6 Tdo 948/2018 — Nejvyšší soud

6 Tdo 948/2018 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Datum rozhodnutí:28. 8. 2018 Spisová značka:6 Tdo 948/2018 ECLI:ECLI:CZ:NS:2018:6.TDO.948.2018.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Krádež Násilí proti úřední osobě Dotčené předpisy:§ 205 odst. 1 písm. a), c), d) tr. zákoníku § ´325 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:27. 11. 2018 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 10.12.2018IV.ÚS 4041/18JUDr. Jan Filipodmítnuto2.1.2019 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 6 Tdo 948/2018-47 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 28. 8. 2018 o dovolání, které podali obviněný P. K., a obviněná D. D., proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 24. 1. 2018, č. j. 4 To 422/2017-441, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Teplicích pod sp. zn. 2 T 92/2013, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obou obviněných odmítají. Odůvodnění:I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Okresního soudu v Teplicích ze dne 19. 7. 2017, č. j. 2 T 92/2013-395, byli obvinění P. K. a D. D. (dále jen „obvinění“, příp. „dovolatelé“) uznáni vinnými trestným činem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), c), d) tr. zákoníku, ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku a trestným činem násilí proti úřední osobě podle § 325 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, přičemž této trestné činnosti se podle jeho skutkových zjištění dopustili tím, že: dne 18. 10. 2012 kolem 11.20 hodin v H., okres T., v areálu střelnice provozované Českomoravskou mysliveckou jednotou – Okresním mysliveckým spolkem Teplice, poté, kdy obžalovaný P. K. jako správce střelnice zjistil, že i přes jeho nepřítomnost bylo v prostorách areálu střelnice v rámci kontrolní činnosti České inspekce životního prostředí (dále pouze ČIŽP) vedené pro podezření z nepovoleného ukládání odpadů jejími pracovníky započato místní šetření podle § 76 odst. 1 písm. a) zák. č. 185/2001 Sb., společně přijeli vozidlem do areálu střelnice, a přestože na místě již přítomní inspektoři ČIŽP, poškození E. S., a V. Z., jim jednak slovně a jednak předložením příslušného služebního průkazu prokázali svou totožnost a příslušnost k ČIŽP a sdělili jim svůj záměr v areálu střelnice pokračovat v již započatém výše zmíněném místním šetření, v úmyslu zabránit poškozeným v dalším pokračování kontrolní činnosti a její obrazové dokumentaci, nejprve oba obžalovaní začali oba poškozené vulgárním způsobem slovně napadat a vykazovat z areálu střelnice, obžalovaný P. K. přitom opakovaně vrazil rukama do těla poškozené E. S., vytrhl jí z ruky služební fotoaparát zn. Olympus, obsahující i paměťovou kartu a baterii, vše v hodnotě 5.960 Kč, a poškozeného V. Z., který se mu snažil fotoaparát odebrat nazpět, uchopil rukou za oděv pod krkem a přitlačil jej na karoserii vozidla, přesto se poškozenému V. Z. nakonec podařilo obžalovanému fotoaparát odebrat a předat jej zpět poškozené E. S., na což obžalovaná D. D., která mezitím vulgárně nadávala poškozené E. S. a vrážením rukama do jejího těla poškozené bránila v pořizování obrazové dokumentace incidentu na mobilní telefon, reagovala tak, že předmětný fotoaparát poškozené E. S. opět z rukou vytrhla, nakonec oba obžalovaní i s odcizeným fotoaparátem nastoupili do svého vozidla a popojeli opodál, vyjmuli z fotoaparátu paměťovou kartu a baterii, poté se vrátili nazpět, fotoaparát bez paměťové karty a baterie poškozeným vrátili a z místa odjeli, tímto jednáním způsobili škodu na majetku vlastníkovi fotoaparátu, poškozené České inspekci životního prostředí, Oblastnímu inspektorátu Ústí nad Labem, IČ: 41693205, poškození E. S. a V. Z. pak jednáním obžalovaných neutrpěli zranění, která by si vyžádala lékařského ošetření. 2. Obvinění byli za tyto trestné činy odsouzeni podle § 325 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců, jehož výkon jim byl podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu jednoho roku. Podle § 82 odst. 2 tr. zákoníku jim bylo dále uloženo, aby ve lhůtě podmíněného odsouzení podle svých sil, výdělkových možností a schopností uhradili společně a nerozdílně škodu, kterou trestným činem způsobili. 