6 Tdo 839/2013

6 Tdo 839/2013-121

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 10. října 2013 o dovoláních, která podali obvinění P. B., R. Š., J. H., M. E. a L. K. proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 5. 11. 2012, č. j. 11 To 156/2012 - 5396, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 6 T 12/2010, takto:

Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušené části rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Krajskému soudu v Hradci Králové p ř i k a z u j e , aby věc obviněné L. K. v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 25. 5. 2012, sp. zn. 6 T 12/2010, byl obviněný P. B. uznán vinným pod body I. 1) a 2) zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „tr. zákoník“); obviněný R. Š. byl uznán vinným pod body III. 1) až 6) trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1, odst. 2 písm. a) trestního zákona, účinného do 31. 12. 2009, (zák. č. 140/1691 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen „tr. zák.“) a pod bodem IV. přečinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku; obviněný J. H. by uznán vinným pod body V. 1) až 20) zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku; obviněná M. E. byla uznána vinnou pod body II. 1) a 2) zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku; obviněná L. K. byla uznána vinnou pod body VII. 1) až 18) zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku. Této trestné činnosti se dle skutkových zjištění krajského soudu dopustili tím, že (Nejvyšší soud dále cituje pouze výrok týkající se dovolatelů):

1) v období nejméně od června 2009 do svého zadržení dne 14. 4. 2010 nejméně ve 4 případech sám a v 10 případech s M. E. na své chatě v obci K. vyrobil nejméně 1.867,6 gramů pervitinu, který užil částečně pro svoji potřebu a v převážné míře prodal on nebo M. E. dalším osobám,

2) od přesně nezjištěné doby, nejspíše od roku 2006, do svého zadržení dne 14. 4. 2010 ve svém bydlišti v ulici Z. v P., na své chatě v obci K. a na dalších přesně nezjištěných místech zejm. v P., prodal, daroval nebo za jiné věci směnil drogu pervitin v celkovém množství nejméně 762,9 gramů tak, že:

a) v období od srpna 2009 do února 2010 zejm. na své chatě v obci K., daroval 2x týdně vždy 1 dávku pervitinu v množství asi 0,1 gramu L. D., nar. 16. 2. 1986, kdy takto jmenovaný obdržel za uvedené období celkem nejméně 5,6 gramů pervitinu,

b) v období od roku 2007 do prosince 2009 na různých místech v P., zejména v místě svého bydliště v ulici Z., a na své chatě v obci K., prodával 1x za měsíc až 1x za 3 měsíce pervitin v množství 1-2 gramy v ceně 600,-- Kč až 1.000,-- Kč za 1 gram a v blíže nezjištěném počtu případů daroval 1 dávku pervitinu v množství asi 0,5 gramu F. H.,kdy ten takto obdržel nejméně 36,0 gramů pervitinu,

c) v období od července 2009 do března 2010 na různých místech v P., zejména v místě svého bydliště na adrese Z., a na své chatě v obci K., ve více případech prodal L. K. celkem nejméně 168,8 gramů pervitinu v ceně 700,-- Kč za 1 gram, celkově za částku nejméně 118.160,-- Kč,

d) v období od září 2009 do října 2009 u D. S. v P.- L. a u prodejny O. v P. – P. v 1 případě na pokyn R. Š. a v druhém případě sám prodal V. M. pervitin v hodnotě 24.000,-- Kč,v množství 40,0 gramů,

e) v období od července 2009 do října 2009 u prodejny O. v P. – P. a na dalších místech v P. nejméně v 9 případech prodal J. H. a D. S. pervitin v množství vždy 20-50 gramů v ceně 600,-- Kč za 1 gram, a celkem tak J. H. a D. S. prodal nejméně 267,0 gramů pervitinu celkem za částku cca 160.200,-- Kč,

f) v období od června 2009 do srpna 2009 v P. v kanceláři klubu Ó. a v místě svého bydliště na adrese Z. nejméně ve 4 případech předal či prodal R. Š. nejméně 139,7 gramů pervitinu,

g) od přesně nezjištěné doby roku 2007 nebo 2008 do dubna 2010 na své chatě v obci K. nabízel a zdarma poskytoval 1x - 2x týdně vždy nejméně 1 dávku pervitinu v množství 0,1-0,2 gramu J. R., kterému takto předal nejméně 20-40 gramů pervitinu,

h) v období od července 2009 do listopadu 2009 na své chatě v obci K., nabízel a zdarma poskytoval 2x týdně 1 dávku pervitinu v množství 0,1-0,2 gramu S. Z., které takto předal nejméně 4,8 gramů pervitinu,

i) v období od roku 2006 do prosince 2009 v místě svého bydliště v P., ulice Z., daroval nejméně ve 4 případech v množství na 1 dávku pervitin V. K., kdy takto jmenovaný obdržel celkem 0,8 gramu pervitinu,

j) v lednu 2010 ve svém bytě v P., ulice Z., nabídl v 1 případě ke společnému užití 1 dávku pervitinu D. M., kdy jde o množství nejméně 0,1-0,2 gramu pervitinu,

k) v období od roku 2007 do června 2009 na různých místech v P. prodával L.S., 1x za 14 dní 1 gram pervitinu za částku 1.000,-- Kč, kdy takto prodal pervitin v množství nejméně 80,0 gramů za částku asi 10.000,-- Kč,

přičemž tohoto jednání se dopustil bez příslušného povolení Ministerstva zdravotnictví ČR s vědomím, že pervitin obsahuje metamfetamin, tedy psychotropní látku zařazenou do seznamu II Úmluvy o psychotropních látkách a současně uvedenou v příloze č. 5 k zákonu č. 167/1998 Sb., o návykových látkách,

1) v období nejméně od června 2009 do svého zadržení dne 14. 4. 2010 nejméně v 10 případech se svým přítelem P. B. na jeho chatě v obci K. vyrobila nejméně 1.589,8 gramů pervitinu, který částečně užila pro svoji potřebu a v převážné míře buď P. B. nebo ona sama prodala dalším osobám,

2) od přesně nezjištěné doby, nejméně od letních měsíců 2009 do svého zadržení dne 14. 4. 2010 ve svém bydlišti v P., ul. Z., na chatě P. B. v obci K. a na dalších přesně nezjištěných místech zejm. v P., prodala, darovala nebo za jiné věci směnila drogu pervitin v celkovém množství nejméně 416,4 gramů tak, že:

a) v období od srpna 2009 do konce roku 2009 zejm. ve svém bydlišti v P., ul. Z., a v Ch., prodala 2x týdně v množství 2 až 3 gramy za cenu 1.000,-- Kč za 1 gram a ve dnech 13. 8. 2009 a 14. 8. 2009 vždy v množství 8 gramů za částku 4.000,-- Kč, celkem nejméně 116,0 gramů pervitinu J. B.,

b) v období od prosince 2007 do prosince 2009 ve svém bydlišti v P., ul. Z., a na chatě v obci K., prodala nejméně ve 2 případech celkem 2,0 gramy pervitinu F. H.,

c) v období od července 2009 do března 2010 v místě svého bydliště v P., ul. Z., nebo na chatě v obci K., prodala nejméně v 6 případech celkem 102,8 gramů pervitinu L. K.,

d) v období od 13. 8. 2009 do 18. 8. 2009 na chatě v obci K. prodala V. Č., osobě zvané V. L., a dalším neustanoveným osobám nejméně 169,0 gramů pervitinu za částku 169.000,-- Kč,

e) v období od července 2009 do listopadu 2009 na chatě v obci K. nabízela a zdarma poskytovala 1x až 2x týdně 0,1-0,2 gramu pervitinu J. R. a S. Z., kdy každému takto předala nejméně 4,8 gramu pervitinu, celkem tedy 9,6 gramů pervitinu,

f) v období od srpna 2009 do ledna 2010 prodala v 6 případech celkem 14 gramů pervitinu za cenu 1.000,-- Kč za 1 gram D. M., kterému takto prodala celkem 14,0 gramů pervitinu,

g) v srpnu 2009 prodala nejméně 3,0 gramy pervitinu L. D.

