6 Tdo 79/2025 — Nejvyšší soud

6 Tdo 79/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. f) tr.ř. § 265b odst.1 písm. h) tr.ř. § 265b odst.1 písm. m) tr.ř. Datum rozhodnutí:30. 7. 2025 Spisová značka:6 Tdo 79/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:6.TDO.79.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Útisk Porušování domovní svobody Dotčené předpisy:§ 177 odst. 1 tr. zákoníku § 178 odst. 1,3 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:4. 11. 2025 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 31.10.2025III.ÚS 3220/25 Jan Svatoň odmítnuto pro nedodržení lhůty20. 11. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 6 Tdo 79/2025-913 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. 7. 2025 o dovolání, které podal nejvyšší státní zástupce v neprospěch obviněných 1. E. H., 2. J. K., 3. Michala Kučery, trvale bytem Štichova 579/27, 149 00 Praha-Háje, 4. J. Z., 5. právnické osoby NAVALS SYSTEM s.r.o., IČ 07420731, se sídlem Revoluční 1082/8, 110 00 Praha 1, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 5. 9. 2024, sp. zn. 11 To 275/2024, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 3 T 8/2023, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání nejvyššího státního zástupce odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Usnesením Okresního soudu v Příbrami ze dne 20. 6. 2024, sp. zn. 3 T 8/2023, byla podle § 222 odst. 2 tr. ř. trestní věc spoluobviněných fyzických osob E. H., J. K., Michala Kučery a J. Z. a právnické osoby – společnosti NAVALS SYSTEM s.r.o. (dále také jen společně „spoluobvinění“) spočívající v tom, že „dne 23. 12. 2020 jednáním obžalovaného Michala Kučery, který v postavení jednatele v předmětné době fakticky ovládal společnost a jednal za společnost, a jednáním zaměstnanců společnosti NAVALS SYSTEM s.r.o., E. H., J. K. a J. Z., při plnění jejich pracovních úkolů na základě pokynů jednatele společnosti, obžalovaného Michala Kučery, v rámci podnikatelské činnosti společnosti NAVALS SYSTEM s.r.o., a v zájmu této společnosti, která užívala areál XY čp. XY v obci XY, okr. XY, na základě Pachtovní smlouvy ze dne 23. 11. 2020 uzavřené mezi majitelkou areálu, J. Š., ročník XY a spol. MEADOW ZAS s.r.o. (na straně propachtovatele) a NAVALS SYSTEM s.r.o. (na straně pachtýře), zastoupené jednatelem Michalem Kučerou, společným jednáním se svými zaměstnanci – obžalovanými Z., H. a K., pracujícími pro společnost NAVALS SYSTEM s.r.o., kteří se řídili jeho pokyny, kdy poté, co obžalovaní K. a Z. sdělili poškozené M. S., rozené K., ročník XY, která v nemovitosti u svého syna V. S. bydlela bez jakékoliv nájemní smlouvy už od roku 1999, a aniž by tato dostala jakoukoliv písemnou výzvu k opuštění obývaných prostor z bytu o velikosti 1+1, že jí nesou křeslo, tato je pustila do svého bytu, aby ho mohli dát do obývací místnosti, následně vstoupili obžalovaní Michal Kučera, J. Z., J. K. a E. H., pracující pro společnost NAVALS SYSTEM s. r. o. do bytu a obžalovaní Kučera a Z. poškozené oznámili, že od této chvíle budou prostory statku obývat další zaměstnanci společnosti a když je poškozená vyzvala, aby její byt opustili, kdy poškozená všechny vnímala jako zaměstnance hlídací agentury, kterou si najala její bývalá snacha J. Š., na ochranu objektu, kdy zároveň využili tísnivé situace poškozené, vysokého věku, která na statku byla sama, neměla žádné zastání, kdy její syn V. S., byl v rámci řešení neshod s bývalou manželkou z předmětného statku soudně vykázán (vedeno pod sp. zn. KRPS-291576/TČ-2020-011171), kdy pracovníci agentury nepouštěli do objektu ani děti poškozené na běžnou návštěvu, přičemž poškozená v rámci bezvýchodnosti své situace, v důsledku psychického vypětí ihned volala svému synovi, zabalila si své nejnutnější věci a statek opustila, přičemž v důsledku přestěhování se u poškozené rozvinula situačně (stresem) podmíněná neurotická porucha, a to porucha přizpůsobení se, která se projevovala neurotickými obtížemi, jako pokles nálad, stavy úzkosti, plačtivost, nespavost, pocity vyčerpání, v důsledku čehož byla v péči praktické lékařky, přičemž obžalovaná právnická osoba jednala v rámci své činnosti vymezené Pachtovní smlouvou uzavřenou dle § 2332 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění, dne 23. 11. 