t á . O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem Okresního soudu v Rokycanech ze dne 14. 11. 2012, č. j. 3 T 83/2012-301, byl obviněný prap. M. K. podle § 226 písm. b) tr. ř. zproštěn obžaloby pro skutek, který byl kvalifikován jako přečin zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku, neboť v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem. Na podkladě odvolání státního zástupce, které podal v neprospěch obviněného, Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 25. 3. 2013, č. j. 8 To 76/2013-319, zrušil rozsudek Okresního soudu v Rokycanech ze dne 14. 11. 2012, č. j. 3 T 83/2012-301, a za použití § 223 odst. 1 tr. ř. z důvodu uvedeného v § 11 odst. 1 písm. j) tr. ř. s odkazem na čl. 4 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod, v České republice publikovaný pod č. 209/1992 Sb., trestní stíhání obviněného M. K., zastavil, neboť tak stanoví vyhlášená mezinárodní smlouva, kterou je Česká republika vázána, a to pro skutek kvalifikovaný obžalobou jako přečin zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku spočívající v tom, že „nejméně v rozporu s ustanovením § 158 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním, § 2 a § 10 odst. 1 zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, a § 45 odst. 1 písm. a) zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, stejně jako podle článku 6 odst. 5 písm a) Závazného pokynu policejního prezidenta č. 110/2008, o plnění úkolů služby pořádkové policie a služby železniční policie, a článku 31 odst. 3, 4 a článku 33 odst. 1 Závazného pokynu policejního prezidenta č. 30/2009, o plnění úkolů v trestním řízení, jako velitel hlídky a policista velený do dozorčí služby dne 18.7.2011 kolem 20:45 hod. v Rokycanech, ul. S. čp. …, po přijetí oznámení od Městské policie Rokycany o fyzickém napadení mezi osobami u Tipsport baru nacházejícího se na uvedené adrese nesplnil řádně povinnosti vyplývající pro něj z příslušných ustanovení zákonů a interních aktů řízení shora uvedených, když po provedeném šetření na místě činu a shlédnutí nejméně jednoho ze dvou videozáznamů z baru, na kterých jsou zcela nepochybně viditelná dvě fyzická napadení, a to fyzické napadení J. V., ze strany J. D., a následné fyzické napadení J. D. ze strany M. O., když bylo zřejmé, že bez dalšího šetření nelze zcela jednoznačně vyloučit, že ve věci se bude jednat o podezření z některého trestného činu proti zdraví a trestného činu výtržnictví podle příslušného ustanovení trestního zákoníku, prap. K. nezajistil uvedený videozáznam pro potřeby dalšího šetření, přestože věděl, že se záznam automaticky po třech dnech přehraje dalším záznamem, neprovedl ohledání místa činu, neztotožnil a řádně nevyslechl všechny osoby nacházející se v době šetření na místě činu a uvedenou věc nezadokumentoval do služebních pomůcek Obvodního oddělení Policie ČR v Rokycanech a informačních systémů Policie ČR, a tak vědomě způsobil, že proti J. D. a M. O. nebyla od počátku jimi spáchaného jednání dne 18.7.2011 zahájena řízení podle příslušných právních předpisů, k čemuž došlo až vlastním operativním šetřením příslušníků Služby kriminální policie a vyšetřování Územního odboru Rokycany pod č. j. KRPP-10778/TČ-2011, když dne 29.7.2011 byly zahájeny úkony trestního řízení, kde jako podezřelí se policejnímu orgánu jevili právě J. D. a M. O.“ Proti shora citovanému usnesení Krajského soudu v Plzni podal dovolání nejvyšší státní zástupce v neprospěch obviněného. Souhlasí s právními úvahami krajského soudu o aplikaci čl. 4 odst. 1 Protokolu č. 7 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a z něj vyplývající zásady ne bis in idem, nicméně tvrzení, že rozhodnutím ředitele Krajského ředitelství policie Plzeňského kraje ze dne 4. 10. 2011, číslo 606/2011, které nabylo právní moci 7. 10. 