přičemž tohoto jednání se dopustila bez příslušného povolení Ministerstva zdravotnictví ČR s vědomím, že pervitin obsahuje metamfetamin, tedy psychotropní látku zařazenou do seznamu II Úmluvy o psychotropních látkách a současně uvedenou v příloze č. 5 k zákonu č. 167/1998 Sb., o návykových látkách,

v období nejméně od června 2009 do září 2009 na různých místech P. předával nebo prodával dalším osobám za účelem výroby drogy pervitin prekurzor efedrin a prodával nebo domlouval prodej pervitinu dalším osobám, kdy celkem předal nebo prodal nejméně 1.240,0 gramů efedrinu a prodal nebo domluvil prodej celkem nejméně 209,7 gramů pervitinu tak, že:

1) od června 2009 do září 2009 na různých místech v P. za účelem výroby pervitinu nejméně ve 3 případech předal nebo prodal P. B. blíže nezjištěné množství efedrinu, nejméně však 1.000 gramů, ze kterého P. B. sám nebo společně s M. E. vyrobili nejméně 814,8 gramů pervitinu určeného k další distribuci,

2) ve dnech 18. 6. 2009 a 25. 6. 2009 ve dvou případech prodal J. H. a M. M. pervitin tak, že dne 18. 6. 2009 v P. na Č. M. na parkovišti u restaurace M. D. jim předal 99,7 gramů pervitinu za účelem jeho prodeje další osobě a poté, co pervitin M. M. s J. H. prodali J. K. za částku 90.000,-- Kč, peníze dovezl J. H. zpět R. Š., a dne 25. 6. 2009 v P. na nezjištěném místě oběma obžalovaným prodal blíže nezjištěné množství pervitinu,

3) od července 2009 do srpna 2009 na různých místech v P., zejména v blízkosti své kanceláře v klubu Ó. v dalších nejméně 3 případech (mimo dny 18. 6. 2009 a 25. 6. 2009) prodal samostatně J. H. celkem nejméně 40,0 gramů pervitinu, a v dalších nejméně 2 případech prodal společně J. H. a D. S. celkem nejméně 30,0 gramů pervitinu určeného pro další prodej,

4) dne 27. července 2009 v P. v herně vedle disko klubu Ó. v P. domluvil s J. H. prodej 240,0 gramů efedrinu za částku 120.000,-- Kč, který následně J. H. dovezla blíže neustanovená osoba mužského pohlaví,

5) dne 11. srpna 2009 v P. domluvil prodej 20,0 gramů pervitinu pro J. H. a D. S., který oběma obžalovaným dovezl P. B.,

6 v září 2009 v P. ve 2 případech domluvil prodej nejméně 20,0 gramů pervitinu za částku 12.000,-- Kč V. M., přičemž pervitin V. M. dovezl a prodal P. B.,

přičemž tohoto jednání se dopustil bez příslušného povolení Ministerstva zdravotnictví ČR s vědomím, že pervitin obsahuje metamfetamin, tedy psychotropní látku zařazenou do seznamu II Úmluvy o psychotropních látkách a současně uvedenou v příloze č. 5 k zákonu č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, a přesto, že efedrin je uveden jako prekurzor v kategorii 1 přílohy I Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) číslo 273/2004, o prekurzorech drog, a s vědomím, že se o takovou látku jedná,

v blíže nezjištěný den měsíce ledna 2010 nebo února 2010 v P. na parkovišti před K. c. prodal J. H. nejméně 3,0 - 5,0 gramů pervitinu a tohoto jednání se dopustil bez příslušného povolení Ministerstva zdravotnictví ČR s vědomím, že pervitin obsahuje metamfetamin, tedy psychotropní látku zařazenou do seznamu II Úmluvy o psychotropních látkách a současně uvedenou v příloze č. 5 k zákonu č. 167/1998 Sb., o návykových látkách,

v období nejméně od října 2008 do svého zadržení dne 13. 4. 2010 v J. n. N., L., T. a na dalších místech Libereckého, Středočeského a Královéhradeckého kraje prodával nebo daroval dalším osobám drogu pervitin, přičemž za uvedené období prodal nejméně 986,259 gramů této drogy tak, že:

1) dne 18. 6. 2009 na parkovišti benzínové čerpací stanici OMV u dálnice D1 směr P., společně s M. M. prodal policistovi jednajícímu v rámci předstíraného převodu věci podle § 158c tr. řádu vystupujícímu pod jménem J. K. pervitin o celkové hmotnosti 99,7 gramů za částku 90.000,-- Kč pocházející od R. Š.,

2) dne 3. 11. 2009 v J. n. N. na parkovišti na H. n. zdarma předal policistovi jednajícímu v rámci předstíraného převodu věci podle § 158c tr. řádu vystupujícímu pod jménem J. K. pervitin o hmotnosti 0,185 gramů jako vzorek drogy, kterou by mohl J. K. dodávat k dalšímu prodeji,

3) dne 10. 11. 2009 v N. B. na parkovišti u prodejny P. M. prodal policistovi jednajícímu v rámci předstíraného převodu věci podle § 158c tr. řádu vystupujícímu pod jménem J. K. pervitin o celkové hmotnosti 94,0 gramů za částku 75.000,-- Kč,

4) dne 13. 4. 2010 v N. B. na parkovišti u obchodu P. M. prodal policistovi jednajícímu v rámci předstíraného převodu věci podle § 158c tr. řádu vystupujícímu pod jménem J. K. pervitin o celkové hmotnosti 382,19 gramů za částku 300.000,-- Kč a za účelem prodeje dalším osobám měl v igelitové tašce se svými osobními věcmi ve vozidle zn. Škoda Octavia tmavěmodré barvy, rzv. ..., jímž na schůzku přijel, v plastové dóze pervitin o hmotnosti 14,51 gramů získaný od D. S.,

5) v období od října 2008 do prosince 2009 v L. prodával nejméně 2,5 gramu pervitinu týdně většinou po množství 0,5 gramu za 500,-- Kč A. K., kdy takto prodal nejméně 130,0 gramů pervitinu, přičemž v období od června 2009 do prosince 2009 nejméně 1x měsíčně v množství za 500,-- Kč prodal takto pervitin společně s A. K., také N. Ď., kdy takto prodal nejméně 1,5 gramů pervitinu,

6) v období od října 2009 do ledna 2010 v J. n. N. a v T. prodal celkem nejméně 4,4 gramů pervitinu částku 2.200,-- Kč A. G.,

7) v období od srpna 2009 do února 2010 zejm. v L. dával zdarma, popřípadě prodal na 1 dávku za 200,-- Kč pervitin P. H., kdy takto jmenovaná obdržela nejméně 1,8 gramů pervitinu,

8) v období od července 2009 do března 2010 v J. n. N. daroval nebo prodával 1x měsíčně až 2x týdně M. K. 0,2-0,5 gramu pervitinu za částku od 200,-- Kč do 500,-- Kč, kdy jmenovaná takto obdržela celkem nejméně 3,5 gramů pervitinu v částce 3.500,-- Kč,

9) v období od listopadu 2009 do ledna 2010 v J. n. N. prodával 1x za 2 dny až 1x denně pervitin v množství 0,2-0,3 gramu za 1 odběr, v 1 případě pak gram za 1.200,-- Kč, Z. M., kdy jmenovaná takto obdržela celkem nejméně 9,34 gramů pervitinu,

