6 Tdo 980/2007 — Nejvyšší soud

6 Tdo 980/2007 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:30. 8. 2007 Spisová značka:6 Tdo 980/2007 ECLI:ECLI:CZ:NS:2007:6.TDO.980.2007.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Kategorie rozhodnutí: Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 6 Tdo 980/2007 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. srpna 2007 o dovolání, které podal obviněný K. P., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 14. 3. 2007, sp. zn. 5 To 115/2007, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou pod sp. zn. 2 T 177/2005, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání o d m í t á . O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 14. 12. 2006, sp. zn. 2 T 177/2005, byl obviněný K. P. uznán vinným trestným činem padělání a pozměňování nálepek k označení zboží nebo předmětů dokazujících splnění poplatkové povinnosti podle § 145a odst. 1 tr. zák., jehož se podle skutkových zjištění jmenovaného soudu dopustil tím, že „v blíže nezjištěné dny v době od 1. 4. 2005 do 10. 8. 2005 na nezjištěném místě, co jako soukromý podnikatel k prokázání zaplacení poplatku za užívání dálnice a rychlostní silnice užíval ve svém nákladním automobilu zn. IVECO, na rok 2005 dvouměsíční dálniční známku pro vozidla nad 12 tun série MC, kterou prvního dne v únoru 2005 označil perforací 1. dne v měsíci a měsíce února 2005, takže známka platila po dobu dvou měsíců února a března 2005 a uplynutím posledního dne měsíce března 2005 ztratila platnost, v zájmu dosažení další platnosti známky a úspory nákladů na tři dvouměsíční známky vždy na další dva měsíce ve třech případech opakovaně k prvnímu dubnu, červnu a srpnu 2005 perforací označil tyto měsíce a „vymáčklý“ kroužek z označení předchozího dvouměsíčního období vrátil na původní místo a upravil tak, aby tato neoprávněná manipulace s dobou platnosti známky nebyla patrná, a známku neoprávněně užíval jako platnou na příslušné dvouměsíční období až do 10. 8. 2005, kdy při silniční kontrole hlídka Policie ČR, Dálniční oddělení Velký Beranov, opakované pozměnění dálniční známky zjistila“. Za tento trestný čin byl odsouzen podle § 145a odst. 1 tr. zák. a § 53 odst. 1, 3 tr. zák. k peněžitému trestu ve výši 10.000,- Kč, přičemž byl podle § 54 odst. 3 tr. zák. pro případ, že by tento trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání dvou měsíců. O odvolání, které proti tomuto rozsudku podal obviněný, rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Brně usnesením ze dne 14. 3. 2007, sp. zn. 5 To 115/2007, jímž toto odvolání jako nedůvodné podle § 256 tr. ř. zamítl. Proti citovanému rozhodnutí Krajského soudu v Brně podal obviněný dovolání, přičemž uplatnil dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku především uvedl, že se sám doznal k jinému, než shora popsanému skutku, a to k zakoupení dálničních známek „pod cenou“ od neznámé osoby mimo oficiální prodejní síť. Mělo se jednat o nevyužité známky z jiných aut. Byl si vědom toho, že tím zkrátil svou poplatkovou povinnost. Dále připomněl dosavadní průběh trestního řízení, kdy byl původně rozsudkem soudu prvního stupně zproštěn obžaloby, a teprve poté, co byl tento rozsudek zrušen odvolacím soudem, jej soud prvního stupně uznal vinným trestným činem podle § 145a odst. 1 tr. zák. Nalézací soud podle jeho slov sice zjistil, že došlo k neoprávněnému pozměnění dálniční známky, tedy, že byla naplněna objektivní stránka uvedeného trestného činu, nezjistil však, kdo dálniční známku pozměnil. V návaznosti na rozvedení úvah soudu prvního stupně stran pozměnění dálniční známky obviněný poznamenal, že pokud pořizoval dálniční známky již pozměněné, byla zde minimálně další jedna osoba, která z pozměněných dálničních známek profitovala tím, že je prodávala svědku R. Dále uvedl, že k naplnění subjektivní stránky trestného činu podle § 145a tr. zák. nestačí, že se chtěl obohatit řádným nezaplacením plné hodnoty dálniční známky, příp. že věděl, že známky užívá neoprávněně, nýbrž je zapotřebí, aby soud dovodil, že se chtěl obohatit právě neoprávněným pozměněním dálničních známek, příp. že věděl, že užívání známek je neoprávněné právě proto, že tyto dálniční známky byly neoprávněně pozměněny. Tyto závěry musí soud učinit z konkrétních skutkových zjištění, která nemůže nahradit úvahou obecné povahy. V návaznosti na to obviněný dovodil, že pokud z žádných skutkových zjištění nevyplynulo, že známky neoprávněně pozměnil nebo o jejich neoprávněném pozměnění věděl, měl být potrestán pro krácení poplatkové povinnosti, nikoli pro trestný čin podle § 145a odst. 1 tr. zák. Dodal, že i když sám doznal své úmyslné protiprávní jednání, jestliže jeho úmysl nezahrnoval všechny znaky objektivní stránky uvedeného trestného činu, tedy i jednání spočívající v neoprávněném pozměnění dálniční známky, nelze učinit závěr o naplnění subjektivní stránky tohoto deliktu. Z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) zrušil dovoláním napadené usnesení Krajského soudu v Brně i jemu předcházející rozsudek Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou a věc přikázal soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí. Do dne konání neveřejného zasedání neměl Nejvyšší soud k dispozici vyjádření nejvyšší státní zástupkyně k uvedenému dovolání ve smyslu § 265h odst. 2 tr. ř. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) především zkoumal, zda je dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům: Dovolání je z hlediska ustanovení § 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř. přípustné, protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, přičemž směřuje proti rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku, kterým byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest. Obviněný je podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká). Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle § 265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím své obhájkyně, tedy v souladu s ustanovením § 265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v § 265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném tímtéž zákonným ustanovením. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod, resp. konkrétní argumenty, o něž se dovolání opírá, lze považovat za důvod uvedený v předmětném zákonném ustanovení. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Tento dovolací důvod neumožňuje brojit proti porušení procesních předpisů, ale výlučně proti nesprávnému hmotně právnímu posouzení (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03). Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na tento dovolací důvod totiž nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu, či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu § 2 odst. 5, 6 tr. ř. (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není povolán k dalšímu, již třetímu justičnímu zkoumání skutkového stavu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Případy, na které dopadá ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ust