2011, byla vytvořena překážka věci rozhodnuté, považuje za nesprávné. K tomu uvedl, že základním předpokladem pro vznik takovéto překážky je okolnost, že pachatel skutku, pro který je řízení vedeno, byl pravomocným rozhodnutím správního orgánu pro tentýž skutek postižen nebo zproštěn viny. Při posuzování existence překážky rei iudicatae je podle názoru státního zástupce nezbytné pečlivě zkoumat obsah rozhodnutí o přestupku, zejména jeho výrokové části, a provést srovnání skutkových okolností a zákonných znaků přestupku, pro který již byl pachatel postižen nebo zproštěn viny, a deliktu, pro který pachatel je nebo má být postižen. Poukazuje na to, že v ustanovení § 188 písm. a) až g) zákona č. 361/2003 Sb. jsou upraveny důvody pro zastavení řízení o kázeňském přestupku. Tyto důvody mohou spočívat v tom, že a) skutek, o němž se vede řízení, se nestal nebo není kázeňským přestupkem, b) skutek nespáchal příslušník, c) spáchání skutku, o němž se vede řízení, nebylo příslušníkovi prokázáno, d) odpovědnost za kázeňský přestupek zanikla, e) o skutku již bylo pravomocně rozhodnuto orgánem činným v trestním řízení, f) příslušník zemřel, nebo g) věc byla postoupena podle § 187 po zahájení řízení. Nejvyšší státní zástupce má za to, že podle povahy jednotlivých důvodů lze hovořit o dvou typech rozhodnutí. Rozhodnutí uvedená v § 188 písm. a), b), c) zákona č. 361/2003 Sb. je třeba chápat jako rozhodnutí ve věci samé. I když ve výrocích těchto rozhodnutí není zpravidla explicitně vyjádřeno, zda došlo ke spáchání přestupku, popř. kdo jej spáchal, za jakých okolností k němu došlo a jak bylo rozhodnuto o sankci, jde svou povahou o meritorní rozhodnutí. V těchto případech je výrok takových rozhodnutí de facto výrokem o vině, přesněji řečeno výrokem, z něhož plyne, že se např. skutek vůbec nestal, nebo že jej nespáchal obviněný či vina obviněného nebyla v přestupkovém řízení shledána např. proto, že obviněnému z přestupku nebylo prokázáno spáchání skutku, o němž se vedlo řízení. Z účelu a smyslu těchto důvodů zastavení řízení plyne, že se jedná o rozhodnutí ve věci samé, zasahuje se jimi do hmotných práv účastníků řízení a tato rozhodnutí nepochybně mohou představovat překážku věci pravomocně rozhodnuté. Jak nejvyšší státní zástupce uvedl, naproti tomu rozhodnutí o zastavení řízení o kázeňském přestupku opírající se o důvod uvedený pod písm. d) § 188 zákona č. 361/2003 Sb. není dost dobře možno chápat tak, že se jím věcně rozhoduje o meritu věci. Správní orgán jím nerozhoduje meritorně o skutku jako o přestupku a případné sankci, ani neposuzuje protiprávnost jednání pachatele z hlediska hmotného práva. K zastavení řízení zde dochází výlučně proto, že dalšímu vedení řízení o kázeňském přestupku a případnému uložení sankce brání důvod spočívající v uplynutí zákonem stanovené lhůty podle § 186 odst. 9 zákona č. 361/2003 Sb. (kde se stanoví, že kázeňský trest za kázeňský přestupek lze uložit nejpozději do dvou měsíců ode dne, kdy se služební funkcionář dozvěděl o jednání, které má znaky kázeňského přestupku, a nejpozději do jednoho roku ode dne, kdy ke spáchání kázeňského přestupku došlo, přičemž do běhu těchto lhůt se nezapočítává doba, po kterou se pro tentýž skutek vedlo trestní řízení). Jde tedy o rozhodnutí, jež se nijak nedotýká právního posouzení skutku (ať již ve smyslu uznání nebo zproštění viny) ani ukládání případné sankce. Na základě shora uvedeného nejvyšší státní zástupce dospěl k závěru, že Krajský soud v Plzni svým rozhodnutím nepřípustně rozšířil výklad čl. 4 odst. 1 Protokolu č. 7 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, pokud přijal závěr, že rozhodnutím ředitele Krajského ředitelství policie Plzeňského kraje ze dne 4. 10. 2011, č. 606/2011, které nabylo právní moci 7. 10. 2011, byla vytvořena překážka věci rozhodnuté. Lze to dovodit z citovaného ustanovení Úmluvy, v němž je uvedeno, že nikdo nemůže být stíhán nebo potrestán v trestním řízení podléhajícím pravomoci téhož státu za trestný čin, za který již byl osvobozen nebo odsouzen kone