6 Tdo 692/2024 – Nejvyšší soud

6 Tdo 692/2024-219 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 22. 8. 2024 v trestní věci obviněného V. C. o jeho dovolání proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. 2. 2024, č. j. 9 To 3/2024-169, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 1 T 67/2023, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 (dále „soud prvního stupně“, příp. „soud“) ze dne 11. 12. 2023, č. j. 1 T 67/2023-129, byl obviněný V. C. (dále „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku a odsouzen za to k trestu odnětí svobody na 5 měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. 2. Podle skutkových zjištění soudu se obviněný přečinu dopustil (zjednodušeně řečeno) tím, že dne 28. 8. 2023 nejméně od 19:05 hod. do 20:05 hod. pobýval bez povolení a existence vážných důvodů v Casinu XY v Praze 1, a to navzdory uloženému trestu zákazu pobytu vztahujícímu se na celé území hlavního města Praha. 3. Odvolání obviněného Městský soud v Praze (dále „odvolací soud“) usnesením ze dne 20. 2. 2024, č. j. 9 To 3/2024-169, podle § 256 tr. ř. zamítl. II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Proti citovanému usnesení Městského soudu v Praze podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání, jež opřel o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Ten shledal v nesprávném právním posouzení skutku. Soudům obou stupňů vytkl vadný závěr o tom, jakou konkrétní činnost omezuje trest zákazu pobytu. 5. Upozornil, že tento trest spočívá v zákazu „zdržovat se“, nikoli „zdržet se“ ve vymezené oblasti a dovodil, že nedokonaný vid tohoto slovesa značí, že musí jít o déletrvající či opakující se jednání. Legislativní technika trestního zákoníku totiž právě užitím dokonavého či nedokonavého vidu slovesa rozlišuje ve formulacích skutkových podstat, zda jde o činy jednorázové (např. vražda – usmrtí, nikoli usmrcuje) anebo déletrvající či opakující se (např. nedovolené ozbrojování – přechovává, nikoli přechová). Totéž užívání rozdílných slovesných vidů platí i pro výklad obecného jazyka. 6. Vyzdvihl též zásadu terminologické jednoty právního řádu, díky níž je nezbytné, aby pojem „pobyt“ na straně jedné a „pohyb“ na straně druhé měl stejný význam ve všech právních předpisech tvořících právní řád. Rozdíl mezi svobodou pobytu a svobodou pohybu vyložil Ústavní soud v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 4/02 a tento výklad nutno vztahovat i na trest zákazu pobytu. Prvostupňový i druhostupňový soud však pojem „pobyt“ zakazovaný příslušným druhem trestu vyložily šířeji. 7. Z § 75 odst. 7 tr. zákoníku věta za středníkem se dále podává, že pachatel se nesmí na vymezeném místě zdržovat, ledaže by k tomu obdržel příslušné povolení. Toto povolení se přitom uděluje k přechodnému pobytu, z čehož vyplývá, že právě takový (tj. přechodný) pobyt byl uloženým trestem zakázán, zatímco na méně intenzivní formy přítomnosti v zakázaném prostoru (návštěva, přesun) se trest zákazu pobytu nevztahoval. Na tom nic nemění ani úprava v § 350a odst. 3 tr. ř., která hovoří o možnosti povolení „návštěvy“ zakázané oblasti. Trestní zákoník je totiž vůči trestnímu řádu jednak normou hmotněprávní, tj. speciální, a jednak novější, takže nesoulad těchto předpisů je třeba řešit vyloučením aplikace § 350a odst. 3 tr. ř. 8. Významným je též princip nevytváření nadbytečných ustanovení právního řádu, z čehož plyne, že jednotlivé právní instituty se nepřekrývají. Zatímco zásah do svobody pobytu řeší trest zákazu pobytu, pro zásah do svobody pohybu jsou určena omezení předpokládaná v § 48 odst. 4 tr. zákoníku. Chtěl-li by tedy soud obviněnému zakázat nejen bydlení (pobyt), ale i návštěvy vymezeného území (pohyb), musel by trest zákazu pobytu kombinovat s předmětným omezením. 9. I zásada ústavně konformního výkladu a princip výkladu normy podle jejího účelu brání interpretaci obsahu trestu zákazu pobytu, jakou zvolil odvolací soud. Z čl. 14 odst. 3 Listiny základních práv a svobod plyne, že svobody pohybu a pobytu mohou být zákonem omezeny, jen pokud je to nezbytné zejména k udržení veřejného pořádku, pro ochranu zdraví nebo ochranu práv a svobod druhých. Účelem trestu zákazu pobytu pak je vyřazení pachatele z prostředí, které na něj má nepříznivý vliv. Překročení hranic zakázané obce či její jednohodinová návštěva nenarušuje veřejný pořádek ani nepoškozuje práva druhých a obtížně může vést též k tomu, aby se za tak krátkou dobu projevil nepříznivý vliv, který daná obec na pachatele má. Konečně nutno vzít v potaz i to, že zákaz pobytu je výjimkou z pravidla zaručujícího svobody pohybu i pobytu. Všechny výjimky je přitom nutné vykládat restriktivně, aby vedly k zachování větší míry svobody. 