6 Tdo 969/2005 — Nejvyšší soud

6 Tdo 969/2005 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:21. 12. 2005 Spisová značka:6 Tdo 969/2005 ECLI:ECLI:CZ:NS:2005:6.TDO.969.2005.1 Typ rozhodnutí:Usnesení Kategorie rozhodnutí: Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 6 Tdo 969/2005 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 21. prosince 2005 dovolání, které podal obviněný Z. L., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 16. 2. 2005, sp. zn. 3 To 597/2004, jenž rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Vyškově pod sp. zn. 1 T 56/2003, a rozhodl t a k t o : Podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. se usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 16. 2. 2005, sp. zn. 3 To 597/2004, z r u š u j e , a to pouze v části, jíž bylo podle § 256 tr. ř. zamítnuto odvolání obviněného, jednak proti výroku o vině trestným činem neoprávněného zásahu do práva k domu, bytu nebo k nebytovému prostoru podle § 249a odst. 2 tr. zák. a jednak proti výroku o trestu, vše v rozsudku Okresního soudu ve Vyškově ze dne 20. 9. 2004, sp. zn. 1 T 56/2003. Dále se částečně z r u š u j e rozsudek Okresního soudu ve Vyškově ze dne 20. 9. 2004, sp. zn. 1 T 56/2003, a to ve výroku o vině trestným činem neoprávněného zásahu do práva k domu, bytu nebo k nebytovému prostoru podle § 249a odst. 2 tr. zák. pod bodem 2) a ve výroku o trestu. Současně se zrušují další rozhodnutí na zrušené části obou rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Okresnímu soudu ve Vyškově p ř i k a z u j e , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem Okresního soudu ve Vyškově ze dne 20. 9. 2004, sp. zn. 1 T 56/2003, byl obviněný Z. L. uznán vinným: 1) trestným činem zanedbání povinné výživy podle § 213 odst. 1 tr. zák., kterého se měl dopustit tím, že jako otec nezletilých dětí, a to syna O. L., a R. L., ač byl povinen podle zákona o rodině a na základě rozsudku Okresního soudu ve Vyškově ze dne 19. 6. 2000, 5 Nc 523/98, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 27. 6. 2001, sp. zn. 49 Co 7/2000, který nabyl právní moci dne 23. 8. 2001, měsíčně přispívat částkou 2.500,- Kč na obě děti, splatnou k rukám matky H. L., trvale bytem S., v době od měsíce září 2001 do zahájení trestního stíhání dne 30. 12. 2002 vyživovací povinnost řádně a v plné výši neplnil a za shora uvedené období zůstal dlužen na výživném částku v celkové výši 40.000,- Kč, přičemž k 29. 3. 2003 uhradil částku 15.000,- Kč, 2) trestným činem neoprávněného zásahu do práva k domu, bytu nebo k nebytovému prostoru podle § 249a odst. 2 tr. zák., kterého se měl dopustit tím, že v objektu bydlení č. p. ve S. na pozemku par. č. zastavěná plocha, zapsaného dosud m. j. na listu vlastnictví č. katastru nemovitostí pro obec a katastrální území S., u Katastrálního úřadu ve V. nacházejícího se ve S., v době od měsíce března 1999 do sdělení obvinění dne 10. 8. 2001 znemožňoval své manželce H. L. jeho užívání zejména tak, že vyměnil zámky u vstupních dveří a garážových vrat a doposud nereagoval na manželčiny ústní a písemné výzvy k vydání nových klíčů. Za tyto trestné činy byl obviněný odsouzen podle § 249a odst. 2 tr. zák. za použití § 35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců, jehož výkon byl podle § 58 odst. 1, § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání jednoho a půl roku. Proti tomuto rozsudku podal obviněný Z. L. odvolání, které bylo usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 16. 2. 2005, sp. zn. 3 To 597/2004, podle § 256 tr. ř. zamítnuto. Vůči usnesení Krajského soudu v Brně ve spojení s rozsudkem Okresního soudu ve Vyškově podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání, v němž odkázal na dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť podle jeho názoru rozhodnutí spočívají na nesprávném právním posouzení skutku. V odůvodnění podání obviněný rozvedl námitky, jimiž by měl být uplatněný dovolací důvod naplněn. Pokud jde o trestný čin zanedbání povinné výživy podle § 213 odst. 1 tr. zák., jímž byl uznán vinným v bodě 1) rozsudečného výroku, připustil, že v uvedeném období výživné skutečně řádně a včas neplatil a v této souvislosti mu vznikl na výživném dluh. Přesto je přesvědčen, že rozhodnutí soudů