6 Tdo 892/2013 — Nejvyšší soud

6 Tdo 892/2013 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Datum rozhodnutí:19. 9. 2013 Spisová značka:6 Tdo 892/2013 ECLI:ECLI:CZ:NS:2013:6.TDO.892.2013.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Nedovolená výroba a jiné nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy Dotčené předpisy:§ 283 odst. 1, 3 písm. c) tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:25. 10. 2013 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 6 Tdo 892/2013-46U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 19. září 2013 o dovolání, které podal obviněný N. L. Ch., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 6. 11. 2012, sp. zn. 7 To 90/2012, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 48 T 6/2012, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání o d m í t á . O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 23. 5. 2012, sp. zn. 48 T 6/2012, byl obviněný N. L. Ch. uznán vinným [v bodě 4)] zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, 3 písm. c) tr. zákoníku, kterého se podle skutkových zjištění jmenovaného soudu dopustil společně s obviněným H. T. T. B. tím, že „poté, co si obžal. H. T. T. B. dne 18. 3. 2011 na blíže nezjištěném místě v Maďarské republice obstarala 2010 ks balení léku „Zyrtec – D“ obsahující prekursor pseudoefedrin, tyto léky převezla na území hlavního města Prahy a přinejmenším část těchto léků dne 18. 3. 2011 v době od 22.45 hod. do 22.50 hod. na základě předchozí dohody předala v prostorách zadního traktu restaurace „Pod lipami“ v P., ul. N. H., obžal. N. L. CH., který s ohledem na okolnosti případu stejně jako obžalovaná věděl o nelegálnosti svého jednání a který se na místo dostavil najatým vozidlem taxi služby VW Sharan, rz. …, do toho vozidla odebrané krabice naložil a při kontrole vozu Policií ČR byl obžalovaný zadržen a ve vozidle taxi služby bylo zajištěno 16 krabic označených nápisem „CIR ZYRTEC - D 120mg/5mg 14 tab. HU 58-5020-54“, v nichž se nacházelo 2010 ks v původním obalu zabalených krabiček označených nápisem „Zyrtec – D“, přičemž každá krabička obsahovala jeden blistr se 14 ks prášků a odbornou expertizou těchto léků bylo zjištěno, že se jedná o léky, které v jednom prášku obsahují 120 mg prekursoru pseudoefedrinu, tudíž obsahovaly celkem 3376, 8 gramu prekursoru pseudoefedrinu, z nichž lze získat 2 161,152 g metamfetaminu, přitom obžalovaný při zadržení měl u sebe otevřenou krabičku léku ZYRTEC-D, která obsahovala 7 tablet léku rozdílné šarže, než měly léky v 16 krabicích zajištěných ve vozidle taxi, přičemž látka pseudoefedrin je jako prekursor uvedena v kategorii 1 přílohy Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 273/2004 nebo v kategorii 1 přílohy Nařízení Rady (ES) č. 111/2005“. Za tento zvlášť závažný zločin byl obviněný N. L. Ch. podle § 283 odst. 3 tr. zákoníku, za použití § 58 odst. 1, 3 písm. a) tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání pěti let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 80 odst. 1, 2 tr. zákoníku mu byl uložen trest vyhoštění z území České republiky na dobu neurčitou a podle § 70 odst. 1 písm. a), resp. b) tr. zákoníku mu byl uložen trest propadnutí věci, a to věcí v rozsudku blíže popsaných. Citovaným rozsudkem bylo dále rozhodnuto o vině a trestu obviněné H. T. T. B. O odvoláních, která proti tomuto rozsudku podali obvinění N. L. Ch. a H. T. T. B., rozhodl ve druhém stupni Vrchní soud v Praze. Rozsudkem ze dne 6. 11. 2012, sp. zn. 7 To 90/2012, podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. z podnětu odvolání obviněného N. L. Ch. napadený rozsudek částečně zrušil, a to ohledně tohoto obviněného ve výroku o trestu odnětí svobody a podle § 259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněného N. L. Ch. podle § 283 odst. 3 tr. zákoníku, za použití § 58 odst. 1, 3 písm. b) tr. zákoníku odsoudil k trestu odnětí svobody v trvání čtyř let, pro jehož výkon ho podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Podle § 256 tr. ř. odvolání obviněné H. T. T. B. zamítl. Proti citovanému rozsudku Vrchního soudu v Praze podal obviněný N. L. Ch. (dále jen „obviněný“) dovolání, přičemž uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku namítl nesprávné právní posouzení subjektivní