6 Tdo 692/2024 — Nejvyšší soud

6 Tdo 692/2024 citace  Právní věta:Maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání § 337 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku I. Skutková podstata přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku může být při splnění dalších podmínek naplněna i krátkodobým pobytem pachatele v místě, na které se vztahuje jemu uložený trest zákazu pobytu. Zákaz pobytu § 75 odst. 7 tr. zákoníku II. Účelem trestu zákazu pobytu není jen zamezení pachateli, aby se nacházel v prostředí, které by jej mohlo svádět k další trestné činnosti. Je jím i ochrana určitého prostředí, které by pachatel mohl svými aktivitami ohrožovat. Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. h) tr.ř. Datum rozhodnutí:22. 8. 2024 Spisová značka:6 Tdo 692/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:6.TDO.692.2024.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání Zákaz pobytu Dotčené předpisy:§ 337 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku § 75 odst. 7 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:A Zveřejněno na webu:20. 9. 2024 Publikováno ve sbírce pod číslem:17 / 2025 Anotace:Rozsudkem příslušného obvodního soudu jako soudu prvního stupně byl obviněný uznán vinným přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku. Podle skutkových zjištění soudu se obviněný přečinu dopustil tím, že dne X. Y. WWWW nejméně od 19:05 hod. do 20:05 hod. pobýval bez povolení a existence vážných důvodů v Casinu CD v ZZZ, a to navzdory uloženému trestu zákazu pobytu vztahujícímu se na celé území města ZZZ. Odvolání obviněného příslušný městský soud, jako odvolací svým usnesením podle § 256 tr. ř. zamítl. Proti citovanému usnesení městského soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání, jež opřel o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Nejvyšší soud se ve svém rozhodnutí zabýval dvěma otázkami. Jednak tou, zda skutková podstata přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku může být při splnění dalších podmínek naplněna i krátkodobým pobytem pachatele v místě, na které se vztahuje jemu uložený trest zákazu pobytu, na niž dal odpověď kladnou a jednak tím, jaký je účel trestu zákazu pobytu, přičemž zde uzavřel, že to není jen zamezení pachateli, aby se nacházel v prostředí, které by jej mohlo svádět k další trestné činnosti, nýbrž i ochrana určitého prostředí, které by pachatel mohl svými aktivitami ohrožovat. Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 6 Tdo 692/2024-219 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 22. 8. 2024 v trestní věci obviněného V. C. o jeho dovolání proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. 2. 2024, č. j. 9 To 3/2024-169, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 1 T 67/2023, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 (dále „soud prvního stupně“, příp. „soud“) ze dne 11. 12. 2023, č. j. 1 T 67/2023-129, byl obviněný V. C. (dále „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku a odsouzen za to k trestu odnětí svobody na 5 měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. 2. Podle skutkových zjištění soudu se obviněný přečinu dopustil (zjednodušeně řečeno) tím, že dne 28. 8. 2023 nejméně od 19:05 hod. do 20:05 hod. pobýval bez povolení a existence vážných důvodů v Casinu XY v Praze 1, a to navzdory uloženému trestu zákazu pobytu vztahujícímu se na celé území hlavního města Praha. 3. Odvolání obviněného Městský soud v Praze (dále „odvolací soud“) usnesením ze dne 20. 2. 2024, č. j. 9 To 3/2024-169, podle § 256 tr. ř. zamítl. II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Proti citovanému usnesení Městského soudu v Praze podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání, jež opřel o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Ten shledal v nesprávném právním posouzení skutku. Soudům obou stupňů vytkl vadný závěr o tom, jakou konkrétní činnost omezuje trest zákazu pobytu. 