obou stupňů spočívají na nesprávném právním posouzení tohoto skutku. Základním předpokladem zavinění u zmíněného trestného činu, ať už ve formě úmyslu či nedbalosti, je objektivní schopnost pachatele takového činu vyživovací povinnost řádně a včas plnit. Podle názoru obviněného se soudy obou stupňů vypořádaly s jeho obhajobou, že se s platbami výživného ocitl v prodlení z důvodu nedostatku finančních prostředků, kdy objektivně nebyl schopen výživné platit, velmi formálně a nepřesvědčivě. V této souvislosti navíc poukázal na svou zdravotní újmu, jež má prokazatelně charakter trvalého postižení, což výrazně omezuje jeho možnosti na trhu práce. K trestnému činu neoprávněného zásahu do práva k domu, bytu nebo k nebytovému prostoru podle § 249a odst. 2 tr. zák. v bodě 2) rozsudečného výroku obviněný uvedl, že tento čin lze spáchat pouze na oprávněné osobě. Musí jít o osobu, která má k domu, bytu nebo k nebytovému prostoru právo užívání, v jehož výkonu by jí pachatel tohoto trestného činu bránil. Obviněný namítl, že soud prvého stupně zaměřil obsáhlé dokazování výhradně ke zjištění, z jakých důvodů a za jakých okolností H. L. z domu odešla a zda, popř. jakým způsobem jí ve vstupu do domu a jeho případném dalším užívání zabránil. Pokud jde o vlastnické či jiné právo H. L. k předmětné nemovitosti, tak prvostupňový soud v rozsudku ocitoval výpověď jmenované, která „předpokládá, že nemovitosti by měly být ve společném jmění“, současně však připouští, že o této otázce je veden soudní spor. Soud dále konstatoval, že v tomto sporu (4 C 808/2000) proběhlo poslední jednání dne 15. 7. 2004 a bylo odročeno. Nepovažoval však za nutné vyčkat výsledku řízení a postavení oprávněné osoby ve smyslu § 249a odst. 2 tr. zák. dovodil z předpokladu, že dům je ve společném jmění manželů a z dřívějšího faktického stavu, kdy dům po určitou dobu s jmenovanou i s dětmi společně užívali. Obviněný zdůraznil, že dne 6. 10. 2004 byla žaloba H. L. ve věci 4 C 808/2000 zamítnuta, čímž bylo jednoznačně určeno, že vlastnické právo k domu neměla. Podle jeho mínění nemůže obstát názor okresního soudu, že by se předmětného trestného činu mohl dopustit tím, že poškozené bránil, aby si z domu odnesla své osobní věci, neboť jí pouze zabránil v nekontrolovaném přístupu do domu, kdy nebyl přítomen. Ani odvolací soud se nepokusil zjistit současný stav civilního řízení a uvedené pochybení soudu prvého stupně nenapravil, ačkoliv v době rozhodování o odvolání bylo již zmíněné civilní řízení pravomocně skončeno. Závěrem dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadené usnesení odvolacího soudu i rozsudek okresního soudu a věc vrátil soudu prvého stupně k dalšímu řízení. K podanému dovolání se ve smyslu ustanovení § 265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství. Konstatovala, že právní relevanci lze přiřknout pouze těm námitkám obviněného, které napadají postup soudu při řešení předběžných otázek. U trestného činu zanedbání povinné výživy podle § 213 odst. 1 tr. zák. je předběžnou otázkou, zda obviněný byl v dotčeném období vůbec schopen řádně a včas plnit výživné. V případě trestného činu neoprávněného zásahu do práva k domu, bytu nebo k nebytovému prostoru podle § 249a odst. 2 tr. zák. je předběžnou otázkou, zda poškozená H. L. byla v inkriminovaném období oprávněna užívat dům ve výlučném vlastnictví obviněného a zda vůbec reálně mohlo dojít k poškození jejích užívacích práv. Státní zástupkyně uvedla, že při rozhodování o vině soud samostatně posuzuje rozsah vyživovací povinnosti jako předběžnou otázku ve smyslu § 9 odst. 1 tr. ř. a může vycházet i z jiného rozsahu vyživovací povinnosti pachatele, než jaký byl určen pravomocným občanskoprávním rozhodnutím, přičemž kritériem pro určení rozsahu vyživovací povinnosti je ustanovení § 85 zák. č. 94/1963 Sb., o rodině, a to v aktuálním znění. Podle jejího názoru soud při dokazování zaměřil svoji pozornost na rozsah vyživovací povinnosti obviněného, pečlivě zjišťoval jeho majetkové poměry, skutečnosti, zda byl zaměstnán, byl evidován na úřadu práce, pobíral příspěvek v nezaměstnanosti od úřadu práce, byl v pracovní neschopnosti a pobíral nemocenské dávky. Správně přihlédl i k majetkovým poměrům obviněného, když zhodnotil, že vlastní nemovitos