2020 mezi paní J. Š. a spol. MEADOW ZAS s.r.o. a obžalovanou právnickou osobou,“ v čemž byl obžalobou spatřován přečin útisku podle § 177 odst. 1 tr. zákoníku a přečin porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, 3 tr. zákoníku, postoupena Městskému úřadu v Dobříši, neboť uvedený skutek není trestným činem, avšak mohl by být posouzen jako přestupek. 2. O stížnosti, kterou proti tomuto usnesení podala státní zástupkyně v neprospěch všech obviněných, rozhodl Krajský soud v Praze usnesením ze dne 5. 9. 2024, sp. zn. 11 To 275/2024, tak, že ji podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítl. II. Dovolání a vyjádření k němu II./1. Dovolání státního zástupce3. Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Praze podal nejvyšší státní zástupce v neprospěch všech obviněných dovolání. Uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. s odkazem na dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. f) a h) tr. ř., neboť napadeným usnesením bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. d) tr. ř., přestože bylo v řízení mu předcházejícím soudem prvního stupně rozhodnuto o postoupení věci jinému orgánu, aniž byly splněny podmínky pro takové rozhodnutí, a rozhodnutí soudu prvního stupně spočívalo na nesprávném právním posouzení skutku. 4. Následně uvedl, že soud prvního stupně měl za prokázanou pouze část jednání obviněných vůči poškozené, s tím, že toto jednání nevykazuje takovou míru společenské škodlivosti, aby je s přihlédnutím k § 12 odst. 2 tr. zákoníku bylo možno posoudit jako trestný čin. Postačuje uplatnění odpovědnosti podle jiného právního předpisu, a to podle zákona č. 251/2016 Sb., o některých přestupcích. Soud zohlednil to, že na místě zasahující policisté poškozené doporučili, aby její další setrvání na statku řešila občanskoprávní cestou. Krajský soud se pak ztotožnil se stanoviskem soudu prvního stupně. 5. Nejvyšší státní zástupce pokračoval, že z hlediska naplnění formálních znaků žalovaných přečinů se soudy obou stupňů věcí podrobněji nezabývaly. Vzhledem k tomu, že toliko odkázaly na nízkou míru společenské škodlivosti a na § 12 odst. 2 tr. zákoníku, lze mít za to, že z formálního hlediska považovaly znaky skutkových podstat žalovaných přečinů za naplněné. Soud prvního stupně přitom dovodil, že poškozená nebyla oprávněnou uživatelkou předmětného obydlí. Jeho závěr však podle nejvyššího státního zástupce nemůže obstát. 6. Podle zjištění soudu poškozená bydlela na předmětném statku v menším bytě již od let 1999-2000, přičemž se tam nastěhovala se souhlasem syna V. S. a jeho tehdejší manželky J. Š., kteří měli statek původně ve spoluvlastnictví. Žádná nájemní smlouva patrně uzavřena nebyla, nicméně tuto situaci by bylo možno charakterizovat jako uzavření inominátního kontraktu podle § 51 tehdy platného občanského zákoníku, resp. posléze jako výprosu podle § 2189 nyní platného občanského zákoníku. Poškozená nebyla nikdy, a to ani po rozvodu jejího syna V. S. s J. Š. vyzvána k vyklizení bytu, a to nejen písemně, ale zřejmě ani neformálně, neboť výzvy J. Š., popř. její právní zástupkyně byly adresovány toliko V. S. Pouhý nesouhlas J. Š. s užíváním předmětného bytu M. S., který nebyl dán právně relevantně najevo, nemohl vést k závěru o neoprávněnosti užívání bytu poškozenou. Neoprávněnost nemohla vyplývat ani z vykázání syna poškozené V. S. soudním rozhodnutím. Je třeba mít za to, že poškozená byla v době žalovaného činu oprávněnou uživatelkou předmětného obydlí. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 16. 1. 2013, sp. zn. 4 Tdo 1552/2012, existence nájemní smlouvy není podmínkou pro aplikaci ustanovení § 178 odst. 1 tr. zákoníku, tj. aby obydlí požívalo ochrany před neoprávněným vniknutím jiného. 7. Nejvyšší státní zástupce připustil, že nebyly naplněny formální znaky podmiňující použití vyšší trestní sazby podle § 178 odst. 3 tr. zákoníku. Dané ustanovení vyžaduje, aby vedle spáchání činu nejméně s dvěma osobami (tj. nejméně třemi fyzickými osobami) byla kumulativně splněna podmínka užití násilí nebo pohrůžky bezprostředního násilí. To však ze skutkových okolností nevyplývá a nebylo obviněným přičítáno ani obžalobou. 8. To se však netýká základní skutkové podstaty přečinu porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1 tr. zákoníku. Soudy nijak nezpochybnily, že obvinění setrvali v bytě poškozené proti její