6 Tdo 685/2024 – Nejvyšší soud

6 Tdo 685/2024-684USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 27. 8. 2024 o dovolání, které podal obviněný N. T., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 20. 2. 2024, č. j. 8 To 7/2024-562, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Jihlavě pod sp. zn. 1 T 186/2023, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného N. T. odmítá. Odůvodnění:I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Okresního soudu v Jihlavě ze dne 13. 12. 2023, č. j. 1 T 186/2023-498 (dále též jen „rozsudek soudu prvního stupně“), byl obviněný N. T. uznán vinným zločinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 3, odst. 4 písm. a) tr. zákoníku a přečinem poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku spáchanými formou spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, kterých se podle skutkových zjištění tohoto soudu dopustil společně s B. B. tak, že: po předchozí vzájemné domluvě, společně s dalším neustanoveným pachatelem v úmyslu neoprávněně se obohatit, v době od 23:12 hod. dne 2. 5. 2023 do 00:31 hod. dne 3. 5. 2023 u domu na adrese XY, vnikli B. B. a N. T. za užití násilí do průjezdu daného domu, poté co vypáčili páčidlem vchodová vrata, následně bez užití násilí vnikli do místnosti, kde byl umístěn bankomat Euronet na výdej finanční hotovosti, u kterého pomocí připraveného nářadí vypáčili a odlomili trezorové dveře, z bankomatu odcizili finanční hotovost ve výši 360 000 Kč a 1 900 Euro, přičemž dosud neustanovený pachatel venku před domem po celou dobu hlídal, aby mohli B. B. a N. T. výše uvedenou finanční hotovost odcizit a nebyli při tom přistiženi, čímž způsobili společnosti Euronet Services, spol. s r.o., IČ: 25608452, škodu na odcizené finanční hotovosti v celkové výši 404 764 Kč, na poškození bankomatu způsobili téže společnosti škodu v celkové výši 85 636,84 Kč, a J. K., způsobili škodu na poškození vrat ve výši 3 000 Kč. 2. Za uvedené trestné činy byl obviněný N. T. odsouzen podle § 205 odst. 4 tr. zákoníku za užití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku mu byl současně uložen trest propadnutí věci, a to mobilního telefonu IPHONE X 64 GB, IMEI: 357217096792634 s černým plastovým krytem a osobního motorového vozidla zn. Volkswagen Phaeton, RZ: XY (MPZ A), VIN: XY, včetně klíčů od automobilu. Podle § 80 odst. 1, 2 tr. zákoníku mu byl dále uložen trest vyhoštění z území České republiky v trvání pěti let. 3. Zmíněným rozsudkem bylo rozhodnuto také o vině a trestu obviněného B. B. 4. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněným N. T. a B. B. uložena také povinnost společně a nerozdílně zaplatit poškozené EURONET SERVICES, spol. s r.o., škodu ve výši 465 400,84 Kč. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byla poškozená se zbývající částí svého nároku na náhradu škody odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních. Se svým nárokem na náhradu škody byl na řízení ve věcech občanskoprávních odkázán podle § 229 odst. 1 tr. ř. také poškozený J. K.. 5. Proti tomuto rozsudku podali odvolání obviněný N. T. i obviněný B. B., přičemž Krajský soud v Brně o nich rozhodl usnesením ze dne 20. 2. 2024, č. j. 8 To 7/2024-562 (dále též jen „napadené rozhodnutí“) tak, že obě podle § 256 tr. ř. zamítl. II. Dovolání a vyjádření k němu 6. Proti usnesení Krajského soudu v Brně podal obviněný N. T. (dále jen „obviněný“ nebo „dovolatel“) prostřednictvím svého obhájce dovolání, jež opřel o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. i) a m) tr. ř. s tím, že má za to, že mu byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští. 7. Konkrétně namítl, že jemu uložený trest propadnutí věci, osobního motorového vozidla zn. Volkswagen Phaeton, RZ: XY(MPZ A), VIN: XY (dále jen „osobní automobil“), včetně klíčů od něj, mu byl uložen v rozporu s trestním zákoníkem, a to ze dvou důvodů. 8. Zaprvé, oba soudy nižších stupňů postupovaly v rozporu s dosavadní judikaturou Nejvyššího soudu (odkázal na rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 17. 12. 1993, sp. zn. 5 Tz 89/93, publikovaný pod č. 13/1994 Sb. rozh. tr.) podle které „vztah věcí k trestnému činu, tedy, že věc byla užita ke spáchání trestného činu, resp. byla ke spáchání trestného činu určena, znamená, že věc musí být významná pro naplnění zákonných znaků trestného činu. Nestačí např., že věc měl pachatel trestného činu při jeho páchání u sebe“. Soudy nižších stupňů podle něj postupovaly také v rozporu s judikaturou Ústavního soudu, který v nálezu ze dne 10. 