10. Dovolatel uzavřel, že odvolací i prvostupňový soud nesprávně dovodily, že stíhaným jednáním mařil dříve mu uložený trest zákazu pobytu. Argumentoval-li odvolací soud výkladovými zvyklostmi již z dob Rakouska-Uherska, pak to jednak nijak nedoložil, ale i kdyby ano, pak český právní řád není systémem práva obyčejového, nýbrž zákonného. Případná zavedená praxe tak může být relevantní, jen pokud zákon umožňuje více výkladů, prostor k výkladu zaujatému odvolacím soudem však v projednávaném případě zákon nedává. 11. Závěrem svého dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení soudu odvolacího i prvostupňového, jakož i další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a aby jej podle § 226 písm. b) tr. ř. zprostil obžaloby. 12. Nejvyšší státní zástupce se k dovolání obviněného vyjádřil prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“). Připomněl, že obsahem trestu zákazu pobytu je, že pachatel nesmí po dobu výkonu tohoto trestu vstupovat a zdržovat se na určeném místě, ledaže by získal povolení k přechodnému pobytu. Právě část věty za středníkem v § 75 odst. 7 tr. zákoníku dává návod, jak časově interpretovat zákaz zdržovat se na určitém místě. I ke krátkodobému pobytu pachatele je totiž vyžadováno povolení a § 350a odst. 3 tr. ř. hovoří o povolení i jen k návštěvě zakázaného místa. Nadto je udělení takového povolení podmíněno důležitými důvody, pod něž pobyt odsouzeného v Casinu XY podřazovat nelze. 13. Kostrbatě zkonstruované argumentaci dovolatele k výkladu pojmu „zdržovat se“ se dostatečně věnovaly soudy obou stupňů. Lze snad jen doplnit, že obviněný bez logicky obhajitelného důvodu klade rovnítko mezi pojmem „zdržovat se“ coby znakem skutkové podstaty stíhaného přečinu na straně jedné a krátkodobým či dlouhodobým bydlením na straně druhé. Podstata projednávaného přečinu se ovšem neomezuje pouze na to, že by pachatel nesměl v určité oblasti bydlet. 14. Státní zástupce uzavřel, že obviněný sice uplatnil námitku spadající pod prvou variantu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., stalo se tak ovšem nikoli opodstatněně. Proto navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl jako zjevně neopodstatněné podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Zároveň vyjádřil souhlas, aby Nejvyšší soud o podaném dovolání rozhodl za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Souhlas s rozhodnutím Nejvyššího soudu v neveřejném zasedání vyslovil i pro případ jiného než jím navrženého rozhodnutí [§ 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.]. III. Přípustnost dovolání 15. Dovolání obviněného je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř., bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§ 265f tr. ř.). IV. Důvodnost dovolání 16. Obviněný své dovolání založil na tvrzení o naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. K naplnění tohoto dovolacího důvodu dochází, jestliže podle obsahového vymezení námitek rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Vznášené námitky obsahově odpovídají prvé variantě tohoto dovolacího důvodu, neboť rozporuje, že správně zjištěný skutek nese všechny znaky skutkové podstaty trestného činu, stran něhož byla vyslovena vina. Jádrem dovolacích námitek je argumentace, že trest zákazu pobytu neomezuje pachatele ve svobodě pohybu a nezapovídá mu proto krátkodobou návštěvu vymezené lokality, na niž jinak daný trest dopadá. 17. Dovolací soud však této argumentaci nepřisvědčil. Zmíněné námitky uplatňoval obviněný již před prvostupňovým i druhostupňovým soudem, které na ně patřičně reagovaly a logicky a přesvědčivě vyložily, proč jim nemohou dát za pravdu. Úvahy soudů obou stupňů jsou dostatečně podrobné, logické a srozumitelně vyjádřené. Dovolací soud se s nimi ztotožňuje a nad jejich rámec považuje za vhodné se zřetelem k formulaci dovolacích výhrad doda