10) v období od května 2009 dubna 2010 v J. n. N. prodával nejméně 3x do měsíce až 4x týdně R. M., v částkách od 200,-- Kč do 500,-- Kč na 1 prodej, a nejméně 4 případech jí domluvil prodej 1 dávky pervitinu N. P., kdy takto jmenovaná od obžalovaného získala nejméně 23,3 gramů pervitinu,

11) v období od července 2009 do března 2010 v L., J. n. N. a na dalších nezjištěných místech, prodal celkem 2,0 gramy pervitinu a M. P., a prodal jí i další v hodnotě 13.350,-- Kč, kdy takto jmenovaná obdržela pervitin v množství nejméně 13,1 gramů,

12) v období od července 2009 do dubna 2010 v J. n. N., M. B. a na dalších nezjištěných místech, prodával 2x - 3x týdně v období bez 2 měsíců pervitin M. Š., dávku za částku od 100,-- Kč do 300,-- Kč, kdy jmenovaná takto obdržela pervitin v množství nejméně 13,3 gramů,

13) v srpnu 2009 v J. n. N. prodal nejméně v 5 případech pervitin A. Š., za částky 500,-- Kč, 300,-- Kč, 200,-- Kč a 100,- Kč, celkem za 1.2000,-- Kč v množství nejméně 0,58 gramu,

14) v období od listopadu 2009 do března 2010 v J. n. N. vyměnil za odcizené věci nejméně v 5 případech za částky 300,-- Kč až 500,-- Kč za dávku pervitinu D. J., kdy za 500,-- Kč bylo množství 0,3-0,4 gramu, v množství nejméně 1,55 gramu, celkem za 1.900,-- Kč,

15) v období od října 2009 do března 2010 v J. n. N. prodával 3x týdně za částku 100,-- Kč nebo vyměňoval za různé věci dávku pervitinu I. P., kdy jí takto prodal nejméně 4,8 gramů pervitinu v hodnotě 4.800,-- Kč,

16) v období od listopadu 2009 do března 2010 v T. prodával 1x - 3x týdně za částku 500,-- Kč pervitin N. S., kdy jí takto prodal celkem nejméně 16,0 gramů pervitinu za částku 20.000,-- Kč,

17) v období od června 2009 do ledna 2010 v J. n. N. prodával v intervalu 2x týdně za částku 500,-- Kč až 1.000,-- Kč pervitin S. J., kdy takto jmenované prodal pervitin za 48.000,-- Kč v množství nejméně 38-48,0 gramů,

18) v období od ledna 2009 do července 2009 v L. a v H. A. v H. L. prodával 1x týdně, několikrát 1x za 14 dní, pervitin v množství 0,3 gramu za částku 500,-- Kč V. L., když takto jmenovanému prodal pervitin za částku 12.500,-- Kč v množství nejméně 7,5 gramů,

19) v období od července 2009 do října 2009 v J. n. N. prodával 2x týdně 0,3 gramu pervitinu na 1 prodej, od listopadu 2009 do ledna 2010 prodával v intervalu 2x týdně 1 gram pervitinu za částku 1.300,-- Kč a v období od února 2010 do 13. 4. 2010 prodával 3x týdně 2 gramy pervitinu na 1 prodej N. P., přičemž v období od listopadu 2009 N. P. využíval rovněž jako dealerku pervitinu, domlouval jí schůzky s odběrateli a posílal ji pervitin prodávat, kdy takto jmenované prodal celkem nejméně 99,0 gramů pervitinu,

20) v období od října 2009 do dne 13. 4. 2010 v J. n. N. prodával 1x týdně 1 gram pervitinu vždy za částku 1.000,-- Kč D. T., kdy takto jmenovanému prodal celkem 28,0 gramů pervitinu,

přičemž tohoto jednání se dopustil bez příslušného povolení Ministerstva zdravotnictví ČR s vědomím, že pervitin obsahuje metamfetamin, tedy psychotropní látku zařazenou do seznamu II Úmluvy o psychotropních látkách a současně uvedenou v příloze č. 5 k zákonu č. 167/1998 Sb., o návykových látkách,

v období nejméně od zimních měsíců roku 2007 do svého zadržení dne 14. 4. 2010 na různých místech v P., zejm. v městské části V., prodávala dalším osobám drogu pervitin, kterou nejméně od července 2009 získávala od P. B. a M. E., a sušenou rostlinu konopí-drogu marihuanu, přičemž za uvedené období prodala nejméně 736,9 gramů pervitinu, tak že:

1) v období od letních měsíců 2009 do konce ledna 2010 prodávala 1x - 2x měsíčně většinou v množství za 500,-- Kč za jeden prodej pervitin M. Ch., kdy takto prodala v 9 případech za 4.500,-- Kč, v množství nejméně 3-4,5 gramů,

2) v období od ledna 2009 do března 2010 darovala nejméně v 5-6ti případech vždy v množství asi za 100,-- Kč nezjištěné množství pervitinu T. K., kdy tato jí předala nejméně 0,6 gramu,

3) v blíže nezjištěném období, od 10tého měsíce 2009, do února 2010 prodala ve 2 případech za 300,-- Kč, v jednom případě za 500,-- Kč a v jednom případě nezjištěné množství, tedy v 5 případech celkem 1,1 gramu pervitinu za nejméně 1.100,-- Kč A. K.,

4) v blíže nezjištěném období, od ledna 2009 do března 2010 prodávala 2x měsíčně v množství vždy za částku 500,-- Kč až 1.000,-- Kč 1 nákup, pervitin M. K., kdy takto jí prodala za 21.000,-- Kč nejméně 21,0 gramů pervitinu,

5) v období od jara 2008 do února 2010 prodávala pervitin 2x - 12x měsíčně za částku 500,-- Kč až 1.000,-- Kč F. K., kdy takto prodala ve 164 případech za částku 82.000,-- Kč v množství nejméně 82,0 gramů,

6) od ledna 2008 do dubna 2010, kromě období od června 2008 do prosince 2008, prodávala 2x - 4x měsíčně po 500,-- Kč za 0,3-0,4 gramu pervitin M. P., ve dvou případech pak prodala pervitin za částku 1.000,-- Kč za jeden odběr, kdy takto prodala celkem 20,4-27,2 gramů pervitinu za částku 34.000,-- Kč,

7) v období od ledna 2009 do března 2010 prodávala 1x - 2x měsíčně dávku pervitinu v množství 0,1-0,2 gramu D. R., kdy takto prodala nejméně 1,3-5,2 gramů pervitinu,

8) v období od července 2009 do dubna 2010 prodávala 3x měsíčně za částku 500,-- Kč 0,3 gramu pervitinu G. S., kdy takto prodala za částku 15.000,-- Kč nejméně 9,0 gramů pervitinu,

9) v období od ledna 2008 do prosince 2009 prodávala 2x - 8x měsíčně M. Š., 0,4 gramu pervitinu za částku 500,-- Kč, někdy jí prodala pervitin za částku 1.000,-- Kč za 1 prodej, kdy takto prodala celkem pervitin asi ve 120 případech za 60.000,-- Kč celkem nejméně 48,0 gramů,

10) v období od srpna 2009 do dubna 2010 prodala celkem v 17 případech pervitin za částky od 300,-- Kč do 500,-- Kč A. V., kdy takto prodala za 7.200,-- Kč nejméně 7,0 gramů pervitinu,

11) v blíže nezjištěném období, nejspíše od dubna 2007 do svého zadržení dne 14. 4. 2010 prodávala sušené konopí seté-marihuanu 1x - 8x do měsíce v částkách 200,-- Kč až 500,-- Kč, někdy za 1.000,-- Kč za jeden prodej, H. K., kdy takto prodala sušené konopí celkem za částku asi 40.500,-- Kč, což odpovídá množství nejméně 162,0 gramů,

