6 Tdo 894/2019 — Nejvyšší soud

6 Tdo 894/2019 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. l) tr.ř. Datum rozhodnutí:6. 8. 2019 Spisová značka:6 Tdo 894/2019 ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:6.TDO.894.2019.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Zanedbání povinné výživy Dotčené předpisy:§ 196 odst. 1 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:19. 10. 2019 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 6 Tdo 894/2019 12 116 Tdo 894/2019-396 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 6. 8. 2019 o dovolání, které podal obviněný M. O., nar. XY v XY, Slovenská republika, trvale XY, naposledy bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 14. 2. 2019, č. j. 9 To 367/2018-349, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Chebu pod sp. zn. 4 T 95/2015, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Okresního soudu v Chebu ze dne 8. 8. 2018, č. j. 4 T 95/2015-299, byl obviněný M. O. (dále „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným přečinem zanedbání povinné výživy podle § 196 odst. 1 tr. zákoníku, jehož se podle jeho skutkových zjištění dopustil tím, že v době od 1. dubna 2014 do 1. července 2015 v obci XY, okres Plzeň-jih a dalších místech, kde se zdržoval, si řádně neplnil svou zákonnou vyživovací povinnost na nezl. dceru AAAAA a zletilou dceru K. O., narozenou XY, která studovala a připravovala se na budoucí zaměstnání, stanovenou mu rozsudkem Okresního soudu v Chebu č. j. 19 Nc 2067/2000-39 ze dne 15. 5. 2001, jenž nabyl právní moci dne 13. 6. 2001, a to na K. O. ve výši 3 000 Kč a na AAAAA ve výši 1 500 Kč, splatné vždy do každého 15. dne v měsíci předem k rukám matky G. O., narozené XY, ani k rukám zletilé dcery K. O., když od 1. 9. 2012 mu bylo podle rozsudku Okresního soudu v Chebu č. j. 15 P 160/2001-210 ze dne 20. 5. 2014 výživné na AAAAA zvýšeno na 3 000 Kč a rozhodnutí bylo potvrzeno rozsudkem Krajského soudu v Plzni č. j. 10 Co 281/2014-310 ze dne 13. 10. 2014, který nabyl právní moci dne 28. 11. 2014, přičemž dlužné výživné za období od 1. 9. 2012 do 30. 9. 2014 v celkové výši 37 500 Kč bylo obžalovanému povoleno zaplatit k rukám matky v měsíčních splátkách ve výši 1 000 Kč splatných spolu s běžným výživným pod ztrátou výhody splátek s účinností od právní moci tohoto rozsudku, obžalovaný výživné neplatil, ač o své vyživovací povinnosti věděl, přitom byl od 1. 11. 2013 do 31. 5. 2015 řádně zaměstnán u spol. E., kde měsíčně pobíral plat ve výši 8 900 Kč, ale vyživovací povinnost zaměstnavateli nenahlásil, pro neplacení dluhů je sice 7. 11. 2013 v insolvenčním řízení a usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 14. 5. 2014, č. j. KSLP 27 INS 31449/2013-A-15 byl zjištěn úpadek dlužníka – obžalovaného a na jeho majetek byl prohlášen konkurz s tím, že tento bude projednán jako nepatrný, ale obžalovaný neposkytoval v rámci řízení insolvenčnímu správci součinnost tak, jak mu ukládal insolvenční zákon, obžalovaný nesdělil, kde se nachází movitý majetek a tento nepředal insolvenčnímu správci k provedení soupisu, takže i když matka oprávněných dětí uplatnila výživné v souladu s insolvenčním zákonem podle § 169 insolvenčního zákona, tak v majetkové podstatě nebyly žádné prostředky a na mzdu povinného nebylo pro její výši možné uplatnit žádný postih, proto obžalovaný byl opakovaně vyzván, aby si zajistil další příjem, a to formou brigády nebo získáním lépe placeného zaměstnání, na což nereagoval a insolvenční správce měl za prokázané, že náklady dlužníka – obžalovaného, na jeho bydlení a ostatní životní náklady jsou vyšší než jím deklarovaný příjem a naopak obžalovaný ke dni 31. 5. 2015 dosavadní zaměstnání ukončil dohodou, takže nevyužil všech dostupných možností k získání dalšího zdroje příjmu, ze kterého by mohl výživné řádně platit, ač mu v tom nebránily žádné vážné překážky, neprojevil žádnou snahu a nevyvinul dostatečné úsilí k získání prostředků, ze kterých by mohl výživné řádně platit, byť i částkou menší než soudem stanovenou a v placení výživného mu nebránila ani žádná, např. zdravotní překážka a výživu svých dcer nezajistil ani jiným způsobem a za předmětné období dluží na výživném částku nejméně 90 000 Kč. 2. Obviněný byl za tento přečin a přečin podvodu podle § 209 odst. 1, 3 tr. zákoníku, jímž byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu Plzeň-město ze dne 17. 