6 Tdo 827/2024 – Nejvyšší soud

6 Tdo 827/2024-685 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 31. 10. 2024 o dovoláních, která podali 1) obviněný Jaroslav Šimáček, trvale bytem Cukrovarská 94/17, Praha 9 – Čakovice, a 2) obviněná G 3 plast, s.r.o., IČ 27291294, se sídlem Toužimská 588/70, Praha 9 – Kbely, proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 16. 5. 2024, č. j. 11 To 118/2024-605, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu Praha-východ pod sp. zn. 44 T 71/2023, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněných Jaroslava Šimáčka a G 3 plast, s.r.o., odmítají. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh jednání 1. Rozsudkem Okresního soudu Praha-východ ze dne 23. 2. 2024, č. j. 44 T 71/2023 562, byli obvinění uznáni vinnými přečinem neoprávněného nakládání s odpady podle § 298 odst. 1 tr. zákoníku a odsouzeni · obviněný Jaroslav Šimáček podle § 298 odst. 1 tr. zákoníku Ø k trestu odnětí svobody na tři měsíce, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří let, Ø podle § 67 odst. 1 a § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku k peněžitému trestu 40 denních sazeb po 800 Kč, celkem tedy 32 000 Kč, a Ø podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku k trestu zákazu činnosti spočívajícímu v zákazu výkonu řídících a manažerských funkcí a podnikatelských aktivit v právnických osobách s předmětem podnikání v oblasti nakládání s odpady a zprostředkování obchodní činnosti v oblasti nakládání s odpady na dobu čtyř let, · obviněná G 3 plast, s.r.o., podle § 298 odst. 1 tr. zákoníku za užití § 18 odst. 1, odst. 2 t.o.p.o. Ø podle § 68 odst. 1 tr. zákoníku k peněžitému trestu 165 denních sazeb po 2 000 Kč, celkem tedy 330 000 Kč, Ø podle § 20 odst. 1 t.o.p.o., § 73 odst. 1 tr. zákoníku k trestu zákazu činnosti spočívajícímu v zákazu podnikání v oblasti nakládání s odpady a zprostředkování obchodní činnosti v oblasti nakládání s odpady na dobu šesti let. 2. Uvedeného přečinu se podle skutkových zjištění prvostupňového soudu dopustili zjednodušeně řečeno tím, že obviněný Šimáček jako jediný jednatel obviněné G 3 plast, s.r.o., jež neměla oprávnění provozovat zařízení k využívání odpadu, uzavřel za tuto obviněnou smlouvu s německou společností ROTH International, na základě které nechal úmyslně za úplatu 20 EUR/t navézt ze Spolkové republiky Německo do areálu bývalého JZD v ulici XY v katastru obce XY, okres Praha-XY, v období od 26. května do 2. července 2020 celkem 372,82 tun odpadu konkrétně drcených pneumatik, které byly v daném místě bez dalšího využití uloženy, přičemž takové jednání bylo v rozporu s ustanovením § 54 odst. 2 zákona č. 185/2001 Sb. o odpadech ve znění účinném do 31. 12. 2020 (dále též jen „ZoOd“). 3. K odvolání státního zástupce Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 16. 5. 2024, č. j. 11 To 118/2024-605, prvostupňový rozsudek změnil ve výrocích o trestech, kdy při nezměněném výroku o vině odsoudil · obviněného Šimáčka podle § 298 odst. 1 tr. zákoníku Ø k trestu odnětí svobody na tři měsíce, jehož výkon podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu v délce tří let, Ø podle § 67 odst. 1 a § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku k peněžitému trestu 50 denních sazeb po 1 000 Kč, celkem tedy 50 000 Kč, Ø podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku k trestu zákazu činnosti spočívajícímu v zákazu výkonu řídících a manažerských funkcí v právnických osobách s předmětem podnikání v oblasti nakládání s odpady a zprostředkování obchodní činnosti v oblasti nakládání s odpady na dobu čtyř let, · obviněnou G 3 plast, s.r.o., podle § 298 odst. 1 tr. zákoníku a podle § 18 odst. 1, 2 t.o.p.o. Ø podle § 68 odst. 1 tr. zákoníku k peněžitému trestu 50 denních sazeb po 8 000 Kč, celkem tedy 400 000 Kč, Ø podle § 20 odst. 1 TOPO a § 73 odst. 1 tr. zákoníku k trestu zákazu činnosti spočívajícímu v zákazu podnikání v oblasti nakládání s odpady a zprostředkování obchodní činnosti v oblasti nakládání s odpady na dobu šesti let. 4. Odvolání obou obviněných Krajský soud v Praze uvedeným rozsudkem zamítl podle § 256 tr. ř. II. Dovolání a vyjádření k němu 5. Proti citovanému rozsudku Krajského soudu v Praze podali oba obvinění prostřednictvím svého obhájce dovolání. To opřeli o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. 