12) od prosince 2007 do dubna 2010 prodávala v zimních měsících v intervalu 1x za měsíc, po ostatní dobu v intervalu 2x - 4x měsíčně Z. B., za částku 500,-- Kč až 1.000,-- Kč za 1 prodej, kdy takto prodala celkem v 60 případech pervitin v ceně 30.-60.000,-- Kč v množství 30,0-60,0 gramů,

13) v období od října 2008 do října 2009 prodávala 2x měsíčně za částku 500,-- Kč až 1.000,-- Kč pervitin J. M., kdy takto prodala celkem ve 24 případech pervitin v hodnotě 18.000,-- Kč o váze celkem nejméně 18,0 gramů,

14) v období od prosince 2008 do října 2009 prodávala 2x - 4x měsíčně pervitin za částku 200,-- Kč až 500,-- Kč, kdy za 200,-- Kč bylo 0,1 gramu pervitinu, V. M., kdy takto prodala celkem za 11.200,-- Kč v množství nejméně 5,6 gramů,

15) v období od března 2008 do března 2010 prodávala 1x - 2x měsíčně vždy za částku 1.000,-- Kč až 1.500,-- Kč pervitin J. N., kdy takto prodala pervitin za částku přibližně 45.000,-- Kč o váze nejméně 30,0 gramů,

16) po dobu 5 let do března 2010, 1x - 2x měsíčně prodávala pervitin nejčastěji za částku 1.000,-- Kč, někdy 500,-- Kč, nebo 2.000,-- Kč za jeden odběr, V. N., kdy takto prodala v asi 90 případech za částku 90.000,-- Kč v množství nejméně 90,0 gramů pervitinu,

17) po dobu 2 let do ledna 2010 prodávala nepravidelně 2x týdně v částkách od 1.000,-- Kč do 3.000,-- Kč za jeden odběr 1-3 gramy pervitinu osobě vystupující pod jménem J. N. (za využití ust. § 55 odst. 2 tr. řádu), kdy takto prodala v 96 případech přibližně 192,0 gramů pervitinu za částku 192.000,-- Kč,

18) v období od června 2008 do dubna 2010 prodávala či darovala 2x měsíčně pervitin o váze 0,25–0,5 gramu, někdy byl odběr za částku 1.000,-- Kč (1 gram) J. S., kdy takto prodala celkem ve 46 případech asi 17,2 gramů pervitinu za částku 11.500,-- Kč,

přičemž tohoto jednání se dopustila bez příslušného povolení Ministerstva zdravotnictví ČR s vědomím, že pervitin obsahuje metamfetamin, tedy psychotropní látku zařazenou do seznamu II Úmluvy o psychotropních látkách a současně uvedenou v příloze č. 5 k zákonu č. 167/1998 Sb.,o návykových látkách, a konopí patří mezi omamné látky zařazené do seznamu IV. podle Jednotné úmluvy o omamných látkách tvořícího přílohu č. 3 k zákonu č. 167/1998 Sb.,o návykových látkách, když zároveň obsahuje delta-9-tetrahydrocannabinol, tedy psychotropní látku zařazenou do seznamu I. podle Úmluvy o psychotropních látkách tvořícího přílohu č. 4 k zákonu č. 167/1998 Sb., o návykových látkách,

Obviněný P. B. byl odsouzen podle § 283 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání deseti let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou, přičemž podle § 70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku mu byl uložen i trest propadnutí věci (věcí specifikovaných ve výroku rozsudku na str. 19-20).

Obviněný R. Š. byl za trestný čin uvedený pod body III. 1) až 6) a sbíhající se trestný čin loupeže podle § 234 odst. 1, 2 písm. a), b) tr. zák. a účastenství na trestném činu loupeže podle § 234 odst. 1, 2 písm. a), b) tr. zák. formou pomoci podle § 10 odst. 1 písm. c) tr. zák., jimiž byl uznán vinným rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 10. 12. 2009, sp. zn. 63 T 16/2009, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 2. 6. 2010, sp. zn. 10 To 33/2010, odsouzen podle § 234 odst. 2 tr. zák. za použití § 35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání deseti let, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 3 tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 35 odst. 2 tr. zák. byl zrušen výrok o trestu, který byl obviněnému Š. uložen rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 10. 12. 2009, sp. zn. 63T 16/2009, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 2. 6. 2010, sp. zn. 10 To 33/2010, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Za trestný čin ad IV. byl tento obviněný odsouzen podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou, přičemž podle § 70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku mu byl rovněž uložen i trest propadnutí věci (a to mobilního telefonu zn. NOKIA 6500c, černé barvy s nabíječkou, IMEI ..., SIM karty T-Mobile ...).

Obviněný J. H. byl odsouzen podle § 283 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání devíti let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku mu byl dále uložen trest propadnutí věci (věcí specifikovaných ve výroku rozsudku na str. 22) a podle § 101 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku bylo uloženo ochranné opatření – zabrání věci (věcí specifikovaných ve výroku rozsudku na str. 22).

Obviněná M. E. byla odsouzena podle § 283 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání šesti let, pro jehož výkon byla podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku zařazena do věznice s dozorem. Podle § 70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku jí byl uložen trest propadnutí věci (a to mobilního telefonu zn. NOKIA 6700c-1, černé barvy, včetně originál baterie NOKIA ..., CODE: 0... se SIM kartou ...).

Obviněná L. K. byla odsouzena podle § 283 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání šesti let, pro jehož výkon byla podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku zařazena do věznice s dozorem, přičemž podle § 70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku jí byl uložen i trest propadnutí věci (věcí specifikovaných ve výroku rozsudku na str. 24).

Tímto rozsudkem bylo rozhodnuto také o vině a trestu dalších tří obviněných – D. S., M. M., N. P.

O odvoláních, která byla proti citovanému rozsudku soudu prvního stupně podána, rozhodl ve druhém stupni Vrchní soud v Praze. Z podnětu odvolání podaného státním zástupcem rozsudkem ze dne 5. 11. 2012, sp. zn. 11 To 156/2012, podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. zrušil napadený rozsudek toliko ve výroku o trestu uloženém obviněnému R. Š. za skutek pod bodem III. a sbíhající se trestné činy a sám podle § 259 odst. 3, odst. 4 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněnému za trestný čin ad III. 1) až 6) a za sbíhající se trestný čin loupeže podle § 234 odst. 1, 2 písm. a), b) tr. zák. a účastenství na trestném činu loupeže podle § 234 odst. 1, 2 písm. a), b) tr. zák. formou pomoci podle § 10 odst. 1 písm. c) tr. zák., jimiž byl uznán vinným rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 10. 12. 2009, sp. zn. 63 T 16/2009, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 2. 6. 2010, sp. zn. 10 To 33/2010, uložil podle § 234 odst. 2 tr. zák. za použití § 35 odst. 2 tr. zák. souhrnný trest odnětí svobody v trvání deseti let, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 3 tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou a podle § 57a odst. 1 tr. zák. též trest zákazu pobytu na území města P. na dobu pěti let. Podle § 35 odst. 2 tr. zák. byl zrušen výrok o trestu, který byl obviněnému Š. uložen rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 10. 12. 2009, sp. zn. 63 T 16/2009, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 2. 6. 2010, sp. zn. 10 To 33/2010, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Odvolání obviněných P. B., J. H., D. S., R. Š., M. E., L. K. a otce obviněného B. JUDr. M. B. byla podle § 256 tr. ř. zamítnuta jako nedůvodná.