stránky trestného činu, jímž byl uznán vinným, s tím, že nebylo nade vší pochybnost prokázáno, že by věděl, že jedná nedovoleným způsobem a že chtěl porušit nebo ohrozit zákonem chráněný zájem nebo alespoň věděl, že takové porušení nebo ohrožení může způsobit. Nebyla tedy naplněna skutková podstata úmyslného trestného činu a jeho jednání bylo nesprávně kvalifikováno jako trestný čin. Dále se ohradil proti závěru soudů nižších stupňů, že v jeho případě existovala okolnost podmiňující použití vyšší trestní sazby ve smyslu § 283 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku. Prohlásil, že z dosavadní judikatury Nejvyššího soudu je patrné, že v otázce naplnění kvalifikačního rozsahu drogových trestných činů nepanuje jednoznačná shoda. V některých rozhodnutích je odkazováno striktně na metodu podle zjištěného množství účinné látky, přičemž jako vyjádření rozdílu mezi jednotlivými kvalifikačními stupni je připouštěn dvacetinásobek či desetinásobek. Z jiných rozhodnutí vyplývá, že jako podpůrná kvalifikační kriteria lze použít i další okolnosti, za kterých byl čin spáchán, např. jak pachatel s látkou nakládal, po jakou dobu se trestné činnosti dopustil, počet osob, kterým látku opatřil atd. Následně upozornil, že v posuzované trestní věci mu bylo prokázáno toliko jednorázové, krátkodobé držení léků, z nichž bylo potenciálně možné získat 2,161 kg metamfetaminu. Akcentoval, že uvedené množství nedosahuje ani desetinásobku značného rozsahu (který podle dosavadní judikatury představuje 240 g metamfetaminu), jak zjevně nesprávně uzavřel soud prvního stupně, natož dvacetinásobku značného rozsahu, jak je považováno za přiměřené v některých rozhodnutích Nejvyššího soudu. Navíc, nebylo prokázáno, že by léky byly určeny k výrobě drogy (nebyla vyvrácena obhajoba v tom smyslu, že podle jejich přesvědčení měly být léky použity k léčení), a tedy případná kvalifikace skutku podle hypotetického počtu dávek pervitinu na případ nedopadá. Nebylo ani prokázáno, že by věděl nebo musel vědět, že převážené léky obsahují prekursor pseudoefedrin, kolik takových léků se v krabicích nachází, jaké množství prekursoru pseudoefedrinu tyto obsahují, popř. kolik z něj lze vyrobit metamfetaminu či dávek drogy, resp. že by byl s těmito skutečnostmi alespoň srozuměn. Kromě množství účinné látky nebyly zjištěny žádné další okolnosti, které by odůvodňovaly použití vyšší trestní sazby, přičemž ani hypoteticky získatelné množství účinné látky nedosahuje podle dosud aplikovaných pravidel většího rozsahu (desetinásobek značného rozsahu odpovídá 2.400 g metamfetaminu a dvacetinásobek 4.800 g metamfetaminu). Podle jeho názoru tak měl být skutek právně posouzen jako trestný čin podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku. Obviněný rovněž argumentoval, že nebyla respektována zásada v pochybnostech ve prospěch obviněného a právo na spravedlivý proces, neboť za situace, kdy i jednotlivé senáty Nejvyššího soudu přistupují k posouzení kvalifikace obdobných skutků rozdílně, mu nemůže být k tíži, že soud prvního stupně i soud odvolací se v jeho případě přiklonily k metodě, která je pro něho nejméně příznivá. V neposlední řadě namítl, že povaha a závažnost jím spáchaného trestného činu, možnost jeho nápravy ani stupeň jím zamýšleného ohrožení bezpečnosti lidí, majetku nebo jiného obecného zájmu, neodůvodňuje uložení trestu vyhoštění na dobu neurčitou. Shledal, že soudy dříve činné ve věci se s důvody, které je vedly k uložení natolik přísného trestu, prakticky nikterak nevypořádaly, když pouze konstatovaly, že s ohledem na povahu a charakter trestné činnosti je žádoucí, aby se na území České republiky, resp. území států EU, více nevrátil. Nevzaly přitom v potaz situaci obviněného, tj. namítanou skutečnost, že žije v České republice více než 10 let, po celou dobu zde vedl řádný život, nedopustil se zde žádné nedovolené činnosti (projednávaná věc je jeho prvním prohřeškem), vždy řádně odváděl daně a sociální a zdravotní pojištění, má zde sociální vazby, blízké příbuzné, bydliště a možnost dále řádně pracovat, resp. že ve své původní vlasti již žádné sociální ani pracovní vazby nemá a nucený návrat by pro něj byl likvidační. Zhodnotil, že trest vyhoštění pro něj představuje zásah do svobody pohybu a pobytu podle čl. 14 Lis