7. 2015, č. j. 8 T 18/2015-479, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 17. 3. 2016, č. j. 7 To 328/2015-522, odsouzen podle § 209 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému podmíněnému trestu odnětí svobody v trvání dvaceti měsíců, jehož výkon mu byl podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou a půl roku. Podle § 82 odst. 2 tr. zákoníku mu byla uložena povinnost platit běžné výživné a podle svých sil a možností i dlužné výživné na nezletilou dceru AAAAA. Týmž rozsudkem byl podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu Plzeň-město ze dne 17. 7. 2015, č. j. 8 T 18/2015-479, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 17. 3. 2016, č. j. 7 To 328/2015-522, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. 3. Odvolání obviněného podané proti tomuto rozsudku Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 14. 2. 2019, č. j. 9 To 367/2018-349, podle § 256 tr. ř. zamítl. II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Proti citovanému usnesení krajského soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce Mgr. Zdeňka Honzíka dovolání, jež opřel o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. 5. Obviněný poukázal na to, že advokátka podávající trestní oznámení zneužila plnou moc jeho zletilé dcery. V prohlášení ze dne 13. 7. 2015 navíc výslovně uvedla, že vůči němu nemá žádné pohledávky související s plněním vyživovací povinnosti. Dosažením zletilosti jeho dcery ztratila G. O. oprávnění přijímat za ní vyživovací povinnost. Toto právo na jeho dceru přešlo dosažením osmnáctého roku věku. Transparentně prohlásila, že jí žádnou vyživovací povinnost nedluží. I přes toto prohlášení byl však uznán vinným. 6. Ve vztahu k neplnění vyživovací povinnosti vůči nezletilé dceři dovolatel uvedl, že ve věci sp. zn. KSPL 27 INS 31449/2013 vedené u Krajského soudu v Plzni, byla určena insolvenční správkyní JUDr. Ing. Helena Horová, která byla jedinou osobou s dispozičním oprávněním k jeho majetku. Z protokolu o soupisu majetkové podstaty ze dne 12. 9. 2014, jenž jako důkaz provedl soud prvního stupně, plyne, že byl povinen platit vyživovací povinnost nejen těmto dvěma dcerám, nýbrž i dalším dvěma nezletilým. O jeho insolvenci G. O. věděla, poukazoval na ni rovněž v řízení před Okresním soudem v Chebu ve věci vedené pod sp. zn. 15 P 160/2001. V jeho rámci mu byla rozsudkem ze dne 20. 5. 2014 zvýšena vyživovací povinnost na nezletilou AAAAA na částku 3 000 Kč zpětně ode dne 1. 9. 2012. Okresní soud v Chebu takto rozhodl, přestože o jeho insolvenci věděl. Dovolatel namítl, že insolvenční správkyně shromažďovala veškeré finanční prostředky získané do majetkové podstaty dlužníka a do skončení insolvence rozvrhovým usnesením z ní nemohla ničeho vyplácet. Poukázal na její svědeckou výpověď, podle níž bylo jeho povinností oznámit zaměstnavateli, že je v insolvenčním řízení, a tak veškeré jeho příjmy, vyjma nezabavitelné části, byly součástí majetkové podstaty, s níž se nakládá podle § 305 zákona č. 182/2006 Sb., insolvenčního zákona, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „insolvenční zákon“). 7. Za liché považuje tvrzení soudu a intervenujícího státního zástupce, že si měl nalézt lepší, či jiné zaměstnání. Ani v takovém případě zákon neumožňuje „hradit jakékoli závazky, pokud nejsou řešeny insolvenčním správcem.“ I kdyby tedy získal jiné příjmy ze závislé činnosti nebo získal další prostředky darem, byl nucen je vydat do majetkové podstaty a nemohl je použít k plnění vyživovací povinnosti. Pokud by nad rámec zákazu nakládání se svým majetkem plnil vyživovací povinnost, dopustil by se trestného činu zvýhodnění věřitele podle § 223 tr. zákoníku. To demonstruje na odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně (str. 4), kde s odkazem na výpověď insolvenční správkyně soud konstatoval nutnost poskytnout finanční prostředky do majetkové podstaty a možnost hradit vyživovací povinnost jen z nezabavitelné částky. 8. Za nesprávné považuje tvrzení intervenující státní zástupkyně, že ukončil pracovní poměr. Ten totiž trval před zahájením insolvenčního řízení po celou jeho dobu, což doložil i rozpisem finančních částek, k