Proti citovanému rozsudku vrchního soudu podalo dovolání pět obviněných.

Obviněný P. B. dovolání podané prostřednictvím své obhájkyně JUDr. Hany Riedlové opřel o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v jeho druhé variantě, neboť bylo rozhodnuto o zamítnutí opravného prostředku, přestože byl v řízení mu předcházejícím dán dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tj. že rozhodnutí soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení věci nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Obviněný se domnívá, že odvolací soud nedostál své přezkumné povinnosti, když jeho odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně zamítl. Soudy podle něj nerespektovaly pravidlo in dubio pro reo, došlo k porušení zásady zjištění skutkového stavu bez důvodných pochybností, což ve svém důsledku vedlo k porušení práva obviněného na spravedlivý proces. Má za to, že závěr o naplnění subjektivní a objektivní stránky trestného činu, jímž byl uznán vinným, z provedených důkazů nevyplývá, a proto jsou rozhodnutí obou soudů zatížena extrémním nesouladem mezi zjištěným skutkovým stavem věci a jeho právním posouzením. Skutková zjištění podle jeho názoru nemají oporu v provedených důkazech.

Dovolatel popírá, že by se dopustil trestné činnosti, kterou by bylo možno označit za jednání ve velkém rozsahu či ve značném rozsahu. Proto brojí proti právní kvalifikaci podle § 283 odst. 2 písm. c), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku.

Dále poukazuje na nezákonnost počátku trestního řízení, když záznam o zahájení úkonů trestního řízení ze dne 12. 9. 2009, nemá žádnou souvztažnost k jeho osobě, přesto byl podkladem pro použití operativně pátracích prostředků i vůči němu.

Zásadní pochybení spatřuje v nepřípustné aktivitě orgánů činných v trestním řízení, neboť ty iniciovaly děj (prvotní kontakt utajeného svědka policisty vystupujícího jako J. K., který projevil zájem o koupi drogy pervitin od M. M., což dále vyvolalo trestní jednání dalších osob), který byl zahrnut do skutkové věty odsuzujícího rozsudku. Mělo být postaveno na jisto, zda zásah státu, resp. policie do skutkového děje byl přípustný a zda nedošlo k porušení čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“).

Obviněný B. zdůraznil, že ač v přípravném řízení byla zajištěna celá řada důkazů (prostorové, telefonní odposlechy, domovní prohlídky a prohlídky jiných prostor), nebyla jimi jeho vina prokázána. Obviněného neusvědčuje ani žádný ze spoluobviněných. Namítá, že soudy argumentovaly v jeho neprospěch zajištěním zařízení na výrobu pervitinu u svědků K. N. a L. D. v době, kdy on již byl několik měsíců omezen na svobodě, chata v obci K. byla přístupná množství neustanovených osob, a kdy navíc v ní byla předtím provedena několikahodinová prohlídka, při které by zcela jistě policisté zařízení na výrobu pervitinu objevili.

Odvolací soud se vůbec nezabýval výhradami obviněného stran ustanovení jednotlivých mluvčí v prostorových odposleších. Skutečnosti zaznamenané v odposleších rozhodně nepředstavují výrobu pervitinu. Úvahy soudů vedoucí k tomuto závěru jsou pouze nepodloženou spekulací.

Dovolatel poukázal na skutečnost, že žádost o prodloužení povolení ke sledování osob a věcí ze dne 14. 12. 2009, byla odůvodněna tím, že k výrobě metamfetaminu doposud nedošlo, ale v brzké době dojde. Ovšem období do 14. 12. 2009 bylo bez dalšího subsumováno do období obžalobou tvrzeného páchání trestné činnosti. V tom spatřuje obviněný projev libovůle orgánů veřejné moci.

Obává se možné podjatosti osob, které prováděly domovní prohlídku. Podle obviněného nebylo řádně vysvětleno, jak bylo naloženo s finanční hotovostí nacházející se ve druhém z nalezených trezorů.

Dovolatel nepopírá, že byl uživatelem pervitinu, že se v minulosti pokusil tuto látku neúspěšně vyrobit. Nikdy jí však nevyrobil. Pokud někdy někomu pervitin poskytl, bylo to jeho přátelům v celkovém množství okolo 5 g a nezřídka to bylo poskytování vzájemné. Dále vyvrací jednotlivé provedené důkazy ohledně jednotlivých svědků. V podrobnostech pak odkázal na své odvolání.

Uzavřel, že při respektování zásad spravedlivého procesu jeho jednání nelze pod ust. § 283 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku subsumovat. S ohledem na uvedené skutečnosti (drogu poskytl přátelům s drogovou minulostí v množství 5 g) lze jeho jednání posoudit toliko jako přečin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy ve smyslu § 283 odst. 1 tr. zákoníku.

Na základě výše uvedeného navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek odvolacího soudu, stejně tak soudu prvního stupně a věc vrátil krajskému soudu k novému projednání a rozhodnutí.

Obviněný R. Š. v dovolání, jež podal prostřednictvím svého obhájce JUDr. Kamila Podroužka uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Brojí proti zpřísnění trestu odvolacím soudem a proti zamítnutí jeho odvolání.

Je přesvědčen, že nebyl proveden jediný důkaz, který by jej z trestné činnosti přímo usvědčoval. Jeho postoj k drogám je jednoznačně negativní, což potvrzují i ostatní spoluobvinění a svědci. Vina obviněného Š. se nedá dovodit ani z výpovědi spoluobviněného S. z přípravného řízení, neboť ten vypovídal o událostech, u kterých nebyl fyzicky přítomen. Dále zpochybnil věrohodnost tohoto svědka. Rovněž výpověď spoluobviněné P. byla dle dovolatele zpochybněna. Zdůraznil, že jeho vina nebyla prokázána žádným z pořízených odposlechů telefonních ani prostorových. Skutkový stav nebyl zjištěn bez důvodných pochybností (§ 2 odst. 5 tr. ř.) a došlo k porušení zásady in dubio pro reo a tím i k porušení práva obviněného na spravedlivý proces.

V doplnění dovolaní pak dále uvedl, že nedošlo k naplnění kvalifikačního znaku „velkého rozsahu“. Odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 7 Tdo 1337/2010, z něhož dovodil, že v jeho jednání nelze spatřovat jednání ve velkém rozsahu. Připomněl, že 576 g pervitinu bylo vylákáno policejní provokací, policie obviněného H. kontaktovala jako první a tudíž toto množství je nutno považovat za neúčinné, protože policie tím podněcovala k páchání trestné činnosti, což je v rozporu s čl. 6 odst. 1 Úmluvy. Pak by se i v případě zjištění viny obviněného Š. jednalo o množství 410 g a množství účinné látky by se pohybovalo v průměru „kolem 200 %“.

Proto navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek odvolacího soudu a věc vrátil vrchnímu soudu k novému projednání a rozhodnutí.

Obviněný J. H. v dovolání podaném prostřednictvím svého obhájce Mgr. Bohumila Budínského uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. Brojí proti zpřísnění trestu odvolacím soudem a proti zamítnutí jeho odvolání. Namítá nesprávné právní posouzení skutku, konkrétně nesprávnou trestněprávní kvalifikaci, neboť nebyl naplněn kvalifikační znak „velký rozsah“, svůj názor podpořil odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 7 Tdo 1337/2010.

Dovolatel uvedl, že v napadeném rozhodnutí je mu kladeno za vinu množství 986,259 g drogy. Tento údaj však vyjadřuje množství drogy jako takové, nikoliv množství účinné látky, které bylo zjištěno od 37 % do 78,6 %. Tedy množství účinné látky bylo výrazně nižší než celkové množství.