12. 2019, sp. zn. II. ÚS 1624/19, uvedl, že „užití věci ke spáchání trestného činu dle § 70 odst. 2 písm. a) trestního zákoníku doktrína definuje jako její použití k naplnění skutkové podstaty trestného činu. Pomocí takové věci pachatel zpravidla realizuje jednání, které je obligatorním znakem objektivní stránky trestného činu. Věc musí být významná pro naplnění zákonných znaků trestného činu, musí mít reálný vliv na jeho úspěšné spáchání“. 9. Soud prvního stupně uzavřel, že automobil byl jednoznačně jako nástroj trestné činnosti použit při spáchání daných trestných činů a měl umožnit i další připravovanou trestnou činnost. Odvolací soud pak dodal, že osobní automobil byl významným nástrojem trestné činnosti, přičemž byl užit k jejímu spáchání, o čemž má svědčit to, že ve vozidle byly zajištěny také další nástroje užité ke spáchání trestné činnosti. Otázku významnosti však již odvolací soud nerozvedl a blíže neodůvodnil. Odůvodnění obou soudů nižších stupňů je podle obviněného prakticky totožné, zcela kusé a nepřezkoumatelné. Soudy se dále nevypořádaly s jeho obhajobou zejména v těch skutečnostech, kdy obviněný poukazoval na skutkovou větu, v níž zcela absentuje takový popis skutku, ze kterého by vyplývalo, že by osobní automobil byl jakkoli významný pro naplnění zákonných znaků trestných činů, které jsou mu kladeny za vinu. Významnost osobního automobilu tedy nebyla ničím odůvodněna, byla pouze konstatována. Stejně tak ze skutkové věty nevyplývá, že by byla daná věc užita ke spáchání trestných činů, neboť nikterak neuvozuje, že by ve vymezeném čase skutkového děje měl být vůbec jakýmkoli způsobem, natož významným, osobní automobil užit a dále sloužit k další připravované trestné činnosti. Nadto pak už vůbec ničím nejsou podpořeny závěry nalézacího soudu, že automobil měl umožnit i další připravovanou trestnou činnost. Pokud chtěly soudy tento trest obviněnému uložit, měly a musely jeho uložení náležitě a přesvědčivě odůvodnit a konkrétně uvést, na základě čeho usuzují na naplnění všech zákonných podmínek uložení tohoto trestu. Pokud takové odůvodnění absentuje, je třeba učinit závěr, že daná věc nebyla významná pro naplnění zákonných znaků dané trestné činnosti, a proto nebylo přípustné uložení trestu propadnutí věci, tedy osobního automobilu. Jestliže však byl trest podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku uložen a odvolací soud se s takovým rozhodnutím ztotožnil, pak podle obviněného došlo k uložení takového druhu trestu, který zákon nepřipouští. V kontextu uvedeného je pak absurdní závěr odvolacího soudu, podle kterého ve vozidle měly být zajištěny nástroje užité k páchání trestné činnosti, neboť o jejich propadnutí rozhodnuto nebylo. Jak tedy mohlo dojít k propadnutí věci, která ze své podstaty neměla žádný význam pro naplnění zákonných znaků trestných činů, které jsou mu kladeny za vinu a oproti tomu nedošlo k uložení trestu propadnutí věci u nástrojů nalezených ve vozidle a užitých k páchání trestné činnosti, zůstalo zcela bez vysvětlení, což je samo o sobě absurdní. 10. Obviněný dále opětovně poukázal na nález Ústavního soudu ze dne 10. 12. 2019, sp. zn. II. ÚS 1624/19, týkající se mimo jiné potřeby řádného odůvodnění soudního rozhodnutí při ukládání trestů jako jednoho z komponentů spravedlivého procesu, s tím, že právě porušením práva na spravedlivý proces v tomto kontextu napadené rozhodnutí, ve spojení s rozsudkem soudu prvního stupně, trpí. Ze stejného nálezu pak odcitoval také část týkající se ukládání trestu propadnutí věci, který má povahu zásahu do majetkové sféry jednotlivce, tedy do jeho práva na ochranu vlastnictví zaručeného čl. 11 Listiny, přičemž zvýraznil pasáž, podle které „účelem trestu propadnutí věci je odejmout pachateli věc, která by mohla sloužit k dalšímu páchání trestných činů, ztížit tomuto pachateli podmínky k další trestné činnosti a případně mu i odejmout prospěch ze spáchaného trestného činu. Účel trestu propadnutí věci je tak primárně zábranný, resp. sloužící k odebrání zisků z trestné činnosti, nikoli represivní, což je třeba reflektovat i při jeho ukládání a odůvodnění ze strany soudu“. V návaznosti na uvedené upozornil, že v projednávané věci se uložený trest propadnutí automobilu jeví zcela a výlučně represivním, což je v rozporu s odkazovanou judikaturou Ústavního soudu. 11. Druhou okolností, která má podle obviněného naplnit důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. i) a m) tr. ř. je ta skutečnost, že se odvolac