5. Upozornil, že tento trest spočívá v zákazu „zdržovat se“, nikoli „zdržet se“ ve vymezené oblasti a dovodil, že nedokonaný vid tohoto slovesa značí, že musí jít o déletrvající či opakující se jednání. Legislativní technika trestního zákoníku totiž právě užitím dokonavého či nedokonavého vidu slovesa rozlišuje ve formulacích skutkových podstat, zda jde o činy jednorázové (např. vražda – usmrtí, nikoli usmrcuje) anebo déletrvající či opakující se (např. nedovolené ozbrojování – přechovává, nikoli přechová). Totéž užívání rozdílných slovesných vidů platí i pro výklad obecného jazyka. 6. Vyzdvihl též zásadu terminologické jednoty právního řádu, díky níž je nezbytné, aby pojem „pobyt“ na straně jedné a „pohyb“ na straně druhé měl stejný význam ve všech právních předpisech tvořících právní řád. Rozdíl mezi svobodou pobytu a svobodou pohybu vyložil Ústavní soud v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 4/02 a tento výklad nutno vztahovat i na trest zákazu pobytu. Prvostupňový i druhostupňový soud však pojem „pobyt“ zakazovaný příslušným druhem trestu vyložily šířeji. 7. Z § 75 odst. 7 tr. zákoníku věta za středníkem se dále podává, že pachatel se nesmí na vymezeném místě zdržovat, ledaže by k tomu obdržel příslušné povolení. Toto povolení se přitom uděluje k přechodnému pobytu, z čehož vyplývá, že právě takový (tj. přechodný) pobyt byl uloženým trestem zakázán, zatímco na méně intenzivní formy přítomnosti v zakázaném prostoru (návštěva, přesun) se trest zákazu pobytu nevztahoval. Na tom nic nemění ani úprava v § 350a odst. 3 tr. ř., která hovoří o možnosti povolení „návštěvy“ zakázané oblasti. Trestní zákoník je totiž vůči trestnímu řádu jednak normou hmotněprávní, tj. speciální, a jednak novější, takže nesoulad těchto předpisů je třeba řešit vyloučením aplikace § 350a odst. 3 tr. ř. 8. Významným je též princip nevytváření nadbytečných ustanovení právního řádu, z čehož plyne, že jednotlivé právní instituty se nepřekrývají. Zatímco zásah do svobody pobytu řeší trest zákazu pobytu, pro zásah do svobody pohybu jsou určena omezení předpokládaná v § 48 odst. 4 tr. zákoníku. Chtěl-li by tedy soud obviněnému zakázat nejen bydlení (pobyt), ale i návštěvy vymezeného území (pohyb), musel by trest zákazu pobytu kombinovat s předmětným omezením. 9. I zásada ústavně konformního výkladu a princip výkladu normy podle jejího účelu brání interpretaci obsahu trestu zákazu pobytu, jakou zvolil odvolací soud. Z čl. 14 odst. 3 Listiny základních práv a svobod plyne, že svobody pohybu a pobytu mohou být zákonem omezeny, jen pokud je to nezbytné zejména k udržení veřejného pořádku, pro ochranu zdraví nebo ochranu práv a svobod druhých. Účelem trestu zákazu pobytu pak je vyřazení pachatele z prostředí, které na něj má nepříznivý vliv. Překročení hranic zakázané obce či její jednohodinová návštěva nenarušuje veřejný pořádek ani nepoškozuje práva druhých a obtížně může vést též k tomu, aby se za tak krátkou dobu projevil nepříznivý vliv, který daná obec na pachatele má. Konečně nutno vzít v potaz i to, že zákaz pobytu je výjimkou z pravidla zaručujícího svobody pohybu i pobytu. Všechny výjimky je přitom nutné vykládat restriktivně, aby vedly k zachování větší míry svobody. 10. Dovolatel uzavřel, že odvolací i prvostupňový soud nesprávně dovodily, že stíhaným jednáním mařil dříve mu uložený trest zákazu pobytu. Argumentoval-li odvolací soud výkladovými zvyklostmi již z dob Rakouska-Uherska, pak to jednak nijak nedoložil, ale i kdyby ano, pak český právní řád není systémem práva obyčejového, nýbrž zákonného. Případná zavedená praxe tak může být relevantní, jen pokud zákon umožňuje více výkladů, prostor k výkladu zaujatému odvolacím soudem však v projednávaném případě zákon nedává. 11. Závěrem svého dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení soudu odvolacího i prvostupňového, jakož i další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a aby jej podle § 226 písm. b) tr. ř. zprostil obžaloby. 12. Nejvyšší státní zástupce se k dovolání obviněného vyjádřil prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“). Připomněl, že obsahem trestu zákazu pobytu je, že pachatel nesmí po dobu výkonu tohoto trestu vstupovat a zdržovat se na určeném místě, ledaže by získal povolení k přechodnému pobytu. Právě část věty za středníkem v § 75 odst. 7 tr. zákoníku dává návod, jak časově interpretovat zákaz zdržovat se na určit