Obviněný dále namítá, že více jak polovina z celkového množství drogy 576 g byla vylákána na základě policejní provokace a jedná se tedy o důkaz, který nelze v trestním řízení použít s ohledem na čl. 6 odst. 1 Úmluvy, rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva (ve věci Ramanauskas proti Litvě) a na rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 597/99, II. ÚS 710/01. Upozornil, že obviněný H. byl distributorem pervitinu ovšem výhradně mezi drobné odběratele a vždy v řádech desetin gramů. Policejní orgán sám v rámci předstíraného převodu nastolil situaci, kdy došlo k předání objemných dávek drogy. Policejní orgán kontaktoval obviněného a sám také určoval objem jednotlivých dodávek.

Podotkl, že tím došlo k porušení práva obviněného na spravedlivý proces a poukázal na závěry Ústavního soudu (sp. zn. I. ÚS 55/04), že ochrany základních práv a svobod se musí dostat obviněnému již v řízení před Nejvyšším soudem.

Proto navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek vrchního soudu a věc vrátil tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí.

Dovolání obviněné M. E. bylo podáno prostřednictvím její obhájkyně JUDr. Renaty Dobývalové a opírá se o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítá, že v jejím případě nebyl naplněn kvalifikovaný znak – ve velkém rozsahu. Krajský soud na str. 112 svého rozsudku v této otázce hodnotí celou skupinu obviněných společně (nebo alespoň minimálně dvojici B.-E.), proto pak dovozuje, že jednání obviněných míru tohoto kvalifikačního znaku naplňuje. V uvedeném rozsudku však chybí jakékoliv konstatování o tom, že byl nějaký skutek spáchán ve spolupachatelství. To mohlo mít vliv při stanovení druhu trestu a jeho výměry, když se soud nezabýval otázkou, jakou měrou přispělo jednání obviněné E. ke spáchání trestného činu ve smyslu § 39 odst. 6 písm. a) tr. zákoníku. Míra, kterou se obviněná E. na páchání trestné činnosti měla podílet, mohla být velice nepatrná. Proto její jednání mělo být kvalifikována nanejvýš dle § 283 odst. 2 tr. zákoníku. Uzavřela, že trestná činnost mohla být spáchána ve spolupachatelství, ovšem soudy pochybily, pokud se nezabývaly mírou podílu obviněné E. na trestné činnosti.

S ohledem na uvedené obviněná navrhla, aby dovolací soud zrušil napadený rozsudek vrchního soudu, stejně tak předcházející rozsudek soudu prvního stupně a věc vrátil krajskému soudu k novému projednání a rozhodnutí. Nad rámec uvedla, že se k trestné činnosti částečně doznala a nemá, ani neměla, důvod při tomto doznání lhát.

Obviněná L. K. podala dovolání proti rozsudku odvolacího soudu a soudu nalézacího prostřednictvím svého obhájce Mgr. Zbyňka Čermáka. Namítla dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

Má za to, že skutková zjištění rozvedená v odůvodnění soudních rozhodnutí neskýtají dostatečný podklad pro to, aby mohla být uznána vinnou zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku. Podle jejího názoru měla být za předpokladu správného právního posouzení skutku, správného zjištění jiného hmotně právního posouzení, užita přiléhavá právní kvalifikace podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, eventuálně podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku. Soudy dospěly k závěru, že obviněná K. prodala či darovala pervitin v množství nejméně 736,9 g. Podle soudů to odpovídá zákonnému znaku „ve velkém rozsahu“. Ze skutkových zjištění však vyplývá, že se jednalo o 547,9 g pervitinu a o 162 g sušeného konopí – marihuany, což soudy nerozlišily. Konstantní judikatura však vychází z individualizace konkrétního případu distribuce drogy (okolnosti, za nichž byla distribuce prováděna, povaha druh drogy, osoba pachatele), která se dále odráží ve stanovení kvalifikačních znaků „ve značném rozsahu“, „ve velkém rozsahu“ či „ve větším rozsahu“. V případě obviněné však k individualizaci hodnocení skutku ze stran soudů nedošlo, neboť je obecně dovozována trestná činnost všech obviněných. Tuto vadu nenapravil ani soud odvolací. Připomněla, že rovněž nařízení vlády č. 467/2009 stanoví odlišná kritéria pro stanovení vyššího než malého množství u drogy pervitin a u drogy marihuany.

Druhý okruh námitek zaměřila obviněná K. na nesprávné hmotně právní posouzení procesní použitelnosti výpovědi utajeného svědka J. N. z důvodu nesplnění zákonných podmínek podle § 209 odst. 2 tr. ř., § 211 odst. 2 písm. a) tr. ř. K tomu odkázala na nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 499/04. Došlo podle ní k nesprávnému právnímu posouzení v hodnocení důvodu utajení svědka podle § 55 odst. 2 tr. ř. Podotkla, že utajeného svědka J. N. se soudu nepodařilo předvolat. Jak plyne z předkládaných zpráv policie, náhle se zjistilo, že se jednalo o osobu drogově závislou, bez stálého pobytu. Proto soud přečetl výpověď J. N. z přípravného řízení. Bylo zjištěno, že tento svědek od obviněné odkoupil pervitin v množství 192 g /bod VII. 17) výroku nalézacího rozsudku/. Pro nepoužitelnost tohoto důkazu mělo být toto množství odečteno od celkového množství drogy pervitin, které by pak činilo množství nejméně 355,9 g pervitinu a 162 g marihuany. Z tohoto množství soudy měly vycházet při určování kvalifikačního znaku.

Proto obviněná K. navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil oba napadené rozsudky, zrušil také všechna rozhodnutí na zrušené rozsudky navazující, pokud vzhledem ke zrušení pozbyla podkladu, a věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.

Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) se za podmínek § 265h odst. 2 tr. ř. k podanému dovolání vyjádřil tak, že obviněným uplatněné námitky lze sice pod deklarovaný dovolací důvod podřadit, nejsou však důvodné.

Uvádí, že pokud jde o dovolání obviněných, kteří uplatnili toliko dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (vyjma obviněného Š.), je třeba konstatovat, že tento důvod dovolání v této věci není naplněn.

Zároveň je toho názoru, že rozsudek Vrchního soudu v Praze mohl být napaden výlučně s poukazem na dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Státní zástupce dále rozvádí, že rozhodnutí odvolacího soudu, kterým bylo odvolání obviněného zamítnuto, lze napadat pouze v rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Zmiňuje, že „podstatou této alternativy dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je skutečnost, že dovolateli sice nebylo odepřeno právo na přístup k soudu druhého stupně, ale tento soud – ač v řádném opravném řízení věcně přezkoumával napadené rozhodnutí soudu prvního stupně – neodstranil vadu vytýkanou v řádném opravném prostředku, nebo navíc sám zatížil řízení či své rozhodnutí vadou zakládající některý z dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Z jiných důvodů nelze takové zamítavé rozhodnutí soudu druhého stupně napadat (výjimkou je pouze důvod podle § 265b odst. 2, kterým je uložení trestu odnětí svobody na doživotí).“

Státní zástupce dále zmínil, že i pokud by bylo možné abstrahovat od nesprávně zvoleného dovolacího důvodu, tak nelze přehlédnout, že těžiště dovolacích námitek všech obviněných tvoří v podstatě pouze opakování, případně další rozvedení argumentace obsažené v odůvodnění jejich řádných opravných prostředků. Nelze přitom podle jeho názoru konstatovat, že by se dovoláním napadené rozhodnutí Vrchního soudu v Praze odpovídajícím způsobem nevypořádalo s odvolacími námitkami obviněných.