6. Dovolatelé namítli, že primárně musí být postaveno najisto, že nakládali skutečně s odpadem ve smyslu jeho zákonné definice podle tehdy účinného zákona o odpadech. Odvolací soud dospěl k neodůvodněnému závěru, že předmětný materiál je odpadem. Dovodil to nikoli na základě relevantních podkladů či důkazů, ale na základě vlastní subjektivní představy. Odvolací soud totiž nerozlišoval mezi pneumatikami na straně jedné a výrobkem z pneumatik na straně druhé. Zatímco pneumatiky jsou odpadem, v areálu dovolatelů se nenacházely pneumatiky, nýbrž materiál, o němž bylo prohlášeno a prokázáno, že se jedná o materiál vzniklý určitým procesem recyklace a mechanického přetváření pneumatik. Pneumatiky jako věci movité tedy zanikly a vznikl materiál, který nelze zařadit pod žádnou z kategorií katalogů odpadů – vyhlášky č. 381/2001 Sb. Pokud by dodavatelé skutečně obdrželi od společnosti ROTH International pneumatiky, tj. odpad, pak by se odvolací soud nemusel zabývat tím, zda existují pochybnosti, jestli dodaná věc je skutečně odpadem. Dovolatelé však evidentně neobdrželi pneumatiky, ale materiál, k jehož výrobě byly pneumatiky použity. Dovolatelé k tomu předložili dokumenty osvědčující, že se jedná o výrobek, nikoliv o odpad, a odvolací soud tak měl blíže zkoumat odborným vyjádřením či přímo znaleckým posudkem, zda se o odpad jedná či nikoliv. Odvolací soud hovoří o „rozřezaných pneumatikách“, to však je termín, který zákon o odpadech ani související právní předpisy neznají. 7. Argument odvolacího soudu, že se lze stěží domnívat, že by subjekty sídlící ve Spolkové republice Německo připustily, aby byl z jejich země do České republiky převážen odpad, dovolatelé označili až za úsměvný, neboť nelze věřit, že Spolková republika Německo je zemí plnou spořádaných občanů, kteří nečiní nic v rozporu se zákonem. Zcela irelevantní je pak argumentace odvolacího soudu poukazující na to, že dovolatelé netvrdili, že by pneumatiky chtěli dále zpracovávat. Skutková podstata stíhaného přečinu je založena na přepravě odpadu přes hranice státu bez oznámení či souhlasu příslušného orgánu, nikoliv však na tom, zda a jak bude s odpadem dále naloženo. Za nepoužitelný označili dovolatelé i argument odvolacího soudu, že za dodávku obviněná dostala od společnosti ROTH zaplaceno, což má být důkazem, že dodávka byla odpadem. Odvolací soud však zde subjektivně hodnotí vnitřní obchodní vztahy dvou společností, navíc obvinění vysvětlili, že společnost ROTH International platila příspěvek na zpracování dodaného materiálu. 8. Dovolatelé uzavřeli, že odvolací soud k vyhodnocení otázky, zda jde o odpad či nikoliv, přistoupil zaujatě a neinicioval řízení u Krajského úřadu Středočeského kraje podle § 3 odst. 8 zákona o odpadech. Rozhodná skutková zjištění tedy neposkytují dostatečný podklad k závěru, že skutek je vůbec trestným činem, neboť není dostatečně podloženo, že obvinění nakládali s odpady, a nikoliv s výrobkem jakékoliv frakce či velikosti, v jaký byly pneumatiky mechanicky přeměněny. 9. Obvinění odmítli, že jejich obhajoba by byla účelová, neboť je podložena relevantními důkazy. Takto upozornili na usnesení Krajského úřadu Středočeského kraje ze dne 17. 9. 2021, kterým bylo zastaveno řízení ve věci rozhodnutí v pochybnostech podle § 3 odst. 8 ZoOd. Z toho vyplývá, že v době návozu materiálu existovaly pochybnosti o tom, zda se o odpad jedná, řízení však dokončeno nebylo a nebyla tak vyřešena otázka, zda jde o odpad či nikoliv. Také ze záznamu o kontrolních úkonech České inspekce životního prostředí ze dne 28. 5. 2020 vyplývá, že při kontrole areálu obviněných inspekce označila podnět ke kontrole za nedůvodný, neboť v areálu nezaznamenala žádné známky navážení odpadu. Konečně pak jde o doklady CMR a dodací listy týkající se dodávek od firmy ROTH International, z nichž se podává, že jde o dodávku gumového materiálu, nikoliv o dodávku odpadu či pneumatik. 10. Obvinění proto dovodili, že rozhodné skutkové zjištění učiněné odvolacím soudem, jež je určující pro naplnění znaku stíhaného trestného činu, je ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, a navíc ve vztahu k němu nebyly nedůvodně provedeny obviněnými navrhované podstatné důkazy odborným vyjádřením či znaleckým posudkem. 11. Obvinění rozporovali i závěr o tom, že by to byli oni, kdo přepravil odpad přes hranice státu. Jediné, co učinili, byla obchodní dohoda a objednávka gumového materiálu od společnosti ROTH International, odesílatelem materiálu však byla tato cizozemská společnost a dopravcem firma W. Lindner Int. Spedition GmbH. Obvinění tedy neměli žádný vliv na to, který dopravce materiál dopraví přes hranice. Pouhá objednávka materiálu nemůže naplnit znak skutkové podstaty spočívající v přepravě přes hranice. K naplnění skutkové po