3. O odvolání obviněných proti tomuto rozsudku rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 24. 1. 2018, č. j. 4 To 422/2017-441, jímž je podle § 256 tr. ř. zamítl. 4. Pro úplnost je nutno uvést, že Nejvyšší soud v předmětné trestní věci rozhoduje již podruhé, neboť svým usnesením ze dne 20. 4. 2016, sp. zn. 6 Tdo 186/2016, podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 29. 6. 2015, č. j. 4 To 23/2015-286, jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Teplicích ze dne 11. 9. 2013, č. j. 2 T 92/2013-237, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a podle § 265l odst. 1 tr. ř. Okresnímu soudu v Teplicích přikázal, aby věc znovu projednal a rozhodl. II. Dovolání a vyjádření k nim 5. Proti citovanému usnesení krajského soudu podali obvinění prostřednictvím svého obhájce JUDr. Josefa Tichého dovolání, jež opřeli o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť mají za to, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, jakož i na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Namítají, že byla nesprávně vyřešena právní otázka postavení poškozených jako úředních osob, výkonu jejich pravomoci a namítaného excesu z obsahu právních norem upravujících jednání všech zúčastněných. 6. Obvinění dále namítají, že § 76 odst. 1 písm. a) ani § 81 odst. 1 písm. a), c) zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů, ve znění účinném do 31. 12. 2012 (dále jen „zákon o odpadech“), neupravuje místní šetření. V obou případech jde o kompetenční ustanovení, a pokud jde o vstup do objektů, nedopadají na nevýdělečné aktivity spolků. Nesprávně bylo naopak opomenuto, že místní šetření je upraveno v § 38 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“) a protože nemohlo být nebezpečí z prodlení, vztahuje se na postup ČIŽP zákon č. 552/1991 Sb., o státní kontrole (dále jen „zákon o státní kontrole“). Dodávají, že podle čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod lze státní moc uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který zákon stanoví. Žádný zákon podle jejich mínění nedovoluje, aby orgán státní správy mohl svévolně vniknout na cizí pozemek či objekt a dojde-li k tomu, nelze toto jednání považovat za kontrolní činnost, ale za exces. Vniknutí pracovníků ČIŽP přes nepřítomnost obviněného K. do areálu bylo jejich svévolným a protiprávním činem. Jejich pohyb byl neoprávněný, narušující platný režim střelnice, a tedy i jim nebezpečný. 7. Obvinění dále namítají, že bylo vadně posouzeno splnění povinnosti prokázat se průkazem podle § 81 odst. 2 písm. a) zákona o odpadech, na což je vázána realizace práva vstupu na pozemek. Pokud se snad i po příjezdu obviněných do areálu poškození prokázali, učinili tak opožděně. Dovolatelům nemohlo být zjevné, že pro ně neznámé osoby, které do areálu vnikly, učinily tak způsobem obvyklým pro zloděje a přes výzvu zde setrvávají, by měly být úřední osoby při výkonu své pravomoci. 8. Dovolatelé trvají na tom, že areál střelnice pojmově odpovídá objektu, neboť je komplexem, zkolaudovanou stavbou. Střelnice je právní pojem, který nelze vykládat libovolně. Střelnice je definovaná ustanovením § 52 odst. 1 zákona č. 119/2002 Sb., o střelných zbraních a střelivu (dále jen „zákon o zbraních“) jako komplex zařízení a prostorů určených pro bezpečnou střelbu. Její podstatnou náležitostí není oplocení. Přesto nelze pozemky do střelnice zahrnuté vyčlenit tak, jako by šlo o pozemky v běžné krajině. Upozorňují, že tedy nešlo o volně přístupné pozemky, ale o vniknutí bez vědomí a souhlasu vlastníka a správce střelnice. Ustanovení § 81 odst. 2 písm. c) zákona o odpadech ukládá povinnost informovat provozovatele před vstupem do cizích objektů. Obvinění mají za to, že tuto povinnost nelze delegovat a splnit prostřednictvím další osoby, přičemž upozorňují, že s nimi komunikovala pouze starostka obce, a že obsah jejího sdělení neodpovídal zákonu. 9. Podle § 81 odst. 2 písm. d) zákona o odpadech mají inspektoři povinnost respektovat provozní, bezpečnostní a další předpisy upravující činnost provozovatele. Odvolací soud dle jejich názoru posuzoval okolnosti skutkové, aniž by přijal právní závěr,