S poukazem na konstantní judikaturu Nejvyššího soudu uzavřel, že dovolání je zjevně neopodstatněné, pokud dovolatel sice uplatňuje námitky věcně odpovídající použitému dovolacímu důvodu, ale jde o námitky, s nimiž se již soudy nižších stupňů náležitě vypořádaly, zejména pokud se v dovolání pouze opakují argumenty použité již v původním řízení a v řádném opravném prostředku, které dostatečně posoudil už soud v řádném opravném řízení.

Státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněných jako zjevně neopodstatněná podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Současně dal výslovný souhlas k tomu, aby Nejvyšší soud rozhodl za podmínek uvedených v § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i pro případ jiného nežli navrhovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu [§ 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.].

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda je podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněných jsou přípustná podle § 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání podaly osoby oprávněné [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňují i obsahové náležitosti dovolání (§ 265f tr. ř.).

Protože dovolání lze podat jen z důvodů taxativně vyjádřených v § 265b tr. ř., Nejvyšší soud dále posuzoval, zda obviněnými vznesené námitky naplňují jimi uplatněný dovolací důvod.

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Jinými slovy řečeno, v mezích tohoto dovolacího důvodu je možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Jiné nesprávné hmotně právní posouzení může záležet jak ve vadném posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska trestního práva hmotného, tak v nesprávném posouzení hmotně právních otázek jiných právních odvětví. Tento dovolací důvod neumožňuje brojit proti porušení procesních předpisů, ale výlučně proti nesprávnému hmotně právnímu posouzení (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03). Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Povahu právně relevantních námitek proto nemají námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, jimiž dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. S poukazem na tento dovolací důvod totiž nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu, či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu § 2 odst. 5, 6 tr. ř. (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není povolán k dalšímu, již třetímu justičnímu zkoumání skutkového stavu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Případy, na které dopadá ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.

Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě.

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je dán tehdy, pokud bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr.ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. tedy může být naplněn ve třech různých situacích. K prvním dvěma (alternativa první) dochází tehdy, kdy rozhodnutí nadřízeného soudu je vydáno, aniž bylo napadené rozhodnutí meritorně přezkoumáno, tj. (1.) byl řádný opravný prostředek zamítnut z tzv. formálních důvodů podle § 148 odst. 1 písm. a) či b) tr. ř. nebo podle § 253 odst. 1 tr. ř., přestože nebyly splněny procesní podmínky stanovené pro takové rozhodnutí, nebo (2.) bylo-li odvolání odmítnuto pro nesplnění jeho obsahových náležitostí podle § 253 odst. 3 tr. ř., ačkoli oprávněná osoba nebyla řádně poučena nebo jí nebyla poskytnuta pomoc při odstranění vad odvolání (viz § 253 odst. 4 tr. ř.). Třetí případ (alternativa druhá) představuje situace, kdy řádný opravný prostředek byl zamítnut z jakýchkoli jiných důvodů, než jsou důvody uvedené výše (varianta první), ale řízení předcházející napadenému rozhodnutí je zatíženo vadami, které jsou ostatními dovolacími důvody podle § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.

Přezkoumával-li soud druhého stupně některé napadené rozhodnutí uvedené v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř. na podkladě řádného opravného prostředku (odvolání nebo stížnosti) věcně a zamítl jej vzhledem k tomu, že neshledal takový řádný opravný prostředek důvodným [a to u odvolání podle § 256 tr. ř. a u stížnosti podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř.], pak je možno dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. uplatnit jen v jeho druhé alternativě, tj. byl-li v řízení, které předcházelo uvedenému zamítavému rozhodnutí, dán důvod dovolání uvedený v písm. a) až k) ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. Podstatou této alternativy dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je skutečnost, že dovolateli sice nebylo odepřeno právo na přístup k soudu druhého stupně, ale tento soud – ač v řádném opravném řízení věcně přezkoumával napadené rozhodnutí soudu prvního stupně – neodstranil vadu vytýkanou v řádném opravném prostředku, nebo navíc sám zatížil řízení či své rozhodnutí vadou zakládající některý z dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.

Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr.ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Fundovanou argumentaci tohoto mimořádného opravného prostředku má zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem – advokátem (§ 265d odst. 2 tr. ř.).

S přihlédnutím k těmto východiskům přistoupil Nejvyšší soud k posouzení dovolání jednotlivých obviněných.

Jakkoli lze přisvědčit vyjádření státního zástupce, že v situaci, kdy odvolací soud rozhodne o podaném odvolání obviněného způsobem upraveným v ustanovení § 256 tr. ř., je namístě v případě podaného dovolání uplatnit primárně dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., sama skutečnost, že tak dovolatel neučiní, nemůže vést k vydání rozhodnutí, jímž by dovolací soud (jen vzhledem k této skutečnosti) tento mimořádný opravný prostředek odmítl. Je-li z podaného dovolání dostatečně zřejmé, že dovolatel hodlal rozhodnutí soudu druhého stupně napadnout z tohoto důvodu, neboť uplatněním jiného dovolacího důvodu /např. podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř./ fakticky vytýká, že v řízení napadenému rozhodnutí předcházejícím byl dán důvod dovolání uvedený v písmenech a)až k), pak tato vada obsahu dovolání je nepodstatná (srov. nález Ústavního soudu sp zn. I. ÚS 17/05 ze dne 4. 5. 2006). V tomto nazírání byla dovolacím soudem posouzena dovolání obviněných M. E. a L. K., které svá dovolání opřely toliko o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

Dovolání obviněných reagují na skutkové a právní závěry učiněné soudy nižších stupňů k jejich osobám, v některých otázkách však obvinění vznášejí stejné výhrady, ve vztahu k nimž se jeví vhodné, aby na ně Nejvyšší soud nejprve reagoval v obecnější poloze.

Otázkou právní kvalifikace jednání obviněných se soudy nižších stupňů zabývaly v odůvodnění napadených rozhodnutí. V nich (soud prvního stupně na str. 111-112, odvolací soud na str. 27-29) vyložily, jaké skutečnosti jsou podle stávajícího soudního výkladu rozhodné pro závěr o naplnění zákonných znaků skutkové podstaty trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 tr. zákoníku, resp. pro naplnění jeho kvalifikovaných skutkových podstat v důsledku zjištění, že čin byl spáchán ve větším, značném, případně velkém rozsahu. Východiska, z nichž soudy při kvalifikaci jednání obviněných vycházely, jsou akceptovatelná i v době rozhodování dovolacího soudu, a to i přes tu skutečnost, že soudy nižších stupňů své závěry v napadených rozhodnutích odvodily též od úpravy obsažené v nařízení vlády č. 467/2009 Sb., ve znění nařízení vlády č. 4/2012 Sb. a její přílohy č. 2, tj. norem již zrušených.

Ačkoli nálezem Ústavního soudu ze dne 23. 7. 2013, sp. zn. Pl. ÚS 13/12, došlo ke zrušení části ustanovení § 289 odst. 2 tr. zákoníku (konkrétně slov „a jaké je množství větší než malé u omamných látek, psychotropních látek, přípravků je obsahujících a jedů“) a ustanovení § 2 a přílohy č. 2 nařízení vlády č. 467/2009 Sb., ve znění nařízení vlády č. 4/2012 Sb., na věc posuzovanou tato skutečnost nemá vliv. Jak totiž z citovaného nálezu vyplývá (bod 36. odůvodnění), „Na intertemporální účinky přijatého nálezu je nutné nahlížet tak, že se odvíjejí ex nunc, tj. teprve ode dne, v němž bude nález vyhlášen ve Sbírce zákonů. Nosné důvody tohoto nálezu lze uplatnit pouze pro futuro (do budoucna), nikoli pro rozhodování soudu o skutcích, k nimž došlo za trvání napadené právní úpravy.“

Závěry učiněné soudy nižších stupňů, jsou proto akceptovatelné i v době rozhodování soudu dovolacího, pokud ve vztahu k tomu či onomu obviněnému lze dovodit, že to, co napadené rozsudky vyjadřují [tj. v rozsudku soudu prvního stupně zjištění o neoprávněném nakládání obviněných s takovým množstvím pervitinu (a v případech obviněného Š. i prekurzoru a obviněné K. i konopí), jak je vymezeno v jeho výrokové části, resp. i v násobcích k množství většímu než malému podle výše zmíněného nařízení vlády na str. 112 jeho odůvodnění, v rozsudku soudu odvolacího pak na str. 28 – údaje o koncentraci této látky, o době páchání trestné činnosti obviněnými, o počtu odběratelů a konzumentů, atd.], odůvodňuje vyslovení viny obviněných v podobě zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, 3 písm. c) tr. zákoníku.

Takový právní závěr – při zohlednění všech rozhodných faktorů – lze učinit s výjimkou obviněné L. K. u všech zbylých obviněných, neboť skutková zjištění učiněná v napadených rozhodnutích u obviněných P. B., M. E., R. Š. a J. H. neodporuje tomu, co z hlediska naplnění zákonných znaků zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 tr. zákoníku, resp. v otázce výkladu znaků kvalifikovaných skutkových podstat tohoto trestného činu (konkrétně jednotlivých rozsahů spáchání trestného činu podle § 283 tr. zákoníku) vyslovil Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí ze dne 27. 2. 2013, sp. zn. 15 Tdo 1003/2012.

V tomto rozhodnutí, schváleném k publikaci ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, Nejvyšší soud mimo jiné uvedl, že východiskem pro rozlišení pojmů ve větším rozsahu, ve značném rozsahu a ve velkém rozsahu je určitý násobek (konkretizovaný jako desetinásobek) takového množství příslušné látky, které je označeno jako množství větší než malé ve výše citovaném vládním nařízení. Základem pro příslušné určení by dle tohoto rozhodnutí měl být násobek množství účinné látky, nelze-li její přesné množství zjistit, lze vycházet z celkového množství drogy, nejsou-li pochybnosti o její obvyklé kvalitě. V rozhodnutí je z hlediska výsledné právní kvalifikace zdůrazněn i význam dalších okolností, jak na ně upozornila i rozhodnutí publikovaná pod č. 1/2006 a č. 12/2011 Sb. rozh. tr.

Z důvodů výše uvedených (intertemporální účinky nálezu ÚS sp. zn. Pl. ÚS 13/12) jsou právní závěry stran výkladu zákonných znaků vymezujících rozsah spáchání trestného činu podle § 283 tr. zákoníku vyslovené citovaným rozhodnutím Nejvyššího soudu, které rovněž vyšlo z množství látek stanovených v současné době již zrušeného vládního nařízení, v posuzované věci nadále aplikovatelné.

Závěry o naplnění konkrétního kvalifikačního znaku jednotlivými obviněnými jsou tedy odvoditelné od příslušných násobků množství 2 g pervitinu (resp. 0,6 g účinné psychotropní látky) a 15 g sušiny marihuany/konopí (resp. 1,5 g účinné psychotropní látky).

Vyšly-li soudy nižších stupňů ze zjištění, že pervitin, který byl neoprávněně vyroben, resp. který se stal předmětem dalšího neoprávněného nakládání, byl s konstatovanou výjimkou ve stavu, že stran množství jeho účinné látky nevznikly pochybnosti o obvyklé kvalitě, pak pro závěry o právní kvalifikaci skutků obviněných bylo možno vyjít i z údajů o celkové hmotnosti drogy (v těch případech, kdy rozbor proveden nebyl), jak soudy nižších stupňů učinily. Právní závěry soudů nižších stupňů jsou pak z tohoto hlediska plně akceptovatelné (viz níže) u všech dovolatelů, s výjimkou obviněné L. K.

Problematika účasti svědka vystupujícího pod jménem J. K. z hlediska jeho významu pro právní posouzení činu obviněných (tvrzené nezákonné ovlivnění průběhu skutkového děje a tím i výsledné právní kvalifikace) byla uplatněna obhajobou již v řízení před soudy nižších stupňů. Lze připomenout, že v reakci na odvolací námitky obviněných odvolací soud v rámci odůvodnění svého rozsudku k této problematice uvedl následující zhodnocení:

„...Pokud jde o procesní použitelnost jednotlivých důkazů, považuje odvolací soud za potřebné zpočátku reagovat na ty společné odvolací námitky, které brojí proti údajným pochybením pramenícím v přípravném řízení, resp. již v řízení před zahájením trestního stíhání. Jde zejména o uskutečnění předstíraných převodů mezi obžalovaným H., M. a policistou vystupujícím pod jménem J. K. podle § 158c tr. ř. Podle tohoto ustanovení se předstíraným převodem rozumí předstírání koupě, prodeje nebo jiného způsobu převodu předmětu plnění, včetně převodu věci, a) k jejímuž držení je třeba zvláštního povolení, b) jejíž držení je nepřípustné, c) která pochází z trestného činu, nebo d) která je určena ke spáchání trestného činu. Podle odst. 2 cit. ustanovení lze předstíraný převod uskutečnit na základě písemného povolení státního zástupce. Pokud jde o splnění této formální podmínky, nebyly odvolateli uplatněny žádné námitky a nebylo její porušení zjištěno ani přezkumem soudu II. stupně. Podstatou tedy je, zda byl předstíraný převod uskutečněn jako tzv. policejní provokace, jak ve svých odvoláních namítají odvolatelé, či zda se jednalo o použití operativně pátracího prostředku s cílem získání informací důležitých pro trestní řízení. Odvolatelé shodně poukázali na jiné případy nepřípustných zásahů státu do skutkového děje, které byly řešeny jak Ústavním soudem, tak ESLP. Pro tato rozhodnutí bylo společné, že policejní orgán ovlivnil skutkový děj zejména tím, že ovlivnil potenciálního pachatele v jeho úmyslu spáchat trestný čin, nebo takovýto úmysl dokonce vyvolal. Vrchní soud je toho názoru, že o takový případ v dané věci nešlo. Z předloženého spisového materiálu bylo zjištěno, že státní zástupce povolil tento operativně pátrací prostředek po nashromáždění takových indicií, z nichž bylo možno dovodit závěr o páchání závažné trestné činnosti v drogové oblasti ve formě výroby pervitinu a jeho další distribuce. Jak bylo i následně prokázáno důkazy pořízenými po zahájení trestního stíhání, byl tento závěr zcela správný. Z těchto důkazů vyplynulo, že k distribuci pervitinu obžalovaným B. docházelo již od přesně nezjištěné doby roku 2006, a i když pokud jde o svědka K., šlo sice spíše o bezúplatný převod malých dávek, v případě svědků R. a H. bylo těmto předáno již podstatně větší množství ještě před uskutečněním předstíraných převodů. Stejně tak bylo zjištěno, že obžalovaná E. předávala pervitin svědku H. a obžalovaný H. se touto činností zabýval již od října roku 2008 na území Libereckého, Středočeského a Královéhradeckého kraje. Jak bylo zjištěno v průběhu dokazování, policista K. kontaktoval obžalovaného s tím, že má zájem o koupi zboží, s kterým tento obchoduje. Takovouto iniciativu policisty nelze chápat jako výzvu k páchání trestné činnosti, neboť k jejímu pokračujícímu páchání v té době docházelo. Opačný výklad by vedl k absurdní situaci, kdy by bylo nutné vyčkat, zda snad pachatel náh